// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost 10.02.2014
Zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř.
Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř. v rozhodném znění nejen tehdy, jestliže bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu, za nějž byl soudce nebo přísedící pravomocně odsouzen, ale i v případě, že jednání soudce nebo přísedícího, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, a v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 215/2013, ze dne 5. 12. 2013
Dotčené předpisy: § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie: žaloba pro zmatečnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 30. 11. 2010 č. j. 10 C 283/2009-57 zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 250.000,- Kč s úroky z prodlení jako odměny za své jednání směřující k „nákupu nemovitostí“ pro žalovaného podle smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně dne 11. 9. 2006, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 52.920,- Kč k rukám advokáta JUDr. M.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 3. 2011 č. j. 10 C 283/2009-70 bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce podanému proti uvedenému rozsudku pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání.
Žalobce podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2010 č. j. 10 C 283/2009-57 žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Žalobu na obnovu řízení zdůvodnil zejména tím, že „soud neprovedl v celém průběhu soudního řízení žádný navržený důkaz“, že „soudce doručil písemnosti zásadního procesního významu na nesprávnou poštovní adresu“, a to „zjednodušeným způsobem, tj. prostým vhozením do poštovní schránky,“ a že se soudce k žalobci „po celou dobu soudního jednání choval velmi chladně, až z pozice arogance moci“. Žalobu pro zmatečnost zdůvodnil zejména tím, že bylo rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce, neboť soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 JUDr. M. K. se svým postupem v původním řízení, zejména tím, že ve věci neprovedla dokazování, „mohla dopustit“ trestného činu „zneužití pravomoci veřejného činitele“.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 15. 3. 2012 č. j. 10 C 283/2009-125 žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost zamítl a uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 19.080,- Kč k rukám advokáta JUDr. M.. Dospěl k závěru, že ve věci nejsou dány důvody pro obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť důkazy, které žalobce uvedl v žalobě na obnovu řízení a o nichž tvrdí, že se jedná o nové důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, jsou totožné s důkazy, které navrhoval již v původním řízení a které obvodní soud neprovedl, a proto se nejedná o důkazy nové. Nedůvodnou shledal též žalobu pro zmatečnost, neboť proti soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 9 JUDr. M. K. nebylo v „dané věci“ zahájeno trestní řízení, a proto nemohla být tato soudkyně pravomocně odsouzena za trestný čin; důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu proto není dán.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2012 č. j. 25 Co 245/2012-153 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 24.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. M.. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení, neboť žalobce „nenabízí“ žádný – z pohledu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu „relevantní“ - důkaz, „pouze navrhuje provést důkazy, vůči nimž však svoji důkazní povinnost splnil již v původním řízení“, a jeho „požadavek“ je tak „snahou o nepřípustnou reparaci pravomocného rozhodnutí“. Správným shledal i závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost, neboť „součástí tvrzení žaloby pro zmatečnost není popsání skutku, který by mohl být kvalifikován jako trestný čin soudkyně“ a ani v odvolacím řízení žalobce „takovýto důkaz nepředložil“ (listina, kterou žalobce předložil, je vyrozuměním Policie ČR, adresovaným žalobci).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soud prvního stupně vynesl v původním řízení rozsudek přes žalobcem podanou námitku podjatosti, že neprovedl žádný z navržených důkazů, zejména výslech svědkyně D. F, která byla přítomna při „provedených právních úkonech v dané věci“, a že v jednání soudkyně JUDr. M. K. (a také soudkyně JUDr. I. V., která rozhodovala u soudu prvního stupně o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost) „v souvislosti s občanskoprávním řízením ve věci pod sp. zn. 10 C 283/2009“ spatřuje „podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby“. Dovolatel uvádí, že „trestní oznámení podal v zoufalé procesní situaci“, kdy „bylo zřejmé, že v dané věci jednají vyloučení soudci“, a že „nebylo a není v jeho moci listinnými nebo jinými důkazy prokázat tyto skutečnosti bez součinnosti orgánů činných v trestním řízení“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2010 č. j. 10 C 283/2009-57 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby věc přikázal jinému soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť dovolání není přípustné; žalobce pouze „opakuje argumenty, které bylo možné uvádět v řízení nalézacím u soudu prvního stupně“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o. s. ř. a podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení ani o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 (v případě žaloby na obnovu řízení), § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 (v případě žaloby pro zmatečnost) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 (v případě žaloby na obnovu řízení), § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 (v případě žaloby pro zmatečnost) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ani přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 (v případě žaloby na obnovu řízení), 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 (v případě žaloby pro zmatečnost) a § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Závěr odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby na obnovu řízení odůvodněné tím, že soud v původním řízení neprovedl žádný z důkazů navržených účastníkem, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu; nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005). Žaloba na obnovu řízení je – jak vyplývá z ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. – prostředkem nápravy v pravomocně skončených věcech, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nelze se jí proto domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá - jak vyplývá z výše uvedeného – v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam, není dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v této části přípustné; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost odvolací soud řešil právní otázku, kdy (za jakých podmínek) je naplněn důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího.
O zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. jde jen tehdy, jestliže mezi pro účastníka nepříznivým rozhodnutím soudu a trestným činem soudce nebo přísedícího je příčinná souvislost, tedy jestliže trestný čin soudce nebo přísedícího byl příčinou toho, proč rozhodnutí soudu vyznělo v neprospěch účastníka. S názorem odvolacího soudu (shodným s názorem soudu prvního stupně), že zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není (nemůže být) dána, jestliže soudce nebo přísedící nebyl za trestný čin pravomocně odsouzen, však dovolací soud nesouhlasí.
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku). Orgány činné v trestním řízení jsou povinny pečovat o to, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a aby jejich pachatelé byli podle zákona spravedlivě potrestáni. K odsouzení pachatele trestného činu může dojít jen tehdy, bylo-li policejním orgánem (k tomu, co se rozumí policejním orgánem, srov. § 12 odst. 2 trestního řádu) zahájeno jeho trestní stíhání jako obviněného (srov. § 160 a násl. trestního řádu) a postavil-li státní zástupce prostřednictvím obžaloby nebo návrhu na potrestání obviněného před soud (srov. § 176 a násl. trestního řádu). I když došlo ke spáchání trestného činu, nelze trestní řízení zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat, a tedy ani pachatele trestného činu odsoudit, je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 trestního řádu), například v důsledku amnestie udělené prezidentem republiky nebo proto, že trestní stíhání je promlčeno nebo že pachatel zemřel.
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Smyslem (účelem) zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. je zrušení takového pravomocného rozhodnutí soudu, které vyznělo v neprospěch některého z účastníků řízení v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího. Z tohoto pohledu proto není samo o sobě významné, zda soudce nebo přísedící byl za svůj trestný čin odsouzen nebo zda trestní stíhání bylo zastaveno, popřípadě vůbec nebylo zahájeno, například pro nepřípustnost trestního stíhání, anebo zda se jednáním soudce orgány činné v trestním řízení vůbec nezabývaly, ačkoliv představovalo trestný čin (například proto, že jim vůbec nebylo oznámeno). Ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. z tohoto důvodu nebuduje zmatečnost v návaznosti na to, že soudce nebo přísedící byl za trestný čin pravomocně odsouzen, ale pouze na skutečnosti, že soudce nebo přísedící spáchal trestný čin, v důsledku kterého bylo rozhodnuto v neprospěch některého z účastníků.
Bylo-li pravomocným rozhodnutím stanoveno, že soudce nebo přísedící spáchal trestný čin, je soud v občanském soudním řízení tímto rozhodnutím vázán (srov. § 135 odst. 1 o. s. ř.). V případě, že takový trestný čin byl příčinou toho, proč bylo pravomocně rozhodnuto v neprospěch některého z účastníků řízení, jde nepochybně o zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Jestliže však k pravomocnému odsouzení soudce nebo přísedícího nedošlo, jedná se - bez ohledu na to, zda trestní stíhání soudce nebo přísedícího je nepřípustné, nebo že se činem soudce (přísedícího) orgány činné v trestním řízení vůbec nezabývaly - o zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř., jestliže jednání soudce nebo přísedícího je protiprávním činem, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (a jde tedy ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 trestního zákoníku o trestný čin), a jestliže v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení.
Ve prospěch opačného názoru nelze úspěšně argumentovat ani ustanovením čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která byla usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 č. 2/1993 Sb. vyhlášena za součást ústavního pořádku České republiky, jež stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. V řízení o žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. totiž nejde a ani nemůže jít o rozhodování o vině a trestu za trestný čin nebo o trestní stíhání soudce nebo přísedícího, ale jen - formou předběžné otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.) – o posouzení, zda jednání soudce nebo přísedícího představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, jako jednoho z předpokladů potřebných pro závěr, zda napadené rozhodnutí je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nejen tehdy, jestliže bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu, za nějž byl soudce nebo přísedící pravomocně odsouzen, ale i v případě, že jednání soudce nebo přísedícího, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, a že v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2003 sp. zn. 21 Cdo 960/2003, publikované pod č. 26 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2004).
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť žalobce „nepředložil důkaz“ o pravomocném odsouzení soudkyně obvodního soudu JUDr. M. K. pro trestný čin. Protože se - veden nesprávným právním názorem - nezabýval tím, zda jednání této soudkyně nepředstavovalo protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, a zda v důsledku takového jejího jednání nebylo rozhodnuto v neprospěch žalobce, nemůže jeho závěr zatím obstát.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, správné; Nejvyšší soud České republiky je proto v této části (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení) zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky (ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a ve výroku o náhradě nákladů řízení) i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 9) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-