// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 19.12.2024
Místní příslušnost soudu na výběr daná podle § 87 písm. b) OSŘ
Otázka místní příslušnosti soudu na výběr dané podle § 87 písm. b) o. s. ř. je v případě místa, kde došlo ke škodné události, založena na principu fakticity. U újmy způsobené trestním stíháním je místně příslušný soud, v jehož obvodu bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, bylo-li vydáno v místě pracoviště Policie České republiky, byť mimo oficiální sídlo policejního orgánu (útvaru Policie České republiky), který usnesení o zahájení trestního stíhání vydal.
Soudy se proto měly zabývat nejen otázkou oficiálního sídla policejního orgánu (útvaru), ale i tím, kde bylo usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno, stalo-li se tak v místě pracoviště Policie České republiky, byť by se i jednalo o pracoviště jiného útvaru Policie České republiky. Odvolací soud nesprávně ztotožnil místo vydání usnesení o zahájení trestního stíhání s místem sídla policejního orgánu, aniž si ujasnil, zda jde skutečně o místa totožná.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 999/2024, ze dne 25. 10. 2024
Dotčené předpisy:
§ 11 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2022
§ 87 písm. b) o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2022
Kategorie: místní příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Chebu domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 26 739 928 Kč s příslušenstvím, sestávající z několika nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské kriminality ze dne 8. 1. 2013, č. j. KRPK-32466-1345/TČ-2015-190080. Na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne 27. 2. 2017, č. j. KRPK-32466-1346/TČ-2015-190080, byly zajištěny finanční prostředky na žalobcových bankovních účtech. Trestní stíhání žalobce bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2022, č. j. 3 T 10/2018-12522, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 4. 5. 2022. Žalobu podal k Okresnímu soudu v Chebu podle § 87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, z důvodu, že právě v obvodu tohoto soudu vznikla žalobci v souvislosti s trestním stíháním újma. Trestní stíhání bylo započato usnesením o jeho zahájení, které bylo žalobci doručeno na jeho adresu v obvodu Okresního soudu v Chebu, v Chebu bylo dané usnesení také sepsáno a naprostá většina úkonů přípravného řízení byla rovněž prováděna v Chebu.
2. Okresní soud v Chebu jako soud prvního stupně v usnesení ze dne 21. 9. 2023, č. j. 8 C 86/2023-145, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 24. 11. 2023, č. j. 11 Co 195/2023-155, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 5 o. s. ř., rovněž přihlédl k ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř., podle něhož je k řízení příslušný též soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu újmy. Žalobce se žalobou domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské kriminality, ze dne 8. 1. 2013, č. j. KRPK-32466-1345/TČ-2015-190080, kterým došlo k zahájení trestního stíhání žalobce, a dále na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 27. 2. 2017, č. j. KRPK-32466-1346/TČ-2015-190080, kterým byly zajištěny finanční prostředky na žalobcových bankovních účtech. Skutečnostmi zakládajícími dle žalobcových tvrzení právo na náhradu újmy tak byla usnesení policejního orgánu se sídlem Závodní 386/100, 360 06 Karlovy Vary, nacházejícího se v obvodu Okresního soudu v Karlových Varech. Ke shodným právním závěrům pak podle soudu prvního stupně dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3443/2016. Pokud tedy žalobce měl v úmyslu uplatnit žalobu u soudu místně příslušného dle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř., byl tímto Okresní soud v Karlových Varech. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Chebu není místně příslušný ani dle ustanovení § 85 odst. 5 o. s. ř. ani dle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř., vyslovil soud svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci místně příslušnému soudu ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kdy tímto je dle sídla organizační složky státu (Ministerstva spravedlnosti) v obvodu tohoto soudu Obvodní soud pro Prahu 2. Soud prvního stupně proto vyslovil, že po právní moci tohoto usnesení bude věc v souladu s § 105 odst. 2 o. s. ř. postoupena jako soudu místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že ke stejnému závěru o místní nepříslušnosti dospěl soud i ve skutkově a právně úzce souvisejícím řízení sp. zn. 12 C 136/2023, v němž uplatnila nároky na náhradu nemajetkové a majetkové újmy žalobcova manželka K. H., a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 4. 2023, č. j. 12 C 136/2023-75, bylo jako věcně správné potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2023, č. j. 18 Co 116/2023-82.
5. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci není obecným soudem žalované ve smyslu § 84 o. s. ř., jelikož v souladu s § 85 odst. 5 o. s. ř. je obecným soudem státu okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu. Žalobce v žalobě za žalovanou označil Českou republiku jednající organizační složkou Ministerstvem spravedlnosti. S ohledem na to, že podle obsahu žaloby byl v dané věci uplatněn nárok na náhradu újmy vzniklé žalobci v souvislosti s trestním řízením, tedy nárok na náhradu újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je organizační složkou příslušnou v této věci za žalovanou Českou republiku jednat Ministerstvo spravedlnosti [§ 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.]. Obecným soudem žalované v této věci je tedy Obvodní soud pro Prahu 2, v jehož obvodu má Ministerstvo spravedlnosti sídlo. Podle odvolacího soudu je správným rovněž závěr soudu prvního stupně, že Okresní soud v Chebu není ani soudem na výběr daným ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř. Jestliže odpovědnostní tituly, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a usnesení o zajištění finančních prostředků na bankovních účtech vydal policejní orgán se sídlem v Karlových Varech, pak Okresní soud v Chebu není místně příslušný podle § 87 písm. b) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3443/2016, a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014). Na tomto závěru nemůže nic změnit tvrzení žalobce, že usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno v místě bydliště ve XY, ani že fakticky bylo toto usnesení vypracováno v XY, ale ani tvrzení, že většina úkonů v přípravném řízení byla prováděna v XY. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud dle § 105 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o vyslovení místní nepříslušnosti a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému, v jehož obvodu je sídlo Ministerstva spravedlnosti, jakožto organizační složky příslušné v této věci za žalovanou Českou republiku jednat (§ 85 odst. 5 o. s. ř.). Pro úplnost odvolací soud dodal, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Cdo 3429/2023-122, bylo odmítnuto žalobcem zmiňované dovolání K. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 6. 2023, č. j. 18 Co 116/2023-82, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 4. 2023, č. j. 12 C 136/2023-75, kterým tento soud v obdobné věci vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dne 4. 3. 2024 v plném rozsahu včasným dovoláním (č. l. 160).
7. Žalobce v dovolání předkládá otázku procesního práva, zda umístění formálního sídla policejního orgánu, který vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, je výlučným hraničním určovatelem pro volbu soudu, který může na základě volby žalobce dle § 87 písm. b) o. s. ř. rozhodovat o žalobě o náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Při řešení této otázky se odvolací soud podle žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, eventuelně tato právní otázka nebyla v rozhodovací praxi doposud dostatečně konkrétně vyřešena.
8. Žalobce v dovolání uvedl, že důvodem pro založení místní příslušnosti Okresního soudu v Chebu, již zvolil na základě § 87 písm. b) o. s. ř., je usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo doručeno na adresu trvalého bydliště žalobce ve Františkových Lázních, kdy právě s doručením tohoto usnesení jsou spjaty subjektivní účinky trestního stíhání pro žalobce a vznik škody. Rovněž místo vzniku újmy se ve věci žalobce zcela nepochybně nacházelo v XY, konkrétně v ulici XY, kde policisté, sice formálně zařazeni v Odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje se sídlem v Karlových Varech, působí a konají vyšetřující úkony a další činnosti v Chebu, kde zmíněný Odbor hospodářské kriminality má dodnes detašované pracoviště, které vyšetřuje hospodářskou trestnou činnost, která je páchaná právě v obvodu Okresního soudu v Chebu. Pokud by soudy měly k dispozici trestní spis ve věci sp. zn. 3 T 10/2018, zjistily by, že nejen na usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je uvedeno, že bylo vydáno v Chebu, ale také že naprostá většina úkonů v přípravném řízení (výslechy svědků, výslechy obviněných, seznámení se se spisem a další) byla prováděna právě v Chebu v sídle detašovaného pracoviště Odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství Karlovarského kraje, na již výše zmíněné adrese XY, v obci XY, což je nutno považovat za významnou okolnost pro určení místa vzniku újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 836/2016).
9. Odvolací soud své rozhodnutí založil na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3443/2016. Tam Nejvyšší soud aproboval argumentaci žalobkyně, která odvodila speciální místní příslušnost podle § 87 písm. b) o. s. ř. sídlem policejního orgánu, který vydal usnesení o zahájení trestního stíhání a kde zároveň probíhaly úkony přípravného řízení. V obvodu daného soudu tak policejní orgán měl mít jak formální, tak i skutečné sídlo. Žalobce má za to, že Nejvyšší soud klade důraz spíše na skutečné místo provádění úkonů přípravného řízení než na formální sídlo policejního orgánu, byť to z citovaného rozhodnutí není zcela zjevné. Jestliže odvolací soud ve svém rozhodnutí, v němž pojal jako jediného hraničního určovatele formální sídlo policejního orgánu, který vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, lze uzavřít, že dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu není možno považovat za ustálenou, respektive neřešící konkrétně otázku „sídla“ policejního orgánu, jakožto jediného relevantního hraničního určovatele speciální místní příslušnosti. Z toho důvodu žalobce dovozuje, že procesní otázka, jež je v jeho případě řešena, doposud nebyla Nejvyšším soudem zcela vyřešena, eventuelně v případě užití dosud hojně praktikované judikatury Nejvyššího soudu, dle které je primárním určovatelem soud, před kterým probíhalo trestní řízení v prvním stupni (což v případě žalobce nelze uplatnit, když jeho trestní řízení probíhalo v prvním stupni u Krajského soudu v Plzni) z důvodu hospodárnosti a dostupnosti důkazního a spisového materiálu, se odvolací soud i soud prvního stupně odchýlily od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
10. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3443/2016 navíc odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1768/2016, z něhož vyplývá, že Nejvyšší soud nejen že bere za relevantní skutečnost pro určení speciální místní příslušnosti dle § 87 písm. b) o. s. ř. skutečné místo, kde bylo vydáno rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (nikoli výlučně sídlo orgánu, který toto rozhodnutí vydal), ale i další možné hraniční určovatele jako je místo vydání rozhodnutí o vzetí do vazby či místo, kde ucházel poškozenému zisk. Nejvyšší soud totiž v této souvislosti klade důraz při určení speciální místní příslušnosti nikoliv na mechanické a formalistické okolnosti, které nemají nic společného například s formálním sídlem policejního orgánu, který vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, nýbrž na materiální určení místa, kde skutečně došlo ke škodní události, což ostatně vyjadřuje požadavek, aby jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody.
11. Nadto žalobce zdůrazňuje, že věc žalobce a věc jeho manželky není možné vnímat jako téměř totožná řízení právě ve věci volby speciální místní příslušnosti, jak se snaží naznačit odvolací soud. Dovolání K. H. bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3429/2023, odmítnuto z důvodu, že žalobkyně (manželka žalobce) ve své žalobě neodůvodnila volbu soudu podle § 87 písm. b) o. s. ř. ani nevylíčila veškeré skutečnosti, které by zakládaly místní příslušnost Okresního soudu v Chebu. Žalobce však veškeré relevantní skutečnosti, na nichž staví volbu místní příslušnosti Okresního soudu v Chebu, ať už ze subjektivního, tak z objektivního hlediska v žalobě popsal a rozebral. Z toho důvodu je potřeba přezkoumávat, i přes skutkovou souvislost, splnění podmínek pro volbu speciální místní příslušnosti podle § 87 písm. b) o. s. ř. u každého řízení zvlášť.
