// Profipravo.cz / Náklady řízení 08.11.2024
ÚS: Řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce
V řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem je soud povinen přiměřeně dodržovat ustanovení občanského soudního řádu za účelem dosažení spravedlivého procesu. Je-li příkaz postaven na podkladech, které se nenacházejí v soudním exekutorem předloženém spise, soud musí učinit dostatečná opatření k odstranění pochybností o úplnosti spisu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 968/24, ze dne 26. 9. 2024
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "exekuční soud"). Stěžovatel tvrdí, že výrok napadeného rozhodnutí porušuje jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel jako oprávněný se u soudního exekutora JUDr. E. S. (dále jen "soudní exekutor") domáhal vymožení povinnosti odstranit terénní úpravy uložené vykonatelným rozhodnutím obchodní společnosti ALFABETON s. r. o. (dále jen "povinná"). Po splnění vymáhané povinnosti vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 1. 2024 č. j. 212 EX 191/19-180. K námitkám stěžovatele následně vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 1. 2024 č. j. 212 EX 191/19-182, který nazval "opravným", a určil náklady oprávněného ve výši 261 368 Kč.
3. K námitkám povinné exekuční soud napadeným usnesením příkaz č. j. 212 EX 191/19-180 zrušil (výrok I.) a příkaz č. j. 212 EX 191/19-182 změnil tak, že náklady oprávněného činí částku 19 057,50 Kč (výrok II.). Exekuční soud nedohledal v exekučním spise doklad o úkonu ze dne 1. 7. 2020 a pro neprokázání jeho uskutečnění nebyla náhrada za tento úkon soudem přiznána. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, judikatura se opakovaně vyslovila pro specialitu § 9 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), k § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Uvedené platí pouze, pokud chybí spolehlivě ověřitelné údaje o ceně oceňované věci. Tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu je možné určit jen, nebyla-li věc jinak ocenitelná v řízení oceněna a její hodnota nevyšla ani jinak najevo, případně nebyla účastníky pokládána (v konkrétní výši) za nespornou. Tato situace v řízení nastala. Soudní exekutor stanovil tarifní hodnotu z částky 5 299 800 Kč jako hodnoty provedení prací dle smlouvy o dílo uzavřené s obchodní společností MS TRANSPORT, s. r. o. (dále jen "společnost MS TRANSPORT"). Žádná taková smlouva však není součástí exekučního spisu. Vymožení povinnosti odstranění terénních úprav navíc nebylo v exekučním řízení touto společností realizováno, povinná nakonec k jejímu splnění přistoupila dobrovolně. Nelze tak dospět k závěru, že předmět vymáhané povinnosti byl v exekučním řízení oceněn penězi.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, vzhledem k tomu, že během řízení došlo k ocenění vymáhané nepeněžité povinnosti a určení tarifní hodnoty ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Povinná odmítala v exekučním řízení splnit vymáhanou povinnost, splnila ji až čtyři roky od zahájení exekuce. Soudní exekutor tak za účelem odstranění terénních úprav začal jednat o provedení potřebných prací se společností MS TRANSPORT a ta předložila návrh smlouvy o dílo s cenovou nabídkou ze dne 31. 5. 2021 ve výši 5 299 800 Kč včetně DPH. Při nahlížení do exekučního spisu zároveň stěžovatel zjistil, že soudní exekutor uzavřel dne 17. 5. 2023 vlastní smlouvu o dílo s výše uvedenou společností MS TRANSPORT, přičemž cena díla byla sjednána v aktualizované výši 6 624 750 Kč včetně DPH. Exekuční soud se dostatečně neseznámil s obsahem exekučního spisu. Zcela pominul existenci již podepsané smlouvy o dílo i doklad o úkonu ze dne 1. 7. 2020. Existenci úkonu navíc nezpochybnila ani povinná.
5. Napadené rozhodnutí je zároveň překvapivé, neboť exekuční soud neposkytl stěžovateli dostatečný procesní prostor k odlišnému právnímu hodnocení. Nesprávný je názor soudu o nepoměrných obtížích spojených se zjišťováním hodnoty věci. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že významně podhodnocený (nepřesný) odhad ceny je šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.
III.
Vyjádření účastníka řízení a soudního exekutora
6. Ústavní soud si ve věci vyžádal vyjádření exekučního soudu a soudního exekutora.
7. Podle soudního exekutora je jeho rozhodnutí ve věci správné. Pokud měl soud pochybnosti o ocenění předmětu exekuce, měl jej vyzvat k doplnění podkladů. Stejně tak jej měl vyzvat k doplnění podkladů ohledně náhrady nákladů oprávněného za úkon ze dne 1. 7. 2020, jehož existenci exekuční soud nepovažoval za prokázanou.
8. Exekuční soud ve svém vyjádření uvedl, že vycházel z aktuální verze spisu soudního exekutora, podle něhož určil úkony právních služeb, které byly právním zástupcem realizovány. V něm se nenacházel ani doklad o úkonu ze dne 1. 7. 2020. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, odkázal soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V řízení nebyl zjištěn ověřitelný údaj o ceně. Exekuční soud v řízení o námitkách rozhoduje v krátké zákonné lhůtě na základě předloženého spisu soudním exekutorem, o jehož úplnosti nemá důvod pochybovat.
9. Ústavní soud ve věci vyzval k vyjádření i obchodní společnost ALFABETON s. r. o., ta se však v Ústavním soudem určené lhůtě nevyjádřila. V souladu s poučením, kterého se jí od Ústavního soudu dostalo, lze mít tudíž za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).
IV.
Replika stěžovatele
10. Stěžovatel k Ústavním soudem zaslaným vyjádřením exekučního soudu a soudního exekutora podal repliku. Exekuční soud pominul jeho argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti. Při rozhodování totiž nezohlednil existenci již podepsané smlouvy o dílo se společností MS TRANSPORT ze dne 17. 5. 2023 založené ve spisu. Pokud měl pochybnosti o existenci návrhu smlouvy doručené právnímu zástupci stěžovatele společně s cenovou nabídkou v roce 2021, měl si pro ověření její existence vyžádat stanovisko soudního exekutora. Totéž měl učinit i v případě pochybností o uskutečnění úkonu ze dne 1. 7. 2020 týkajícího se schůzky s exekutorem v sídle stěžovatele. Stěžovatel zároveň uvedl, že souhlasí s argumentací soudního exekutora.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
VI.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
A) Obecná východiska
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
13. Ke sporům o náhradu nákladů zastává Ústavní soud konstantně zdrženlivý přístup. Rozhodnutí o nákladech totiž zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva [srov. např. usnesení ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), dále nálezy ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111), bod 11., a ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 998/20 (N 57/105 SbNU 148), bod 14.]. Kasační postup výhradně proti nákladovým výrokům, resp. rozhodnutím o nákladech, však je namístě např. pokud zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti, nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo [srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 (N 69/33 SbNU 189), nebo usnesení ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 2865/23, bod 7.].
14. O nákladech oprávněného v exekučním řízení rozhoduje exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce, proti němuž jsou připuštěny námitky. Pokud exekutor námitkám nevyhoví, rozhoduje o nich exekuční soud ve lhůtě 15 dnů [srov. § 88 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Exekuční soud může příkaz exekutora potvrdit (považuje-li ho za věcně správný), zrušit (např. je-li nepřezkoumatelný), nebo jej změnit. Při svém rozhodování (navzdory krátké lhůtě pro rozhodnutí) je povinen přiměřeně dodržet veškerá ustanovení občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), vztahující se na soudní řízení a rozhodnutí. Jen tak je totiž možné, aby soud rozhodující o těchto námitkách dodržel i veškeré povinnosti, které jsou mu uloženy na úrovni ústavního pořádku, neboť exekuční řád postup soudu bezezbytku neupravuje. Exekuční soud je tedy v tomto řízení zejména povinen zachovat "rovnost zbraní" (čl. 1, čl. 37 odst. 1 Listiny, § 18 odst. 1 o. s. ř.), přesvědčivým způsobem se vypořádat se všemi námitkami (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), a své rozhodnutí založit na spolehlivě zjištěném skutkovém základu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.) [srov. nálezy ze dne 24. 11. 2011 sp. zn. III. ÚS 2204/10 (N 200/63 SbNU 329), nebo ze dne 31. 8. 2005 sp. zn. II. ÚS 336/05 (N 170/38 SbNU 361)].
15. Vychází-li se při určení výše tarifní hodnoty z ocenitelného předmětu řízení, je třeba zabývat se vztahem a výkladem § 9 odst. 1 advokátního tarifu a § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Ústavní soud v této souvislosti opakovaně uvedl, že ze systematiky advokátního tarifu (i dikce jednotlivých ustanovení) je zřejmé, že § 9 odst. 1 advokátního tarifu je v jistém smyslu "zbytkové" ustanovení, které se pro výpočet odměny použije ve všech ostatních případech, kdy předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení advokátního tarifu. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je primárně namístě vycházet z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu [srov. nálezy ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22, bod 22., ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2108/21, bod 22.].
B) Aplikace obecných východisek na posuzovaný případ
16. V posuzované věci je klíčové posouzení, zda postup exekučního soudu v řízení o námitkách, který právě pro nedostatek podkladů v exekučním spise (aniž by činil jakákoliv opatření k jeho doplnění) změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce, nevedl k porušení ústavně chráněných práv stěžovatele. Dále je rozhodné, zda v situaci, kdy absence podkladů v exekučním spise nebyla v řízení žádným účastníkem tvrzena, nebyl exekuční soud povinen poskytnout účastníkům procesní prostor k jejich argumentaci, tj. zda změna dosud zastávaného právního hodnocení na zásadní právní otázku v kontextu posuzované věci nevedla k překvapivosti napadeného rozhodnutí.
17. Jak již z výše uvedeného vyplývá (srov. bod 14.), je i v řízení o námitkách třeba dodržovat zásady řádného procesu. Ústavní soud přitom za neústavní považuje i procesní postup soudu vybočující ze zákonných pravidel upravujících řízení před ním, je-li vybočení způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž při zřetelném mechanickém pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 290/06 (N 108/45 SbNU 459)]; proto takový výrok založený "na věcně nesprávných argumentech" nemůže požadavkům řádného procesu dostát [srov. nález ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 1339/14 (N 195/79 SbNU 213), bod 12.]. Neobstojí argumentace exekučního soudu, který ve svém vyjádření uvedl, že neměl důvod k pochybnostem o úplnosti exekučního spisu. Zcela zjevně totiž takové pochybnosti exekuční soud mít musel. Příkaz exekutora byl postaven na výslovném odkazu na podklady, které se dle exekučního soudu v předloženém spise nenacházely. Na tyto podklady ostatně odkazovaly i námitky povinné. Ani krátká pořádková lhůta k rozhodnutí nemůže ospravedlnit rozhodnutí na základě spisu, o jehož úplnosti v podstatných částech existovaly důvodné pochybnosti. Exekuční soud pochybil, pokud sám o nákladech rozhodl, aniž by učinil opatření k odstranění takových pochybností, a např. nevyzval soudního exekutora k doplnění podkladů.
18. Důvodem pro postup podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu nemohly být "nepoměrné obtíže" při zjištění hodnoty sporu, jejichž absence je nezbytná pro aplikaci § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Pojem "nepoměrné" obtíže implicitně předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má. Jinými slovy řečeno, čím větší je disproporce mezi odměnou určenou dle § 8 advokátního tarifu ve srovnání s odměnou dle § 9 téhož předpisu, tím spíše lze tolerovat jisté časové a finanční náklady vynaložené na ocenění předmětu sporu [nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763), bod 22.]. V posuzované věci přitom rozdíl mezi náklady přiznanými soudním exekutorem (za 16 úkonů) a exekučním soudem (za 15 úkonů) odpovídá více než třináctinásobku. Nelze proto přehlížet takto zásadní rozdíl mezi náklady přiznanými příkazem exekutora a výší nákladů v napadeném rozhodnutí.
19. Z nálezu sp. zn. IV. ÚS 2688/15, bod 24. (v souladu s již uvedeným) vyplývá, že pro účely výpočtu výše nákladů podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu lze vycházet s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem i z jiných důkazů, než ze znaleckého posudku, shledá-li je soud hodnověrnými. Exekuční soud zmiňuje, že součástí spisu byly cenové nabídky společnosti MS TRANSPORT. Jediným argumentem vyplývajícím z napadeného rozhodnutí, pro který exekuční soud žádným způsobem nabízenou částku nezohlednil, bylo, že vymáhaná povinnost byla v průběhu řízení nakonec splněna dobrovolně. Dobrovolné splnění povinnosti se však nijak nedotýká možnosti přihlédnout k do té doby najevo vyšlým cenovým údajům. Ústavní soud připomíná, že obecným soudům nic nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem dále přiměřeně upravil. Např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2688/15, bod 23., Ústavní soud uvedl, že k právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený odhad ceny nemovitosti mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.
