// Profipravo.cz / Odvolání 04.12.2018
Odvolací přezkum rozhodnutí o odměně ustanoveného advokáta
I. Proti usnesení o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta jsou oprávněni podat odvolání i účastníci (vedlejší účastníci) řízení, kteří jsou potenciálně povinni nahradit náklady řízení spočívající v odměně advokáta placené státem.
II. Zásady, vyjádřené v ustanoveních § 206 a § 212 o. s. ř., se uplatní nejen tehdy, byly-li výroky přijaty v samostatném usnesení soudu prvního stupně, ale i tehdy, byly-li výroky obsaženy v jediném rozhodnutí soudu prvního stupně.
III. Rozhodování o přiznání odměny ustanoveného zástupce - advokáta a náhrady jeho hotových výdajů je samostatným rozhodováním o vztahu mezi ustanoveným zástupcem - advokátem a státem - soudem, jenž svým osudem není spojen s výsledkem řízení ve věci samé ve smyslu § 212 písm. a) o. s. ř.
Odvolacímu soudu je zde třeba vytknout, že při projednávání odvolání žalobkyně, které podala jen do části výroku I. usnesení soudu prvního stupně, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně také ve výroku II. [o přiznání odměny za zastupování a hotových výdajů ustanoveného advokáta] a ve výroku III. (o náhradě nákladů řízení státu podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř.), ačkoliv odvoláním žalobkyně nebyly napadeny a nestaly se proto předmětem odvolacího řízení; jako samostatné výroky nabyly právní moci.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3776/2016, ze dne 17. 8. 2018
Dotčené předpisy:
§ 206 o. s. ř.
§ 212 o. s. ř.
Kategorie: odvolání; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, uložil žalovaným 1) a 3) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení (výrok I.), návrh žalované 3) na vydání předběžného opatření zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalované 1) a 3) jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 149.998,40 Kč k rukám jejího zástupce (výrok III), že řízení se zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 589,59 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,99% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení (výrok IV.) a že žalovaná 3) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok V.). Okresní soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru č. 0157983199, ve znění dodatků č. 1, 2 a 3, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 24. 2. 2009, č. j. 8 C 252/2007-158, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2012, a že žalovaná 1) jako dlužnice ani žalovaná 3) jako ručitelka žalobkyni dosud neuhradily částku 2.937.037, 34 Kč (na jistině 2.876.142,41 Kč, na řádných úrocích 59.603,53 Kč a na poplatcích 1.291,40 Kč); vzhledem k tomu, že žalované jsou v prodlení s plněním dluhu, vzniklo žalobkyni právo požadovat po nich úroky z prodlení. Rozsudek nabyl právní moci 8. 1. 2013.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu – do části výroku I., jímž bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni [společně a nerozdílně s žalovanou 1)] 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, a do výroku III., jímž byla žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni [společně a nerozdílně s žalovanou 1)] na náhradě nákladů řízení 149.998,40 Kč k rukám „jejího zástupce“ - podala žalovaná 3) [elektronickým podáním ze dne 28. 8. 2014 doručeným do elektronické podatelny Okresního soudu v Kutné Hoře dne 28. 8. 2014, postupně doplňovaným dalšími podáními a naposled doplněným elektronickým podáním ze dne 9. 4. 2015 doručeným do elektronické podatelny Okresního soudu v Kutné Hoře dne 10. 4. 2015] žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, když tvrdí, že v téže věci již bylo dříve pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2 T 52/2010-5076, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2011, eventuálně žalobu na obnovu řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť je zde rozhodnutí, které bez své viny nemohla v původním řízení použít a které pro ni může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, přičemž tímto rozhodnutím je opravné usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 2 T 52/2010, jímž došlo k opravě čísla hypotečního úvěru u České spořitelny a. s., pobočka Kolín, ze dne 29. 11. 2004, který byl poskytnut L. N. [žalované 1)], tak, že „správné číslo hypotečního úvěru je 0157983199 (bod II. rozsudku Okresního soudu Kutná Hora, sp. zn. 2 T 52/2010, ze dne 23. 3. 2011)“. