// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 09.10.2025
Odvolání proti ustanovení znalce k vypracování revizního posudku
Rozhodnutí soudu o ustanovení znalce ve smyslu § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. za účelem přezkumu již vypracovaného znaleckého posudku je svou povahou, procesním postupem a náležitostmi srovnatelné s rozhodnutím o ustanovení znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. Jde o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; odvolání proti němu není podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1099/2025, ze dne 1. 9. 2025
Dotčené předpisy:
§ 127 o. s. ř.
§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Kategorie: dokazování; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím ve výroku I potvrdil rozsudek ze dne 6. 5. 2024, č. j. 50 Cm 338/2023-37, kterým Krajský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2023, č. j. 8 Cmo 174/2023-1129 (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 25 857,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II), a ve výroku II rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 6 727,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejich zástupce.
2. Rozhodnutím, jež bylo napadeno žalobou pro zmatečnost, Vrchní soud v Olomouci odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2023, č. j. 18 Cm 141/2013-1108, kterým byl v daném řízení pode § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), ustanoven revizní znalec. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že proti odvoláním napadenému usnesení není odvolání přípustné podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení.
3. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně při posuzování otázky přípustnosti odvolání proti rozhodnutí, jímž byl v řízení ustanoven (revizní) znalec, postupoval správně, jestliže se – vázán rozsahem podané žaloby pro zmatečnost z důvodu § 229 odst. 4 o. s. ř. – zabýval pouze tím, zda je právně chybný závěr o tom, že odvolání žalobkyně muselo být odmítnuto. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že proti usnesení, jímž předseda senátu ustanovuje znalce, není odvolání přípustné. Platí-li výše uvedené pro ustanovení znalce, musí per analogiam tatáž pravidla platit i pro ustanovení znalce revizního podle § 127 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí soudu, kterými se upravuje vedení řízení, jsou v o. s. ř. vymezena pouze obecně, a soud proto musí v každém konkrétním případě zvažovat, zda se jedná právě o takové usnesení, a zohlednit, zda takové rozhodnutí nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a zda jeho vydání je v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení. Zároveň však nemůže způsobit újmu účastníkům ani dalším osobám. Mezi taková rozhodnutí lze bezesporu řadit rovněž usnesení o ustanovení (revizního) znalce. Usnesením o ustanovení (revizního) znalce není zasaženo do práv účastníků, narozdíl od přiznání znalečného, jímž je zasahováno do majetkové sféry jak účastníků, tak znalce. Právo na přiznání znalečného vzniká až vypracováním znaleckého posudku a usnesení o ustanovení (revizního) znalce je pouze procesním opatřením směřujícím k rozhodnutí ve věci samé, tj. upravuje se jím vedení řízení. Tomu odpovídá i skutečnost, že takovým usnesením soud není vázán a může jej v dalším průběhu řízení sám zrušit nebo změnit, neboť takové rozhodnutí zůstává bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé a nemůže znamenat újmu práv účastníků řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud odkázal na usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80 (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 30. 5. 1966, sp. zn. Pls 5/66, a dále na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. II. ÚS 1486/09, a ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 317/2000.
4. Dovolatelka přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, a to:
a) zda je přípustné odvolání účastníků řízení proti usnesení, kterým soud ustanovil tzv. revizního znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném od 1. 9. 2011,
b) zda rozhodnutí soudu o ustanovení znalce podle § 127 odst. 1 o. s. ř., resp. rozhodnutí soudu o ustanovení revizního znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném od 1. 9. 2011, zasahuje do práv a povinností účastníků tím, že účastníkům řízení vzniká již okamžikem právní moci usnesení o ustanovení znalce podmíněná povinnost k náhradě nákladů znalečného na takový posudek, přičemž nepodmíněnost povinnosti závisí pouze na výsledku řízení v tom ohledu, která strana bude v řízení neúspěšná, případně v jakém rozsahu bude neúspěšná.
5. Dovolatelka je toho názoru, že rozhodnutí o ustanovení znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je rozhodnutím, proti němuž je přípustné odvolání. Jedná se o rozhodnutí, pro něž musí být splněny zvláštní zákonem výslovně stanovené podmínky, bez jejichž naplnění nelze takové rozhodnutí přijmout. Tyto podmínky vyplývají přímo z textu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. Za účelem ustanovení znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. musí být podán znalecký posudek nebo posudky podle § 127 odst. 1 o. s. ř. nebo podle § 127a o. s. ř., musí zde být důvodné pochybnosti o jejich správnosti, nejasnosti nebo neúplnosti, které nebyly odstraněny ani dodatečným vysvětlením znalce. Zákonodárce tedy předpokládá postup podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. jako mimořádný, kdy splnění podmínek musí být v řízení prokázáno a z usnesení o ustanovení znalce musí vyplývat, jaké důkazy byly provedeny, jaké v nich byly nejasnosti nebo neúplnosti či jaké byly pochybnosti o jejich správnosti, co soud učinil pro jejich odstranění, co bylo dodatečným dotazem u znalce odstraněno a co i nadále zůstává nejasné, pochybné či neúplné, takže má být přezkoumáno dalším znalcem. Splnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 127 odst. 2 o. s. ř. musí být přezkoumatelné odvolacím soudem, neboť bez možnosti odvolání by soudy mohly rozhodovat zcela svévolně, bez řádného odůvodnění a bez zohlednění skutečné potřebnosti a nezbytnosti takového postupu.
6. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí o ustanovení znalce zasahuje do práv a povinností účastníků řízení, neboť jim v tom okamžiku vzniká povinnost uhradit náklady znalečného. Tato povinnost je podmíněná a závisí na tom, která strana, případně v jakém rozsahu, bude neúspěšná. Pro neúspěšnou stranu se podmíněná povinnost stává rozhodnutím soudu ve věci samé nepodmíněnou. Rozsah povinnosti je dán rozhodnutím o výši znalečného. Samotné stanovení znalečného je pouze otázkou „matematického“ vyčíslení, na samotný právní základ povinnosti neúspěšného účastníka řízení uhradit znalečné již přiznání konkrétní výše znalečného nemá vliv.
7. Dovolatelka se domnívá, že výkladem jednotlivých druhů usnesení, proti kterým podle § 202 odst. 1 o. s. ř. není přípustné odvolání, lze dovodit, že usnesení o ustanovení znalce podle § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nespadá pod ustanovení upravující průběh řízení podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Judikaturu, na kterou odvolací soud odkazuje, dovolatelka považuje za zastaralou, neboť nezohledňuje v plném rozsahu dopady novely o. s. ř. provedené zákonem č. 218/2011 Sb. ani celkový vývoj znalecké profese a obecně vývoj celého znaleckého odvětví a možnosti stran při překládání důkazů v podobě znaleckých posudků.
8. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalované ve vyjádření k dovolání uvedly, že usnesení o ustanovení revizního znalce podle § 127 odst. 2 o. s. ř. není speciálním usnesením, odlišným od usnesení o ustanovení standardního znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř a judikatura týkající se otázek ustanovování standardního znalce by měla být plně aplikovatelná na ustanovování revizního znalce. Soud rozhoduje o tom, jaké důkazy k prokázání rozhodných skutečností ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku v řízení provede a jaké nikoliv, a nemůže být limitován ze strany účastníků řízení takovým způsobem, že by mu mohli zabránit v provedení některých důkazů nebo se naopak domoci provedení těch důkazů, které soud na základě své právní úvahy provést odmítá. K nápravě vad v důkazním řízení slouží institut odvolání a tyto vady nelze odstraňovat v průběhu řízení, předtím než soud ve věci meritorně rozhodne. Podle názoru žalovaných jsou nadále platné závěry judikatury a stanoviska Nejvyššího soudu odkazované v dovoláním napadeném rozhodnutí a právní teorie i judikatura jsou zajedno v otázce nepřípustnosti odvolání proti usnesení o ustanovení (jakéhokoli) znalce. Úvahy dovolatelky týkající se věcných důvodů pro ustanovení znalce žalované považují za spekulativní a nerozhodné z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Žalované zdůraznily, že není možné připustit alternativní výklad přípustnosti odvolání proti usnesení o ustanovení revizního znalce v závislosti na průběhu konkrétního řízení, resp. stadiu důkazního řízení. Soudy nemohou postupovat tak, že jednou budou na usnesení o ustanovení znalce pohlížet jako na usnesení o vedení řízení a podruhé nikoli (např. s odkazem na to, že se v konkrétním případě jedná o nestandardní situaci, jak tvrdí dovolatelka). U jednotlivých typů rozhodnutí, která byla praxí označena za rozhodnutí o vedení řízení, nelze ad hoc činit výjimky a připouštět možnost odvolat se proti nim.
10. Podle žalovaných dovolatelka opomíjí, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má konstitutivní povahu. Aby mohly vzniknout náklady na znalečné, musí být nejprve ustanoven znalec, který následně podá ve věci znalecký posudek, nicméně prvním usnesením, které reálně zasahuje do práv účastníků řízení, je až rozhodnutí o vyčíslení znalečného, potažmo následné meritorní rozhodnutí, v němž soud v závislosti na výsledku řízení (konstitutivně) uloží povinnost k úhradě nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch. Koncept podmíněně vzniklé povinnosti k úhradě znalečného již v okamžiku vydání usnesení o ustanovení znalce proto není obhajitelný. Ustanovený znalec navíc znalecký posudek ve věci nemusí podat nebo jej podá v takové podobě, že mu soud nepřizná znalečné pro vady zpracovaného posudku.
11. Žalované odkázaly na řadu komentářové literatury a rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, zdůraznily, že žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, jehož prostřednictvím lze dosáhnout nápravy zásadních procesních pochybení v rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně, a podle jejich názoru se v dané věci o takový případ nejedná (usnesení o jmenování revizního znalce není nezákonné). Žalované navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“; nepřihlížel přitom k doplnění dovolání žalobkyně ze dne 21. 1. 2025, neboť bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud výslovně neřešil otázku, zda proti rozhodnutí o ustanovení znalce k vypracování revizního znaleckého posudku (§ 127 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) je přípustné odvolání. Dovolání není důvodné.
13. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
14. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
15. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
16. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.
17. Právní teorie i soudní praxe jsou dlouhodobě jednotné v tom, že proti rozhodnutí o ustanovení znalce podle § 127 odst. 1 o. s. ř. není odvolání přípustné, neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; takové rozhodnutí totiž nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé, týká se otázky, která v zájmu hospodárného vedení řízení vyžaduje rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení nebo třetích osob, a soud jím není vázán a může jej změnit, aniž by bylo potřebné podat odvolání [srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soud řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. Wolters Kluwer (dostupné v systému ASPI), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1966, sp. zn. Pls 5/66, stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80 (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1397/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1357/2004, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3596/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. II. ÚS 1486/09].
18. Rozhodnutí soudu o ustanovení znalce ve smyslu § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. za účelem přezkumu již vypracovaného znaleckého posudku je svou povahou, procesním postupem a náležitostmi srovnatelné s rozhodnutím o ustanovení znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. a lze jej za užití výše nastolených kritérií nepochybně charakterizovat jako rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, a proti kterému proto není odvolání podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
19. Argumentace dovolatelky, že rozhodnutí o ustanovení (revizního) znalce zasahuje do práv a povinností účastníků řízení, neboť jim v tom okamžiku vzniká povinnost uhradit náklady znalečného, není případná a nemůže obstát. Samotné rozhodnutí o ustanovení revizního znalce neznamená, že účastník ponese náklady na vypracování revizního znaleckého posudku. O znalečném rozhoduje soud samostatným rozhodnutím podle § 139 odst. 2 o. s. ř. a o povinnosti účastníka uhradit případné náklady znaleckého posudku pak v rámci nákladového výroku konečného rozhodnutí (§ 151 o. s. ř.), případně v průběhu řízení; proti oběma rozhodnutím je odvolání přípustné.
20. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je zcela správné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Autor: -mha-