20. Ústavní soud se na tomto místě nevyjadřuje ke konkrétnímu podkladu, ze kterého by měl exekuční soud při určení tarifní hodnoty vycházet. Stejně tak ani jejich případné dostatečnosti. Exekuční soud totiž jakoukoliv přezkoumatelnou úvahu ohledně žádného z těchto podkladů neučinil. Ústavnímu soudu tak vzhledem ke svému subsidiárnímu postavení o této otázce nepřísluší dělat jakékoliv závěry. Exekuční soud je však povinen při stanovení tarifní hodnoty respektovat výše citovanou judikaturu.
21. Ústavní soud navíc nepřehlédl, že k závěrům obsaženým v napadeném rozhodnutí, dospěl exekuční soud, aniž by účastníkům dal procesní prostor k vyjádření. Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného exekučního a soudního spisu, absence podkladů, na základě kterých soudní exekutor rozhodl, přitom v řízení tvrzena do té doby nebyla. Jak již bylo výše zmiňováno, i exekuční soud v řízení o námitkách je povinen přiměřeně dodržet veškerá ustanovení občanského soudního řádu za účelem dosažení řádného procesu (srov. bod 14.).
22. I v posuzované věci tak platí zákaz překvapivých rozhodnutí. Účastníkům řízení má být zřejmé, které otázky jsou pro řešení věci relevantní, ať jde o otázky skutkové či právní. Je proto nezbytné, aby soud účastníky řízení poučil, že hodlá vycházet z jiné právní úpravy, jiného právního posouzení či jiných skutkových zjištění, než mohou účastníci řízení předvídat vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení [srov. např. nález ze dne 10. 8. 2017 sp. zn. I. ÚS 615/17 (N 148/86 SbNU 485), bod 31.]. Obecně je možné, aby se odvolací soud při svém rozhodování nejen o věci samé, ale i náhradě nákladů řízení, odchýlil od předchozího názoru soudu nalézacího (resp. v posuzované věci od názoru soudního exekutora) a okolnosti případu posoudil odlišně. Změna právního názoru soudu sama o sobě není neústavní; to však jen za předpokladu, je-li řádně odůvodněna a soud i při novém rozhodování dodrží všechny standardy řádného procesu, včetně zákazu překvapivého rozhodnutí [srov. nálezy ze dne 3. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 1561/13 (N 52/73 SbNU 59), bod 15., a ze dne 7. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 277/24, bod 30. až 31.]. Na této povinnosti nic nemění ani patnáctidenní lhůta stanovená soudu k rozhodnutí.
23. Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel neměl možnost odchylné závěry exekučního soudu předvídat a zároveň mu nebyl dán prostor se k nim vyjádřit. Absenci podkladů, případně dobrovolné splnění vymáhané povinnosti, nenamítala v námitkách proti příkazu č. j. 212 EX 191/19-180 ani povinná. Tím, že exekuční soud neupozornil stěžovatele na změnu právního názoru a nedal mu možnost doplnit svá tvrzení, případně soudu doložit důkazy, zatížil své rozhodnutí nepřípustnou překvapivostí, čímž porušil jeho právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny).
VII.
Závěr
24. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a zrušil výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2024 č. j. 55 EXE 1030/2019-290 [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Obvodní soud pro Prahu 2 je v dalším řízení vázán právním názorem Ústavního soudu.
25. V dalším řízení exekuční soud vyhodnotí, zda je namístě příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 1. 2024 č. j. 212 EX 191/19-182 zrušit a věc exekutorovi vrátit k novému rozhodnutí, nebo učinit opatření směřující k doplnění podkladů soudním exekutorem a ve věci sám rozhodnout, resp. ke zjištění, zda takové poklady existují. Sám může rozhodnout na základě spisu, o jehož úplnosti nebudou přetrvávat důvodné pochybnosti. Dospěje-li v takovém případě k závěru (na rozdíl od soudního exekutora), že hodnota předmětu řízení neodpovídá hodnotě, ze které vycházel soudní exekutor, doplní ji vlastní úvahou vycházející z podkladů obsažených v exekučním spise nebo doplněním dokazování a vytvoří účastníkům dostatečný procesní prostor se k této otázce vyjádřit.
Autor: US