// Profipravo.cz / Zvláštní řízení 20.12.2024
ÚS: Postupné rozšiřování styku rodiče s dítětem
K rozhodnutí o vhodnosti postupného rozšiřování styku rodiče s dítětem soud vyhodnotí skutková zjištění ohledně dosavadní péče obou rodičů, které je povinen shromáždit v dostatečném rozsahu k rozhodnutí o péči a styku.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1718/24, ze dne 3. 10. 2024
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Okresní soud v Pardubicích svěřil nezletilou do péče K. R. (matky), uložil stěžovateli platit výživné na nezletilou ve výši 6 500 Kč měsíčně počínaje dnem 22. 12. 2022 a ve výši 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2023, upravil styk stěžovatele s nezletilou tak, že tento měl nejprve probíhat každý týden ve středu a v sobotu a následně se postupně rozšířit na styk od pondělí sudého týdne do pondělí lichého týdne, stanovil nad výchovou nezletilé dohled, vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku o styku a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud vyhodnotil, že stěžovatel má lepší výchovné schopnosti než matka, která nezletilou proti stěžovateli manipuluje. Zároveň však přihlédl k tomu, že větší zásah do v té době faktické péče matky by mohl nezletilou traumatizovat. Proto upravil styk stěžovatele s nezletilou tak, aby teprve jeho postupným rozšiřováním měl stěžovatel stejný podíl na péči o nezletilou jako má matka. Při určování výživného vycházel okresní soud z měsíčního příjmu stěžovatele v roce 2022 ve výši 39 399 Kč, v období od ledna do června 2023 ve výši 35 153 Kč a v období od července 2023 ve výši 22 483 Kč. Dále zohlednil, že stěžovatel vlastní rodinný dům, je jedním z devíti akcionářů obchodní společnosti X, a podílí se na výživě nezletilé i svojí osobní péčí o ni.
2. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost platit na výživu nezletilé částku 7 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2023, rozhodl o dlužném výživném, upravil běžný styk stěžovatele s nezletilou na každý lichý týden od středy do čtvrtka a každý sudý týden od pátku do neděle a upravil styk stěžovatele s nezletilou o letních prázdninách a o Vánocích. Ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Svěření nezletilé do péče stěžovatele či do střídavé péče rodičů by za současných okolností mohlo zasáhnout do zdravého vývoje nezletilé a její psychické pohody. Postupné rozšiřování styku stěžovatele s nezletilou není možné, neboť soud musí rozhodovat podle skutkového stavu zjištěného v době rozhodování a pro predikci styku na rok dopředu nelze opatřit dostatek skutkových zjištění. Proto krajský soud upravil styk stěžovatele s nezletilou podle fakticky probíhajícího styku. Při stanovení výživného vyšel krajský soud z toho, že v možnostech stěžovatele je dosahovat měsíčního čistého příjmu ve výši 39 000 Kč. Stěžovatel se tohoto příjmu vzdal bez důležitého důvodu. Navíc byly v řízení prokázány i další příjmy stěžovatele z podnikání, kterých jestliže se vzdal, učinil tak rovněž bez důležitého důvodu. Výše výživného odpovídá necelé pětině příjmů stěžovatele a je přiměřená nižšímu věku a odůvodněným potřebám nezletilé. Současně krajský soud zohlednil, že stěžovatel přispívá i nad rámec výživného a plní svou vyživovací povinnost i při osobní péči o nezletilou.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní práva nezletilé podle čl. 3 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Stěžovatel rekapituluje dosavadní průběh řízení a v něm tvrzené a zjištěné skutečnosti. Namítá, že ačkoliv krajský soud hodnotil postupně se rozšiřující styk nastavený okresním soudem jako funkční a výchovné schopnosti matky negativně, omezil styk stěžovatele s nezletilou na 3 noci jednou za 14 dní, aniž by to jakkoliv odůvodnil. Plnohodnotný styk navíc probíhá pouze o víkendu, ve všední dny je nezletilá ve škole a stěžovatel v práci a proto je styk omezen pouze na zajištění přípravy do školy na další den. Stěžovatel se obává, že se současný stav poměru péče zakonzervuje a vztah nezletilé k němu se zlepšovat nebude. Současně vytýká krajskému soudu, že neupravil kromě letních a vánočních prázdnin další dny volna.
5. Stěžovatel nesouhlasí ani s krajským soudem stanovenou výší výživného. Krajský soud měl zohlednit platby stěžovatele na stavební spoření nezletilé, jakož i další jím poskytovaná finanční plnění. Krajský soud nerespektuje, že stěžovatel má od července 2023 snížený příjem. Musel dvakrát změnit zaměstnavatele a jeho současný čistý příjem je kolem 30 000 Kč měsíčně. Tvrzení krajského soudu, že stěžovatel opustil předchozí zaměstnání bezdůvodně, je nesprávné, neboť stěžovatel je ve sporu s bývalým zaměstnavatelem o porušení konkurenčního ujednání. Současná mzda stěžovatele odpovídá nabídkám na trhu práce se zohledněním jeho vzdělání. Vyměřené výživné neodpovídá obvykle stanoveným výším (16 % z čisté mzdy). Krajský soud nezohlednil, že matka nevyužívá plně svůj pracovní potenciál.
III.
Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že v části, která směřuje proti výrokům II, IV, V, VI a VII rozsudku okresního soudu, které následně změnil krajský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno.
7. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Usnesením ze dne 12. 7. 2024, č. j. III. ÚS 1718/24-1, Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilé Statutární město Pardubice, neboť ústavní stížností byla napadena rozhodnutí, jejichž závěry se dotýkají zájmů nezletilé, která má v řízení postavení vedlejší účastnice.
9. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele
10. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil krajský soud, který odkázal na odůvodnění svého rozsudku a dále dodal, že při svém rozhodování zohledňoval nejlepší zájem nezletilé. Tento zájem byl vážně narušen po rozchodu rodičů na konci prosince 2022 jednáním matky, která nezletilou ovlivnila natolik, že nezletilá ukončila do té doby běžný styk se stěžovatelem a začala jej odmítat. I při asistovaných stycích nezletilá nechtěla se stěžovatelem mluvit, ani vedle něj sedět, přehlížela ho a u toho plakala. K vyhrocenému odmítnutí stěžovatele nezletilou došlo při asistovaném předání ve škole. Teprve od května 2023 se styk nezletilé se stěžovatelem začal obnovovat, a to za přítomnosti matky po dobu pár hodin asi dvakrát týdně. V červenci 2023 byl obnoven samostatný styk stěžovatele s nezletilou, a to vždy ve středu a v sobotu. V září 2023 začal nový konflikt rodičů. Zároveň bylo prokázáno, že nezletilá je fixována na matku a přejímá její negativní postoje vůči stěžovateli. Na základě těchto skutečností okresní soud rozhodl o svěření nezletilé do péče matky a stanovení postupně se rozšiřujícího styku s nezletilou, který probíhal, byť za nesouhlasu matky a odmítání nezletilé, která tento svůj postoj vyjádřila i při pohovoru před krajským soudem. Krajský soud následně hodnotil nejlepší zájem nezletilé s ohledem na její psychický vývoj a prokázanou silnou fixaci nezletilé na matku. Na základě toho pak rozhodl o styku stěžovatele s nezletilou. Stěžovateli je dán prostor pro rozvoj vztahů s nezletilou v rámci letních prázdnin. Pro úpravu styku o dalších školních prázdninách neshledal krajský soud důvod, neboť tyto prázdniny podstatně nepřesahují dobu upraveného běžného styku.
11. Opatrovník nezletilé uvedl, že okresní soud přistupoval citlivě k obnovení vztahu stěžovatele s nezletilou, což je do budoucna žádoucí pro zdravý a pozitivní vývoj nezletilé. Krajský soud naproti tomu nepřihlédl k závěrům znaleckého zkoumání, ze kterého plynula potřeba postupně rozšiřujícího styku nezletilé se stěžovatelem směrem k rovnoměrné střídavé péči. Svým rozhodnutím zamezil krajský soud pozitivnímu vlivu stěžovatele na nezletilou na úkor negativního vlivu matky. Nezletilá ztratila právo na rovnoměrnou péči obou rodičů. Matka přitom dobrovolně nekonala nic, čím by vztah nezletilé se stěžovatelem podpořila. Krajský soud svým rozhodnutím negativní přístup matky vůči stěžovateli posílil. Lze očekávat, že bez vnějšího zásahu k dobrovolnému rozšiřování styků stěžovatele s nezletilou nedojde. I po skončení řízení opatrovník s rodinou nadále pracuje a řeší rodičovské neshody. Nadále vnímá, že psychické a fyzické zdraví nezletilé matka využívá jako nástroj k boji proti stěžovateli. Negativně opatrovník vnímá i odstěhování matky z místa původního bydliště nezletilé. S nezletilou opatrovník provedl dne 22. 7. 2024 pohovor, bezprostředně po týdnu, který trávila se stěžovatelem. K pohovoru nezletilou přivedla matka. Z pohovoru vyplynulo, že si nezletilá čas strávený se stěžovatelem užila. Nemluvila o prázdninách u stěžovatele v negativním duchu. Pouze si stěžovala, že jí moc nechutnalo jídlo, které k obědu připravovala matka stěžovatele.
12. Matka se ve lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřila, má se tedy v souladu s poučením za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdala (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).
13. Obdržená vyjádření Ústavní soud zaslal stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel repliku nepodal.
V.
Věcné posouzení ústavní stížnosti
14. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.
V. a)
Obecná východiska přezkumu rozhodnutí
15. Trávení společného času znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života, a to i přes problémy ve vztazích mezi rodiči. Dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Při rozhodování věcí týkajících se péče o dítě a styku s dítětem je nutné vycházet z premisy, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu [čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 8 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP") ve věci Dostál proti České republice ze dne 21. 2. 2006, č. 26739/04, § 55]. Jakékoliv omezení podílu péče rodiče o dítě musí vždy sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené [nález ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1079/17 (N 133/86 SbNU 261), bod 19].
16. Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), body 19 až 23, a tam cit. judikaturu]. V případě, že jeden z rodičů naplňuje tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče; naopak v případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je nutné vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů [srov. např. nález ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629)].
17. Je třeba zdůraznit, že uvedená kritéria nejsou jedinými hledisky, která musí obecné soudy při svém rozhodování o péči a styku s dítětem zohlednit. Nejlepší zájem dítěte je třeba hledat v každém jednotlivém případě zvlášť, nikoli podle předem daného schématu, a se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě. Pro některé dítě může být nejvhodnějším řešením péče střídavá, v jiných případech odůvodněných konkrétními prokázanými okolnostmi, to může být svěření do péče jednoho z rodičů a dohoda či rozhodnutí o styku druhého rodičů s dítětem [srov. nález ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2630/19 (N 200/97 SbNU 143), bod 20].
18. Ve vztahu k uvedenému kritériu přání dítěte Ústavní soud konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však zdůraznil, že není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a své rozhodnutí založily pouze na jeho přání namísto na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 (N 66/69 SbNU 213)]. Soud rozhodující o péči a styku s nezletilým dítětem může dospět k závěru, že odmítavý postoj dítěte je pouhým důsledkem vlivu jednoho z rodičů a nezakládá se na racionálních a opodstatněných výhradách vůči druhému rodiči. K této skutečnosti musí obecné soudy při hodnocení přání dítěte a jeho nejlepšího zájmu přihlédnout [nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), bod 24, rozsudek ESLP ve věci C. proti Finsku ze dne 9. května 2006, č. 18249/02, bod 58], přičemž v řízení prokázaná manipulace pečujícího rodiče může vést až ke změně rozhodnutí o tom, kterému rodiči bude dítě svěřeno do péče dle § 475 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Nelze ovšem odhlédnout od rizika traumatizace dítěte, které je zmanipulováno pečujícím rodičem a rovněž je na něj silně fixováno. V takových situacích, pokud péče rodiče nevykazuje jiných závad, zásadní a okamžitá změna péče zpravidla v nejlepším zájmu dítěte nebude a bude vhodnější přistoupit k postupné změně režimu styku či péče s druhým rodičem, kterého dítě odmítá, tak, aby došlo k navázání či obnovení zdravého vztahu nepečujícího rodiče s dítětem [Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II (zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních) § 503. Praha: Wolters Kluwer 2023].
V. b)
Aplikace obecných východisek na konkrétní věc
19. V nyní projednávané věci ochránil základní práva stěžovatele a nezletilé správným rozhodnutím s citlivým přístupem okresní soud. Vzal v úvahu, že stěžovatel má lepší výchovné předpoklady než matka, neboť je ochoten nadřadit zájmy nezletilé nad těmi svými a respektuje matku jako druhého rodiče nezletilé. Oproti tomu matka toho schopna není. Stěžovateli brání ve styku s nezletilou, neuznává jej jako rodiče nezletilé a nezletilou proti němu manipuluje, což se může negativně projevit v budoucím životě nezletilé. Zároveň však okresní soud zohlednil dosavadní vývoj vztahu a styků stěžovatele s nezletilou (popsané krajským soudem v jeho vyjádření výše) a citlivě přihlédl k silné fixaci nezletilé na matku, a tedy k tomu, že okamžité rozšíření péče stěžovatele o nezletilou by mohlo v nezletilé způsobit zásadní destabilizaci až traumatizaci. Proto v souladu s nejlepším zájmem nezletilé přistoupil k postupnému rozšiřování péče stěžovatele o nezletilou, resp. jeho styku s ní, tak, aby od září 2024 rodiče o nezletilou pečovali rovnoměrně.
20. Okresním soudem upravený styk stěžovatele s nezletilou přes odmítavý postoj nezletilé řádně probíhal a směřoval k obnově jejich zdravého vztahu. V době rozhodování krajského soudu se nezletilá se stěžovatelem stýkala každý lichý týden od středy do čtvrtka a každý sudý týden od pátku do neděle. Nic nenasvědčovalo tomu, že by si postupem času nezletilá nemohla zvyknout i na rovnoměrnou péči rodičů.
21. Přesto krajský soud svým rozhodnutím další rozšiřování styku zastavil s odůvodněním, že pro takový postup již nelze opatřit dostatek skutkových zjištění. Tento jeho závěr nepovažuje Ústavní soud za ústavně konformní.
22. Jestliže krajský soud vzal za prokázané, že oba rodiče jsou schopni se o nezletilou postarat (bod 24 jeho rozsudku) a nezletilá postupně se rozšiřující styk zvládá (bod 26 jeho rozsudku), měl krajský soud dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí, zda je vhodné, aby se styk nadále rozšiřoval i v budoucnu. Krajský soud ostatně neuvádí, které konkrétní skutečnosti mu pro posouzení rozšíření styku chyběly. Nelze přitom odhlédnout od toho, že v době rozhodování krajského soudu se styk stěžovatele s nezletilou rozšiřoval již po dobu půl roku a zbývalo pouze posoudit, zda se bude moci nadále rozšiřovat po dobu dalšího půl roku. Pokud by v budoucnosti nastaly natolik závažné okolnosti, které by odůvodnily omezení péče stěžovatele o nezletilou, mohly by být předmětem nového soudního řízení o změně poměrů nezletilé. Dosud však žádné takové okolnosti zjištěny nebyly. Naopak zjištěný skutkový stav nasvědčoval péči střídavé rovnoměrné či většímu podílu péče stěžovatele. Tyto formy péče ovšem nebylo s ohledem na prokázanou silnou manipulaci nezletilé matkou proti stěžovateli vhodné realizovat ihned a jako přínosnější se jevilo nastavit postupně rozšiřující styk stěžovatele s nezletilou.
