// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 07.05.2025
Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ
Z jasně formulovaného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 55 odst. 11 věty předposlední ex. řádu vyplývá, že soud nevyhoví návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu „prodloužení exekuce“. Prodloužením exekuce má zákonodárce evidentně na mysli situaci, kdy oprávněný (po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu) zaplatí zálohu na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu. Povinný se poté po dobu 3 let (nejvýše 6 let, zaplatil-li oprávněný druhou zálohu podle § 55 odst. 11 ex. řádu) nemůže úspěšně domáhat zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že § 55 odst. 7 až 11 ex. řádu vylučuje použití § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu 6 let od vyznačení doložky provedení exekuce, z uvedeného ustanovení nevyplývá a nemá oporu ani v jiném ustanovení exekučního řádu. Jinak řečeno, povinný se před uplynutím šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu může úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 583/2025, ze dne 26. 3. 2025
Dotčené předpisy:
§ 55 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Písku (dále též jen „soud prvního stupně“) dne 12. března 2018, č. j. 8 EXE 273/2018-30, pověřil soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad P., provedením exekuce podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. února 2012, č. j. 13 Cm 1347/2011-29, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2015, č. j. 13 Cm 13472011-221, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2015, č. j. 5 Cmo 176/2015-272 (dále též jen „exekuční titul“).
Povinný podáním ze dne 12. května 2023 navrhl zastavení exekuce s odůvodněním, že je nemajetný a s ohledem na svůj zdravotní stav není schopen pracovat. Po operaci v roce 2021 je v invalidním důchodu, pobírá pouze příspěvek na živobytí ve výši 4 860 Kč, z toho 1 750 Kč v poukázkách na jídlo. Této exekuci předchází dalších 56 exekucí, z nichž 45 bylo zastaveno.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 17. dubna 2024, č. j. 8 EXE 273/2018-135, zamítl návrh na zastavení exekuce. Uvedl, že § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), je třeba aplikovat zdrženlivě. Aktuální tvrzená nemajetnost povinného není relevantním důvodem pro zastavení exekuce, protože nelze vyloučit, že povinný v budoucnosti nabude nějaký majetek nebo že splní podmínky pro přiznání dávek invalidního důchodu, který by mohl být v exekučním řízení postihnut.
K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. srpna 2024, č. j. 24 Co 999/2024-180, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu je právní úprava zastavování exekucí pro tzv. bezvýslednost podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), ve vztahu k § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. speciální úpravou zastavování exekucí, ve kterých po dobu 6 let (počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce) nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Odvolací soud vyslovil názor, že tato úprava vylučuje použití § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu 6 let podle § 55 odst. 7 ex. řádu, resp. po složení zálohy na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu o další tři roky. V uvedených dobách soud zamítne návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost. O takovou situaci se podle odvolacího soudu jedná i v projednávané věci, ve které dosud nedoběhla ani šestiletá lhůta stanovená v § 55 odst. 7 ex. řádu. Ztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že je namístě návrh povinného na zastavení exekuce zamítnout, byť z odlišného důvodu.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to zda § 55 odst. 7 ex. řádu vylučuje aplikaci § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. v tom smyslu, že dokud neuplyne doba 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce, nemůže dojít k zastavení exekuce pro nemajetnost. Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od smyslu a účelu právní úpravy zastavování exekucí, neboť zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu zcela odlišné od zastavení exekuce pro nemajetnost povinného podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. U zastavení exekuce pro nemajetnost musí být prokázáno, že povinný nedisponuje (a s určitým výhledem do budoucna ani nebude disponovat) exekučně postižitelným majetkem nebo příjmem, přičemž toto zjištění musí být ověřeno úplným šetřením soudního exekutora. Naproti tomu zastavení exekuce jako „marné“ předpokládá pouze uplynutí určité doby trvání exekuce podle podmínek uvedených v § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu a nemajetnost povinného zde nehraje žádnou roli. Jelikož ve věci dosud neuplynula doba podle § 55 odst. 7 ex. řádu a z tohoto důvodu nemohlo dojít ani ke složení zálohy na další vedení exekuce (což napadené usnesení ani nijak nerozporuje), pak bylo povinností odvolacího soudu zabývat se odvolacími důvody odvolatele, které byly založeny na argumentech dovozujících jeho nemajetnost. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, zda se lze úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. v prvních 6 letech vedení exekuce ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu. Dovolání je i důvodné.
Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Podle § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavení exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.
Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté ex. řádu nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví.
Podle § 55 odst. 11 ex. řádu složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.
Z jasně formulovaného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 55 odst. 11 věty předposlední ex. řádu vyplývá, že soud nevyhoví návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu „prodloužení exekuce“. Prodloužením exekuce má zákonodárce evidentně na mysli situaci, kdy oprávněný (po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu) zaplatí zálohu na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu. Povinný se poté po dobu 3 let (nejvýše 6 let, zaplatil-li oprávněný druhou zálohu podle § 55 odst. 11 ex. řádu) nemůže úspěšně domáhat zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Tentýž závěr je prezentován i v komentářové judikatuře (srov. Kasíková, M., Jirmanová, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 463 – 513). Závěr odvolacího soudu, že § 55 odst. 7 až 11 ex. řádu vylučuje použití § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu 6 let od vyznačení doložky provedení exekuce z uvedeného ustanovení nevyplývá a nemá oporu ani v jiném ustanovení exekučního řádu. Jinak řečeno, povinný se před uplynutím šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu může úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-