// Profipravo.cz / Monitoring 24.08.2021
Odškodnění za nezákonné trestní stíhání
Ústavní soud dal jednomu z nezákonně trestně stíhaných úředníků v rámci tzv. kauzy ProMoPro šanci na vyšší odškodnění
Třetí senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 500 000 Kč za nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Policie České republiky ze dne 11. 4. 2012 pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku spáchaného v jednočinném souběhu a ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami. Vedle toho stěžovatel požadoval zaplacení částky ve výši 225 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení. Trestní řízení trvalo vůči stěžovateli 4 roky a 9 měsíců a skončilo pravomocným zproštěním obžaloby z toho důvodu, že v obžalobě uvedený skutek vůbec nebyl trestným činem.
Na základě porovnání s jinými případy dospěly obecné soudy k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro stěžovatele je částka 200 000 Kč, přičemž Ministerstvo spravedlnosti již předtím stěžovateli přiznalo částku 60 000 Kč, tudíž částka přiznaná soudy činila 140 000 Kč. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení byl shledán v plném rozsahu jako nedůvodný.
Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, neboť přiznanou částku považuje za absolutně neodpovídající závažnosti způsobené nemajetkové újmy.
Ze skutkového stavu zjištěného obvodním soudem vyplývá, že nezákonné trestní stíhání trvající takřka 5 let velmi citelně zasáhlo do soukromého (rodinného) i pracovního života stěžovatele, který se v té době nacházel v produktivním věku, budoval si kariéru jako expert v oblasti soutěžního práva a zakládal rodinu. V důsledku trestního stíhání musel stěžovatel několik let pracovat na místě s nižším příjmem, byl vystaven psychickým i finančním problémům. Trestní věc byla silně medializována, téměř ve všech článcích byl stěžovatel označen jménem a vyobrazen na fotografii.
V posuzovaném případě byly podle právního názoru soudů splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání. Obdobně jako ve věci posuzované v nálezu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 2551/13 (text nálezu je dostupný zde: https://bit.ly/2Weabrm ) Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy pochybily při určení výše náhrady za jednoznačně vzniklou a konstatovanou nemajetkovou újmu stěžovatele v důsledku nezákonného trestního stíhání tím, že nevzaly v úvahu všechny individuální okolnosti případu.
Obecné soudy dostatečně nezohlednily intenzivní zásah do rodinného života stěžovatele, ani předžalobní výzvu na zaplacení částky 77 milionů Kč zaslanou stěžovateli právním zástupcem Úřadu vlády ČR. Rovněž náležitým způsobem nepřihlédly ke skutečnosti, že stěžovatel byl stíhán pro skutek, který (od počátku) vůbec nebyl trestným činem; takovýto dlouhotrvající zásah do práv stěžovatele je přitom o to citelnější a závažnější. Stěžovatel již od počátku řízení rovněž poukazoval na případ bývalého policejního prezidenta, kterému měla být za roční stíhání přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč, a vymezil, v čem spatřuje shodné rysy s jeho případem. Obecné soudy se však ani s touto námitkou dostatečně nevypořádaly.
Ústavní soud zdůrazňuje, že mu s ohledem na jeho ústavní postavení nepřísluší, aby sám přesně určoval finanční částku, kterou měl stěžovatel obdržet za nezákonné trestní stíhání, eventuálně též za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Stejně tak není úkolem Ústavního soudu, aby obecným soudům dával podrobný návod pro výpočet této částky. Ústavní soud rovněž netvrdí, že přiměřené zadostiučinění odpovídá právě částce 4 725 000 Kč požadované stěžovatelem. Soudy však musí dostatečným způsobem zohlednit veškeré klíčové a jedinečné okolnosti tohoto případu a své rozhodnutí odůvodnit způsobem, který nebude vykazovat ústavněprávní nedostatky.
Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.
Text nálezu sp. zn. III. ÚS 3271/20 je dostupný zde (222 KB, PDF).
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva ÚS