// Profipravo.cz / Monitoring 31.07.2022

Návrh na zrušení obecné povahy dle § 101a odst. 1 SŘS

K procesní aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení obecné povahy podle § 101a odst. 1 soudního řádu správního

vytisknout článek


Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhověl ústavní stížnosti spolku Klub bechtěreviků ČR, z. s. a zrušil usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel, který je zapsaným spolkem sdružujícím osoby trpící Bechtěrevovou chorobou a jejich rodinné příslušníky, napadl u Nejvyššího správního soudu části opatření obecné povahy, kterými Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 omezilo v souvislosti s epidemií covid-19 provoz poskytovatelů lázeňské léčebně rehabilitační péče. Stěžovatel uvedl, že léčba osob trpících touto chorobou se realizuje mj. právě v lázních a v důsledku stanovených podmínek nemohli členové stěžovatele lázeňskou péči čerpat jako samoplátci, ale pouze jako péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, na kterou mají nárok pouze jednou za 12 měsíců. Efekt léčby však přetrvává kratší dobu, a proto jsou odkázáni na to, aby si v mezidobí hradili léčbu z vlastních prostředků. Nejvyšší správní soud s odkazem na svou dřívější judikaturu uvedl, že k naplnění podmínky aktivní procesní legitimace (jinými slovy možnosti opatření obecné povahy napadnout u soudu) je nutné, aby napadené opatření obecné povahy mělo přímý a nezprostředkovaný vztah k právům navrhovatele. Takový vztah však podle něj bez dalšího neexistuje mezi regulací činnosti podnikatele a právní sférou jeho zákazníků. Z toho důvodu se tedy návrhy věcně nezabýval a odmítl je jako podané osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že Nejvyšší správní soud nesprávně posoudil jeho aktivní procesní legitimaci a měl návrh věcně projednat. Ústavní soud se proto zaměřil na zjištění, zda Nejvyšší správní soud nevyložil procesní aktivní legitimaci stěžovatele příliš úzce či přehnaně formalisticky. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud nepřistupuje k řešené otázce konzistentně. V jeho judikatuře lze vysledovat dva odlišné judikaturní proudy. Nyní přezkoumávané usnesení spadá do „přísnější“ větve, která vyžaduje, aby opatření obecné povahy mělo přímý a nezprostředkovaný vztah k právům navrhovatele; takový vztah není bez dalšího dán mezi regulací činnosti podnikatelů a právní sférou jeho zákazníků. Ústavní soud však nepovažuje takto úzký výklad za ústavně souladný. Naopak se přiklání k výkladu, který provedl rozšířený senát v usnesení sp. zn. 1 Ao 1/2009 a následně Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 3 As 2/2021.

Zákaz poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče pro pacienty nutně vede k tomu, že takovou péči nemohou využívat, protože nebude nikdo, kdo by jim ji nabídl a poskytl. Stejně tak zákaz mířený na pacienty, podle kterého by jim bylo zakázáno takovou péči využívat, by dopadal i do práv poskytovatelů této péče, jelikož by sice službu nabízet a poskytovat mohli, ale nikdo by ji nemohl využívat. Jak se již ukázalo i v případech, v nichž rozhodoval Nejvyšší správní soud, hranice pro vymezení adresátů opatření obecné povahy je velmi tenká a naprostou většinu zákazů je možné formulovat tak, aby byl zákaz uložen jen jedné straně, avšak dopad měl i na stranu druhou. Přijetím výkladu „přísnější“ judikaturní větve by tak tvůrce opatření obecné povahy mohl téměř libovolně určovat, které subjekty jsou procesně aktivně legitimované.

Podle Ústavního soudu je tedy výkladem respektujícím právo na soudní přezkum takový výklad, podle kterého znemožňuje-li opatření obecné povahy faktickou realizaci obsahu dvoustranného (či vícestranného) právního vztahu, je nutné připustit aktivní procesní legitimaci všem stranám tohoto (potenciálního) právního vztahu, nejenom té, které byla uložena povinnost, nýbrž i straně, které bylo v důsledku uložení takové povinnosti odňato právo se něčeho domáhat. Toto kritérium odpovídá dikci § 101a odst. 1 soudního řádu a umožňuje domoci se soudního přezkumu všem osobám, kterým bylo fakticky zasaženo do jejich práv. Jeho aplikací nedojde k přílišnému rozšíření aktivní procesní legitimace, jelikož bude stále vyžadováno, aby navrhovatel „logicky konsekventně a myslitelně [tvrdil] možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy“.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2431/21 je dostupný zde (288 KB, PDF).


(zdroj zprávy naleznete zde)

Autor: tisk. zpráva ÚS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů