// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 26.03.2025
Dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení
Jestliže odvolací soud usnesením, jímž podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně zamítl návrh na přerušení řízení vznesený v průběhu odvolacího řízení, není dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení objektivně přípustné proto, že dovoláním napadený výrok není ve smyslu § 237 o. s. ř. rozhodnutím odvolacího soudu, „kterým se odvolací řízení končí“.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 1/2025, ze dne 30. 1. 2025
Dotčené předpisy:
§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie: dovolání; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 23. ledna 2024, č. j. 65 ICm 3368/2022-341, ve znění (opravného) usnesení ze dne 9. května 2024, č. j. 65 ICm 3368/2022-401, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané žalobcem AS ZIZLAVSKY v. o. s., jako insolvenčním správcem dlužníka SARIIN s. r. o., tak, že:
[1] Určil, že označená kupní smlouva, uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a první žalovanou (K. I.) jako kupující dne 18. září 2017, je neúčinná (bod I. výroku).
[2] Určil, že označená kupní smlouva, uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a druhým žalovaným (N. S.) jako kupujícím dne 13. prosince 2017, je neúčinná (bod II. výroku).
[3] Rozhodl o nákladech řízení (body III. a IV. výroku) a o soudním poplatku (bod V. výroku).
2. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. září 2024, č. j. 65 ICm 3368/2022, 101 VSPH 293/2024-440 (KSPL 65 INS 12925/2022):
[1] Zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení (první výrok).
[2] Zrušil rozsudek insolvenčního soudu (ve znění opravného usnesení) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uplatněný podáním žalovaných z 28. srpna 2024, neměl odvolací soud za opodstatněný.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti prvnímu výroku napadeného usnesení podali žalovaní dovolání, požadujíce jeho změnu, tak, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení o uznání (označeného) rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 392/2020, a majíce za to, že důvody přerušit řízení byly dány.
5. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, jelikož napadený výrok není rozhodnutím, „kterým by se řízení končilo“.
III. Přípustnost dovolání
5. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
6. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Dovolání totiž nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., brání skutečnost, že dovoláním napadený výrok usnesení odvolacího soudu nemá povahu usnesení, „kterým se odvolací řízení končí“.
8. Jinak řečeno, jestliže odvolací soud usnesením, jímž podle § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně zamítl návrh na přerušení řízení vznesený v průběhu odvolacího řízení, není dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení objektivně přípustné proto, že dovoláním napadený výrok není ve smyslu § 237 o. s. ř. rozhodnutím odvolacího soudu, „kterým se odvolací řízení končí“.
9. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že při splnění dalších podmínek dovolání proti výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sb. rozh. obč., a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
10. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč. (napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí).
Autor: -mha-