23. Krajský soud sice manipulaci nezletilé matkou zahrnul do skutkových zjištění (bod 24 jeho rozsudku), nijak ji ale dále ve svém rozhodnutí nereflektoval. Je přitom zjevné, že matka bez soudního rozhodnutí není ochotna předávat nezletilou do péče stěžovatele nad rámec stanovených styků. Stěžovatel se proto bez soudní ingerence rovnoměrné péče o nezletilou, jejíž předpoklady nebyly dosud v řízení vyvráceny, není schopen domoci.
24. Skutečnost, že Ústavní soud s ohledem na uvedené vyhověl ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí o péči a příslušný výrok zrušil, se musí projevit i ve vztahu k výroku o výživném. V rozhodnutí o výživném je nutno promítnout mimo jiné vždy i rozsah péče každého z rodičů, o kterém bude krajský soud rozhodovat znovu, Ústavní soud se proto nyní nevyjadřuje ke konkrétní částce výživného. K odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu týkající se výživného Ústavní soud podotýká, že pokud soud uvádí, že přihlédl k příspěvkům nad rámec výživného a k plnění vyživovací povinnosti v rámci styku s nezletilým dítětem, musí být zřejmé (alespoň rámcově), jakým způsobem se uvedené skutečnosti ve výši výživného projevily. V projednávané věci krajský soud stanovil finální výši výživného otce na horní hranici výše určené podle obvyklých pomůcek (tabulky Ministerstva spravedlnosti, případně dílová metoda), konstatování o přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem je tedy rozporuplné a nepřezkoumatelné. Dále nelze souhlasit s tím, že stavební spoření nelze za žádných okolností považovat za plnění vyživovací povinnosti, proto je nutno takový závěr řádně odůvodnit ve vztahu ke konkrétní projednávané věci.
25. Vzhledem k výše uvedeným důvodům porušení základních práv stěžovatele a vedlejší účastnice je část ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti rozsudku okresního soudu ve výrocích o péči zjevně neopodstatněná. Dále je zjevně neopodstatněná část ústavní stížnosti napadající výrok IX rozsudku okresního soudu o znalečném a část výroku I rozsudku krajského soudu, která tento výrok okresního soudu potvrzuje, neboť ve vztahu k nim neuvedl stěžovatel žádnou argumentaci.
VI.
Závěr
26. Po posouzení všech výše uvedených okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel a vedlejší účastnice byli rozhodnutím krajského soudu zkráceni na svých právech podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. na právu na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na soudní ochranu.
27. Ústavní soud proto ústavní stížnosti zčásti vyhověl a rozsudek krajského soudu zrušil, a to v celém jeho rozsahu (vyjma části výroku I potvrzující výrok IX rozsudku okresního soudu). Učinil tak proto, že péče o dítě a styk rodiče s dítětem jsou navzájem velmi úzce spojené otázky, kdy v projednávané věci styk stěžovatele s nezletilou upravený okresním soudem by od září 2024 odpovídal již péči rovnoměrné střídavé, kterou rodiče praktikovali i o prázdninách. Krajský soud bude proto muset znovu zkoumat i podmínky, za kterých by nezletilá mohla být svěřena do symetrické, případně i asymetrické střídavé péče rodičů. Ústavní soud přistoupil také ke zrušení výroku rozsudku krajského soudu o výživném, jelikož bezprostředně navazuje na výrok o péči, a ke zrušení akcesorických výroků o nákladech řízení.
28. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nepředjímá, jakým způsobem má krajský soud rozhodnout. Otevírá však nové projednání věci za respektu k základním právům účastníků. Úkolem krajského soudu bude v souladu s výše shrnutými obecnými východisky rozhodnout o úpravě výchovných poměrů, a to i s přihlédnutím ke všem novým skutečnostem, které v důsledku plynutí času mohou vyjít najevo.
29. Ve zbývající části Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem pro nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a dílem pro zjevnou neopodstatněnost dle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Autor: US