// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 11.06.2025
Nárok na náhradu škody vyplývající ze zákona o ochranných známkách
Restriktivní výklad, podle kterého lze za privilegovanou deliktní pohledávku podle § 55 odst. 9 ex. řádu považovat pouze takovou, která se řídí i s ohledem na přechodná ustanovení režimem o. z., nemá primárně oporu v účelu novely ex. řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb., podle níž bylo jednoznačným záměrem stanovit časový rozsah marně vedených exekucí, a to ve smyslu ryze procesním. Jinými slovy vyjádřeno, zákonodárce v ustanovení § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu definoval ta exekuční řízení, jež mají být zastavena jako neúčelná a dlouhodobě bezdůvodně vedená, aniž by se jakkoli zaměřoval na otázku vzniku zde vymáhaných pohledávek; za rozhodný okamžik pro posouzení neúčelnosti exekuce totiž zákon určuje vyznačení doložky provedení exekuce.
Analogicky tomu nelze nalézat žádný rozumný důvod, pro který ostatně nesvědčí ani gramatický výklad zákona či úmysl zákonodárce vyjádřený v textu důvodové zprávy, aby legislativně přijatý termín „pohledávka z deliktu podle občanského zákoníku“ mohl být chápán výhradně v souvislosti s pohledávkami vzniklými po 1. lednu 2014, tj. za účinnosti o. z., a nikoli jako veškeré pohledávky vzniklé z deliktního jednání v soukromém právu, ať již jde o pohledávky vyplývající z porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.), zákona (§ 2910 o. z.), smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.) či ze zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a násl. o. z.).
Škoda způsobená před 1. 1. 2014 (před účinností o. z.) zásahem do práv z ochranné známky podle § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách odpovídá svou podstatou škodě způsobené porušením zákona podle § 2910 o. z., a povinnost k její náhradě tak představuje privilegovaný závazek ze soukromoprávního deliktu, ohledně něhož ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu neumožňuje zastavení exekuce po uplynutí lhůt, s nimiž zákon spojuje její bezvýslednost (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3252/2024, ze dne 9. 4. 2025
Dotčené předpisy:
§ 15 odst. 3 zák. č. 137/1995 Sb.
§ 55 odst. 9 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 2910 o. z.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. 17 Co 260/2024-184, změnil k odvolání oprávněné usnesení soudní exekutorky Mgr. M. J., Exekutorský úřad B. (dále „soudní exekutorka“), ze dne 19. 4. 2024, č. j. 210 EX 60/02-179, jímž soudní exekutorka zastavila exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 2. 2002, č. j. Nc 5041/2002-7 (výrok I) a současně rozhodla o náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení (výroky II až IV), tak, že se exekuce nezastavuje.
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že pověřená soudní exekutorka vede exekuci pod sp. zn. 210 EX 60/02 pro vymožení pohledávky ve výši 520 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, č. j. 1 Cm 215/99-24 (dále „exekuční titul“) po původně pověřeném exekutorovi Mgr. D. T., jehož úřad ke dni 30. 4. 2017 zanikl. Exekuční titul měl po právní stránce základ v nároku na náhradu škody ve výši stanovené znaleckým posudkem podle ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, který byl zrušen ke dni 1. 4. 2024 zákonem č. 441/2003 Sb. (dále „zákon o ochranných známkách“), způsobenou zásahem povinného do práv z ochranné známky oprávněné. Posuzované exekuční řízení bylo zahájeno dne 25. 2. 2002 a doložka provedení exekuce nastala nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce dne 15. 5. 2002, tj. před 1. 1. 2022. V průběhu exekuce uplynula doba podle § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), neboť v době posledních 12 let nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí nebyla postižena nemovitá věc.
3/ Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná patří mezi tzv. privilegované osoby ve smyslu § 55 odst. 9 ex. řádu, na jejichž pohledávky se nevztahují pravidla pro prodlužování doby bezvýslednosti ani celková doba pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu. Chráněnými pohledávkami podle § 55 odst. 9 ex. řádu jsou mimo jiné pohledávky z deliktního jednání mající povahu náhrady soukromoprávní újmy (škody nebo nemajetkové újmy, viz hlava III. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále rovněž „o. z.“).
4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Takovou otázkou je, zda „si odvolací soud na úkor povinného svým nesprávným výkladem práva ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu extenzivně rozšířil, když aplikoval na exekuční titul toto privilegované ustanovení, a to bez náležitého podkladu, když označil exekuční titul pro zmeškání jako deliktní pohledávku dle občanského zákoníku, který jí ve skutečnosti ovšem není“.
5/ Dovolatel argumentoval tím, že v posuzovaném případě se nemohlo jednat o žádnou z vyjmenovaných tzv. privilegovaných pohledávek ve smyslu § 55 odst. 9 ex. řádu. Odvolacím soudem ohlášené porušení práva z ochranné známky nebylo nijak prokázáno, nadto „výrokem zakládajícím vykonávací právo, exekuci je prostá peněžitá pohledávka oprávněné za povinným dle obchodního práva“. Lze jen obtížně zpětně dovozovat, byť i per analogiam, že se jedná o delikt podle občanského zákoníku, „který nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2013“ (správně má jít o den 1. 1. 2014 - pozn. dovolacího soudu), a to za stavu cca 23 let bezvýsledně trvající exekuce. Uplynutí maximální doby 12 let nepřerušeného trvání exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu je důvodem pro zastavení exekuce bez ohledu na případný nesouhlas oprávněného nebo na složení zálohy na další vedení exekuce.
6/ Podle oprávněné je tvrzení dovolatele, že její pohledávka nemá právní základ v deliktu podle o. z., nepravdivé a účelově vědomě nesprávné. Exekuční titul pojednává o právu na náhradu škody podle zákona o ochranných známkách, a nejedná se proto o prostou peněžitou pohledávku podle obchodního práva. Nezaplacení náhrady škody podle zákona o ochranných známkách je postaveno na roveň pohledávce z deliktů podle o. z., jde-li o úmyslně zaviněné protiprávní jednání poškozující oprávněnou, tedy o vznik mimosmluvní (deliktní) povinnosti k náhradě újmy.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání sice je v otázce povahy nároku na náhradu škody vyplývající ze zákona o ochranných známkách v kontextu § 55 odst. 9 ex. řádu přípustné, neboť v těchto poměrech nebyla právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné.
8/ Podle § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách byla-li zásahem do práv z ochranné známky způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. Byla-li tímto zásahem způsobena nemajetková újma, má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat v peněžitém plnění.
9/ Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
10/ Podle § 55 odst. 9 ex. řádu je oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům. Nevyplývá-li ze spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn.
11/ V první řadě je třeba zmínit, že uplynutí jakékoli lhůty, s níž zákon spojuje bezvýslednost exekuce (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu), nemůže vést k zastavení exekuce v případech vymáhání tzv. privilegovaných pohledávek ve znění § 55 odst. 9 ex. řádu, mezi něž patří rovněž pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku; exekuce bude za těchto okolností vedena bez omezení uvedenými zákonnými lhůtami (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2025, sp. zn. 20 Cdo 2176/2024, přijaté ve věci nepřípustnosti zastavení exekuce pro rozpor s dobrými mravy). Okolnost, zda vymáhaná pohledávka vskutku představuje některou z výše vyjmenovaných výjimek, přitom zkoumá exekuční soud, a to na základě právního důvodu či podstaty takové pohledávky a obsahu exekučního titulu.
12/ V poměrech posuzované věci má vymáhaná pohledávka základ v rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř., kterým je implikována nespornost (nezpochybnitelnost) oprávněnou (jako žalobkyní) uváděných skutkových tvrzení ohledně porušení jejích práv na ochranu obchodního jména jako majitelky slovní a kombinované ochranné známky, byl-li z těchto nesporných skutkových tvrzení dovozen nárok na náhradu škody podle § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách.
13/ Rozhodnou právní otázku představuje, zda pro účely novely ex. řádu směřující k zastavení dlouhodobě bezvýsledných exekucí (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024) lze pod pojem pohledávky označené ustanovením § 55 odst. 9 ex. řádu jakožto „deliktní podle občanského zákoníku“ zahrnout výhradně takové závazky z deliktů, jež se řídí příslušnými ustanoveními hlavy III o. z., tj. na které přímo dopadají ustanovení o náhradě majetkové a nemajetkové újmy (§ 2894 a násl. o. z.) či o zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a násl. o. z.), anebo zda má jít obecně o deliktní pohledávky soukromoprávní povahy bez ohledu na pro jejich vznik relevantní právní úpravu, jak dovodil odvolací soud.
14/ Restriktivní výklad prosazovaný dovolatelem, podle kterého lze za privilegovanou deliktní pohledávku podle § 55 odst. 9 ex. řádu (bez zřetele na pozdější úpravu tohoto ustanovení ve smyslu zákona č. 255/2023 Sb., která nemá pro posouzení poměrů této věci žádný vliv) považovat pouze takovou, která se řídí i s ohledem na přechodná ustanovení režimem o. z., nemá primárně oporu v účelu novely ex. řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb., podle níž bylo jednoznačným záměrem stanovit časový rozsah marně vedených exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024), a to ve smyslu ryze procesním. Jinými slovy vyjádřeno, zákonodárce v ustanovení § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu definoval ta exekuční řízení, jež mají být zastavena jako neúčelná a dlouhodobě bezdůvodně vedená, aniž by se jakkoli zaměřoval na otázku vzniku zde vymáhaných pohledávek; za rozhodný okamžik pro posouzení neúčelnosti exekuce totiž zákon určuje vyznačení doložky provedení exekuce (viz § 55 odst. 7 ex. řádu).
15/ Analogicky tomu nelze nalézat žádný rozumný důvod, pro který ostatně nesvědčí ani gramatický výklad zákona či úmysl zákonodárce vyjádřený v textu důvodové zprávy, aby legislativně přijatý termín „pohledávka z deliktu podle občanského zákoníku“ mohl být chápán výhradně v souvislosti s pohledávkami vzniklými po 1. lednu 2014, tj. za účinnosti o. z., a nikoli jako veškeré pohledávky vzniklé z deliktního jednání v soukromém právu, ať již jde o pohledávky vyplývající z porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.), zákona (§ 2910 o. z.), smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.) či ze zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a násl. o. z.). Nelze proto akceptovat požadavek povinného směřující k odlišnému exekučnímu zacházení s jeho dluhem oproti ostatním škodním závazkům, je-li argumentace dovolatele fakticky založena pouze na tom, že povinný způsobil škodu porušením povinnosti vyplývající ze zvláštního zákona. Škoda způsobená před 1. 1. 2014 (před účinností o. z.) zásahem do práv z ochranné známky podle § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách odpovídá svou podstatou škodě způsobené porušením zákona podle § 2910 o. z., a povinnost k její náhradě tak představuje privilegovaný závazek ze soukromoprávního deliktu, ohledně něhož ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu neumožňuje zastavení exekuce po uplynutí lhůt, s nimiž zákon spojuje její bezvýslednost (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu).
16/ Protože napadené usnesení odvolacího soudu je „věcně“ správné a žádné vady řízení nebyly zjištěny (ani dovolatelem tvrzeny), Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) dovolání povinného podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
17/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Autor: -mha-