// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 18.06.2025
Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 EŘ
Postoupením pohledávky postupník ztrácí právo být osvobozen od placení zálohy na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 EŘ. Jazykovým výkladem ustanovení § 55 odst. 9 EŘ lze sice dospět k závěru, že od složení zálohy na další vedení exekuce je osvobozen každý oprávněný, pro něhož se vede exekuce k vymožení pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem. Nicméně aplikace doslovného výkladu by odporovala smyslu a účelu posuzované právní normy. Přijetím ustanovení § 55 odst. 9 EŘ zákonodárce zamýšlel chránit užší skupinu oprávněných, především zvláštně zranitelných osob, před dalšími finančními náklady spojenými s vymáháním v tomto ustanovení vyjmenovaných pohledávek, jinými slovy ty oprávněné, v jejichž prospěch byl exekuční titul vydán. Ostatní oprávnění mohou být od povinnosti složit zálohu zproštěni po individuálním posouzení soudním exekutorem podle ustanovení § 55 odst. 10 EŘ. K přiklonění se k tomuto restriktivnímu přístupu nasvědčuje i poslední věta posuzované právní normy, která presumuje, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce není zproštěn, pokud z exekučního spisu nevyplývá opak.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 911/2025, ze dne 20. 5. 2025
Dotčené předpisy:
§ 55 odst. 9 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 55 odst. 11 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Shora citovaným usnesením Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné výrokem I potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. M. S., LL.M., Exekutorský úřad P. (dále jen „soudní exekutor“), ze dne 22. srpna 2024, č. j. 220 EX 13362/10-204, ve výrocích, jimiž soudní exekutor zastavil exekuci podle ustanovení § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „EŘ“ (výrok I), rozhodl o nákladech exekuce (výrok II), o paušální náhradě nákladů exekuce spojených se zastavením exekuce, kterou je povinna soudnímu exekutorovi uhradit Česká republika-Okresní soud v Pardubicích (výrok III) a o náhradě nákladů právního zastoupení oprávněné vůči povinnému (výrok IV). Dále odvolací soud výrokem II nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil s právním závěrem soudního exekutora, který nepovažoval oprávněnou za tzv. „privilegovaného oprávněného“ ve smyslu ustanovení § 55 odst. 9 EŘ. Uvedl, že byť je zde exekučním titulem rozsudek ukládající povinnému povinnost nahradit škodu způsobenou poškozenému trestným činem, oprávněná není poškozenou, nýbrž postupnicí, jíž plyne nárok na plnění ze smlouvy o postoupení pohledávky, nikoliv přímo ze škody způsobené na jejím majetku spácháním trestného činu povinným.
Oprávněná usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že rozhodnutí závisí na dosud v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené otázce, zda „má postoupení tzv. privilegované pohledávky ve smyslu § 55 odst. 9 exekučního řádu na náhradu újmy způsobené poškozenému trestným činem na třetí osobu, která poté vstoupí do exekučního řízení jako nový oprávněný, za následek, že oprávněný, který je postupníkem, není zproštěn povinnosti ke složení zálohy na další vedení exekuce“. Namítla, že odvolací soud přesvědčivě neodůvodnil svůj (restriktivní) právní závěr, pouze odkázal na názor vyjádřený v odborné literatuře. Z jazykového výkladu ustanovení § 55 odst. 9 EŘ přitom plyne, že od složení zálohy na další vedení exekuce je zproštěn oprávněný, v jehož prospěch je vedena exekuce k vymožení pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem. Podmínku totožnosti oprávněného s osobou poškozeného (který je uveden v exekučním titulu) příslušné ustanovení zákona neobsahuje. Pokud by zákonodárce tak zamýšlel, mohl výslovně uvést, že se jedná o „pohledávku na náhradu újmy způsobené oprávněnému trestným činem“. Podle oprávněné smyslem a účelem předmětného ustanovení je zvýšená ochrana určitých typů pohledávek s ohledem na jejich právní podstatu. Společenský zájem na výkonu těchto pohledávek je tak neměnný i v případě, kdy dojde k jejich postoupení na třetí osobu. Oprávněná proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení odvolacího soudu změnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (§ 36 odst. 1 EŘ) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda je od povinnosti složit zálohu na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 EŘ zproštěn i oprávněný, na něhož vymáhaná pohledávka náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem přešla postoupením pohledávky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Ze spisu se podává, že Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 30. prosince 2010, č. j. 35 EXE 12444/2010-12, které nabylo právní moci dne 5. dubna 2011, nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněné Santander Consumer Finance a.s. (dříve CCB Finance, a.s.), se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, identifikační číslo osoby 25103768, ve výši 195 111 Kč na majetek povinného podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. srpna 2007, sp. zn. 51 T 43/2007, jímž byl povinný shledán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1 a 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném ke dni 29. 5. 2005, a odsouzen (mimo jiné) podle ustanovení § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ke dni 29. 5. 2005, k náhradě škody ve výši 195 111 Kč poškozené společnosti CCB Finance, a.s. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. M. S, Exekutorský úřad P., který usnesením ze dne 20. března 2012, č. j. 85 Ex 13362/10-18, připustil podle ustanovení § 36 odst. 5 EŘ a § 107a odst. 2 o. s. ř. vstup nynějšího oprávněné na místo původní oprávněné Santander Consumer Finance a.s. do řízení, a to základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. listopadu 2011. V průběhu exekuce nebylo ničeho vymoženo, ani nebyla postižena nemovitá věc. Vyloučené doby ve smyslu ustanovení § 55 odst. 12 EŘ soudní exekutor nezjistil.
