// Profipravo.cz / Zvláštní řízení 09.09.2022
ÚS: Úprava péče o nezletilé blížící se dospělosti
I. Názor dítěte, které se věkem blíží dospělosti, nelze v intencích čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte v žádném řízení před obecnými soudy, které se týká rozhodování o jeho životě, pominout. To se týká i řízení o nařízení předběžného opatření. Tento obecný požadavek se promítá do povinnosti obecných soudů spolehlivě zjistit názor mladého člověka dle čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, a také do povinnosti soudů považovat jeho přání za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to zejména za předpokladu, že je mladý člověk schopen názor na jeho nejlepší zájem vyjádřit a vnímat jeho konsekvence, nemá výchovný problém a schopnosti obou rodičů zajistit péči o něj jsou v zásadě rovnocenné.
II. Úprava péče o nezletilé blížící se dospělosti, jdoucí proti řádně zjištěnému názoru nezletilého, za situace, kdy nejsou dány specifické okolnosti rozumně odůvodňující odchýlení se od jeho postoje, představuje zásah do soukromého a rodinného života dítěte ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a porušuje princip nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1626/22, ze dne 15. 8. 2022
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Stěžovatel, který se narodil dne XXX a má tedy 14 let, podal k Ústavnímu soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ústavní stížnost datovanou dne 17. 6. 2022. Stížnost nezletilého stěžovatele směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 72 Co 124/2022-127, vydaném v řízení ve věci předběžného opatření, kterým byl změněn výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 2022, č. j. 11 P 50/2015-104, tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, aby byl stěžovatel odevzdán do péče otce a nahrazen souhlas matky s přihlášením ke vzdělávání na základní škole v místě bydliště otce.
2. Podle stěžovatele mělo zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu dojít k porušení práv stěžovatele zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i mezinárodních smluv, které jsou součástí ústavního pořádku. Konkrétně stěžovatel namítá porušení práva na ochranu základních práv a svobod soudní mocí zaručeného čl. 4 Ústavy, jakož i právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Podle stěžovatele došlo k porušení práva dítěte být v řízení slyšeno, rovněž namítá porušení jeho práva na ochranu nejlepšího zájmu dítěte zaručeného čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, včetně práva na ochranu, bezpečí a ochranu lidské důstojnosti dítěte. Podle stěžovatele dále došlo k zásahu do práva dítěte na ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, nedbalým zacházením a trýzněním během doby, kdy je v péči jednoho nebo obou rodičů, nebo jakýchkoli osob, starajících se o dítě, zaručeného čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel namítá rovněž porušení práva na ochranu osobnosti zaručeného v čl. 10 odst. 1 Listiny, přičemž tento zásah spatřuje stěžovatel v absenci jakékoli ochrany ze strany soudu či opatrovníka před devalvováním jeho osoby a schopností ze strany účastníků řízení, čímž je ponižován ve své důstojnosti dítěte a osobní cti.
3. Stěžovatel se svou stížností spojil návrh na přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu, a to s ohledem na setrvalou hrozbu duševního násilí a traumatizace z vynuceného návratu do společné domácnosti s první vedlejší účastnicí (matkou) a jejím druhem proti výslovné vůli stěžovatele, v nesouladu s jeho přirozenými a bytostnými potřebami bezpečí, z čehož mohou vzniknout obtížně odčinitelné následky na duševním či fyzickém zdraví stěžovatele. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu uložil městskému soudu, aby stěžovateli nahradil náklady řízení.
II. Skutkový stav a řízení před prvostupňovým soudem
4. Stěžovatel má 14 let. Je soudně svěřen do výchovy matky (dále též "první vedlejší účastnice"), kde se nacházel od roku 2009 do února 2022. Posléze v návaznosti na stěžovatelem tvrzené duševní strádání u matky a jejího druha zůstal po jedné z návštěv u svého otce (dále též "druhý vedlejší účastník"). První vedlejší účastnice s tímto nesouhlasila. Druhý vedlejší účastník podal dne 25. 2. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 9 návrh na vydání předběžného opatření, v němž mimo jiné tvrdil vznik situace, která si žádá okamžité řešení prostřednictvím poskytnutí soudní ochrany nezletilému dítěti, a žádal prozatímní stabilizaci nezletilého stěžovatele ve své péči, s docházkou do školy v jeho bydlišti. Tak by stěžovateli bylo v jeho aktuální životní situaci a nových poměrech zabezpečeno jeho právo na ochranu, bezpečí a vzdělání tam, kde se cítí bezpečně a kde si sám přeje pobývat z řady podstatných důvodů. K návrhu se soudu písemně vyjádřil sám nezletilý stěžovatel. Ve svém vyjádření uvedl, že nevhodné jednání druha matky vůči němu se neustále stupňovalo a hraničilo s šikanou a že i matka se vůči němu chovala dlouhodobě nevhodně. Vyjádřil, že chce zůstat u otce, chce zde bydlet, chodit i do školy a k lékaři. Stěžovatel byl připraven se soudem spolupracovat při výkonu jeho ochrany a soudnictví důvěřoval jako autoritě ochraňující práva dětí, o níž se takto učil ve škole. Proto stěžovatel poskytl soudu své telefonní číslo, aby ho soud v případě potřeby kontaktoval a vyslechl si jeho stanovisko.
5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 2022, č. j. 11 P 50/2015-104, soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a opatření dle § 74 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") nařídil, když stanovil, že se stěžovatel odevzdává do péče otce a soud nahrazuje souhlas matky s přihlášením nezletilého ke vzdělávání v ZŠ v místě bydliště otce (výrok I.). Výrokem II. zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření, kterým by byl nahrazen souhlas matky se změnou pediatra nezletilého a opatrovníkem nezletilého pro řízení ve věci péče nezletilého ustanoveno Statutární město Děčín. Výrokem III. ustanovil opatrovníkem nezletilého pro řízení o návrhu otce na vydání předběžného opatření Městskou část Praha 19 - Úřad městské části, se sídlem Semilská 43/1, Praha 9.
6. Obvodní soud v prvostupňovém rozhodnutí předestřel, že ve věci nezletilého probíhá opatrovnické řízení kontinuálně v důsledku stále dalších a dalších návrhů rodičů a vzájemného napadání se mezi rodiči již několik let, rodiče navíc mezi sebou vedou i několik civilních sporů. Prvostupňový soud si vyžádal vyjádření první vedlejší účastnice a záznam z pohovoru s nezletilým, který byl proveden u Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též "OSPOD") v Děčíně dne 21. 2. 2022 bez přítomnosti otce i dalších osob. Soud si rovněž vyžádal stanovisko kolizního opatrovníka nezletilého, OSPOD Městské části Praha 19 (dále též "třetí vedlejší účastník"), který je dlouhodobě seznámen s poměry v rodině. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že ve věci odevzdání nezletilého do péče otce do doby rozhodnutí ve věci samé, tedy do doby rozhodnutí o změně výchovy nezletilého, jsou dány důvody pro vydání předběžného opatření. Protože je nezletilý již ve věku 14 let, kdy musí být respektován jeho názor a přání, nadto má ve škole dobré výsledky, nebyl podle prvostupňového soudu důvod přání nezletilého nevyhovět nebo se domnívat, že by nezvládl změnu školního zařízení. Přání nezletilého měl za osvědčené ze záznamu z pohovoru s pracovnicí orgánu péče o děti ze dne 22. 2. 2022 u OSPOD Děčín. Pro další otcem požadované předběžné patření, tj. nahrazení souhlasu matky se změnou pediatra a změnou opatrovníka nezletilého na jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí, již důvody neshledal.
III. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu
7. Proti prvostupňovému rozhodnutí se první vedlejší účastnice odvolala. Namítala, že pro nařízené předběžného opatření a zatímní úpravu poměrů účastníků nebyly splněny podmínky. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městský soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a návrh v celém rozsahu zamítl.
8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Městský soud konstatoval, že jakkoliv je soud ve smyslu § 867 odst. 2 občanského zákoníku povinen věnovat patřičnou pozornost názoru dítěte, který mu dítě sdělilo nebo který za dítě sdělila jiná dítěti blízká a informovaná osoba, to ovšem bez dalšího neznamená, že soud bude dále postupovat a rozhodne tak, jak si dítě přeje. Tento postoj je konformní také s judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud ve svých nálezech mj. uvedl, že není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů, a to i při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky (srovnej např. nález ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1708/14, nebo nález ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 1338/20). Rozhodnutí v tak významné záležitosti pro dítě jako je péče o ně (potažmo změna jeho bydliště a školy) vyžaduje, aby si soud obstaral dostatek podkladů, aby mohl právě proto komplexně a pečlivě posoudit především zájem nezletilého. Takový postup však řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, v němž soud neprovádí dokazování, neumožňuje, přičemž soud v zásadě vychází jen z listin předložených navrhovatelem, případně z obsahu spisu.
9. Podle odvolacího soudu v projednávané věci vyplývá, že nezletilý byl na základě dohody rodičů v roce 2009 svěřen do péče matky, následně byl otci upraven styk s nezletilým naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2019, č. j. 11 P 50/2015-1767, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 72 Co 311/2019-1948. V průběhu opatrovnického řízení opatrovník opakovaně prošetřoval poměry nezletilého a z obsahu spisu nevyplývá, že by ve výchově nezletilého byly na straně matky shledány takové závady, které by odůvodňovaly naléhavou potřebu změny úpravy poměrů nezletilého předběžným opatřením. Předběžným opatřením by bylo navíc, jak správně matka stěžovatele namítla, zároveň předurčován průběh navazujícího řízení a prejudikováno rozhodnutí ve věci samé. Takový postup je proto nepřípustný, přičemž odvolací soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 36/07. Nezletilý je sice ve věku, ve kterém již dokáže porozumět smyslu řízení a projevit své stanovisko, avšak nelze z něj vycházet bez dalšího, tak jak to učinil prvostupňový soud v projednávané věci. Stanovisko nezletilého bude významné případně až v řízení ve věci samé.
10. Městský soud dále konstatoval, že v projednávané věci lze soudu I. stupně vytknout, že nepostupoval v souladu s § 76 odst. 3 věta první o. s. ř., když otci současně s nařízením předběžného opatření neuložil podat návrh na zahájení řízení. Tento procesní nedostatek byl však v mezidobí - avšak jen částečně - zhojen tím, že otec soudu dne 28. 3. 2022 doručil "Návrh na zahájení řízení o neshodách rodičů ve věci pro nezletilého významných". Protože v daném případě nebyly podle odvolacího soudu osvědčeny takové skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení otcem požadovaného předběžného opatření, které by navíc ve svém důsledku znamenalo i vytržení nezletilého ze školní výuky v probíhajícím druhém pololetí (což rozhodně nelze považovat za rozhodnutí v zájmu nezletilého), odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 per analogiam o. s. ř. změnil tak, že se návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítá.
(…)
VI. Posouzení Ústavním soudem
39. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
40. Stěžovatel se narodil dne XXX, a má tedy 14 let. Pro úplnost proto Ústavní soud dodává, že stěžovatel prokazatelně podal ústavní stížnost sám, zastoupený advokátkou, která je se stěžovatelem v kontaktu. Z obsahu spisu je patrné, že stěžovatel má přehled o roli Ústavního soudu a je schopen porozumět institutu zmocnění, čemuž nasvědčují i jeho dobré studijní výsledky. Vzhledem k výše uvedenému proto odpadla nutnost postupu dle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 469 z. ř. s. a § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který je na místě zvolit v případech, kdy je řízení před Ústavním soudem zahájeno návrhem podaným jménem nezletilých, avšak fakticky učiněným zákonnými zástupci - rodiči (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1849/15 ze dne 18. 8. 2015). O takovou situaci se však v nyní projednávané věci nejedná. Totožně Ústavní soud přistupoval ke stížnosti nezletilé stěžovatelky v řízení, v němž bylo rozhodnuto nálezem ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3598/14 (N 74/81 SbNU 285). I tehdy Ústavní soud bez dalšího akceptoval zastoupení stěžovatelky advokátkou, kterou si v době podání stížnosti 16letá stěžovatelka sama zvolila, aniž by jí ustanovil kolizního opatrovníka. S ohledem na výše uvedené specifické okolnosti tohoto případu rozhodující senát Ústavního soudu neměl důvod se od zavedené procesní praxe odchylovat.
41. Ústavní soud podle § 44 zákona o Ústavním soudu zvážil, zda ve věci není třeba konat ústní jednání; dospěl k závěru, že by to nepřispělo k dalšímu objasnění věci, než jak se s ní Ústavní soud seznámil z vyžádaných spisů a podání účastníků řízení. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování. Ústavní soud se ve svém rozhodování striktně omezil na okolnosti rozhodné pro posouzení právních závěrů vyslovených v nyní napadeném rozhodnutí. Vycházel přitom ze spisového materiálu a vyjádření účastníka a vedlejších účastníků. Přepisy zvukových nahrávek, pořízené nezletilým stěžovatelem, jakož i záznamy telefonické komunikace Ústavní soud v řízení neprováděl.
42. Ústavní stížnost je důvodná.
43. Ústavní soud v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť dle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ústavnosti, nikoliv součástí soustavy obecných soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V nyní projednávaném případě přitom uvedené ústavněprávní principy v řízení před městským soudem dodrženy nebyly a došlo k porušení nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V rozporu se zákazem libovůle bylo rozhodnuto proti zjištěnému přání nezletilého, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny.
44. Nejprve Ústavní soud předestře obecná východiska rozhodování ve věci předběžných opatření, jakož i rozhodování týkajících se dětí. Posléze budou tato obecná východiska aplikována na případ stěžovatele.
a) Obecná východiska
45. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních. Přitom zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Na druhou stranu však předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud současně opakovaně připomíná, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavnímu soudu, z hlediska ústavněprávního, zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecného soudu stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření; nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem za dodržení zásad spravedlivého procesu a současně nebylo projevem svévole [viz například nález sp. zn. IV. ÚS 802/19 ze dne 4. 6. 2019, body 13 a 14; a další judikaturu tam citovanou; obdobně nález sp. zn. III. ÚS 743/19 ze dne 25. 6. 2019, body 22 a 23; či nález sp. zn. II. ÚS 3524/19 ze dne 17. 12. 2019, bod 13].
46. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými, nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány [k tomu více Obecný komentář č. 14 Výboru pro práva dítěte z 29. 5. 2013 o právu dítěte na to, aby jeho nejlepší zájmy byly předním hlediskem (General comment No. 14 on the right of the child to have his or her best interests taken as primary consideration), CRC/C/GC/14 (dále jen "Obecný komentář č. 14"), bod 6 písm. a)]. Tato interpretace čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte byla opakovaně potvrzena v judikatuře Ústavního soudu, podle níž má právo vyplývající z odkazovaného ustanovení povahu základního práva, a lze se ho tedy dovolat i před Ústavním soudem. Koncept nejlepšího zájmu dítěte je komplexní a jeho obsah musí být stanoven vždy s přihlédnutím k okolnostem každého případu [podrobně ke konceptu nejlepšího zájmu dítěte srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1737/16 (N 124/86 SbNU 109)]. Z uvedeného ustanovení dále vyplývá základní interpretační princip pro soudy a další orgány veřejné moci v případech, kdy se jejich činnost dotýká dětí: je-li možné interpretovat právní předpis vícero způsoby, je třeba zvolit ten, který nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte [Obecný komentář č. 14, bod 6 písm. b); shodně nález sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, bod 28; ve vztahu k rozhodování o svěření dítěte do péče viz např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), bod 17 a násl.]. Z tohoto ustanovení konečně plynou i procesní požadavky [Obecný komentář č. 14, bod 6 písm. c)], mezi něž patří i požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí. Dle Obecného komentáře č. 14 musí být z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, že nejlepší zájem dítěte byl skutečně předním hlediskem při rozhodování, musí v něm být vyloženo, co příslušný orgán považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl, a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy [viz Obecný komentář č. 14, bod 6 písm. c), bod 14 písm. b), podrobněji bod 97]. Tento požadavek již Ústavní soud vyslovil ve své judikatuře týkající se rozhodování o péči o dítě [nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), body 18-30; nález sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016, bod 16; nález sp. zn. I. ÚS 823/16 ze dne 6. 12. 2016, bod 39; k významu odůvodnění soudních rozhodnutí obecně viz již nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
47. Bez ohledu na aspekt dočasnosti předběžného opatření je otázka svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.
48. Podle čl. 32 Listiny je péče o děti a jejich výchova právem obou rodičů, stejně tak děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči od obou rodičů. Přitom však nesmí být opomenuto, že i nezletilý musí být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny. Ve své rozhodovací praxi klade Ústavní soud opakovaně důraz na zajištění práva dítěte vyjádřit svůj názor v řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 3 Úmluvy o výkonu práv dětí), neboť názor dítěte, zejména na uspořádání vztahů při péči o ně či styku s ním, je třeba vnímat jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617), nebo nález sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017 (N 235/87 SbNU 811) týkající se přímo řízení o vydání předběžného opatření].
49. Názor nezletilého, pokud tomu nebrání vážný důvod či nejlepší zájem dítěte, je třeba zjišťovat i v řízení o vydání předběžného opatření. Pokud tak obecné soudy nepostupují, porušují právo nezletilého zúčastnit se řízení a sdělit své stanovisko dle čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte a jeho právo být vyslyšen v soudním řízení dle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, jakož i právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Hodnocení zájmů nezletilého vždy přísluší opatrovnickému soudu, který však musí korigovat případné představy a názory dítěte o tom, co je pro něj v konkrétní věci vhodné a co nikoli, musí přihlížet úměrně k jeho věku, rozumové a citové vyspělosti a i k povaze věci, o niž se jedná, jakož i dalším okolnostem, např. rodinnému zázemí a prostředí (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1818/07 ze dne 1. 11. 2007 či usnesení sp. zn. III. ÚS 2150/07 ze dne 28. 5. 2008).
b) Případ stěžovatele
50. Ústavní soud sám byl ve svém rozhodování veden závazkem plynoucím z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Toto ustanovení, které - jak bylo výše uvedeno - má i svůj procesní aspekt [viz obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 14 k právu dítěte, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem (čl. 3 odst. 1), ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14, body 6 (c) a 85], dopadá samozřejmě i na řízení před Ústavním soudem a jeho činnost, stejně jako na činnost všech ostatních orgánů veřejné moci České republiky. Zjistí-li tak Ústavní soud, že v přezkoumávaném řízení před obecnými soudy došlo k porušení ústavně zaručených práv dítěte, jehož se řízení týkalo, je v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte povinen zasáhnout. Tak tomu bylo i v projednávaném případě.
51. Ústavní soud si u účastníka a třetího vedlejšího účastníka ověřil, že meritorní rozhodnutí ve věci změny péče a nahrazení souhlasu matky, které městský soud zahájil ex offo dne 30. 5. 2022 na základě podání OSPOD z dubna tohoto roku, dosud nebylo vydáno a jednání bylo odročeno. Rozhodnutí Ústavního soudu tak ani v důsledku plynutí času není toliko deklaratorním ve vztahu k porušení práv stěžovatele, ale stěžovatele pravděpodobně dostihne včas v mezidobí před vydáním meritorního rozhodnutí, v období nejistoty o soulad faktického a právního stavu.
52. Dle § 74 odst. 1 o.s.ř., před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Dle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř., předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel, nebo něco snášel. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s § 75 odst. 1 o.s.ř. prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, nebo ohrožení výkonu soudního rozhodnutí a navrhovatel musí osvědčit rozhodné skutečnosti, ze kterých vyplývá, že je potřeba předběžné opatření nařídit a zatímně upravit poměry účastníků.
53. V nyní projednávaném případě dospěl Ústavní soud ve shodě s prvostupňovým soudem k závěru, že co se týče odevzdání nezletilého do péče otce do doby rozhodnutí ve věci samé, tedy do doby rozhodnutí o změně výchovy nezletilého (a navazujícího nahrazení souhlasu matky s přihlášením do jiné základní školy) jsou dány důvody pro vydání předběžného opatření.
54. Ústavní soud považoval, stejně jako soud obvodní, za klíčové zřetelné vyjádření názoru stěžovatele, který se nachází ve věku blížícím se zletilosti, proto o něm (vyjma odkazu na literu zákona) již nadále nebude pojednáno jako o dítěti, ale jako o mladém člověku. Ostatně právní řád na osobu stěžovatele s ohledem na jeho věk rovněž hledí především jako na subjekt práv a povinností, nikoliv na pouhý objekt soudního rozhodování. Stěžovatel bude za několik měsíců svéprávný v pracovněprávních věcech (byť s omezeními) dle § 34 a násl. občanského zákoníku, a bude trestně odpovědný podle zvláštního zákona [§ 5 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)]. Stěžovatel bude moci legálně zahájit výcvik pro získání pilotního průkazu [§ 84c odst. 8 zákona 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů; ve spojení s § 28 odst. 2 vyhlášky 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon o civilním letectví], jakož i získat řidičský průkaz na motocykl [§ 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)].
55. K názoru nezletilého jako mladého člověka bylo prvostupňovým soudem v rámci možností, které mu řízení o nařízení předběžného opatření umožňuje, odpovídajícím způsobem přihlédnuto. Prvostupňový soud zjistil názor stěžovatele plně v intencích již citovaného nálezu sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017 (N 235/87 SbNU 811), který na danou věc dopadá. Ačkoliv tento soud zjevně dospěl k závěru, že není třeba názor stěžovatele ještě blíže zjišťovat (např. na nařízeném jednání, jako by tomu bylo ve věci samé, event. dostavením se osobně či za pomoci asistenta soudce do bydliště, dotazu nezletilého některým z audiovizuálních prostředků elektronické komunikace či telefonicky prostřednictvím stěžovatelem předaného kontaktu), v souladu s procesními požadavky čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte jej považoval za dostatečně zachycený ve vyjádření stěžovatele k návrhu druhého vedlejšího účastníka na samotné nařízení předběžného opatření, jakož i v protokolu o ústním jednání před OSPOD v Děčíně ve spojení se záznamem úřední osoby z jednání, které Ústavní soud podrobněji shrne níže.
56. Z protokolu o ústním jednání před OSPOD Děčín sepsaném dne 22. 2. 2022, tedy podle § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, vyplývá, že stěžovatel sociální pracovnici vypověděl následující. Stěžovatel preferuje bydlení u otce jako harmoničtější, cítí se u něj dobře, nemluví se zde sprostě. Navštěvuje zde rybářský kroužek a má zde kamarády. Vyjádřil obavy z návštěvy matky, když se nyní rozhodl zůstat u otce. Matka dle vyjádření stěžovatele nerespektuje rozhodnutí u otce zůstat, dokud nebude mít 15 let. Sděluje mu, že se jeho sourozencům po něm stýská, avšak k telefonu je nikdy nepředá. Stěžovatel vylíčil tvrzenou šikanu ze strany druha matky ve formě nadávek a zákazů, aby chodil ven. Ze zápisu rovněž vyplývá, že stěžovatel již do nové základní školy v místě bydliště otce nastoupil, musel dohnat látku oproti základní škole v P., ale vše zvládl a má zde přátele. Sociální pracovnice rovněž učinila záznam z úředního jednání, dle kterého byl stěžovatel shledán klidným. Nepůsobil, že by byl pod tlakem jednoho z rodičů. Hovořil rozumně a převážně o tom, co považoval za důležité. Rovněž další podrobnější záznam o hovoru je s tímto shrnutím souladný.
57. O schopnostech stěžovatele formulovat své vlastní názory a vnímat konsekvence rozhodnutí tento soud uvážil i na základě jeho studijních výsledků, které v řízení před Ústavním soudem doložil. Ústavní soud si je vědom, že výpis známek nebo vysvědčení ještě samo o sobě nevypovídá o osobnostním a duševním vývoji nezletilého jedince, resp. i student s podprůměrnými známkami může být osobnostně vyspělý, připravený formulovat své vlastní názory a vnímat jejich konsekvence. Pokud však "dítě" blížící se hranici částečné zletilosti dosahuje vynikajících školních výsledků, svědčí to nepochybně o jeho schopnostech samostatně a vyzrále vyjádřit postoj. V případě stěžovatele, který změnil školní zařízení v průběhu školního roku a nově studuje základní školu v místě bydliště otce, nadto svědčí o jeho mimořádné adaptabilitě na odlišný systém hodnocení, výuky a mimorodičovské výchovy, na které se škola nepochybně podílí.
58. Z výše uvedeného je tedy patrné, že prvostupňovým soudem byl postoj stěžovatele zjištěn řádně. Ústavní soud se proto dále zabýval tím, zda bylo na místě se k podanému odvolání od postoje stěžovatele odchýlit.
59. Městský soud v napadeném rozhodnutí vyzdvihl, že vyjádření názoru nezletilého na úpravu poměrů není jediným kritériem rozhodování soudu, čemuž lze přisvědčit. Odhlédl však od specifických okolností nyní projednávaného případu, které lze zobecnit právě na případy, v nichž soud rozhoduje o péči o nezletilé, kteří se věkem blíží dospělosti. Stěžovatel má oba rodiče, jejichž výchovná kompetence a jejich schopnosti jej vyživovat a starat se o něj, se ze spisu obecných soudů podávají (i se zohledněním procesních možností soudu v řízení o předběžném opatření, o nichž má být zásadně rozhodnuto "toliko" na podkladě návrhu), v zásadě jako rovnocenné. Podle čl. 32 Listiny je péče o děti a jejich výchova právem obou rodičů, stejně tak děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči od obou rodičů. Jestliže za této situace, když to nevylučují žádné další zvláštní či mimořádné okolnosti, soud při svém rozhodování vezme za rozhodující přání a názor mladého člověka, jde o postup souladný s jeho právem na to, aby byl chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a právem na to, aby byla respektována autonomie rozhodování o vlastním osudu.
60. Ústavnímu soudu se tak jeví jako důvodný právní závěr prvostupňového soudu, který návrhu otce na nařízení předběžného opatření dle § 74 odst. 1 o.s.ř. v souladu s přáním stěžovatele částečně vyhověl, odevzdal jej do péče otce a v návaznosti na to nahradil souhlas matky s přihlášením nezletilého ke vzdělávání. Skutečnost, že otec - veden poučením OSPOD, že bude meritorní řízení ex offo zahájeno a vlivem vnějších okolností (jako nedostatek času a vyhrocení situace v rodině) - nespojil s návrhem na předběžné opatření podání, jímž by se meritorní řízení zahájilo, bylo možné zhojit v rámci odvolacího řízení změnou prvostupňového rozhodnutí, resp. stanovením lhůty k podání návrhu ve věci samé. Důvod rušit předběžné opatření jako celek však tento soud neshledal, a kasační zásah městského soudu proto nepřiměřeně zasáhl do práv stěžovatele.
61. Smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností). Ústavní soud nepominul, že o vhodnosti zvolené předběžné úpravy lze obecně pochybovat tam, kde předběžné opatření svým významem nahrazuje rozhodnutí ve věci samé, tedy například v důsledku běhu času a nevratnosti důsledků opatření je jím meritorní rozhodnutí fakticky "prejudikováno" [srov. nemožnost zvrátit důsledky odkladu školní docházky, jíž se věnoval nález sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ze dne 9. 1. 2018 (N 3/88 SbNU 55), a tam citovaná judikatura]. O takový případ se však v nyní projednávané věci nejednalo, pročež je odkaz městského soudu na usnesení sp. zn. III. ÚS 36/07 ze dne 20. 6. 2007 (věnované předběžnému opatření zakazujícímu zcizit nemovitost) rovněž nepřiléhavý. Ani odevzdání do péče jednoho z rodičů, ani rozhodnutí o přihlášení nezletilého ke vzdělávání na příslušné základní škole nejsou vzhledem k věku nezletilého a jeho nástupu do osmé (nyní již deváté) třídy nevratného charakteru.
62. V obecné rovině, jak bylo výše naznačeno, tedy sice lze přisvědčit městskému soudu, že názor nezletilého nad 12 let není v každém případě kritériem volby řešení v opatrovnických sporech. K přání dítěte Ústavní soud již dříve konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání za konkrétních specifických okolností, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1338/20 ze dne 3. 3. 2021]. Městský soud nicméně svým právním názorem, že stanovisko nezletilého bude významné případně až v řízení o věci samé, en bloc přišel o možnost promptně reagovat na významnou změnu životní situace, a to dokonce i v případech, kdy názor nezletilého zjistit lze, a to bezpečně z dostatečného množství podkladů založených ve spise nebo i osobně. Za situace, kdy jsou schopnosti obou rodičů zajistit péči o stěžovatele prima facie rovnocenné, avšak stěžovatel vyjádřil obavy zdůvodňující potřebu poměry prozatímně upravit, přičemž postoj stěžovatele byl OSPOD v Děčíně přesvědčivě zachycen, Ústavní soud nepovažuje napadené rozhodnutí jdoucí proti názoru nezletilého za rozumné a v žádném případě za přesvědčivě odůvodněné. Účastník dospěl v napadeném rozhodnutí k odlišnému závěru od postoje nejen stěžovatele, ale i opatrovníka nezletilého (třetího vedlejšího účastníka). Výsledkem soudního řízení o péči o nezletilého ve věku blížící se zletilosti by zcela jistě neměla byt zpráva, že názor mladého člověka na uspořádání jeho vlastního života nemá pro orgány veřejné moci váhu.
63. Názor mladého člověka nelze v intencích čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte v žádném řízení před obecnými soudy, které se týká rozhodování o jeho životě, pominout. To se přiměřeně týká i řízení o nařízení předběžného opatření [nález sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017 (N 235/87 SbNU 811)]. Ústavní soud připomíná, že k eskalaci konfliktu nepochybně přispěli oba rodiče. Ti se nyní musejí připravit na to, že ve všech řízeních týkajících se stěžovatele bude názor nezletilého, jako mladého člověka, procesně zjišťován a bude mu dána patřičná váha. Stěžovatel je prima facie schopen názor na jeho nejlepší zájem vyjádřit a vnímat jeho konsekvence. Nepochybně se jím vyslovený názor může v budoucnu změnit. Blížící se dospělost přináší i případnou odpovědnost za následky svého vlastního špatného rozhodnutí.
