// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 07.10.2025
Zamítnutí návrhu na umoření směnky bez předchozího vydání ediktu
Ustanovení § 305 z. ř. s. určuje jako předpoklad pro podání návrhu na umoření směnky existenci právního zájmu na tomto umoření; jinak řečeno, nemá-li navrhovatel na umoření směnky právní zájem, není ani věcně legitimován k podání návrhu na její umoření. Otázku existence takové legitimace soud zkoumá (měl by zkoumat) hned v úvodu řízení; dospěje-li k závěru o nedostatku takového právního zájmu, návrh na umoření směnky (bez dalšího) zamítne. Postup soudu podle § 307 odst. 1 z. ř. s. (vydání ediktu) tak přichází v úvahu (jen) tehdy, má-li navrhovatel na umoření směnky právní zájem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3434/2024, ze dne 27. 8. 2025
Dotčené předpisy:
§ 305 zák. č. 292/2013 Sb.
§ 307 zák. č. 292/2013 Sb.
Kategorie: zvláštní řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Návrhem doručeným Okresnímu soudu Plzeň-město dne 31. října 2023 se navrhovatel (J. U. ‒ dále též jen „navrhovatel“ nebo „dovolatel“) domáhal umoření směnky vystavené dne 22. února 2010 v Plzni výstavcem [K. P. (dále jen „K. P.“)] ve prospěch společnosti JM GRAND CREDIT s. r. o. (dále jen „remitent“) na částku 1.504.000,- Kč splatné 22. dubna 2010 v Plzni (dále jen „směnka“). Jako účastníka řízení označil remitenta.
Návrh odůvodnil tím, že:
a) Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 17. března 2011, č. j. 47 Cm 32/2011-9, uložil K. P., aby zaplatila remitentu směnečný peníz 1.504.000,- Kč s 6% úrokem od 23. dubna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 5.013,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 141.936,- Kč; směnečný platební rozkaz nabyl právní moci.
b) Na základě směnečného platebního rozkazu nařídil Okresní soud v Mladé Boleslavi exekuci (usnesením ze dne 16. září 2011, č. j. 17 EXE 2099/2011-13); provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. M. T., Exekutorský úřad P. (dále jen „soudní exekutor“ a „exekuční řízení“). Remitent a navrhovatel uzavřeli dne 14. května 2012 smlouvu o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), kterou remitent postoupil navrhovateli pohledávku „vzniklou na základě směnečného platebního rozkazu“, s tím, že ve věci je vedeno exekuční řízení. Usnesením ze dne 18. ledna 2013, sp. zn. 094 EX 04010/11, soudní exekutor vyhověl návrhu oprávněného (remitenta), aby do řízení na jeho místo vstoupil navrhovatel. Přípisem ze dne 5. října 2023 Okresní soud v Mladé Boleslavi požádal navrhovatele, aby byl připraven směnku předložit soudu (na jednání o návrhu zastavení exekuce).
c) Navrhovatel neměl směnku k dispozici, neboť mu ji remitent nikdy nepředal; nemá ponětí, kde by se směnka mohla nacházet, případně, kdo by ji měl v držení; nelze „vyloučit, zda listina není zničená“.
Dne 7. srpna 2016 zemřela K. P. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 8. dubna 2020, č. j. 80 D 867/2016-77, které nabylo téhož dne právní moci, rozhodl, že dědici po zůstavitelce jsou pozůstalí E. P., J. K. a P. P., a to každý jednou třetinou, když dědictví neodmítli, o rozdělení pozůstalosti uzavřeli dohodu a uplatnili výhradu soupisu (dále též jen „právní nástupci K. P.“).
Usnesením ze dne 28. března 2022, č. j. 094 EX 04010/11-123, soudní exekutor rozhodl, že v exekučním řízení bude pokračováno s právními nástupci K. P., kteří odpovídají za dluhy zemřelé povinné do výše nabytého dědictví každý jednou třetinou. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2022, sp. zn. 17 Co 106/2022 změnil usnesení soudního exekutora tak, že se exekuční řízení pro vymáhání částky přesahující 154.532,81 Kč zastavuje, a v řízení bude pokračováno s právními nástupci povinné, s tím, že za dluhy K. P. odpovídají J. K. co do částky 99.140,81 Kč a E. P. a P. P. každá co do částky 27.696,- Kč. Podáním ze dne 14. dubna 2022 podali právní nástupci P. K. návrh na zastavení exekuce, když navrhovatel nemá legitimaci k vymáhání pohledávky. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2023, č. j. 17 Co 110/2023-86, potvrdil usnesení ze dne 17. ledna 2023, č. j. 17 EXE 2099/2011-63, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi odložil provedení exekuce do pravomocného skončení řízení o návrhu na zastavení exekuce.
V podání ze dne 8. listopadu 2023 (č. l. 20) navrhovatel uvedl, že po ukončení řízení ve věci sp. zn. 47 Cm 32/2011 byla směnka vrácena (tehdejšímu) právnímu zástupci remitenta (Mgr. Z. H.). Současně doložil (mimo jiné) fotokopie lícové strany směnky a průvodního listu směnky (č. l. 23 a 26). Podáním ze dne 6. února 2024 (č. l. 70-71) „doplnil“ návrh na umoření směnky o účastníky řízení ‒ právní nástupce K. P.
Mgr. Z. H. sdělil [viz podání ze dne 12. ledna 2024 (č. l. 59)], že ukončil právní zastoupení remitenta před jeho „vstupem“ do insolvence v roce 2012; k věci není schopen nic sdělit.
Ve vyjádření ze dne 4. března 2024 (č. l. 84-85) navrhovatel tvrdil, že krom smlouvy o postoupení pohledávky byla na něj směnka převedena rubopisem (na rubu směnky byla vyznačena indosační doložka) a směnka mu byla předána. Směnku následně „odevzdal Mgr. H. pro účely jejího použití v insolvenčním nebo exekučním řízení“ vedeném proti K. P.; od té doby ji nemá k dispozici.
Právní nástupci K. P. navrhli, aby řízení bylo zastaveno, případně aby byl návrh zamítnut, když navrhovatel nemá na umoření směnky právní zájem. K převodu směnky byl nutný rubopis a předání směnky nabyvateli, přičemž navrhovatel právní nástupnictví dovozoval jen ze smlouvy o postoupení pohledávky.
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 21. března 2024, č. j. 29 U 2/2023-94, rozhodl ve věci bez nařízení jednání tak, že zamítl návrh na umoření směnky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až V.).
Soud prvního stupně – cituje § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 304 odst. 1 a § 305 odst. 1 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a odkazuje na závěry (označené) judikatury Nejvyššího soudu – především zkoumal, zda má navrhovatel právní zájem na umoření směnky.
Za stavu, kdy postupní smlouvou byla na navrhovatele převedena pohledávka „z titulu směnečného platebního rozkazu“ (a nikoli i práva spojená se směnkou), přičemž nebyl doložen převod směnky na řad navrhovatele rubopisem a tradicí směnky, soud prvního stupně návrh na umoření směnky zamítl (pro nedostatek právního zájmu navrhovatele). Přitom zdůraznil, že navrhovatel přes výzvu nedoložil vlastnické právo k cennému papíru [jako účelová vyhodnotil jeho (změněná) tvrzení, podle nichž mu byl originál směnky opatřený rubopisem předán]. Jelikož nebyl oprávněn řešit otázku vlastnického práva ke směnce, návrh na umoření směnky „již v této fázi řízení zamítl, aniž by vydával edikt“.
Krajský soud v Plzni k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 31. července 2024, č. j. 18 Co 144/2024-133, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož navrhovatel nemá právní zájem na „zahájení řízení o umoření směnky“, když se nestal jejím vlastníkem na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a nedoložil převod vlastnického práva ke směnce na řad podle § 1103 o. z. (nedoložil, že směnka byla na něj rubopisována a byla mu předána). Ve shodě se soudem prvního stupně rovněž uzavřel, že v řízení o umoření směnky nebylo možno řešit „vlastnické právo ke směnce či snad posuzovat platnost postupní smlouvy“. Jelikož návrhu na umoření směnky nemohlo být vyhověno, shledal odvolací soud po právu i postup soudu prvního stupně, který návrh zamítl bez vydání ediktu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězené, konkrétně, zda jsou „prosté a ničím nepodložené námitky osob povinných plnit podle listiny vznesené ještě před vydáním usnesení obsahující výzvu mimo jiné k podání námitek proti návrhu na umoření listiny“ podle § 307 odst. 1 z. ř. s. způsobilé zpochybnit vlastnické právo navrhovatele k cennému papíru a být tak důvodem pro zamítnutí návrhu na umoření listiny z důvodu absence právního zájmu, to vše za stavu, kdy zde nebyla žádná osoba, která by si „nárokovala“ vlastnické právo k umořované listině. Současně namítá, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces založené čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když mu bylo znemožněno domáhat se v exekuci zaplacení pohledávky ze směnky.
Dovolatel zdůrazňuje, že je vlastníkem směnky, přičemž zde nebyla žádná osoba, která by tvrdila existenci svého vlastnického práva ke směnce; právní nástupci P. K., ačkoli nejsou osobami, které tvrdí, že mají listinu u sebe či jsou jejími vlastníky, pouze zpochybnili vlastnické právo dovolatele, aniž by uvedli, kdo je (podle nich) vlastníkem směnky. Otázka vlastnického práva ke směnce již byla řešena v rámci exekučního řízení při posuzování návrhu na vstup dovolatele do exekučního řízení na místo remitenta; i proto z logiky věci nemůže panovat spor o vlastnictví směnky. Přitom vlastnické právo dovolatele ke směnce mohlo být zpochybněno toliko prostřednictvím námitek podaných až poté, kdy soud prvního stupně vydá výzvu ve smyslu § 307 odst. 1 z. ř. s. Sám má existenci rubopisu a předání směnky remitentem za doložené, když jinak by remitent nepodával soudnímu exekutoru návrh na „změnu účastníka řízení“.
Dále dovolatel připomíná, že v rámci exekučního řízení plnila P. K. na pohledávku remitenta (a následně dovolatele), čímž uznala existenci svého dluhu. Právní nástupci P. K., kteří nijak nedoložili tvrzení o absenci rubopisu a nepředání směnky, se jen snaží zbavit svých povinností.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastníci 1) až 3) navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, když žalobce se nestal vlastníkem směnky. Rozhodnutí exekutora o procesním nástupnictví (bez předložení originálu směnky) v rámci exekučního řízení považují za právně nevýznamné.
V průběhu dovolacího řízení (k 31. říjnu 2024) byl remitent vymazán z obchodního rejstříku poté, kdy byl zrušen konkurs na jeho majetek po splnění rozvrhového usnesení (usnesením Krajského soudu v Plzni jako soudu insolvenčního ze dne 13. září 2019, č. j. KSPL 29 INS 16639/2012-B-165); ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 odst. 1 o. s. ř. a § 15 odst. 1, § 118 a § 185 o. z.) a není zde nikdo, kdo by po jeho zániku vstoupil do jeho práv a povinností, popřípadě kdo by „převzal“ práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Tuto skutečnost zohlednil Nejvyšší soud při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto usnesení.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právních otázek dovolatelem otevřených, týkajících se (ne)možnosti zamítnout návrh na umoření směnky, aniž by soud postupoval podle § 307 z. ř. s., a (ne)splnění předpokladů pro umoření směnky, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězených.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 304 odst. 1 z. ř. s. umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.
Podle § 305 z. ř. s. řízení lze zahájit jen na návrh. Návrh na umoření listiny může podat každý, kdo má na jejím umoření právní zájem (odstavec 1). V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečnosti, z nichž vyplývá, že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit nějaké právo. K návrhu je třeba předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího výstavce, popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané, jakož i takové údaje, které listinu odlišují od jiných listin téhož druhu. Je-li v listině uvedena určitá částka, je třeba uvést i tento údaj (odstavec 2).
Podle § 306 z. ř. s. účastníky jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny povinen plnit, ten, kdo má listinu v držbě, a ten, kdo podal námitky podle § 307 odst. 1.
Podle § 307 odst. 1 z. ř. s. soud vydá usnesení obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu, přihlásil do 1 roku od vydání usnesení u soudu, který usnesení vydal, a podle možností předložil listinu nebo aby podal proti návrhu námitky. Toto usnesení se vyvěsí na úřední desce soudu.
Podle § 310 z. ř. s. soud přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky. Zjistí-li, že listina není ztracena nebo zničena, návrh zamítne.
Podle § 311 z. ř. s. jednání není třeba nařizovat.
Podle § 312 z. ř. s. v řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí.
Podle § 313 z. ř. s., zjistí-li soud, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena nebo že není ztracena ani zničena, návrh zamítne (odstavec 1). Uplynula-li lhůta podle § 307 odst. 1 nebo 2 a nedojde-li k zamítnutí návrhu, prohlásí soud k dalšímu návrhu listinu za umořenou (odstavec 2). Není-li další návrh podle odstavce 2 podán do 1 měsíce od uplynutí lhůty uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2, soud řízení zastaví. Na tento následek je nutno navrhovatele upozornit v usnesení podle § 307 odst. 1 nebo 2 (odstavec 3).
Podle § 315 z. ř. s. rozhodnutí o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu, dokud ten, kdo je podle listiny zavázán, nevydá za ni oprávněnému náhradní listinu.
Podle čl. I. § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem) [odstavec 1]. Pojal-li výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse) [odstavec 2]
Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že jeho judikatura je ve vztahu k umoření listin (a zvlášť směnek) ustálena v závěrech, které (s poukazem na svou předchozí judikaturu) shrnul a dílem (nově) formuloval (v době po vydání napadeného usnesení) v usnesení ze dne 29. srpna 2024, sp. zn. 29 Cdo 2073/2022, uveřejněném pod číslem 37/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a podle nichž:
1) Právní zájem na umoření ztracené nebo zničené listiny má ten, kdo z důvodu vlastnictví nebo z jiného právního titulu má právo (nárok) mít listinu u sebe (ve své dispozici), jestliže se umoření ztracené nebo zničené listiny odrazí (může projevit) v jeho právní sféře.
2) Dovozuje-li navrhovatel svůj právní zájem na umoření listiny, která je cenným papírem, z toho, že je jejím vlastníkem, může být jeho návrhu na umoření listiny vyhověno, jen bude-li „jeho vlastnické právo jednoznačně (bez pochybností) prokázáno“.
Je-li tu „spor o vlastnictví“ listiny, která je cenným papírem, může být vyřešen pouze ve „sporném“ řízení podle části třetí občanského soudního řádu. V řízení o umoření listin nelze prostřednictvím dokazování řešit, komu svědčí vlastnické právo k listině (listinnému cennému papíru), jejíž umoření je navrhováno, a kdo proto má právo (nárok) mít listinu u sebe.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 2748/2006, uveřejněné pod číslem 48/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 21 Cdo 3776/2010. Tyto závěry, byť přijaté ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. prosince 2013 při výkladu § 185j o. s. ř., se obdobně prosadí i ve vztahu k řízení o umoření listin podle § 303 a násl. z. ř. s., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 993/2021, a ze dne 20. srpna 2024, sp. zn. 27 Cdo 3690/2023).
K dovolatelem formulované právní otázce (ne)možnosti zamítnout návrh na umoření směnky bez předchozího vydání ediktu (§ 307 z. ř. s.), Nejvyšší soud předesílá, že ustanovení § 305 z. ř. s. určuje jako předpoklad pro podání návrhu na umoření směnky existenci právního zájmu na tomto umoření; jinak řečeno, nemá-li navrhovatel na umoření směnky právní zájem, není ani věcně legitimován k podání návrhu na její umoření. Otázku existence takové legitimace soud zkoumá (měl by zkoumat) hned v úvodu řízení; dospěje-li k závěru o nedostatku takového právního zájmu, návrh na umoření směnky (bez dalšího) zamítne. Jinak řečeno, postup soudu podle § 307 odst. 1 z. ř. s. (vydání ediktu) přichází v úvahu (jen) tehdy, má-li navrhovatel na umoření směnky právní zájem.
K tomu viz obdobně v literatuře např. Jirsa, J., Deréová, A., Doležal, M., Havlíček, K., Charvát, P., Janek, K., Korbel, F., Kovářová, D., Lichovník, T., Mádr, J., Mottl, T., Novotná, A., Petr, B., Prudíková, D., Sedlák, V., Trávníková, B., Trebatický, P., Vančurová, K., Vojtek, P. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář. [Systém ASPI] § 307, I. 4.-5., jakož i LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Praktický komentář. Wolters Kluwer. § 310, II. 3.
Přitom opačný (dovolatelem zastávaný) právní názor by zjevně vedl k neopodstatněnému prodlužování řízení (viz též § 6 o. s. ř.).
Dále Nejvyšší soud konstatuje, že navrhovatel dovozoval právní zájem na umoření směnky z toho, že se stal účastníkem exekučního řízení (a majitelem směnky).
Ve vztahu k posouzení (ne)důvodnosti jeho argumentace Nevyšší soud především konstatuje, že jeho judikatura spočívá na následujících závěrech:
a) Převod práv ze směnky na řad předpokládá ujednání o převodu směnky (smlouva o převodu směnky může být uzavřena i konkludentně), vyznačení převodu na směnce prostřednictvím rubopisu a předání směnky nabyvateli. Viz v právní úpravě účinné do 31. prosince 2013 § 13, § 17 a § 18 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve spojení s čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona, a v právní úpravě účinné od 1. ledna 2014 § 1103 odst. 2 o. z., ve spojení s čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. května 2020, č. j. 29 Cdo 2457/2018, a ze dne 31. května 2022, sp. zn. 29 Cdo 1678/2020.
b) Směnku na řad nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012, ze dne 26. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2116/2020, a ze dne 27. února 2023, sp. zn. 29 Cdo 2649/2022.
c) Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Srov. usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 669/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 647/2007, a rozsudek ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 31/2018.