Podle ustanovení § 55 odst. 7 EŘ nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. Pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce podle věty druhé a odstavců 8, 10 nebo 11 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo.
V souladu s ustanovením § 55 odst. 8 věty první EŘ nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce.
Oprávněný je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. Nevyplývá-li z exekučního spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn (§ 55 odst. 9 EŘ).
Je-li složena záloha podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, lhůta podle odstavce 7 se prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí tříleté lhůty podle věty první se odstavce 7 až 10 a věta první použijí obdobně a lhůta podle odstavce 7 a věty první se prodlouží o další 3 roky. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor nepostupuje podle odstavce 7 až 10 a exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí (§ 55 odst. 11 EŘ).
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, uzavřel, že novela EŘ provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 EŘ) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 EŘ lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dovětkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí.
Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích vysvětlil, že jeho rozhodovací činnost vychází ze závěrů, které Ústavní soud k výkladu právních norem formuloval ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9. Zde Ústavní soud uvedl, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva. Smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu zákona a dále z argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze rovněž dovodit z pramenů práva. Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 14/2015, uveřejněné pod číslem 25/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 NSČR 45/2022, uveřejněné pod číslem 62/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010, sp. zn. 31 Cdo 1693/2008, uveřejněný pod číslem 34/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, uveřejněný pod číslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jazykovým výkladem ustanovení § 55 odst. 9 EŘ lze skutečně dospět k závěru, že od složení zálohy na další vedení exekuce je osvobozen každý oprávněný, pro něhož se vede exekuce k vymožení pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem. Nicméně aplikace doslovného výkladu by odporovala smyslu a účelu posuzované právní normy.
Vládní návrh zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění občanský soudní řád a exekuční řád a některé další zákony, projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období 2017–2021 jako tisk č. 545. Z důvodové zprávy k tomuto návrhu se nepodávají žádné doplňující informace, které by smysl a účel předmětného ustanovení mohly ozřejmit. Nicméně ze Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace lze dovodit, že cílem novely jako celku je bezesporu snížit počet bezvýsledných exekucí. V této zprávě se uvádí, že náklady spojené s vymáháním pohledávek v mnohočetných exekucích proti nemajetným povinným jsou náklady marně vynaložené. Navrhovaná právní úprava proto věřitele motivuje k přijetí větší odpovědnosti za vymáhání svých pohledávek (například právě prostřednictvím složení povinné zálohy na další vedení exekuce), a to zejména v případech, kdy se z dosavadních informací podává, že povinný nemá žádný exekučně postižitelný majetek. Zároveň ze zprávy plyne, že je třeba chránit zájmy věřitelů, kteří jsou sociálně znevýhodněni. Takoví budou mimo jiné osvobozeni od složení uvedené zálohy. Dále zpráva obsahuje různé statistiky jako je kupříkladu počet nařízených exekucí, jejich vymahatelnost, jakož i počet nařízených exekucí pro vymožení výživného na nezletilé dítě a úvahu o možném počtu exekucí pro další osoby ze zákona osvobozené od složení zálohy na další vedení exekuce (explicitně se uvádí, kolik bylo hlášeno nemocí z povolání a pracovních neschopností pro pracovní úrazy v období 2014 až 2017).
Z výše uvedeného vyplývá, že přijetím ustanovení § 55 odst. 9 EŘ zákonodárce zamýšlel chránit užší skupinu oprávněných, především zvláštně zranitelných osob, před dalšími finančními náklady spojenými s vymáháním v tomto ustanovení vyjmenovaných pohledávek, jinými slovy ty oprávněné, v jejichž prospěch byl exekuční titul vydán. Ostatní oprávnění mohou být od povinnosti složit zálohu zproštěni po individuálním posouzení soudním exekutorem podle ustanovení § 55 odst. 10 EŘ. K přiklonění se k tomuto restriktivnímu přístupu nasvědčuje i poslední věta posuzované právní normy, která presumuje, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce není zproštěn, pokud z exekučního spisu nevyplývá opak.
Ke zdrženlivosti při aplikaci tohoto ustanovení (konkrétně k tomu, co lze rozumět exekucí, jejíž zastavení odporuje dobrým mravům) se Nejvyšší soud vyjádřil ve svém usnesení ze dne 25. března 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025, v němž dovodil, že by se zcela výjimečně mohla s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu podřadit pod toto ustanovení například také pohledávka, která je svou povahou (zvýšená potřeba ochrany zákonem) téměř srovnatelná se zbývajícími výslovně uvedenými právními tituly. Je nutné doplnit, že i zde je tím myšlena ochrana osoby oprávněné, v jejíž prospěch byl takový exekuční titul vydán.
Shora popsaný závěr koresponduje i s názorem vyjádřeným v odborné literatuře (na kterou odvolací soud odkázal v napadeném usnesení), podle níž „dojde-li k postoupení pohledávky za ublížení na zdraví z poškozeného na třetí osobu, stává se primárním důvodem, pro který se postupník stává nositelem této pohledávky, právě postoupení pohledávky. On sám již není přímým poškozeným, tedy osobou, která by své právo odvíjela pouze a jedině od ublížení na svém vlastním zdraví. Oprávněný, který je postupníkem, proto již není zproštěn povinnosti ke složení zálohy.“ (srov. Svoboda, K., Jícha, L., Krejsta, L., Hozman, D., Úšelová, V., Kocinec, J. a kol. Exekuční řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 449).
S ohledem na shora uvedené je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, neboť postoupením pohledávky postupník ztrácí právo být osvobozen od placení zálohy na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 EŘ. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněná nebyla v dovolacím řízení úspěšná, povinnému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Autor: -mha-