// Profipravo.cz / Monitoring 03.11.2024
Bulletin oddělení analytiky a srovnávacího práva 3/2024
Vyšlo letošní podzimní číslo Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu
Jako obvykle se nejprve ve stručnosti zaměřuje na novinky v aktuálním vydání Výběru rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi a nově zveřejněné anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva proti České republice v databázi Mezi–soudy. Dále se již můžete těšit na anotace zajímavých rozhodnutí vybraných evropských vnitrostátních soudů, Evropského soudu pro lidská práva, jakož i Soudního dvora Evropské unie.
Z rozhodnutí vnitrostátních soudů by Vás mohl zaujmout např. rozsudek finského Nejvyššího soudu, ve kterém se zabýval otázkou přípustnosti důkazů v trestním řízení, které byly na území Finska nezákonně opatřeny americkým Federálním úřadem pro vyšetřování. Dospěl přitom k závěru, že ačkoliv způsob jejich pořízení představoval zásah do práv garantovaných Úmluvou i finskou ústavou, toto samo o sobě nepřípustnost těchto důkazů nezpůsobí. Německý Spolkový soudní dvůr se pak zaměřil na problematiku klamavostí pojmu „klimaticky neutrální“ v reklamě výrobce gumových medvídků, kde tvrzená neutralita nespočívala v redukci CO2 v rámci výrobního procesu, ale jen v podporování kompenzačních opatření ve spolupráci s „klimatickým partnerem“. Spolkový soudní dvůr konstatoval, že při použití termínu „klimaticky neutrální“ v reklamě je nezbytné vysvětlení, neboť snížení a kompenzace emisí CO2 nejsou rovnocennými opatřeními pro dosažení klimatické neutrality.
Zajímavá témata se nevyhýbala ani Evropskému soudu pro lidská práva. Ve věci Dániel Karsai proti Maďarsku se zaměřil na to, zda osobní preference nevyléčitelně nemocných opravňují požadovat alternativní řešení v podobě lékařsky asistované smrti. Rozhodl přitom, že vnitrostátní právní úprava, která stěžovateli tuto asistovanou smrt neumožňovala, porušení jeho práva na respektování soukromého života nepředstavovala. Ve věci Tsulukidze a Rusulashvili proti Gruzii posuzoval namítanou podjatost soudce z důvodu rodinných vazeb jeho asistentky k právnímu zástupci žalované společnosti. Shledal přitom, že v rámci objektivního testu nestrannosti stěžovatelé prokázali existenci dojmu podjatosti podloženého doložitelnými skutečnostmi, a k porušení Úmluvy došlo.
Podnětnými rozsudky nešetřil ani Soudní dvůr Evropské unie. Ve věci J. X. posuzoval mezinárodní prvek a místní příslušnost u spotřebitelských smluv v režimu nařízení Brusel I bis. Konstatoval mimo jiné, že smlouva uzavřená mezi stranami s bydlištěm v témže členském státě, jejíž plnění má proběhnout buď v jiném členském státě, nebo ve třetí zemi, vyvolává otázky ohledně soudní příslušnosti. Tím je splněna podmínka existence mezinárodního prvku potřebného pro aplikaci nařízení Brusel I bis. V rozsudku velkého senátu ve věci M. A. [Alchaster] se pak zabýval podmínkami výkonu zatýkacího rozkazu vydaného Spojeným královstvím v Evropské unii. Zde zejména upřesnil, že v případě předání osoby pro účely trestního řízení musí vykonávající justiční orgán provést posouzení přítomnosti nebezpečí porušení zásady zákonnosti trestů dle čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, pokud je takové nebezpečí touto osobou namítáno. Tuto povinnost stanovil za situace, kdy již bylo vyloučeno nebezpečí porušení zákazu trestu bez zákona podle čl. 7 Úmluvy na základě obecných záruk dodržování této Úmluvy.
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva NS