// Profipravo.cz / Monitoring 28.10.2019

K výkladu pojmu veřejná hudební produkce

Nejvyšší správní soud dal návod, jak přistupovat k výkladu pojmu veřejná hudební produkce

vytisknout článek


Co je, a co není veřejná hudební produkce, posuzoval Nejvyšší správní soud v kasační stížnosti, kterou se společnost FAJAN spol. s r.o. jako provozovatel Inferno Music Clubu v Kadani bránila pokutě uložené za porušení obecně závazné vyhlášky města Kadaně „o stanovení závazných podmínek nezbytných k zajištění veřejného pořádku pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných tanečních zábav a diskoték konaných mimo veřejná prostranství“.

Pokutu ve výši 35 000 Kč dostala společnost za to, že ve třech případech pořádala v uvedeném Music Clubu veřejné hudební produkce ve vnitřních prostorách budovy v časech po půlnoci, což vyhláška zakazovala.

V prostorách Inferno Music Clubu hrála hudba a do těchto prostor byl umožněn vstup a účast na hudební produkci osobám, které se staly členy Inferno Clubu. Soudci Nejvyššího správního soudu dospěli k názoru, že založení takového klubu bylo pouhou „zástěrkou“ veřejně přístupné akce; společnost se snažila vyhnout pravidlu, že po 24. hodině nelze v Kadani v určité dny provozovat mimo jiné diskotéku či hudební klub.

„Stát se členem klubu bylo zjevně velmi jednoduché, ryze formální. Běžnému hostovi diskotéky postačilo poskytnout provozovatelům klubu základní osobní údaje, nechat si vystavit členskou kartičku a podepsat souhlas s pravidly, a ocitl se tam, kde chtěl být – na diskotéce, která se po 24. hodině svou podstatou nelišila od sebe samé před touto hodinou. Lišila se pouze formálně, tedy způsobem přístupu na ni, jenž však běžnému hostovi nečinil přístup samotný podstatně obtížnějším. Již vůbec nelze hovořit o jakékoli „výběrovosti“ či uzavřenosti klubu nebo o tom, že by se povaha a podstata fungování prostor klubu po 24. hodině odlišovala od toho, jaká byla před touto hodinou. Nebyla žádná kritéria členství a nebyl ani patrný důvod rozlišování mezi členy a nečleny klubu (to tvrdí dokonce i stěžovatel v kasační stížnosti),“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel vytvořil „instrumentárium“, které jednotlivými vnějškovými znaky předstírá výběrovost klientely klubu, avšak ve skutečnosti žádnou výběrovost nemá v úmyslu zajistit a ani tak fakticky nečiní.

„Při posouzení, zda je určitá hudební produkce ve vnitřních prostorách budov pořádána veřejně, lze jen obtížně vytýčit abstraktní a za všech okolností platný katalog rysů či vlastností, které taková činnost musí mít, aby byla činností takto vyhláškou obce charakterizovanou. Vždy je nutno konkrétní případ posuzovat spolu s kontextem, v němž se odehrává, a zohlednit všechny pro něj podstatné a nezřídka velmi specifické rysy či jejich vzájemnou kombinaci,“ uvedl k rozhodnutí soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.

Tisková zpráva k rozsudku ze dne 5. 9. 2019, sp.zn. 2 As 361/ 2017. Celý text rozsudku je k dispozici zde.

(zdroj zprávy naleznete zde)

Autor: tisk. zpráva NSS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů