// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení 15.02.2022

Návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 věty první OSŘ

Návrh na spojení věcí, podaný žalovaným v řízení přerušeném podle § 110 o. s. ř., není možno považovat za návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 věty první o. s. ř., jestliže to z jeho obsahu nevyplývá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2623/2021, ze dne 7. 12. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 110 o. s. ř.
§ 111 odst. 4 o. s. ř.
§ 112 o. s. ř.

Kategorie: průběh řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 15 C 41/2018-160, zastavil řízení ve věci a rozhodl o náhradě nákladů řízení s tím, že ve lhůtě jednoho roku nepodal žádný z účastníků návrh na pokračování v řízení přerušeného na jejich návrh usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 12. 2019, č. j. 15 C 41/2018-144, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2020, a byly tak ve smyslu § 111 odst. 4 věty třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) splněny podmínky pro zastavení řízení. Podáními doručenými soudu dne 2. 9. 2020 a 20. 9. 2020 navrhl sice žalovaný spojení dalších řízení, vedených u zdejšího soudu, s tímto řízením (návrh byl pravomocně zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2020, č. j. 15 C 41/2018-152), avšak nešlo o úkon směřující k pokračování řízení, neboť o spojení věcí podle § 112 o. s. ř. může soud rozhodnout i v průběhu přerušeného řízení. Nejde-li o úkon, který může být soudem učiněn pouze v řízení pokračujícím, nelze jej považovat za návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 o. s. ř.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. 35 Co 144/2021-174, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil, že řízení se nezastavuje a bude v něm pokračováno. Podání žalovaného, kterým navrhl, aby byly jiné věci účastníků týkající se téhož předmětu, ale za jiné období, spojeny ke společnému projednání s věcí projednávanou pod sp. zn. 15 C 41/2018, posoudil jako úkon, který „směřuje k pokračování v řízení, a který proto může být soudem učiněn (nejen) pouze v pokračujícím řízení“ (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2560/2012) a lze jej tak považovat za návrh ve smyslu § 111 odst. 4 o. s. ř. Zdůraznil, že na tom nic nemění skutečnost, že o tomto návrhu mohlo být a bylo rozhodnuto v době, kdy řízení bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř., a ani to, že žalovaný popírá, že by návrhem na spojení řízení zamýšlel navrhnout, aby bylo v přerušeném řízení pokračováno. Jestliže z obsahu podání žalovaného vyplývá, že počítá s pokračováním spojených řízení včetně řízení přerušeného, má takový návrh obdobný charakter jako návrh podle § 107a o. s. ř., u kterého dovolací soud v odkazovaném rozhodnutí dovodil, že má charakter návrhu na pokračování v řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 2560/2012), případně jde o věc dosud neřešenou. Domnívá se, že návrh na spojení věcí není návrhem na pokračování v řízení a ani jeho úmysl takový nebyl. O spojení věcí může soud rozhodnout i bez návrhu účastníků, není proti němu přípustné odvolání a jde o rozhodování soudu o vedení řízení. V citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu šlo o návrh podle § 107a o. s. ř., o kterém lze rozhodnout pouze v pokračujícím řízení, na návrh, je proti němu možné podat odvolání a nástupnictví se stane účinným až po právní moci rozhodnutí. Namítá, že s ohledem na tyto rozdíly nelze návrh na spojení věcí posuzovat jako úkon, který může být učiněn pouze v pokračujícím řízení. Žalobci nic nebránilo podat řádný návrh na pokračování v řízení a zabránit tak situaci, kdy soud byl povinen řízení zastavit. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1452/10 navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné pro řešení otázky, zda návrh na spojení věcí, podaný žalovaným v řízení přerušeném podle § 110 o. s. ř., je možno považovat za návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 věty první o. s. ř., přestože to z jeho obsahu nevyplývá, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Dovolání je důvodné.

Podle § 111 odst. 1 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu. Podle § 111 odst. 4 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.

Podle § 112 odst. 1 o. s. ř. může soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. Podle § 112 odst. 2 o. s. ř. jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.

Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Podle § 41 odst. 1 o. s. ř. mohou účastníci provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Ze zásady bezformálnosti vyplývá, že soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Uvedeným způsobem soud ovšem postupuje jen tehdy, je-li úkon účastníka dostatečně určitý a srozumitelný a má-li všechny potřebné náležitosti; neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba nejprve účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval (neurčitý nebo nesrozumitelný úkon nemá žádné právní následky, a proto není možné k němu přihlížet) nebo aby odstranil vady podání (postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř.); teprve poté lze úkon posoudit podle jeho obsahu. Posouzení procesního úkonu podle obsahu (na druhé straně) soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl. V ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby "domýšlel" obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015).

V posuzované věci podal žalovaný v době, kdy bylo řízení podle § 110 o. s. ř. přerušeno, návrh na spojení věcí ke společnému řízení. Formuloval jej velmi stručně – navrhl, aby podle § 112 o. s. ř. byly jiné věci účastníků týkající se téhož předmětu, ale za jiné období, spojeny ke společnému projednání s věcí, jež je předmětem tohoto dovolacího řízení (viz podání doručené dne 2. 9. 2020; podáním doručeným 20. 9. 2020 zaslal omluvu z jednání v jiné než projednávané věci, přičemž odkázal na návrh podle § 112 o. s. ř.). Z obsahu podání nelze dovodit, že žalovaný navrhuje, aby v přerušeném řízení bylo pokračováno. Ostatně k takovému návrhu neměl ani žádný racionální důvod, neboť v jeho zájmu jako žalovaného bylo zastavení řízení v důsledku marného uplynutí roční lhůty (§ 111 odst. 4 věty třetí o. s. ř.), nehledě k jeho tvrzení, že svými podáními pokračování v řízení nesledoval. Lze tak přisvědčit dovolateli, že podáními doručenými soudu ve dnech 2. 9. 2020 a 20. 9. 2020 pokračování v přerušeném řízení nenavrhl.

Odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2560/2012, není na danou věc přiléhavý. V odkazované věci dovolací soud uzavřel, že návrh na změnu v osobě žalobkyně podle § 107a o. s. ř. obsahuje i návrh na pokračování v řízení, neboť o tomto návrhu může soud rozhodnout jen tehdy, bude-li v řízení pokračovat. Účelem postupu podle § 107a o. s. ř. je předejít neúspěchu v řízení z důvodu nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace v důsledku změny okolností, k níž došlo v průběhu řízení (např. postoupení pohledávky žalobcem, převod vlastnického práva apod.). Návrh podle § 107a o. s. ř. může podat výhradně žalobce, musí o něm být rozhodnuto v průběhu řízení (jinak by takový procesní úkon ani neměl smysl) a proti rozhodnutí soudu o tomto návrhu je přípustné odvolání. Jestliže návrhem podle § 107a o. s. ř. sleduje žalobce, aby předešel neúspěchu v řízení, je nepochybné, že takový procesní úkon v sobě obsahuje předpoklad dalšího pokračování v přerušeném řízení, jež je navíc v zájmu jeho navrhovatele - žalobce.

Naproti tomu § 112 o. s. ř. upravuje pouze vedení řízení. Dává soudu možnost spojit ke společnému řízení věci, které jsou u něho zahájeny, jestliže je takový postup účelný a hospodárný. O spojení ke společnému řízení rozhoduje soud i bez návrhu usnesením, proti němuž není přípustné odvolání (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), kterým však není vázán; kdykoli může opět rozhodnout o vyloučení věci k samostatnému projednání. Rozhodnutí soudu o návrhu účastníka na spojení věcí ke společnému řízení nemá žádný vliv na výsledek řízení (pouze na jeho průběh). Jestliže procesní podání nemá žádný význam pro výsledek řízení a z jeho obsahu nevyplývá, že by jím navrhovatel sledoval ještě jiný procesní úkon, v daném případě návrh na pokračování v řízení (jež navíc není v jeho zájmu), nelze z obsahu úkonu činit závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají a považovat jej za návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 věty třetí o. s. ř.

Dovolací soud uzavírá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť návrh žalovaného na spojení věcí nelze posoudit podle jeho obsahu jako návrh na pokračování v přerušeném řízení. Jestliže bylo řízení podle § 110 o. s. ř. přerušeno a v roční lhůtě běžící od 7. 1. 2020 nepodal žádný z účastníků návrh na pokračování v přerušeném řízení (§ 111 odst. 4 věta první o. s. ř.), soud prvního stupně správně řízení podle § 111 odst. 4 věty třetí o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť řízení bylo zastaveno, přičemž účastníci zavinili zastavení ve stejném rozsahu.

Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci je možné rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Vzhledem ke změně rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř., § 244 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení vzniklých před odvolacím soudem. Na náhradu nákladů má právo v dovolacím řízení úspěšný žalovaný, jehož náklady jsou tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) v částce 4 820 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“) a jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem 5 120 Kč.

Žalovaný, vzhledem k úspěchu v dovolacím řízení, má právo i na náhradu nákladů, jež mu v tomto řízení vznikly (§ 243c odst. 3 věty první o. s. ř., § 244 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady jsou tvořeny odměnou 4 820 Kč za jeden úkon právní služby (sepis dovolání), jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (dovolací soud nepovažuje za potřebné opakovat stejné odkazy na advokátní tarif, které byly uvedeny v předchozím odstavci) a hodnotou zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši 4 000 Kč. Náklady vzniklé žalovanému v dovolacím řízení činí 9 120 Kč; za obě řízení celkem 14 240 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů