// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 18.06.2025
Udělení plné moci právnické osobě jako odstranitelná vada řízení
Jestliže žalobce udělí v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. plnou moc právnické osobě, je soud povinen vyzvat ho k odstranění vady zastoupení a poskytnout mu odpovídající poučení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 790/2025, ze dne 20. 5. 2025
Dotčené předpisy:
§ 24 odst. 1 o. s. ř.
§ 104 o. s. ř.
Kategorie: zastoupení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 5 200 Kč jako náhrady škody a částky 60 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovu újmu, které měly být žalobkyni způsobeny nesprávným úředním postupem žalované.
2. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. 24 C 75/2023-43, zastavil řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Žaloba ze dne 22. 5. 2023 byla zaslána z datové schránky společnosti eTAX s. r. o. a byla k ní přiložena plná moc ze dne 31. 8. 2022, kterou žalobkyně zmocnila svou daňovou poradkyni, společnost eTAX s. r. o., k tomu, aby ji zastupovala „ve všech záležitostech zmocnitele, které se týkají náhrad škod způsobených při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“.
4. Podle soudu prvního stupně jde o žalobu soukromé právnické osoby proti státu z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy, tedy nejde o žádný z případů vyjmenovaných v § 26 a 26a o. s. ř., v nichž je připuštěno zastoupení určitým typem právnické osoby. Žalobkyně tak může být v řízení zastoupena pouze fyzickou osobou. Předložená plná moc však byla udělena právnické osobě, která také žalobu za žalobkyni podala. Protože v posuzovaném případě byla podána žaloba někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, neboť zastoupení právnickou osobou se v řízení dle občanského soudního řádu nepřipouští, nejsou splněny podmínky řízení, přičemž jde o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit.
5. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
6. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že zmocněncem účastníka může být zásadně jen svéprávná fyzická osoba, právnická osoba pak jen zcela výjimečně, pokud to zákon v určitých případech (taxativně) umožní. V projednávané věci se však o takovou výjimku nejedná. K námitce žalobkyně, že neshledává žádný racionální důvod, pro který by nemohla být zastoupena právnickou osobou, odvolací soud poukázal na zákonné omezení ve volbě zástupce plynoucí z § 24 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně přesto udělila plnou moc k zastupování v řízení právnické osobě, není možné k takovému zastoupení přihlížet, neboť zástupčí oprávnění společnosti eTAX s. r. o. nemohlo vůbec vzniknout. Proto ani uvedená společnost nemohla v zastoupení žalobkyně podat žalobu v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že nedostatek spočívající v podání žaloby osobou, jíž vůbec nemohlo zástupčí oprávnění vzniknout, neboť plná moc byla udělena právnické osobě v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. nelze dle soudu odstranit, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení pro nedostatek podmínky řízení zastavil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v rozsahu výroku I včasným dovoláním.
8. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka ve vyřešení otázky procesního práva, zda může být právnická osoba vykonávající daňové poradenství zmocněncem v řízení o náhradě škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), pokud tato škoda vznikla v daňovém řízení, která dle dovolatelky nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud jednoznačně vyřešena.
9. V nálezu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, se Ústavní soud zabýval ústavností omezení vyplývajícího z § 250a o. s. ř. pro zastupování daňových poradců v řízeních podle občanského soudního řádu, přičemž dle dovolatelky konstatoval, že zákonné omezení, které vyjímá daňové poradce z možnosti zastupovat klienty v určitých typech řízení, postrádá racionální odůvodnění, což vedlo k závěru, že toto omezení bylo shledáno v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zaručuje právo účastníka řízení zvolit si svého zástupce. Vzhledem k tomu je dovolatelka přesvědčena, že § 24 o. s. ř. je třeba vykládat tak, aby neomezoval možnost zastupování daňově poradenskými společnostmi, zejména v případech, kdy jde o nároky úzce související s daňovým řízením, jako v případě dovolatelky, kdy škoda vznikla v daňovém řízení.