Jakkoli Nejvyšší soud formuloval výše zmíněné závěry ve vztahu k převodu směnky na řad, prosadí se i pro převod směnky, která nebyla vystavena na řad (a neobsahuje slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu; není rektasměnkou) [čl. I. § 11 odst. 2 směnečného zákona].
Za stavu, kdy soudní exekutor usnesením ze dne 18. ledna 2013 vyhověl návrhu remitenta (oprávněného) na vstup navrhovatele do exekučního řízení, maje (nesprávně) za to, že byly splněny zákonné předpoklady proto, aby na místo původního oprávněného vstoupil do exekučního řízení „jiný účastník“ (navrhovatel), ačkoli smlouva o postoupení pohledávky není právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod směnky, nelze mít žádné pochybnosti o tom, že toto usnesení nemělo (nemohlo mít) žádný vliv na existenci vlastnického práva remitenta ke směnce. Skutečnost, že v exekučním řízení bylo pokračováno ve vymáhání pohledávky za K. P. ve prospěch navrhovatele na (výše uvedených) hmotněprávních poměrech nic nemění; takové (nedobrovolné) „plnění“ nemohlo mít za následek ani uznání zbytku dluhu vůči navrhovateli, který se nestal majitelem směnky.
V dané souvislosti Nejvyšší soud dodává, že námitkou, podle níž remitent vyznačil na směnce rubopis v jeho prospěch a předal mu směnku, dovolatel nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, nýbrž nepřípustně zpochybňuje skutkový stav, z něhož vyšly soudy nižších stupňů, kterým je Nejvyšší soud vázán. V intencích § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. je totiž jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle § 237 o. s. ř., dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K tomu srov. i prvotní tvrzení dovolatele, podle něhož mu remitent směnku nepředal (včetně absence jakéhokoli tvrzení o rubopisu). Těmto tvrzením odpovídá i postup dovolatele v insolvenčním řízení vedeném na majetek K. P. u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 69 INS 7009/2014 [viz přihláška pohledávky ze směnky (P3) a žaloba o určení pravosti a výše pohledávky ze směnky (incidenční spor sp. zn. 69 ICm 138/2015)]. Po právu není ani konstatování dovolatele o nezpůsobilosti námitek účastníků (jako osob povinných plnit ze směnky) zpochybnit jeho vlastnické právo ke směnce, včetně neexistence osoby, jež by si „nárokovala“ takové právo. V poměrech projednávané věci totiž účastníci pouze poukázali na skutečnosti, z nichž sám dovolatel (nesprávně) usuzoval, že je vlastníkem směnky.
Přitom závěr, podle něhož nebyl na směnce vyznačen rubopis (a směnka nebyla dovolateli předána), není ani zjevně nepřiměřený.
Důvodnou Nejvyšší soud neshledává ani výhradu dovolatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces (práva domáhat se v exekuci zaplacení směnky), když skutečnost, že se nestal majitelem směnky (a nemá právní zájem na jejím umoření), plyne jak z okolností, které vyšly najevo v exekučním řízení, tak z jeho postupu při uplatnění pohledávky ze směnky v insolvenčním řízení vedeném na majetek K. P. [viz též jeho podání ze dne 6. února 2024 (č. l. 70-71)]. Jinak řečeno, dovolatel (a remitent) svým jednáním [v rozporu s obecným právním principem „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva)] zavinili, že se dovolatel nestal vlastníkem směnky; účastníci nemají na zmíněném stavu žádný „podíl“.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že dovolatel v návrhu na umoření směnky (ani v jeho doplněních) nespecifikoval obsah umořované směnky (též) údajem o rubopisu směnky remitentem v jeho prospěch; případné rozhodnutí o umoření směnky, které by nahrazovalo směnku bez tohoto údaje, by nemělo vliv na závěr o (ne)existenci vlastnického práva dovolatele ke směnce. Jinak řečeno, i tento „nedostatek“ návrhu na umoření směnky potvrzuje neexistenci právního zájmu dovolatele na požadovaném umoření (a podporuje skutkový závěr o absenci rubopisu).
Jelikož právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, je správné, Nejvyšší soud (při absenci vad řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ‒ § 242 odst. 2 o. s. ř.), dovolání zamítl [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Autor: -mha-