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 2 T 52/2010-5076, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 2 T 52/2010, kterým byla J. P. [žalovaná 3)] odsouzena za spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1, 3 a 4b trestního zákona, bylo - mimo jiné – rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaná J. P. [žalovaná 3)] povinna „uhradit“ poškozené České spořitelně a. s. se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62 (žalobkyni), škodu ve výši 2.771.780,- Kč. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 1. 2013, č. j. 2 T 52/2010-5198, bylo vysloveno, že žalovaná 3) je účastna amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Z uvedeného žalovaná 3) dovozuje, že žalobou pro zmatečnost napadeným rozsudkem okresního soudu jí bylo „znovu uloženo zaplatit žalobkyni za žalovanou 1) částku, kterou žalovaná 1) dluží žalobkyni na základě téže úvěrové smlouvy, přestože o této povinnosti žalované 3) bylo již předtím pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 2 T 52/2010, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2011. Žalovaná 3) navrhla, aby byl rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, v části výroku I., jímž bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni [společně a nerozdílně s žalovanou 1)] 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, a ve výroku III., jímž byla žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni [společně a nerozdílně s žalovanou 1)] na náhradě nákladů řízení 149.998,40 Kč k rukám „jejího zástupce“, zrušen a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) zastaveno. Pro případ, že nebude zcela vyhověno žalobě pro zmatečnost, navrhla, aby bylo rozhodnuto, že se povoluje obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, a to v rozsahu, ve kterém bylo žalované 3) uloženo [společně a nerozdílně s žalovanou 1)] zaplatit žalobkyni 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, a ve kterém bylo výrokem III. žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni [společně a nerozdílně s žalovanou 1)] k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 149.998,40 Kč.
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 29. 5. 2015, č. j. 8 C 252/2007-119 (vydanému v řízení o žalobě pro zmatečnost), žalobě pro zmatečnost vyhověl a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, v té části výroku I., kterou bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, jakož i ve výroku III., kterým byla žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) na náhradě nákladů řízení 149.998,40 Kč k rukám „jejího zástupce“, zrušil, řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) zcela zastavil (výrok I.) a rozhodl, že „zástupci žalované 3) JUDr. K. P. se za zastupování žalované 3) v tomto řízení přiznává částka 89.419,- Kč (výrok II.) a že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení za zastupování žalované 3) advokátem JUDr. K. P. ve výši 89.419,- Kč. Ve vztahu k žalobě na obnovu řízení dospěl k závěru, že důvod obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dán. Vycházeje dále z toho, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, dospěl k závěru, že důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn, neboť v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2 T 52/2010-5076, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2011; „opravné usnesení ze dne 20 9. 2013, sp. zn. 2 T 52/2010, pouze opravilo číslo hypotečního úvěru, přičemž mezi stranami bylo zřejmé, že se jedná bez ohledu na číslo o jeden a tentýž hypoteční úvěr“. Vzhledem k tomu, že žalované 3) byl pro řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení soudem ustanoven zástupcem advokát JUDr. K. P., soud prvního stupně tomuto advokátovi přiznal odměnu za zastupování, hotové výdaje a náhradu za daň z přidané hodnoty celkem ve výši 89.419,- Kč; zároveň rozhodl, že státu se nepřiznává náhrada těchto nákladů, protože „zmatečnost byla způsobena ryze porušením procesních předpisů soudu a nelze požadovat, aby ostatní účastníci tyto náklady nesli“.
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně, a to pouze do části výroku I. usnesení soudu prvního stupně - podala odvolání žalobkyně a namítá, že v trestním řízení byla žalobkyni na náhradě škody přiznána pouze částka 2.771.780,- Kč, zatímco v občanském, soudním řízení byla předmětem řízení částka 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% p. a. z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, a že tedy pro překážku věci rozsouzené měl soud prvního stupně řízení proti žalované 3) zastavit nikoli v plném rozsahu, ale pouze co do částky přiznané trestním rozsudkem, tedy co do jistiny ve výši 2.771.780,- Kč. Jen v tomto rozsahu měl být tedy v důsledku žaloby pro zmatečnost zrušen rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, a řízení zastaveno.
Podáním ze dne 25. 8. 2015 (doručeným na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Kutné Hoře téhož dne) se žalovaná 3) vyjádřila k odvolání žalobkyně tak, že z obsahu odvolání žalobkyně vyplývá, že žalobkyně „nebrojí proti té části výroku I. napadeného usnesení, kterou byl původní rozsudek zrušen a řízení zastaveno v části výroku I., kterou bylo žalované 3) uloženo společně a nerozdílně s žalovanou 1) zaplatit žalobkyni částku 2.771.780,- Kč“, ale směřuje pouze proti té části výroku I. napadeného usnesení, kterou byl rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, zrušen ve výroku I. ohledně částky přesahující částku 2.771.780,- Kč, to je ohledně částky 165.257,34 Kč, a ohledně úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení. Tímto podáním současně žalovaná 3) vzala žalobu pro zmatečnost (eventuálně žalobu na obnovu řízení) zpět v té části, kterou „se domáhala zrušení té části výroku I. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, kterou jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) částku představující rozdíl mezi částkami 2.937.037,34 Kč a 2.771.780,- Kč, to je částku 165.257,34 Kč, a úrok z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2015, č. j. 31 Co 347/2015-147, rozhodl, že „usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, v té části výroku I., kterou byla žalované 3) uložena povinnost – společně a nerozdílně se žalovanou 1) – zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč, jdoucím od 28. 2. 2006 do zaplacení, jakož i ve výroku III., kterým byla žalované 3) uložena povinnost nahradit – společně a nerozdílně se žalovanou 1) – žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 149.998,40 Kč, a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) byla zcela zastaveno, se ve výroku I. zrušuje a řízení zastavuje v rozsahu, v němž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, v té části výroku I., kterou byla žalované 3) uložena povinnost – společně a nerozdílně se žalovanou 1) – zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 165.257,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč jdoucím od 28. 2. 2006 do zaplacení“ (výrok I.), že ustanovenému zástupci žalované 3) JUDr. K. P., advokátovi se sídlem v K., se přiznává za zastupování žalované 3) v řízení před soudem prvního stupně odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 31.465,- Kč, jež mu budou vyplaceny Okresním soudem v Kutné Hoře (výrok II.), že České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře se vůči žalobkyni právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování v řízení před soudem prvního stupně ve výši 31.465,- Kč nepřiznává (výrok III.) a že žalovaná 3) je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 17.463,- Kč k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. M. L. (výrok IV.). Odvolací soud, vycházeje z toho, že usnesení soudu prvního stupně bylo odvoláním žalobkyně napadeno toliko v rozsahu 165.257,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, že tedy „pouze v tomto rozsahu bylo prvostupňové usnesení otevřeno odvolacímu přezkumu“, a že žalovaná 3) vzala žalobu pro zmatečnost zpět v části týkající se zrušení původního rozsudku a zastavení řízení ohledně 165.257,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142.41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, postupoval podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. „v části, v níž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, ohledně povinnosti žalované 3) zaplatit společně a nerozdílně se žalovanou 1) žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 165.257,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení“ (tedy v rozsahu, v němž přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně nenabylo samostatně právní moci), zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Ve vztahu k výroku II. o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému zástupci žalované 3) advokátovi JUDr. K. P., které odůvodnil ustanovením „§ 224 odst. 1 a § 211 o. s. ř. za současného použití ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř.“, odvolací soud uvedl, že „rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení prvostupňového rozhodnutí a o (částečném) zastavení řízení má na vedlejší výroky stejné procesní dopady jako měnící rozhodnutí odvolacího soudu, neboť se věcným výrokem mění či může měnit kritérium procesního úspěchu ve věci, popřípadě kriteria pro rozhodování o nákladech řízení při jeho zastavení“; ustanovenému zástupci žalované 3) přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 140 odst. 2 o. s. ř.) podle míry úspěchu žalované 3) ve věci a s ohledem na její procesní zavinění na částečném zastavení řízení (s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu druhou o. s. ř.). Vyšel přitom z toho, že žalovaná 3), která byla v řízení před soudem prvního stupně zastoupena ustanoveným zástupcem z řad advokátů, měla v řízení před soudem prvního stupně procesní úspěch v rozsahu 88,75 % (100% = 2.937.626,91 Kč; 94,375% = 2.771.780,- Kč; 5,625% = 165.257,34 Kč), že procesní úspěch žalované 3) je založen na § 142 odst. 1 o. s. ř. a její procesní zavinění na částečném zastavení řízení na ustanovení § 146 odst. 2 větě první o. s. ř. Ohledně výše přiznané odměny ustanoveného advokáta dovodil, že je dána součtem mimosmluvní odměny za 5,5 úkonů právní služby po 5.000,- Kč [s ohledem na složitost věci, zejména nutnost studia spisu, včetně spisů přílohových, shledal za účelně vynaložené tyto náklady: a) první porada s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení (1 úkon právní služby), b) prostudování spisu (2 úkony právní služby), c) vyjádření ke skutkové a právní stránce věci (1 úkon právní služby), d) účast u jednání soudu prvního stupně (1 úkon právní služby), a e) účast u jednání, při němž bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí (1/2 úkonu právní služby) - § 1 odst. 3, § 2 odst. 1, § 6 a § 12a odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], paušální náhrady za 6 úkonů právní služby po 300,- Kč (§ 11 odst. 1 písm. b), d) a g, odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady částky 6.153,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované 3). Odvolací soud uzavřel, že z celkové výše odměny a náhrady hotových výdajů daných částkou 35.453,- Kč činí 88,75% částku 31.465,- Kč. Výrok III. o nepřiznání práva na náhradu odměny a hotových výdajů ustanoveného advokáta státu odůvodnil ustanovením § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. za současného použití ustanovení § 149 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Vedle důvodů uvedených soudem prvního stupně, jež by svou povahou mohly být klasifikovány jako důvody zvláštního zřetele hodné (§ 150 o. s. ř.), zdůraznil, že žalovaná 3) v řízení před soudem prvního stupně podala dvě žaloby, tudíž vyvolala dvě spojená řízení a pouze v jednom z nich měla procesní úspěch. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) vycházel z toho, že předmět řízení před odvolacím soudem je hodnotově vymezen pouze částkou 165.257,34 Kč, že žalovaná 3) zpětvzetím žaloby v odvolacím řízení procesně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a proto je povinna nahradit žalobkyni náklady, které této vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem a zaplacením soudního poplatku, celkem ve výši 17.463,- Kč. Důvody, pro které by žalobkyni neměla být proti žalované 3) přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, ani podle ustanovení § 150 o. s. ř., ani podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neshledal.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalovaná 3) a zástupce žalované 3) ustanovený zástupce advokát JUDr. K. P.
Žalovaná 3) v dovolání napadá výrok I. usnesení odvolacího soudu a výrok IV. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná 3) je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 17.463,- Kč k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. M. L. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázek procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že napadený výrok závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodovací praxi dosud nebyly řešeny. Ve vztahu k výroku I. napadeného usnesení namítá, že tento výrok je formulován nesrozumitelně a tak, že podle jeho doslovného znění odvolací soud tímto výrokem rozhodl v rozporu s tím, co uvedl v odůvodnění rozhodnutí, a v té souvislosti klade otázku, „zda výrok rozhodnutí musí být formulován srozumitelně tak, aby z něho bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl, zda tedy formulace výroku soudního rozhodnutí musí být určitá a srozumitelná, zda obsah vydaného rozhodnutí musí být z výroku seznatelný, a zda lze nesrozumitelný text výroku v návaznosti na odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí interpretovat ve prospěch srozumitelného závěru“, jakož i otázku, „zda výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění musí být v souladu či zda je přípustné, aby mezi nimi byl rozpor“. Ve vztahu k výroku IV. napadeného usnesení odvolacího soudu dovolatelka přípustnost dovolání spatřuje v tom, že toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, „zda rozhodnutí o nákladech řízení musí být jako celek spravedlivé, tudíž zda při rozhodování o nákladech odvolacího řízení, jehož předmětem byla pouze malá část z původního předmětu řízení, ohledně které měl odvolatel, který byl jinak v řízení neúspěšný, v odvolacím řízení úspěch, nutno přihlížet k té skutečnosti, že celkově v řízení neúspěšnému odvolateli nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v předchozích fázích tohoto řízení“, a zda tato skutečnost představuje důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení odvolateli ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Má zato, že jestliže odvolací soud uložil žalované 3) povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni a neshledal na její straně důvody hodné zvláštního zřetele hodné pro jejich nepřiznání ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Vytýká rovněž odvolacímu soudu, že odmítl ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení aplikovat ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákona, kterého se žalovaná 3) dovolávala a nadále dovolává. V té souvislosti klade otázku, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to „zda uvedené ustanovení dopadá i na aplikaci procesního práva či nikoliv“. Žalovaná 3) navrhla, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. 31 Co 347/2015-147, ve výroku I. změnil tak, že „usnesení“ (správně rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964), „se zrušuje pouze v té části výroku I., kterou byl rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, zrušen v části výroku I., kterou bylo žalované 3) uloženo společně a nerozdílně se žalovanou 1) zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 165.257,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč, a v uvedeném rozsahu se řízení o žalobách třetí žalované pro zmatečnost a na obnovu řízení zastavuje“, a ve výroku IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Zástupce žalované 3) advokát JUDr. K. P. dovoláním napadá výrok II. usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto, že „ustanovenému zástupci žalované 3) JUDr. K. P., advokátovi v K. …., se přiznává za zastupování žalované 3) v řízení před soudem prvního stupně odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 31.465,- Kč, jež mu budou vyplaceny Okresním soudem v Kutné Hoře“. Připomíná, že výrok II. usnesení soudu prvního stupně o přiznání částky 89.419,- Kč nebyl napaden odvoláním. Klade otázky procesního práva, které podle jeho názoru dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, a to, „zda rozhodnutí o přiznání odměny a hotových výloh ustanovenému zástupci – advokátovi, které platí ustanovenému zástupci stát, je závislé na výsledku sporu (jak tvrdí odvolací soud) či nikoliv“, a „zda právní moc rozhodnutí o přiznání odměny a hotových výloh ustanovenému zástupci může být dotčena odvoláním, které směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, nikoliv však proti rozhodnutí o přiznání odměny a hotových výloh ustanovenému zástupci“, a „zda na výši částky, která se ustanovenému právnímu zástupci podle § 140 odst. 2 o. s. ř. přiznává, má vliv, zda, popř. v jakém rozsahu byl účastník zastupovaný ustanoveným zástupcem úspěšný či nikoliv“. Podle jeho názoru výrok o přiznání odměny a hotových výdajů ustanovenému zástupci závislý na výroku ve věci samé není, neboť výše odměny a hotových výloh, které stát podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. platí ustanovenému zástupci – advokátovi, je zcela nezávislá na výsledku sporu. Jestliže odvolací soud vycházel z názoru, že ustanovenému zástupci náleží odměna a náhrada hotových výdajů pouze v tom rozsahu, v jakém byl jeho klient ve věci úspěšný, jedná se o zjevně nesprávné právní posouzení věci, které se promítlo jak do nesprávného posouzení otázky, zda výrok II. usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny a hotových výdajů ustanovenému právnímu zástupci nabyl právní moci a zda může být předmětem přezkumu či nikoliv, tak do nesprávného posouzení otázky, v jaké výši má být odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému zástupci přiznána.; v té souvislosti připomíná, že odvolání žalobkyně směřovalo pouze proti části výroku I. usnesení soudu prvního stupně. Ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., jehož se dovolává odvolací soud, se vztahuje pouze k rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to ať již ve vzájemném vztahu mezi účastníky či ve vztahu mezi účastníky a státem. Ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. upravuje placení nákladů řízení a nikoliv jejich náhradu. Výrok o přiznání odměny a náhrady za hotové výdaje ustanovenému právnímu zástupci má povahu samostatného usnesení, které zpravidla nebývá obsaženo v rozhodnutí ve věci samé, ale obvyklým postupem je, že o těchto nákladech rozhoduje soud prvního stupně samostatným usnesením až po pravomocném skončení řízení ve věci samé. Ve vtahu k otázce nepřípustnosti krácení odměny ustanoveného advokáta v závislosti na výsledku sporu poukazuje zejména na nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1534/2010. Navrhl, aby byl výrok II. usnesení odvolacího soudu zrušen a aby bylo rozhodnuto, že odvolací řízení proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 5. 2015, č. j. 8 C 252/2007-119, se zastavuje.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované 3) i dovolání ustanoveného zástupce žalované 3) advokáta JUDr. K. P. zamítl. Ve vztahu k dovolání ustanoveného zástupce žalované 3) se „ztotožňuje s argumentací“ odvolacího soudu, který odůvodnil změnu usnesení soudu prvního stupně ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř., a souhlasí i s tvrzením odvolacího soudu, že na výši odměny a náhrady hotových výdajů tohoto právního zástupce má vliv i procesní úspěch ve věci, a tudíž nevidí problém v tom, že v návaznosti na to odvolací soud poměrně upravil výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalované 3); v tomto směru poukazuje na právní názory vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3672/2014, a na judikaturu Ústavního soudu. Ve vztahu k dovolání žalované 3) proti výroku I. usnesení odvolacího soudu má na rozdíl od dovolatelky zato, že výrok a odůvodnění usnesení odvolacího soudu nejsou ve vzájemném rozporu a že odvolací soud rozhodoval v mezích podaného odvolání a nikterak nepřekročil jeho petit. Ve vztahu k dovolání žalované 3) proti výroku IV. o náhradě nákladů odvolacího řízení se rovněž ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že dovolání je třeba projednat a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28/1998 v časopise Soudní judikatura).
V projednávané věci odvolací soud v souladu s ustanovením § 222a odst. 1 o. s. ř. rozhodl o procesním úkonu žalované 3) – o zpětvzetí žaloby pro zmatečnost v té části, kterou se domáhala – jak výslovně uvedla ve svém podání ze dne 25. 8. 2015 - „zrušení té části výroku I. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, kterou jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) částku představující rozdíl mezi částkami 2.937.037,34 Kč a 2.771.780,- Kč, to je částku 165.257,34 Kč, a úrok z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení“.
Odvolací soud správně zdůraznil, že pouze v tomto rozsahu bylo usnesení soudu prvního stupně „otevřeno odvolacímu přezkumu“ (v důsledku odvolání žalobkyně v této části) a že usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil „v rozsahu, v němž přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně nenabylo samostatně právní moci“. Usnesení soudu prvního stupně bylo totiž odvoláním žalobkyně napadeno jen v části výroku I., a to ohledně rozdílu částky 2.937.037,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení, která byla žalobkyni přisouzena žalobou pro zmatečnost napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, a částky 2.771.780,- Kč, která byla žalobkyni vůči žalované 3) přisouzena v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 2 T 52/2010-5076, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 2 T 52/2010, tedy částky 165.257,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 2.876.142,41 Kč od 28. 2. 2006 do zaplacení.
Usnesení soudu prvního stupně v části výroku I., kterou bylo žalobě pro zmatečnost [podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.] vyhověno a rozhodnuto, že rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 11. 2012, č. j. 8 C 252/2007-964, v té části výroku I., kterou bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) 2.771.780,- Kč, jakož i ve výroku III., kterým bylo žalované 3) uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovanou 1) na náhradě nákladů řízení 149.998,40 Kč k rukám „jejího zástupce“, se – pouze v tomto rozsahu - zrušuje a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) zastavuje, nebylo odvoláním žalobkyně napadeno a nabylo samostatně právní moci (§ 206 odst. 1, § 212 o. s. ř.). Překážka věci pravomocně rozhodnuté totiž nastala jen ohledně částky 2.771.780,- Kč.
Rozhodnutím odvolacího soudu v této věci nevznikla (nemohla vzniknout) žalované 3) žádná újma na jejích právech, neboť ve vztahu k té části rozhodnutí, v níž bylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby pro zmatečnost, žalovaná 3) nemá (ani nemůže mít) žádný skutečný zájem, aby bylo zrušeno; k zastavení řízení došlo z důvodu zpětvzetí zmatečnostní žaloby v této části žalovanou 3). K podání dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu tedy žalovaná 3) není oprávněna (subjektivně legitimována).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit ani dovolatelkou namítaná vada řízení ve vztahu k výroku I. usnesení odvolacího soudu a tvrzení o jeho nepřezkoumatelnosti, neboť vada řízení, která by mohla mít – kdyby byla důvodná – za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované 3) směřující proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Dovolání žalované 3) proti výroku IV. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná 3) je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 17.463,- Kč k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. M. L. do tří dnů od právní moci usnesení, není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
K výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. [ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, s účinností od 1. 1. 2014 jde o § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] byl dovolacím soudem přijat právní názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 3) proti výroku IV. usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. rovněž odmítl.
Nejvyšší soud České republiky se dále zabýval přípustností dovolání ustanoveného zástupce žalované 3) advokáta JUDr. K. P. proti výroku II. (s nímž souvisí výrok III.) usnesení odvolacího soudu.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně odvolací soud aplikoval ustanovení § 212 o. s. ř., jež upravuje meze, ve kterých je odvolací soud oprávněn napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat. Protože otázka výkladu ustanovení § 212 o. s. ř. v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání advokáta JUDr. K. P. proti výroku II. (a souvisícímu výroku III.) usnesení odvolacího soudu přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu v uvedené části ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání ustanoveného zástupce žalované 3) advokáta JUDr. K. P. je opodstatněné.
JUDr. K. P. byl žalované 3) ustanoven podle ustanovení § 30 o. s. ř. usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 1. 2015, č. j. 8 C 252/2007-74, pro řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, a to jak pro řízení před soudem prvního stupně, tak pro odvolací řízení; uvedeným usnesením bylo zároveň rozhodnuto, že žalovaná 3) se osvobozuje od soudních poplatků v plném rozsahu.
Podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem (tj. zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
O vzniklých nákladech státu podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ustanovení § 148 o. s. ř.
Rozhodování o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle ustanovení § 140 odst. 2 a § 149 odst. 2 o. s. ř. je co do podstaty odlišné od rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. Ustanovení § 140 a § 141 o. s. ř. o placení nákladů řízení dávají odpověď na otázku, kdo náklady řízení nese, tj. kdo platí ty náklady, které v průběhu řízení vznikají. Pro placení nákladů řízení platí zájmový princip, to znamená, že každý účastník řízení (i stát) platí ze svého ty náklady řízení, které vznikají jemu nebo jeho zástupci a které je třeba vynaložit v jeho zájmu. Naproti tomu ustanovení o náhradě nákladů řízení (srov. § 142 až § 151 o. s. ř.) vyjadřují zásadu odpovědnosti za výsledek, podle níž účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na úspěšné uplatňování nebo bránění práva. Odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení jsou dva odlišné právní instituty. Z uvedeného vyplývá, že v případě, že účastníku byl soudem ustanoven zástupcem advokát, musí soud rozhodnout jednak o tom, jaká částka takto ustanovenému zástupci má být (státem - soudem, který zástupce ustanovil) zaplacena, a jednak o tom, zda a kdo takto vynaložené prostředky státu nahradí.
Proti usnesení o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta jsou oprávněni podat odvolání i účastníci (vedlejší účastníci) řízení, kteří jsou potenciálně povinni nahradit náklady řízení spočívající v odměně advokáta placené státem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015).
