// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 23.10.2025
Rozhodnutí o odvolání bez nařízení odvolacího jednání
Odvolání musí být v rovině zkoumání uplatněných odvolacích důvodů posuzováno podle svého obsahu. Jestliže odvolatel v odvolání vedle kritiky správnosti právního posouzení namítl i to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (zde jak námitkou, že insolvenční soud rozhodoval o jiné kupní smlouvě, než která byla předmětem řízení, tak námitkou, že rozsudek insolvenčního soudu je nepřezkoumatelný), pak odvolání nebylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a nelze je projednat a rozhodnout o něm bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.
Jestliže přitom odvolací soud projedná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (insolvenčního soudu) a rozhodne o něm bez nařízení odvolacího jednání, aniž jde o postup dovolený úpravou obsaženou v § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř., je odvolací řízení postiženo zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 29/2024, ze dne 24. 9. 2025
Senátní značka: 29 ICdo 29/2024 | ECLI:CZ:NS:2025:29.ICDO.29.2024.1
Dotčené předpisy:
§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.
§ 214 odst. 2 o. s. ř.
§ 214 odst. 3 o. s. ř.
§ 229 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie: odvolání; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 27. září 2022, č. j 27 ICm 124/2022-82, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 18. října 2022, č. j 27 ICm 124/2022-94, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. K.) domáhal vůči žalovaným (1/ JUDr. V. S., jako insolvenční správkyni žalobce, 2/ P. K. a 3/ S. K.) určení, že kupní smlouva uzavřená dne 29. listopadu 2021 mezi první žalovanou (jako prodávající) a druhým žalovaným a třetí žalovanou (jako kupujícími), je neplatná (I. výrok).
[2] Rozhodl o nákladech řízení (II. až IV. výrok).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 2 písm. g/, § 167 odst. 1, § 217 odst. 1, § 289 odst. 2 a 3 § 293 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Zajištěný věřitel první v pořadí byl oprávněn udělit pokyn ke zpeněžení nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy, když jeho pohledávku popřel při přezkumném jednání pouze dlužník, jehož popření nemá vliv na zjištění pohledávky (§ 193 odst. 3 insolvenčního zákona).
4. Na platnost zpeněžení nemá vliv, že kupní smlouva byla uzavřena bez vědomí dlužníka, ani to, že jej insolvenční správkyně neinformovala o pokynu zajištěného věřitele. Námitky k (ne)dodržení limitu dle § 298 odst. 4 insolvenčního zákona mohl dlužník uplatnit (což neučinil) v námitkách proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Za pokyny, které udělí insolvenčnímu správci, odpovídá výlučně zajištěný věřitel.
5. Dlužník nenabídl důkazy k prokázání tvrzení, že existoval konkrétní zájemce, který byl v době uzavření kupní smlouvy připraven nabídnout a schopen zaplatit cenu vyšší než byla kupní cena sjednaná v kupní smlouvě. Eventuální vady znaleckého posouzení obvyklé ceny nemovitostí nejsou vadami kupní smlouvy nebo postupu insolvenčního správce při prodeji nemovitostí.
6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. června 2023, č. j. 27 ICm 124/2022, 104 VSPH 335/2023-144 (KSPL 27 INS 6549/2017):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (ve znění doplňujícího usnesení) [první výrok].
[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
7. Odvolací soud – vycházeje z § 14, § 15a a § 15b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z § 159 odst. 1 písm. f/, § 289 odst. 2 a 3 a § 293 odst. 1 insolvenčního zákona a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
8. Námitka podjatosti rozhodující soudkyně insolvenčního soudu je nedůvodná, jelikož se (podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nepřípustně) pojí jen s okolnostmi, které nemohou být důvodem pro vyloučení soudce.
9. Žalobu lze zamítnout jako nedůvodnou již proto, že žalobce se domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 29. listopadu 2021, právním titulem pro nabytí nemovitostí druhým žalovaným a třetí žalovanou však byla (podle příslušného listu vlastnictví) kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými 6. prosince 2021.
10. Co do dalších důvodů pro zamítnutí žaloby se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými a právními závěry insolvenčního soudu, na něž v podrobnostech odkazuje.
II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně právních otázek dovolacím soudem neřešených. Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Je pro platnost kupní smlouvy rozhodné, že dovolatel podal žalobu proti kupní smlouvě ze dne 29. listopadu 2021, ačkoliv podle obsahu žaloby je zřejmé, že napadl platnost kupní smlouvy uzavřené dne 6. prosince 2021? Měl insolvenční soud vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby?
[2] Je pro určení neplatnosti kupní smlouvy rozhodné, že v insolvenčním rejstříku nebyla zveřejněna kupní smlouva ze dne 6. prosince 2021?
[3] Měly se soudy zabývat zákonností prodeje nemovitostí v souvislosti s § 298 odst. 4 insolvenčního zákona?
[4] Má soud v řízení provést v rámci dokazování výslech znalce, který zpracoval znalecký posudek k ocenění nemovitosti?
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241 a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel následovně:
K otázce č. 1 (K identifikaci kupní smlouvy)
14. Dovolatel logicky vycházel (při podání žaloby) z dokumentu, jež byl opatřen úředně ověřenými podpisy a splňoval formální náležitosti (z kupní smlouvy z 29. listopadu 2021), kdežto kupní smlouva z 6. prosince 2021 jako zveřejněný dokument formální náležitosti nemá (ale insolvenční správkyně ji následně označila za formálně správnou). Proto měl insolvenční soud vyzvat dovolatele k odstranění vad žaloby, což neučinil (věcně posuzoval kupní smlouvu z 6. prosince 2021, avšak chybně rozhodl o kupní smlouvě z 29. listopadu 2021).
K otázce č. 2 (K náležitostem kupní smlouvy a k účinkům jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku)
15. Dovolatel má za to, že je-li v insolvenčním rejstříku zveřejněna smlouva, která nesplňuje formální náležitosti, je neplatná.
K otázce č. 3 (K § 298 odst. 4 insolvenčního zákona)
16. Soudy se nevypořádaly s námitkou, že nebylo posuzováno dodržení § 298 odst. 4 insolvenčního zákona, k čemuž uvádí, jak má vypadat správný postup při zpeněžování nemovitostí, které tvoří zajištění. Potud se dovolává též závěrů formulovaných v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 99/2020 [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Vybraná judikatura, číslo 2, ročníku 2024, pod číslem 19, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
K otázce č. 4 (K výslechu znalce)
17. Dovolatel namítá, že soudy nikterak nereagovaly na námitky ke znalci, nebyl proveden řádně důkaz znaleckým posudkem, včetně výslechu znalce.
18. První žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné, majíc napadené rozhodnutí za správné.
19. Druhý žalovaný ve vyjádření rovněž navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné, maje napadené rozhodnutí též za správné. Míní, že dovolatel vymezil předmět sporu konkrétně (určil za něj kupní smlouvu z 29. listopadu 2021) a na vyjádření první žalované při jednání insolvenčního soudu dne 27. září 2022 (proč došlo k sepisu kupní smlouvy z 6. prosince 2021) nereagoval. Důvod vyzývat dovolatele k odstranění vad žaloby nebyl dán. K námitkám spojeným s § 298 odst. 4 insolvenčního zákona poukazuje druhý žalovaný (při současném odkazu na označenou judikaturu Nejvyššího soudu) na to, že dovolání neobsahuje vlastní důvod nezákonnosti prodeje. Ke čtvrté otázce dovolání se druhý žalovaný nevyjadřuje, maje ji za bezpředmětnou již proto, že dovolatel nekonkretizoval znalecký posudek, se kterým ji pojí.
III. Přípustnost dovolání
20. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
21. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (11. prosince 2017) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech jím vyvolaných) i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.].
22. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Dovolání pak má za přípustné pro řešení otázky č. 1, jelikož potud je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu. Přípustností dovolání ve vztahu k otázkám č. 2 až 4 se Nejvyšší soud bude zabývat až v návaznosti na výsledek věcného posouzení otázky č. 1 (na jejímž zodpovězení jsou tyto otázky do značné míry závislé).
IV. Důvodnost dovolání
23. Nejvyšší soud se – v hranicích právní otázky, pro kterou připustil dovolání – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
24. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) a občanského soudního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn od podání žaloby v této věci):
§ 7 (insolvenčního zákona)
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních
Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
§ 79 (o. s. ř.)
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(…)
26. Ze spisu se podávají následující skutečnosti:
[1] Žalobou podanou 12. ledna 2022 (č. l. 1-2) žalobce původně nekonkretizoval kupní smlouvu, jejíž neplatnost požaduje určit.
[2] K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 25. dubna 2022, č. j. 27 ICm 124/2022-31), pak žalobce podáním datovaným 28. května 2022, doručeným insolvenčnímu soudu 30. května 2022 (č. l. 35-37), zevně označeným jako „doplnění žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy“, doplnil žalobu mimo jiné tak, že uvedl, že první žalovaná kupní smlouvou „ze dne 29. listopadu 2021“ prodala nemovitosti druhému žalovanému a třetí žalované (č. l. 35), načež žádá soud, aby označil za neplatnou kupní smlouvu „ze dne 6. prosince 2021“ (č. l. 37).
[3] K další výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 13. června 2022, č. j. 27 ICm 124/2022-48) žalobce podáním doručeným insolvenčnímu soudu 19. července 2022 (č. l. 51), zevně označeným jako „oprava žaloby“, opravil žalobu co do označení žalovaných.
[4] Podáním datovaným 27. září 2022, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne (č. l. 74-76), zevně označeným jako „doplnění žaloby“, doplnil žalobce žalobu o další skutková tvrzení, načež tamtéž žádá soud, aby určil, že je neplatná kupní smlouva „ze dne 29. listopadu 2021“ (č. l. 76).
[5] Při jednání insolvenčního soudu, jež se konalo 27. září 2022 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 77-80), poté, co insolvenční soud k důkazu sdělil obsah kupní smlouvy „č. dokumentu B-58“ (rozuměj kupní smlouvy z 29. listopadu 2021) a kupní smlouvy „č. dok. B-59“ (rozuměj kupní smlouvy z 6. prosince 2021) [č. l. 78], se první žalovaná k důkazu vyjádřila „k dotazu soudu“ tak, že „na konkrétní okolnosti si již nepamatuje, ale domnívá se, že zřejmě katastr odmítl vložit kupní smlouvu a z tohoto důvodu došlo k sepisu nové kupní smlouvy“ (č. l. 79). Dovolatel byl „bez připomínek“. Tamtéž je protokolováno, že v závěrečném návrhu žalobce žádá, aby soud rozhodl tak, že „kupní smlouva je neplatná“ (bez uvedení data uzavření) [č. l. 80].
[6] Žalobce nejprve podal proti rozsudku insolvenčního soudu blanketní odvolání [podáním datovaným 15. listopadu 2022, doručeným insolvenčnímu soudu dne 16. listopadu 2022 (č. l. 97)], které následně doplnil podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 4. dubna 2023 (č. l. 123-126), v němž insolvenčnímu soudu mimo jiné vytýkal nesprávnost spočívající v tom, že:
„ve výroku rozsudku je uvedena zcela jiná kupní smlouva, než o které mělo být rozhodováno a která byla nakonec uzavřena, když odkazuji na dokument B-59 spisu“.
Tamtéž vytýkal rozhodnutí insolvenčního soudu, že je „zmatečné a nepřezkoumatelné“.
[7] Odvolací soud poté, co mu věc byla předložena 15. května 2023 k rozhodnutí o odvolání (srov. předkládací zprávu insolvenčního soudu z 5. května 2023, č. l. 137), usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 27 ICm 124/2022, 104 VSPH 335/2023-138 (KSPL 27 INS 6549/2017), vyzval účastníky, aby se do 3 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby rozhodl o podaném odvolání bez nařízení jednání, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. K výzvě se po jejím doručení souhlasně vyjádřila první žalovaná (podáním datovaným 22. května 2023, č. l. 140), ostatní účastníci se nevyjádřili; odvolací soud následně vydal napadený rozsudek, aniž nařídil odvolací jednání (srov. protokol o vyhlášení rozsudku, č. l. 142).
27. Ve shora ustaveném rámci činí Nejvyšší soud k otázce č. 1 následující závěry:
28. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že žaloba je procesním úkonem, přičemž každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na procesní úkon a jeho účinnost. Srov. odstavec 53 stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017 Sb. rozh. st. (dále jen „stanovisko“), nebo důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 72/2012“).
29. Obecně platí, že žaloba musí obsahovat (jak plyne z § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., uplatnitelného prostřednictvím § 7 insolvenčního zákona i v tomto incidenčním sporu) též vylíčení rozhodujících skutečností, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány; zároveň musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto pravidla srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.); srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod číslem 31/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 31/2020“), odstavec 63 odůvodnění.
30. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny; srov. např. (opět) R 31/2020 (odstavec 64 odůvodnění).
31. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní návrh (žalobní petit) je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce sledoval zahájením řízení. Žalobce uvede (řádně), čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být dalšímu účastníku řízení (žalovanému) uložena rozhodnutím soudu; srov. opět R 31/2020 (odstavec 65 odůvodnění).
32. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal; srov. opět R 31/2020 (odstavec 66 odůvodnění).
33. Žalobní petit je nesprávný, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné. Žalobní petit musí vycházet z vylíčených rozhodných skutečností; v případě, že nevychází z těchto skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností, a kdy proto nelze dovodit, na základě, čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout, je žalobní petit rovněž nesprávný, i když je sám o sobě přesný, určitý a srozumitelný. Nesprávný je též takový žalobní petit, v němž došlo k chybám v psaní nebo v počtech anebo k jiným zřejmým nesprávnostem. A konečně, vadný je i takový petit žaloby, který je v rozporu s vylíčením rozhodných skutečností obsaženým v žalobě; srov. opět R 31/2020 (odstavec 67 a 68 odůvodnění).
34. Poměřováno těmito závěry, obsahovala žaloba již při svém prvním doplnění (podáním datovaným 28. května 2022) rozpor mezi vylíčením rozhodných skutečností zmiňujících, že ke zpeněžení nemovitostí došlo kupní smlouvou „ze dne 29. listopadu 2021“ (č. l. 35) a žalobním petitem, jímž žalobce požadoval, aby insolvenční soud označil za neplatnou kupní smlouvu „ze dne 6. prosince 2021“ (č. l. 37). Uvedený rozpor nelze považovat za „napravený“ (tak, že má jít o kupní smlouvu „ze dne 29. listopadu 2021“) ani po dalším „doplnění žaloby“ [podáním datovaným 27. září 2022, v němž žalobce formuluje žalobní petit tak, že žádá soud, aby určil, že je neplatná kupní smlouva „ze dne 29. listopadu 2021“ (č. l. 76)]. Ze všech žalobních tvrzení (po provedených „doplněních“ a „opravě“, srov. shrnutí obsahu spisu v odstavci 26 odůvodnění shora) totiž plyne, že žalobce žalobou zřetelně projevil vůli (srov. opět stanovisko, odstavec 53 odůvodnění, i R 72/2012) domáhat se určení neplatnosti té kupní smlouvy, kterou první žalovaná převedla vlastnické právo k nemovitostem na druhého žalovaného a třetí žalovanou (k převodu vlastnictví přitom došlo jinou kupní smlouvou než uzavřenou 29. listopadu 2021).
