// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 03.02.2025

Rozdílnost skutkových tvrzení žalobce v různých řízeních

Z důvodu neunesení břemene tvrzení nelze žalobu zamítnout jen proto, že se rozhodná skutková tvrzení žalobce liší od toho, co tvrdí v jiném řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 704/2024, ze dne 17. 12. 2024

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 101 o. s. ř.

Kategorie: dokazování; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 6 C 145/2022-93, zamítl žalobu o určení, že pozemek parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. XY – objekt bydlení zapsaný na LV č. XY v k.ú. XY, obec XY, Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, patří do společného jmění žalobkyně a žalovaného (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.

4. K dovolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

6. Dovolací soud shledal dovolání přípustným a důvodným, neboť odvolací soud nesprávně právně posoudil procesní otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda může soud žalobu jako nevěrohodnou a účelovou zamítnout výlučně proto, že žalobce (žalobkyně) v jiném řízení uvádí diametrálně odlišná skutková tvrzení, aniž by provedl důkazy navržené k prokázání v žalobě uváděných tvrzení.

7. Žalobkyně podanou žalobu, jíž se domáhá určení, že označené pozemky patří do společného jmění žalobkyně a žalovaného, opírá o tvrzení, že mezi účastníky dne 2. 12. 2020 uzavřená dohoda o manželském majetkovém režimu, podle níž se žalovaný stal výlučným vlastníkem dotyčných nemovitostí, je z důvodu, že jde o smlouvu lichevní, neplatná. Odvolací soud pouze na základě zjištění, že se žalobkyně v jiném řízení domáhá v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů vypořádání investic do předmětných nemovitostí, za použití tvrzení, jež jsou diametrálně odlišná od toho, co tvrdí v této projednávané věci, přitakal závěru soudu prvního stupně, že nesplnila svou povinnost tvrzení - v žalobě neuvedla rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňovanou ochranu tvrzeného práva, neboť nevysvětlila diametrálně rozdílná tvrzení ohledně vlastnického práva k dotyčným nemovitostem v tomto řízení a v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

8. Uvedený závěr odvolacího soudu neobstojí. Z obsahu žaloby vyplývá, že se žalobkyně požadovaného určení domáhá z důvodu, že smlouva, podle níž se žalovaný stal výlučným vlastníkem dotyčných nemovitostí, je neplatná, neboť se podle jejího přesvědčení jednalo o smlouvu lichevní. Skutečnost, že se žalobkyně v jiném řízení domáhá v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů vypořádání vnosů – investic do předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalovaného, v němž ohledně vlastnického práva k dotyčným nemovitostem uvádí odlišná tvrzení, sama o sobě nijak nebrání tomu, aby soud na základě vyhodnocení v řízení provedených důkazů a přednesených tvrzení i se zřetelem k tomu, co tvrdila a prokazovala v jiném řízení, oprávněnost uplatněného nároku posoudil a rozhodl o něm. Skutečnost, že tvrzení žalobkyně v řízeních týkajících se odlišných nároků, nejsou konzistentní, může logicky vést k výzvě, aby důvody, které ji k tomu vedou, ozřejmila. Z řečeného však nelze učinit kategorický závěr o tom, že by žalobkyně v projednávané věci nesplnila svou povinnost tvrzení. To, že účastník sporu v jiném řízení (s jiným předmětem) uplatňuje odlišná tvrzení, může souviset s tím, že tak činí pro případ svého (případného) neúspěchu ve sporu, což nakonec nepřímo vyplývá i z přednesu právního zástupce žalobkyně v projednávané věci; v soudní praxi přitom nejde o nic neobvyklého. Uvedené je třeba odlišovat od situace, kdy přímo v řízení účastníkem přednesená tvrzení jsou natolik vnitřně rozporná, že z nich nelze dovodit, o jaký skutkový děj účastník svůj nárok (či obranu proti němu) opírá. Jinak řečeno - z důvodu neunesení břemene tvrzení nelze žalobu zamítnout jen proto, že se rozhodná skutková tvrzení tvrzení žalobce liší od toho, co tvrdí v jiném řízení.

9. Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z výše uvedených důvodů nesprávné, dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

10. Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).

11. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 151 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs