// Profipravo.cz / Monitoring 17.11.2021

Zápis změny vlastníka vozidla beze změny

Pravidla pro zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel zůstanou beze změny

vytisknout článek


Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) zamítlo návrh Krajského soudu v Plzni na zrušení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „a odst. 4 písm. b)“.

Krajský soud podal návrh na zrušení předmětného ustanovení v souvislosti s jím vedeným řízením o správní žalobě. Žalobce v této věci požádal v prosinci roku 2017 Magistrát města Plzně o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, neboť smlouvou z července 2015 vlastnické právo k autu převedl na jiného a ten mu při přepisu údajů vozidla neposkytl součinnost. Vzhledem k tomu, že žalobce v rozporu s napadeným ustanovením nepředložil protokol o evidenční kontrole nikoliv starší než 30 dní a tzv. zelenou kartu, správní orgán jeho žádosti nevyhověl. Poté žalobce neuspěl ani u odvolacího správního orgánu, a proto podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni s tím, že není v jeho možnostech požadované dokumenty opatřit. Krajský soud v roce 2019 žalobě vyhověl s poukazem na to, že vyžaduje-li zákonodárce, aby údaje v registru silničních vozidel odpovídaly skutečnému stavu, nepředložení požadovaných dokumentů nemohlo být překážkou pro vyhovění žádosti žalobce o zápis změny vlastníka. Následně však zasáhl Nejvyšší správní soud, který zaujal opačné stanovisko. Byť uvedl, že si je vědom možných „patových situací“, bylo na žalobci, aby jednal obezřetně a obstaral si požadované doklady již před převodem vlastnického práva k vozidlu. Krajský soud poté přerušil řízení a věc předložil Ústavnímu soudu.

Krajský soud svůj návrh na zrušení daného ustanovení odůvodnil tím, že platná právní úprava neumožňuje dosavadnímu v registru zapsanému vlastníkovi vozidla domáhat se souladu zapsaného stavu se stavem skutečným, v čemž spatřuje zásah do ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb., jehož součástí je napadené ustanovení, upravuje situaci, kdy jedna z osob, která má povinnost podat společnou žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva podle § 8 téhož zákona, neposkytuje nutnou součinnost k podání společné žádosti. V režimu žádosti podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. proto žadatel má možnost požádat o zápis změny sám, bez přímé součinnosti druhé osoby. Podle napadeného ustanovení je však přesto třeba k žádosti za takové situace doložit kromě dokladu o nabytí vlastnického práva k vozidlu také tzv. zelenou kartu a protokol o evidenční kontrole nikoli starší než 30 dní. Ke společné žádosti se nepředkládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici.

Právní řád v situaci předvídané v § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení, ale v rámci občanskoprávního soudního řízení (srov. body 22 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. 7 As 254/2016, podle kterého lze provést odstranění nesprávného údaje v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není). K tomu je třeba zdůraznit, že napadené ustanovení zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní řád jako celek. Přitom právě zde je nutné přihlédnout k tomu, že řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. je koncipováno jako řešení situace, do které se dosavadní či nový vlastník dostal v důsledku porušení své původní povinnosti podat společnou žádost ve stanovené lhůtě podle § 8 odst. 2 téhož zákona, a to včetně požadovaných dokumentů.

Byť Ústavní soud připouští, že řešení, které právní řád poskytuje, není optimální, pro posouzení ústavnosti napadeného ustanovení je rozhodné, že právní řád ve svém důsledku změnu či odstranění údajů v registru vozidel, které odporují skutečnosti, umožňuje.

Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 je dostupný zde (167 KB, PDF).

(zdroj zprávy naleznete zde)

Autor: tisk. zpráva ÚS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů