// Profipravo.cz / Žaloba o určení, naléhavý právní zájem 04.09.2024
Naléhavý právní zájem na určení existence zástavního práva
Princip materiální publicity chrání i zástavního věřitele, jenž je (jako oprávněný ze zástavního práva) v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 katastrální vyhlášky zapsán ve veřejném rejstříku; pakliže je právo zástavního věřitele kvalifikovaně ohroženo návrhem na výmaz zástavního práva z veřejného rejstříku (typicky s tím, že je katastrálnímu úřadu spolu s návrhem předložena i listina, která výmaz umožňuje), není pochyb o tom, že zástavní věřitel v takové situaci má naléhavý právní zájem na určení existence zástavního práva.
V této věci bylo zjištěno, že od 8. 11. 2018 je u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu vedeno řízení o návrhu žalovaného 2) na výmaz zástavního práva svědčícího žalobci s tím, že řízení bylo přerušeno. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný 2) kvalifikovaně zpochybnil žalobcovo zástavní právo, je potud správný. Judikatura Nejvyššího soudu s takovým závěrem jednoznačně spojuje i průkaz existence naléhavého právního zájmu na určení práva; z uvedeného důvodu tak nelze takovou žalobu zamítnout, jestliže se soud nezabýval věcným posouzením nároku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 119/2024, ze dne 30. 7. 2024
Dotčené předpisy: § 80 o. s. ř.
Kategorie: žaloba o určení, naléhavý právní zájem; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 13. 5. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 5 se žalobce domáhal, aby soud určil, že zástavní právo žalobce k nemovitostem: pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba – dům č. p. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba – dům č. p. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba – dům č. p. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba – dům č. p. XY, zapsaným na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, pod vkladovým řízením č. XY, a k nemovitostem: stavba č. p. XY, budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. XY|, stavba č. p. XY, budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. XY, stavba č. p. XY, budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. XY, stavba č. p. XY, budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. XY, zapsaným na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, pod vkladovým řízením č. XY (dále jen „nemovitosti“), vzniklé na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. srpna 2010, s právními účinky vkladu práva ke dni 4. srpna 2010, nezaniklo a existuje, dále že vlastníkem nemovitostí je žalovaná 1). Žalobu odůvodnil tak, že ze strany žalovaného 2) jsou činěny aktivní kroky směřující k výmazu zástavního práva zapsaného na nemovitostech ve prospěch žalobce. Zástavní právo žalobce však nezaniklo, neboť provedená nedobrovolná dražba nebyla provedena po právu, když byla provedena na základě nicotného rozhodčího nálezu a nebyly splněny podmínky jejího provedení. Zástavní právo věřitele V. D. neexistovalo, a tento věřitel tedy nemohl navrhnout nedobrovolnou dražbu; žalovaný 2) se tak nemohl stát vlastníkem nemovitostí. Dále uvádí, že cílem nedobrovolné dražby mělo být poškození majetkových práv žalobce, takové jednání je nutno považovat za simulované právní jednání, které je absolutně neplatné. Výmazem zástavního práva by bylo znemožněno uspokojení pohledávky žalobce, proto má na určení existence zástavního práva naléhavý právní zájem. Vyřešení otázky existence zástavního práva a vlastnického práva je dle žalobce třeba považovat za nezbytné pro předcházení dalším soudním sporům.
2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Žalovaný 2) uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to ani částečně, že žalobce podává žalobu po 5 letech od konání dražby, kdy skutečnosti spojené s dražbou jsou mu od počátku známy, že na straně žalobce není prokázána aktivní legitimace k podání žaloby, neboť není prokázáno, že je žalobce vlastníkem pohledávky za původními dlužníky a zástavním věřitelem ve vztahu k nemovitostem. Dále uvedl, že žalobcem nebyla podána žaloba na určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, nelze proto uvažovat o tom, že by vlastníkem nemovitostí byla osoba odlišná od žalovaného 2). Žalovaná 1) namítla, že upravují-li právní předpisy speciální postup či konkrétní právní nástroj k uplatnění a bránění subjektivních práv, nelze využít obecnou právní úpravu. Žalobce měl postupovat dle zákona o veřejných dražbách a měl se domáhat vyslovení neplatnosti dražby. Rozvedla, proč se v daném případě nemohlo jednat o simulované právní jednání, a na závěr uvedla, že neexistuje na rozhodnutí soudu naléhavý právní zájem.
3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. 21 C 80/2022-308, žalobu zamítl (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně dopěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 68 Co 169/2023-345, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. (o určení existence zástavního práva) a ve výrocích III. a IV. (o náhradě nákladů řízení) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda „potvrzení o zániku zástavního práva je či není součástí dražby“, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a otázku „aktivní legitimace zástavního věřitele k podání žaloby na neplatnost dražby“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Dovolatel namítá, že se domáhá toliko deklarace existence svého zástavního práva k nemovitostem, jehož výmazu z katastru nemovitostí se domáhá žalovaný 2) jakožto nabyvatel vlastnického práva k nemovitostem na základě příklepu na nedobrovolné dražbě. Žalovaný 2) je tak pasivně legitimován, stejně jako žalovaná 1), která na základě příklepu v dražbě dobrovolné nabyla vlastnické právo. Dovolatel má za to, že má naléhavý právní zájem na určení existence zástavního práva k nemovitostem, neboť by bez toho bylo jeho právo ohroženo, případně se stalo nejistým. Žalobou se snaží předejít situaci, kdy bude „nucen přihlížet vedenému řízení na výmaz … a až následně ex post reagovat podáním správní žaloby na neplatnost tohoto zápisu“. Dovolatel dále namítá, že není osobou legitimovanou k podání žaloby na určení neplatnosti dražby dle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Přípustnost dovolání nezakládají námitky uvedené pod bodem označeným IV./Ad 2) písm. a) obsahu dovolání, neboť na řešení otázky okruhu osob aktivně legitimovaných k podání žaloby na neplatnost veřejné dražby není rozhodnutí odvolacího soudu založeno; odvolací soud totiž dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení svého práva (srov. body 16. – 18. obsahu rozsudku odvolacího soudu).
11. V posuzovaném případě žalobce dále pokládá (byť nepřímo a značně „kostrbatě“) otázku, zda i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako oprávněný ze zástavního práva může mít naléhavý právní zájem na určení existence tohoto práva.
12. Dovolání je přípustné, neboť uvedená otázka nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena.
13. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
14. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
15. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti [srovnej například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 (uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Prokáže-li však žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 3 pod SJ 21/97), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006]. Uvedené ale neznamená, že pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu vytvoří jakákoli žaloba na určení. Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, závisí především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 612/2014 (uveřejněné pod č. C 13 841 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)].
16. K otázce, kdy může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 655/2001 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy 2003, č. 1, str. 5), a v usnesení ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4264/2007, tak, že žalobce zapsaný jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, jestliže není žalovanými zpochybněno; z toho je patrné, že naléhavý právní zájem je dán i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám. Nelze totiž přehlédnout, že stav zapsaný v katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným právním stavem (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 880/2006).
17. Z recentních rozhodnutí [zabývajících se uvedenou problematikou i ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jen „o. z.“)] srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 227/2019.
18. Uvedené závěry lze, s ohledem na věcnou podstatu zástavního práva k nemovitostem, použít přiměřeně i k problematice posouzení naléhavého právního zájmu při žalobách na určení existence zástavního práva (k věcné podstatě zástavního práva srov. ustanovení § 498 odst. 1 věta první o. z. a např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3061/2021, k otázce důsledku výmazu zástavního práva z veřejného rejstříku potom ustanovení § 980 odst. 2 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2967/2023).
19. Zástavní právo zatěžující nemovitost se zapisuje do části C listu vlastnictví jako právní závada [srov. ustanovení § 23 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)]. U zástavního práva se (mimo jiné) evidují údaje o zatížené nemovitosti, výše zajištěného dluhu, popřípadě podíl věřitele na pohledávce vyjádřený zlomkem, procentem nebo výší části dluhu, údaje o věřiteli, údaje o vlastníkovi spoluvlastnického podílu, který je zástavním právem zatížen, v případě, kdy se zástavní právo vztahuje pouze ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti, poslední den doby, na kterou bylo právo sjednáno, pokud bylo sjednáno na omezenou dobu (srov. ustanovení § 17 odst. 1 katastrální vyhlášky).
20. Z uvedeného vyplývá, že princip materiální publicity chrání i zástavního věřitele, jenž je (jako oprávněný ze zástavního práva) v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 katastrální vyhlášky zapsán ve veřejném rejstříku; pakliže je právo zástavního věřitele kvalifikovaně ohroženo návrhem na výmaz zástavního práva z veřejného rejstříku (typicky s tím, že je katastrálnímu úřadu spolu s návrhem předložena i listina, která výmaz umožňuje), není pochyb o tom, že zástavní věřitel v takové situaci má naléhavý právní zájem na určení existence zástavního práva.
21. V této věci bylo zjištěno (srov. bod 26. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), že od 8. 11. 2018 je u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu vedeno řízení o návrhu žalovaného 2) na výmaz zástavního práva svědčícího žalobci s tím, že řízení bylo přerušeno. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný 2) kvalifikovaně zpochybnil žalobcovo zástavní právo, je potud správný (bod 16. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
22. Judikatura Nejvyššího soudu (viz výše) s takovým závěrem jednoznačně spojuje i průkaz existence naléhavého právního zájmu na určení práva; z uvedeného důvodu tak nelze takovou žalobu zamítnout, jestliže se soud nezabýval věcným posouzením nároku.
23. Konečný závěr odvolacího soudu, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, tak správný není.
24. Odvolací soud v bodech 17. a 18. odůvodnění svého rozsudku sice uvažoval i o věcném posouzení žalobcova nároku s ohledem na skutková tvrzení, avšak v bodě 19. odůvodnění vše „vrátil“ do problematiky prokázání naléhavého právního zájmu („… žalobce, jehož zástavní právo mělo být dotčeno veřejnou dražbou a jenž ale nevyužil právní prostředky, které mu dával zákon o veřejných dražbách … nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem.“).
25. Jinak řečeno, odvolací soud zde již (určitým způsobem) posuzuje hmotněprávní důsledky skutečnosti, že žalobce nenapadl platnost veřejné dražby [volně řečeno – závěr odvolacího soudu tkví v tom, že hmotněprávní důsledky veřejné nedobrovolné dražby již nelze v tomto řízení zpochybnit (srov. bod 18. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu)].
26. Uvedený závěr lze sice shledat v obecné rovině správným (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1444/2022), odvolací soud však přehlíží, že žalobce se důsledku neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby nedomáhá.
27. Byť žalobce jak v žalobě, tak v dalších podáních tvrdí, že v pořadí druhá dražba (k návrhu pana V. D.) byla „simulovaným právním jednáním“ z důvodů rozvedených v bodě III. (resp. i v bodě II.) žaloby ze dne 13. 5. 2022, v nichž žalobce poukazuje na „podivné“ okolnosti konání jak první (dobrovolné) veřejné dražby, tak i druhé (nedobrovolné) veřejné dražby, a dovozuje, že cílem druhé dražby „nebylo uspokojení pohledávek věřitelů zpeněžením majetku dlužníků, nýbrž poškození majetkových práv žalobce …“, v konečném důsledku je jeho nárok založen (podle jeho tvrzení) na aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách (srov. podání žalobce ze dne 25. 10. 2022, body 14. – 16.), jinak řečeno, tvrzený důvod existence jeho zástavního práva s neplatností v pořadí druhé (nedobrovolné) veřejné dražby nijak nesouvisí.
28. Z uvedeného vyplývá, že úvahy odvolacího soudu, které jej nakonec vedly k závěru o absenci naléhavého právního zájmu žalobce na určení, že zástavní právo existuje, v konečném důsledku nejsou správné.
29. Rozsudek odvolacího soudu tak není správný. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž tento rozsudek (s výjimkou výroku II., který nebyl napaden odvoláním a samostatně nabyl právní moci) a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
30. K podání žalobce ze dne 19. 2. 2024 a ke skutečnostem tam uvedeným nemohl dovolací soud přihlédnout (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.).
31. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-