10. Podle § 3 odst. 6 a 7 zákona č. 523/1992 Sb.,o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, má daňově poradenská společnost procesní postavení jako daňový poradce, což zahrnuje zastupování klientů při správě daní i v řízeních přímo souvisejících. Řízení o náhradě škody dle zákona č. 82/1998 Sb., která vznikla v souvislosti s daňovým řízením, považuje dovolatelka za přirozené pokračování tohoto procesu. Nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. vychází z daňového řízení, v němž je zastupování právnickou osobou vykonávající daňové poradenství běžné a zákonem výslovně povolené. Umělé podřazení tohoto řízení o náhradách škod pod občanský soudní řád nemá oporu v logice ani spravedlnosti, zvláště když právo na zastupování daňovým poradcem je zaručeno i v jiných soudních řízeních, což má vyplývat i z výše odkazovaného nálezu Ústavního soudu. Zatímco ve věcech správního soudnictví je zastupování právnickou osobou vykonávající daňové poradenství běžné, v řízení podle občanského soudního řádu je toto zastoupení z nejasných důvodů krajským soudem odmítáno. Takový postup považuje dovolatelka za nespravedlivý a diskriminační.
11. Dovolatelka má dále za to, že závěr odvolacího soudu, podle něhož zastoupení „nevzniklo“, je nedostatečně odůvodněn vzhledem k absenci logických nebo právních důvodů, proč by k tomu nemohlo dojít. Obě strany (zmocnitel i zmocněnec) jednaly v dobré víře, že zastoupení bylo účinné, přičemž princip ochrany dobré víry a právní jistoty vyžaduje, aby plná moc byla považována za platnou, pokud neexistují důvody svědčící o její neplatnosti ve smyslu nálezů Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 143/07, ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11, a ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 3061/11. Pokud soud nepovažoval zastoupení za účinné, měl posuzovat návrh podaný zmocněncem tak, jako by byl podán samotnou žalobkyní, která se s jeho obsahem plně ztotožňuje. Tím by byla zachována zásada spravedlivého procesu a přístup k soudu. Nadto s ohledem na krátkou šestiměsíční promlčecí lhůtu nemůže žalobkyně uplatnit nárok u soudu později.
12. Dovolání má být dále přípustné pro odchýlení odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1888/98, při řešení otázky procesního práva, zda měl soud povinnost vyzvat žalobkyni k odstranění vady zastoupení a poskytnout jí odpovídající poučení.
13. Podle dovolatelkou citovaného usnesení Nejvyššího soudu představuje nedostatek průkazu zastoupení odstranitelnou vadu řízení, k jejímuž odstranění má soud povinnost účastníka vyzvat před tím, než rozhodne o zastavení řízení. Nejvyšší soud se zde sice zabýval otázkou pouhého nedoložení plné moci zástupce, dle dovolatelky však není důvod posuzovat odlišně otázku, jak má soud postupovat, pokud zhodnotí, že účastník si jako zmocněnce zvolil osobu, která podle právního názoru soudu nemá oprávnění být zmocněncem v občanském soudním řízení.
14. Z ústavního principu in dubio pro libertate vyplývá požadavek volit takový výklad právních norem, který v co největší míře umožní zachování základního práva, v tomto případě práva na přístup k soudní ochraně. Soud prvního stupně tedy měl dát žalobkyni šanci vadu zastoupení odstranit, poučit ji, kdo může být zmocněncem v občanském soudním řízení, a vyzvat ji, aby si zvolila řádného zmocněnce. Pokud tak nepostupoval, nepřípustně zasáhl do jejího základního práva na přístup k soudní ochraně a práva na spravedlivý proces.
15. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 9. 2024, č. j. 30 Co 325/2024-56, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2024, č. j. 24 C 75/2023-43, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
16. Žalované nebylo dovolání zasíláno k vyjádření.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
18. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř.
19. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
20. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
21. Otázka, zda může být právnická osoba vykonávající daňové poradenství zmocněncem v řízení o náhradě škody dle zákona č. 82/1998 Sb., pokud tato škoda vznikla v daňovém řízení, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť v souladu s právní úpravou zastoupení na základě plné moci (§ 24 a násl. o. s. ř.) může být účastník vždy zastoupen pouze advokátem. V ostatních případech může být zastoupen pouze v rozsahu stanoveném zákonem, ať už přímo občanským soudním řádem či zvláštním předpisem. Mezi těmito případy není profese daňového poradce uvedena. Daňovým poradcem tak účastník může být zastoupen pouze podle § 27 o. s. ř. jako tzv. obecným zmocněncem, přičemž i ve vztahu k daňovému poradci se uplatní veškerá omezení z citovaného ustanovení vyplývající, tj. zástupce musí být fyzickou osobou, jednat osobně, musí být způsobilý k řádnému zastupování a nesmí v různých věcech vystupovat opětovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4644/2015, nebo ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2609/2016).
22. Pokud dovolatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99 [Ústavní soud jím zrušil část pátou „Správní soudnictví“ (§ 244-250s) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dnem 31. prosince 2002], v němž měl Ústavní soud konstatovat, že zákonné omezení, které vyjímá daňové poradce z možnosti zastupovat klienty v určitých typech řízení, postrádá racionální odůvodnění a je tudíž v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny, který zaručuje právo účastníka řízení zvolit si svého zástupce, tento není v nyní řešené věci přiléhavý, neboť k ústavnosti § 250a o. s. ř., Ústavní soud uvedl, že povinné zastoupení, ať již advokátem nebo jinými specialisty (daňovými poradci, auditory, patentovými zástupci apod.), není před správními soudy základních stupňů v Evropě obvyklé, přes tuto výjimečnost a faktickou přísnost české právní úpravy však nedospěl k jejímu rozporu s ústavním pořádkem. Proti možné námitce omezení přístupu k soudu argumentoval snahou zajistit rovnost účastníků v řízení před správním soudem, tedy aby žalobce nebyl znevýhodněn proti žalovanému správnímu orgánu, který zpravidla zastupuje kvalifikovaný státní úředník. Povinné právní zastoupení má obecně sloužit k realizaci zásady rovnosti zbraní, jako znaku spravedlivého procesu. Poukázal však na nutnost zvážit při nové kodifikaci nezbytnost nutného právního zastoupení obecně, jakož i to, zda právní pomoc, resp. právo na tuto pomoc, stanovené v čl. 37 odst. 2 Listiny může být zabezpečováno pouze osobami s vysokoškolským právnickým vzděláním.
23. Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda měl soud povinnost vyzvat žalobkyni k odstranění vady zastoupení a poskytnout jí odpovídající poučení, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
24. Dovolání je důvodné.
25. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
26. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
27. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
28. Podle § 24 odst. 1 o. s. ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
29. Podle § 32 o. s. ř. každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil (odstavec 1). Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (odstavec 2). Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité úkony (odstavec 3).
30. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
31. Podle § 104 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (odstavec 1). Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (odstavec 2).
32. Poučovací povinnost soudu je zásadně vymezena v § 5 o. s. ř., podle něhož soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Poučovací povinnost soudu je tedy koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v § 5 o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí; jakého poučení se účastníkům má v konkrétní procesní situaci dostat, nestanoví § 5 o. s. ř., ale jednotlivá ustanovení. Ústavní soud v usnesení ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 480/97, uvedl, že poučovací povinnost soudu (ve smyslu § 5, resp. § 118a o. s. ř.) vůči účastníkům řízení se týká pouze toho, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3174/2015, a ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2680/2018). Poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř. sleduje, aby poučení, kterého se má účastníkům ze strany soudů dostat, bylo konkrétní a podrobné a aby se jim dostalo v takovém stadiu řízení, kdy je to pro vedení řízení potřebné, a za takové situace, kdy bez konkrétního a podrobného poučení by mohli pro nedostatek potřebných znalostí procesních pravidel utrpět újmu na svých právech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3977/2009, a ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 26 Cdo 82/2011).
33. Z komentářové literatury vyplývá, že nemá-li fyzická osoba zástupčí oprávnění k zastupování jiného, soud s ní nejedná jako se zástupcem účastníka, ale bude jednat přímo s účastníkem řízení, jako by nebyl zastoupen. Vždy je však třeba posoudit, zda osoba domnělého zástupce zástupčí oprávnění vůbec nemá a ani to netvrdí a neprokazuje, případně je to jednoznačně vyloučeno jinými okolnostmi, např. smrtí zmocnitele, odvoláním plné moci, zvolením jiného zástupce apod., nebo zda jde pouze o určité vady existující či zamýšlené plné moci. Vady plné moci se mohou vyskytovat v rovině hmotného práva (např. zástupce nemá způsobilost k právním úkonům, je ve střetu zájmů se zastoupeným, aniž by o tom zastoupený věděl, plná moc neobsahuje základní náležitosti dle § 441 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník apod.), procesního práva (např. advokátovi byla udělena v rozporu s § 25 o. s. ř. prostá plná moc, zmocnitel zmocnil v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. více zmocněnců, zmocněnec má pouze ústní plnou moc, která nebyla nadiktována do protokolu apod.) či důkazní (např. zmocněnec jedná za zmocnitele a tvrdí existenci zmocnění, ale písemnou plnou moc ztratil, nechtěně ji skartoval, zapomněl ji založit do spisu, nevšiml si, že na ní chybí podpis zmocnitele, má od zmocnitele plnou moc pro jiné účely a nestihl si opatřit jinou v nové věci, přestože jsou na zastupování dohodnuti apod.). V žádném z těchto případů nesmí soud bez dalšího zastoupení odmítnout a využít takovou situaci k tíži účastníka (např. k tomu, aby vydal rozsudek pro zmeškání, aby odmítl opravný prostředek jako podaný osobou neoprávněnou a účastník pak ztratil lhůtu, aby zastavil řízení apod.), ale měl by zhodnotit závažnost konkrétní vady a podle okolností vyzvat účastníka či jeho zástupce k nápravě (viz Jirsa, J., Beran, V., Havlíček, K., Janek, K., Korbel, F., Mottl, T., Pal'ko, D., Petr, B., Trebatický, P., Vacková, M., Vančurová, K., Vojtek, P., Doležal, M., Lichovník, T., Sedlák, V. Občanské soudní řízení, 1. část: Soudcovský komentář. 4. vydání. Praha. Wolters Kluwer 2023. Výklad k § 32).
34. V nyní řešené věci je z žaloby a přiložené plné moci zřejmé, že žalobkyně zmocnila daňového poradce, obchodní společnost eTAX s. r. o., aby ji zastupovala mimo jiné ve všech záležitostech, které se týkají náhrad škod způsobených při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Bylo tak na soudu, aby ve smyslu výše popsaných právních závěrů žalobkyni poučil, že takové zastoupení je v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. a poskytl jí prostor na vzniklou situaci reagovat.
35. Pokud se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že udělení plné moci právnické osobě v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. představuje takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit a je třeba řízení (bez dalšího) zastavit, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
36. Jen pro úplnost odkazuje dovolací soud na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož vyplývá, že byl-li z datové schránky toho, kdo činí úkon, nebo jeho právního zástupce odeslán do datové schránky soudu elektronický dokument, který obsahuje podání ve věci samé, považuje se za řádně podepsaný úkon ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, i když takové podání neobsahuje uznávaný elektronický podpis. V nyní řešené věci byla žaloba zaslána z datové schránky společnosti eTAX s. r. o., kterou žalobkyně, jak vyplývá z přiložené plné moci, zmocnila k zastupování „ve všech záležitostech zmocnitele, které se týkají náhrad škod způsobených při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“. Podaná žaloba je tudíž řádným podáním ve smyslu § 42 odst. 3 o. s. ř. a nelze k němu nepřihlížet ve smyslu § 42 odst. 2 o. s. ř. Nedostatky právního zastoupení je třeba řešit způsobem shora uvedeným (viz bod 34). Samozřejmě nedostatek podmínky řízení spočívající v zastoupení na základě plné moci v rozporu s § 24 a násl. o. s. ř. musí být postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř. odstraněn řádným podáním ve smyslu § 42 o. s. ř. a shora označeného stanoviska pléna Nejvyššího soudu R 1/2017.
37. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
38. K námitce dovolatelky ohledně nedostatečného odůvodnění závěru, že zastoupení nevzniklo, je třeba odkázat na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013, podle něhož: „Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“, což v řešené věci nepochybně nebyly, neboť z dovoláním napadeného usnesení je naprosto zřejmé, z jaký důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že zastoupení nevzniklo.
39. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení výše uvedené právní otázky nesprávné, a tato nesprávnost se projevuje rovněž v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
40. V dalším řízení soud prvního stupně učiní vhodná opatření k odstranění vady plné moci, přičemž vyjde ze shora popsaných právních závěrů.
41. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
42. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-