35. Insolvenční soud, jemuž podle průběhu jednání konaného 27. září 2022 muselo být zřejmé, že zde jsou (se stejným předmětem prodeje stejnými smluvními stranami uzavřené) dvě kupní smlouvy s obligačními účinky (z 29. listopadu 2021 a 6. prosince 2021), leč pouze jedna kupní smlouva s účinky věcněprávními (kupní smlouva z 6. prosince 2021), tedy pochybil, jestliže o žalobě bez dalšího rozhodl (tak, že se zabýval jen platností kupní smlouvy z 29. listopadu 2021), aniž se pokusil (výzvou na žalobce) popsaný rozpor odstranit. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud pak nápravu nezjednal, ač žalobce v odvolání výslovně namítl, že insolvenční soud rozhodl o jiné kupní smlouvě.
36. Dovolání je tedy potud opodstatněné.
37. V situaci, kdy napadené rozhodnutí neobstojí již proto, že se soudy nepokusily o odstranění vad žaloby co do identifikace kupní smlouvy, jejíž neplatnost má být vyslovena, je již nadbytečné zkoumat přípustnost dovolání ohledně dalších (dovoláním předložených) právních otázek.
38. U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací řízení je přitom vskutku postiženo zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Pro argumentaci k tomuto úsudku Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu (ve znění, jež od zahájení sporu nedoznalo změn):
§ 205 (o. s. ř.)
(…)
(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že
(…)
c/ řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
(…)
g/ rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
(…)
§ 214 (o. s. ř.)
(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a/ se odmítá odvolání;
b/ se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
c/ odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé;
d/ se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
e/ odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné vykonatelnosti.
(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.
§ 229 (o. s. ř.)
(…)
(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.
(…)
39. V takto ustanovením právním rámci Nejvyšší soud v návaznosti na obsah spisu (srov. odstavec 26 odůvodnění shora) připomíná, že odvolací soud rozhodl o podaném odvolání bez nařízení odvolacího jednání, maje v souvislosti s výzvou (usnesením) ze dne 18. května 2023 zjevně za to, že pro takový postup byly splněny předpoklady formulované v § 214 odst. 3 o. s. ř.
40. Z doplnění blanketního odvolání (podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 4. dubna 2023) nicméně plyne, že žalobce (odvolatel) jím insolvenčnímu soudu (mimo jiné) vytýkal nesprávnost spočívající v tom, že ve výroku rozsudku je uvedena zcela jiná kupní smlouva, než o které mělo být rozhodováno a která byla nakonec uzavřena, jakož i to, že jeho rozhodnutí je „zmatečné a nepřezkoumatelné“ (srov. č. l. 126 a odstavec 26 odůvodnění shora).
41. Jak námitkou, že insolvenční soud rozhodoval o jiné kupní smlouvě, než která byla předmětem řízení, tak námitkou, že rozsudek insolvenčního soudu je nepřezkoumatelný, vystihl žalobce z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k povaze vady co do identifikace kupní smlouvy srov. závěry formulované shora k první dovolací otázce a k povaze vady spočívající v tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč. Tímto způsobem tedy žalobce uplatnil (coby odvolatel) též odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.
42. K požadavku, aby odvolání bylo v rovině zkoumání uplatněných odvolacích důvodů posuzováno podle svého obsahu, srov. v literatuře shodně např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1730. Jestliže odvolatel v odvolání vedle kritiky správnosti právního posouzení namítl i to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak odvolání nebylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a postup podle § 214 odst. 3 o. s. ř. nebyl možný; k tomu srov. shodně např. odstavec 51 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2021, sen. zn. 29 ICdo 11/2020, uveřejněného pod číslem 82/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 82/2022“).
43. O zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. pak jde i tehdy, jestliže odvolací soud projedná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (insolvenčního soudu) a rozhodne o něm bez nařízení odvolacího jednání, aniž jde o postup dovolený úpravou obsaženou v § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř.; srov. např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 2748/2006, uveřejněného pod číslem 48/2008 Sb. rozh. obč., nebo opět R 82/2022, odstavec 52 odůvodnění.
44. Lze tedy shrnout, že řízení je postiženo vadou žaloby (týkající se vymezení předmětu sporu), kterou soudy neodstranily. Odvolací řízení je nadto postiženo zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm bez nařízení odvolacího jednání, ač pro takový postup nebyly splněny zákonem vyžadované podmínky. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Autor: -mha-