64. Konečně Ústavní soud připomíná, že stěžovatele jako mladého člověka ani nelze jedním z rodičů "zpacifikovat" a výkon dosud platného rozhodnutí o svěření nezletilého do péče některého z rodičů násilím provést, pokud stěžovatel silně vyslovil, že si to tak nepřeje [srov. nález sp. zn. III. ÚS 3462/14 ze dne 13. 10. 2015 (N 184/79 SbNU 91), věnující se nařízení výkonu rozhodnutí ve věci střídavé péče rodičů o třináctiletého syna, v němž Ústavní sodu dospěl k závěru, že toto řízení není určeno k tomu, aby se stalo nástrojem násilné změny projevů vůle nezletilého dítěte (mladšího než stěžovatel), pokud jeho rozhodnutí není ovlivněno úmyslně třetími osobami].
VII. Závěr a náklady řízení
65. Ústavní soud shrnuje, že v řízení před městským soudem došlo k porušení nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V rozporu se zákazem libovůle bylo bez dostatečných důvodů rozhodnuto proti zjištěnému přání nezletilého, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny. Ústavní soud proto stížnosti vyhověl podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadené rozhodnutí soudu zrušil.
66. K žádosti stěžovatele o zaplacení nákladů zastoupení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud uvádí, že pravidlem je úhrada vlastních nákladů řízení samotnými účastníky a vedlejšími účastníky. Podle odst. 3 citovaného ustanovení totiž platí, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle odst. 4 stejného ustanovení může Ústavní soud v odůvodněných případech, podle výsledků řízení, usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Ze znění tohoto ustanovení tedy vyplývá, že přiznání náhrady nákladů řízení v řízení před Ústavním soudem je rozhodnutím spíše výjimečným, přicházejícím v úvahu pouze tehdy, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti případu (k tomu podrobněji viz např. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu - 2. Vyd., C. H. Beck, 2007, str. 335 a násl.). Podle dalšího komentáře (Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, str. 226) je ustálenou praxí Ústavního soudu, že "uložení povinnosti náhrady nákladů řízení vysloví toliko ve zcela mimořádných a výjimečných případech, např. ji pojímá jako svého druhu sankci vůči tomu účastníkovi řízení, který svým postupem zásah do základního práva vyvolal a vzhledem k okolnostem případu by tedy měl tímto způsobem nést následky, které vznikly jinému účastníkovi". S ohledem na specifické okolnosti nyní projednávaného případu, kdy byla ústavní stížnost prokazatelně podána nezletilým stěžovatelem, po němž s ohledem na jeho věk (14 let) ani nelze rozumně uvažovat o možnostech jejich úhrady, Ústavní soud žádosti stěžovatele vyhověl.
67. Podle § 64 odst. 5 zákona o Ústavním soudu náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování. Stěžovateli prokazatelně vznikly náklady spojené s odměnou za zastupování před Ústavním soudem. Z veřejných rejstříků soud ověřil, že právní zástupkyně stěžovatele Mgr. Barbora Gaveau, LL.M., advokátka se sídlem Dlouhá 35, Praha 1, již není plátkyní DPH.
68. Celková přiznaná výše náhrady nákladů řízení proto sestává z úhrady odměny za zastupování v rozsahu dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání ústavní stížnosti) po 1 000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Další písemná podání advokátky před Ústavním soudem považoval tento soud toliko za doplnění příloh k návrhu, nikoliv za další účelně uplatněné úkony. Případná účast na vyhlášení rozhodnutí není povinná a rozhodnutí je účastníkům zasláno obratem, pročež by náklady spojené s přítomností stěžovatele nebo jeho zástupkyně na vyhlášení soud ani nepovažoval za účelně vynaložené. Lhůta určená účastníkovi řízení k náhradě nákladů byla stanovena v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
69. O návrhu na přednostní projednání ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu tento soud samostatně nerozhodoval, neboť ve věci meritorně rozhodl bez zbytečného odkladu poté, co si obstaral spis a vyjádření účastníků, jakož i vedlejších účastníků k věci, a žádosti stěžovatele tím fakticky vyhověl. Ostatně žádosti by ani nebylo možné nevyhovět. S ohledem na procesní požadavky plynoucí z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musel Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti ve věci nahrazení souhlasu matky s přihlášením od jiné základní školy - vzhledem k nástupu do nového školního roku - rozhodnout přednostně.
Autor: US