Z uvedeného vyplývá, že účastníci řízení o žalobě pro zmatečnost měli právo podat odvolání proti výroku II. (a s ním souvisejícímu výroku III.) usnesení soudu prvního stupně; tohoto svého práva však nevyužili a odvolání do žádného z těchto výroků nepodali.
Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (srov. § 206 odst. 1 o. s. ř.). Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena; to neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud - jak vyplývá z ustanovení § 212 o. s. ř. - projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků,
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Za závislý se považuje takový výrok, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozsudku nebo usnesení v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující. I kdyby nebyl odvoláním výslovně napaden, odvolací soud jej ve smyslu § 212 písm. a) o. s. ř. přezkoumá, je-li předmětem odvolacího přezkumu „panující“ výrok.
Ustanovení § 212 písm. b) a c) o. s. ř. se v projednávané věci - jak je dáno již jejich povahou - neuplatní. Odvolací soud tedy mohl (na základě odvolání žalobkyně) přezkoumat usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2015, č. j. 8 C 252/2007-119 (vydané v řízení o žalobě pro zmatečnost), také ve výroku II. a III. (jež se týkaly odměny ustanoveného zástupce - advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) jen tehdy, kdyby šlo o výrok, který byl závislý na rozhodnutí o výroku, který žalobkyně odvoláním napadla [§ 212 písm. a) o. s. ř.].
V rozhodovací činnosti soudů nejsou pochybnosti o tom, že zásady, vyjádřené v ustanoveních § 206 a § 212 o. s. ř., se uplatní nejen tehdy, byly-li výroky přijaty v samostatném usnesení soudu prvního stupně, ale i tehdy, byly-li výroky obsaženy v jediném rozhodnutí soudu prvního stupně.
Jak již bylo výše vysvětleno, rozhodování o přiznání odměny ustanoveného zástupce - advokáta a náhrady jeho hotových výdajů je samostatným rozhodováním o vztahu mezi ustanoveným zástupcem - advokátem a státem - soudem, jež svým osudem není spojen s výsledkem řízení ve věci samé, tedy ani s rozhodnutím o odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu je tak třeba vytknout, že při projednávání odvolání žalobkyně, které - jak výše uvedeno - podala jen do části výroku I. usnesení soudu prvního stupně, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně také ve výroku II. [o přiznání odměny za zastupování a hotových výdajů ustanoveného advokáta žalované 3) podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř.] a ve výroku III. (o náhradě nákladů řízení státu podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř.), ačkoliv odvoláním žalobkyně nebyly napadeny a nestaly se proto předmětem odvolacího řízení (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř., § 212 o. s. ř.); jako samostatné výroky nabyly právní moci.
Odvolací soud tak nebyl oprávněn tyto výroky usnesení soudu prvního stupně při projednání odvolání žalobkyně přezkoumávat a usnesení soudu prvního stupně v této části „změnit“. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku II. a ve výroku III. není správné. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu ve výroku II., jímž bylo rozhodnuto, že ustanovenému zástupci žalované 3) JUDr. K. P., advokátovi se sídlem v K. ……….., se přiznává za zastupování žalované 3) v řízení před soudem prvního stupně odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 31.465,- Kč, jež mu budou vyplaceny Okresním soudem v Kutné Hoře, a v souvisejícím výroku III., jímž bylo rozhodnuto, že České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře se vůči žalobkyni právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování v řízení před soudem prvního stupně ve výši 31.465,- Kč nepřiznává, zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.)
.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované 3) bylo odmítnuto a žalovaná 3) je proto povinna nahradit žalobkyni náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobkyni náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2018). Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupce žalobkyně advokát Mgr. M. L. podle obsahu spisu v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb., v řízení o žalobě pro zmatečnost neprokázal, že je plátcem této daně.
O odměně a dalších nárocích zástupce žalované 3) advokáta JUDr. K. P., které má ve smyslu ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. vůči státu za zastupování žalované 3) v dovolacím řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění., je příslušný rozhodnout soud prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1348/2005, uveřejněný pod číslem 35/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Autor: -mha-