// Profipravo.cz / Náležitosti podání 15.02.2018
ÚS: Povinnost informovat o neplatném elektronickém podpisu
Doručí-li účastník řízení na elektronickou podatelnu soudu podání, které obsahuje elektronický zaručený podpis, který je neplatný, má soud povinnost jej o této skutečnosti informovat. Okresní soud proto tím, že nesplnil svou právní povinnost informovat stěžovatelku o nedostatku spočívajícím v neplatnosti připojeného elektronického zaručeného podpisu, a krajský soud tím, že v projednávané věci nepřihlédl ke stěžovatelkou podanému odvolání, aniž by uvedené pochybení okresního soudu zohlednil, porušily stěžovatelčino právo na přístup k soudu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2963/17 ze dne 16. 1. 2018
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou dne 20. 9. 2017 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a předloženého spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Řízení o úpravu poměrů k nezletilým dcerám stěžovatelky vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 467/2014 bylo zahájeno na návrh otce dětí dne 12. 5. 2014. Ve svém podání otec navrhoval schválení dohody rodičů, v níž rodiče uvedli, že si přejí, aby nezletilé dcery byly svěřeny po dobu před i po rozvodu manželství do výlučné péče matky a aby otci bylo stanoveno výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně na první nezletilou a 2 500 Kč na druhou nezletilou.
3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 9. 2014 č. j. 21 Nc 13/2014-41 byly obě nezletilé dcery svěřeny do péče matky a otci byla stanovena povinnost hradit výživné na první nezletilou ve výši 3 700 Kč a na druhou nezletilou ve výši 3 300 Kč.
4. Svým podáním ze dne 3. 1. 2017 navrhla matka zvýšení výživného na obě nezletilé, aniž by navrhla konkrétní částku. Otec se zvýšením výživného nesouhlasil a ve svém vyjádření uvedl, že se domnívá, že současná výše výživného je adekvátní.
5. Rozsudkem ze dne 15. 2. 2017 č. j. 42 P 467/2014-100 ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. 5. 2017 č. j. 42 P 467/2014-115 okresní soud zvýšil výživné pro první nezletilou na částku 4 200 Kč a pro druhou nezletilou na částku 3 300 Kč počínaje dnem 1. 9. 2015 (výrok I). Otci dále uložil povinnost zaplatit dluh na výživném pro nezletilé ve výši 2 500 Kč a ve výši 5 676 Kč za období od 1. 9. 2015 do 31. 1. 2017, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II). Tím změnil předchozí rozhodnutí ve věci ze dne 16. 9. 2014 (výrok III). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů (výrok IV).
6. Proti výrokům I, II a III citovaného rozhodnutí podala stěžovatelka dne 31. 3. 2017 prostřednictvím svého právního zástupce odvolání. Odvolání bylo podáno v elektronické podobě odesláním e-mailové zprávy z e-mailové adresy XXX na elektronickou podatelnu okresního soudu. E-mail byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem, který byl však neplatný, neboť dokument byl po podpisu změněn. Přílohou e-mailu bylo samotné odvolání a plná moc.
7. Okresní soud potvrdil přijetí předmětného podání zasláním automaticky vygenerované e-mailové zprávy následujícího znění na adresu právního zástupce stěžovatelky: "Vaše podání ve věci "V. - odvolání - 42 P 467-2014" s evidenčním číslem 3bfd67e3-20e8-420d-b990-f8cc5dbe412c a s běžným číslem 18532/2017, doručené dne 31. 03. 2017 v 08:20:01 a ověřené dne 31. 03. 2017 v 08:32:05, bylo přiřazeno ke spisové značce "42 P 467/2014" a ke zpracování dne 31. 03. 2017 v 08:57:48. Bylo podáno elektronicky e-mailem. Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 2. Okresní soud Kladno." Podání stěžovatelky následně nebylo doplněno předložením originálu e-mailové zprávy, případně písemným podáním shodného znění.
8. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2017 č. j. 19 Co 240/2017-123 rozhodl, že se k podání stěžovatelky ze dne 31. 3. 2017 nepřihlíží. V odůvodnění uvedl, že odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo řádně podepsáno a následně nebylo v zákonné procesní lhůtě doplněno. Podání stěžovatelky odeslané e-mailem bylo podle napadeného rozhodnutí učiněno v tzv. e-mailovém systému, tudíž se nejedná o podání v elektronické podobě podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jednalo se sice o přípustnou formu podání ve smyslu § 42 odst. o. s. ř., ale jelikož nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, měla stěžovatelka na základě ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen "o. s. ř.") povinnost toto elektronické podání doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, a to nejpozději do tří dnů, a to bez zvláštní výzvy soudu. Protože tak neučinila, nemohl krajský soud k takovému podání přihlédnout.
II. Obsah ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení
9. Stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v postupu krajského soudu, který nepřihlédl k jejímu podání ze dne 31. 3. 2017, čímž ji zbavil práva na projednání věci před odvolacím soudem a porušil tak zásadu dvojinstančnosti řízení. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [nález sp. zn. IV. ÚS 1829/13 ze dne 12. 2. 2014 (N 16/72 SbNU 203), nález sp. zn. III. ÚS 739/08 ze dne 17. 4. 2009 (N 87/53 SbNU 113) a nález sp. zn. I. ÚS 1180/08 ze dne 31. 3. 2009 (N 78/52 SbNU 735); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto nálezu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], podle které postačí, je-li elektronický podpis připojen k tělu e-mailu a nemusí být obsažen také v samotném podání, které je přílohou takového e-mailu.
10. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že nepovažuje ústavní stížnost za oprávněnou, neboť v projednávané věci nebylo ani tělo e-mailu opatřeno elektronickým zaručeným podpisem a citovaná judikatura Ústavního soudu je proto nepřípadná.
11. Městský úřad Slaný, který je orgánem sociálně-právní ochrany dětí, ve svém vyjádření uvedl, že nepovažuje za nutné zahajovat řízení o ústavní stížnosti a že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný.
12. Otec nezletilých se ve svém podání svého postavení vedlejšího účastníka vzdal.
III. Formální předpoklady projednání návrhu
13. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byl účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
III. Hodnocení Ústavního soudu
14. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, podanými vyjádřeními a obsahem spisového materiálu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
15. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody.
16. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Přitom onen postup k ochraně práv jednotlivce již není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Ústavnímu soudu tedy náleží přezkum toho, zda soudy postupují v souladu s ústavními principy soudního řízení a zda jejich postup nevede k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti - denegationi iustitiae [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2723/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 185/75 SbNU 59) či nález sp. zn. I. ÚS 3106/13 ze dne 23. 10. 2014 (N 196/75 SbNU 211)].
17. V projednávané věci je rozhodné posouzení, zda podané odvolání stěžovatelky mělo veškeré náležitosti předvídané zákonem a zda bylo na místě, aby krajský k jejímu podání nepřihlédl za situace, kdy ani e-mailová zpráva ani přiložené odvolání neobsahovaly elektronický zaručený podpis.
18. Ústavní soud již v minulosti zdůraznil [srov. nález ze dne 25. srpna 2005 sp. zn. IV. ÚS 281/04 (N 165/38 SbNU 319)], že účelem právní úpravy formalit a podmínek řízení, jež musejí být dodrženy při podání návrhu k soudu, je zajistit řádný chod spravedlnosti a zejména respektování právní jistoty, která je jedním ze základních prvků výsadního postavení práva. Uplatněná omezení a výklad však nesmějí omezit přístup jednotlivce k soudům takovým způsobem nebo v takové míře, že by uvedené právo bylo zasaženo v samé své podstatě. I když tedy právo podat návrh podléhá zákonným podmínkám, soudy se musejí při aplikaci procesních pravidel vyhnout jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak přílišné pružnosti, která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem.
19. Z hlediska civilního soudního řízení je pro problematiku elektronické komunikace určující právě § 42 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014). Toto ustanovení stanoví, že písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem (odst. 1). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podání shodného znění. K podáním, která nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, se nepřihlíží (odst. 2). Pokud jsou však podání v elektronické podobě podepsána uznávaným elektronickým podpisem nebo jde-li o elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky, doplnění podání se nevyžaduje (odst. 3).
20. Taková právní úprava vychází z toho, že pouze v případech, kdy soud nemůže bezpečně ověřit autenticitu odesílatele, což je v případě běžné elektronické pošty (tj. nezaručená e-mailová zpráva), je namístě následný kvalifikovaný autorizační postup, ve formě doplnění významnějších podání do tří dnů [srov. např. nález ze dne 12. 2. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1829/13 (N 16/72 SbNU 203) nebo nález sp. zn. II. ÚS 289/15 ze dne 7. 3. 2016 (N 38/80 SbNU 475)].
21. Uvedené ustanovení o. s. ř. je však třeba vykládat také v souladu s dalšími právními předpisy upravujícími elektronickou komunikaci, tedy v souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o archivnictví"), zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, vyhláškou č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (dále jen vyhláška č. 259/2012") a vyhláškou č. 212/2012 Sb., o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu. Zatímco o. s. ř. v citovaném ustanovení stanoví povinnosti odesílateli, kterým je účastník civilního řízení, další předpisy stanovují také povinnosti adresátům (původcům) takových zpráv
22. Z předloženého spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala prostřednictvím svého advokáta odvolání, které bylo přílohou e-mailu odeslaného z adresy XXX na elektronickou podatelnu okresního soudu. Ze záznamu o ověření elektronického podání (č. l. 110) vyplývá, že k e-mailu byl připojen elektronický zaručený podpis, který však byl neplatný, neboť byl dokument po podpisu změněn.
23. Podle ustanovení § 4 odst. 8 vyhlášky č. 259/2012 Sb. "[p]okud je veřejnoprávní původce schopen z dokumentu v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, doručeného na elektronickou adresu podatelny podle § 2 odst. 3 písm. c) zjistit adresu elektronické pošty odesílatele, potvrdí na základě výsledků zjištění podle odstavců 1, 4 a 5 odesílateli na tuto adresu, že dokument byl doručen a splňuje podmínky stanovené touto vyhláškou a veřejnoprávním původcem pro přijímání dokumentů. Součástí zprávy o potvrzení doručení je alespoň a) datum a čas doručení dokumentu s uvedením hodiny a minuty, popřípadě sekundy a b) charakteristika datové zprávy, v níž byl dokument obsažen, umožňující její identifikaci."
24. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o archivnictví jsou veřejnoprávními původci také organizační složky státu, tedy i soudy.
25. Z citovaných ustanovení plyne, že soud (jako veřejnoprávní původce) má povinnost zjistit, zda je doručený dokument v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou, popřípadě opatřen kvalifikovaným časovým razítkem a ověřuje také, zda splňuje další stanovené podmínky. O těchto zjištěních je povinen informovat odesílatele. Jinými slovy má soud povinnost zaslat účastníkovi řízení nebo jeho právnímu zástupci zprávu, v níž označí datovou zprávu, v níž byl dokument obsažen, způsobem umožňujícím její identifikaci, dále uvede informaci o tom, že byl dokument doručen, a to včetně data a času jeho doručení a dále odesílatele informuje o tom, zda zaslaný dokument splňuje stanovené podmínky. Takovou zprávu je přitom třeba odlišit od výzvy k opravě vad podání podle ustanovení § 43 o. s. ř. Informace o tom, zda zaslaný dokument splňuje stanovené podmínky, nemá formu usnesení a účastníkovi není současně stanovena žádná dodatečná lhůta k odstranění vad.
26. V projednávané věci okresní soud právnímu zástupci stěžovatelky odeslal zprávu o přijetí jeho podání elektronickou podatelnou ve shora uvedeném znění, z níž však nebylo patrno, že připojený elektronický podpis není platný. Za těchto okolností nelze mít proto povinnost podat informaci o splnění podmínek stanovených vyhláškou a veřejnoprávním původcem za splněnou.
27. Ústavní soud vzal v úvahu veškeré okolnosti případu, zejména pak skutečnost, že okresní soud nesplnil svou právní povinnost plynoucí z § 4 odst. 8 vyhlášky č. 259/2012 Sb. informovat stěžovatelku o tom, že podání obsahuje neplatný elektronický zaručený podpis, a jen v důsledku toho stěžovatelka zřejmě (s ohledem na obsah podané ústavní stížnosti) dosud netuší, že jejím právním zástupcem podané odvolání neobsahovalo platný zaručený elektronický podpis vůbec a domnívá se, že krajský soud její podání odmítl proto, že takový podpis nebyl obsažen přímo v podání, ale pouze v e-mailu, jehož bylo odvolání přílohou. Nadto se také nejednalo o situaci, kdy by nebyl elektronický podpis ke zprávě připojen vůbec. Podpis k zaslanému e-mailu připojen byl, byl však vyhodnocen jako neplatný, neboť dokument byl po jeho podepsání změněn (a bylo tedy na místě podpis opětovně připojit). Odvoláním napadené usnesení okresního soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 20. 3. 2017 (č.l. 104 verte), lhůta k podání odvolání by tedy uplynula až dne 3. 4. 2017. Sporné odvolání bylo podáno dne 31. 3. 2017 (č. l. 110). Pokud by tedy zpráva zaslaná okresním soudem právnímu zástupci dne 31. 3. 2017 obsahovala veškeré předepsané informace, měl by dostatek času podat odvolání znovu v zákonné lhůtě pro odvolání anebo jej doplnit předložením podepsaného podání stejného znění v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 o. s. ř.
28. Ústavní soud tedy shrnuje, že doručí-li účastník řízení na elektronickou podatelnu soudu podání, které obsahuje elektronický zaručený podpis, který je neplatný, má soud povinnost jej o této skutečnosti informovat. Okresní soud proto tím, že nesplnil svou právní povinnost informovat stěžovatelku o nedostatku spočívajícím v neplatnosti připojeného elektronického zaručeného podpisu, a krajský soud tím, že v projednávané věci nepřihlédl ke stěžovatelkou podanému odvolání, aniž by uvedené pochybení okresního soudu zohlednil, porušily stěžovatelčino právo na přístup k soudu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny.
29. Ústavní soud proto podané ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil, a to v souladu s ustanovením § 82 odst. 1 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
Autor: US