12. Nelze tak uzavřít, jak se mylně domnívá odvolací soud, že v případech řízení o náhradě újmy způsobené nezákonným trestním stíháním je vždy rozhodujícím hlediskem pro výběr místní příslušnosti dle § 87 písm. b) o. s. ř. formální sídlo orgánu, jež vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, nýbrž také (či spíše) skutečné místo, kde došlo ke skutečnostem, s nimiž je spojen vznik újmy. Žalobce v žalobě vymezil odpovědnostní titul a poměrně detailním způsobem popsal příčinnou souvislost mezi tímto odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž nevymezil pouze jeden důvod, proč by věc měla být řešena Okresním soudem v Chebu, ale uvedl více objektivních důvodů pro volbu tohoto soudu, z čehož lze usuzovat, že těžiště celé věci a veškeré stěžejní skutečnosti pro uplatnění náhrady škody se udály v obvodu Okresního soudu v Chebu, nikoli v obvodu Okresního soudu v Karlových Varech.
13. Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila podáním ze dne 21. 3. 2024 tak, že nepokládá dovolání žalobce za důvodné. Žalovaná poukázala na to, že soudem místně a věcně příslušným k projednání žaloby o náhradu škody je Obvodní soud pro Prahu 2, který je obecným soudem žalovaného státu, nebo soud, v jehož obvodu došlo k události, zakládající nárok na náhradu škody, jako místně příslušný soud, jehož volba je na výběr daná. K události zakládající nárok na náhradu škody, tj. k vydání nezákonných rozhodnutí, došlo v obvodu Okresního soudu v Karlových Varech, neboť nezákonná rozhodnutí vydal policejní orgán se sídlem v Karlových Varech (v rozhodnutí není ani uvedeno, že by je např. vydal Územní odbor Cheb) a tento policejní orgán i nadále vedl trestní stíhání. Samotný údaj o tom, kde byla rozhodnutí sepsána, přitom nehraje roli, stejně jako to, kde byly případně prováděny některé úkony v přípravném řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce právo volby místní příslušnosti soudu již vyčerpal, když podal žalobu k místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Chebu, tento soud správně postoupil věc místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který je obecným soudem žalovaného státu.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
15. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
16. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
17. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda umístění formálního sídla policejního orgánu, který vydal usnesení o zahájení trestního stíhání, je výlučným kritériem pro volbu místní příslušnosti soudu, který může na základě volby žalobce dle § 87 písm. b) o. s. ř. rozhodovat o žalobě o náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, neboť uvedená právní otázka dosud nebyla v daných souvislostech v rozhodovací praxi dovolacího soudu dostatečně vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
19. Dovolání je důvodné.
20. Podle § 87 písm. b) o. s. ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
21. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
22. Ze zásady perpetuatio fori, vyjádřené v ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněné pod č. 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04).
23. Rozhodující pro závěr, že žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř., je to, že právě natoto právo lze usuzovat ze žalobních tvrzení. Uplatněné právo pak vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva, tj. vznik škody, protiprávní jednání a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014, nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3298/2014).
24. Soudní judikatura je přitom ustálena v závěru, že pro místní příslušnost soudu podle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. není nezbytné, aby se této příslušnosti žalobce výslovně dovolal, ale je rozhodující, zda v žalobě uvedl skutečnosti, které tuto na výběr danou příslušnost odůvodňují (srov. již zmíněné rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4143/2015). Přitom platí, že právo volby místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 o. s. ř. přísluší jen žalobci. Pokud ten tohoto práva nevyužije třeba i tím, že podá žalobu u soudu, který místně příslušný být vůbec nemůže, nepřísluší tuto volbu vykonat ani soudu ani žalovanému (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 5 Cmo 47/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016, a ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3044/2019).
25. V projednávané věci žalobce ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř. v žalobě výslovně uvedl, že v obvodu Okresního soudu v Chebu vznikla žalobci majetková a nemajetková újma v souvislosti s trestním stíháním, které skončilo zprošťujícím rozsudkem soudu. To započalo doručením usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo vydáno Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Karlovarského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Odborem hospodářské kriminality. Samotné usnesení o zahájení trestního stíhání však podle žalobce sepsal M. V. v XY, který zde prováděl i naprostou většinu úkonů v přípravném řízení (výslech obviněných a svědků, seznámení se se spisem po skončení přípravného řízení). Podle žalobce je proto zcela irelevantní, že samotný Odbor hospodářské kriminality má sídlo v Karlových Varech. Vznik majetkové a nemajetkové újmy spočíval podle tvrzení žalobce především v tom, že došlo k zahájení nezákonného trestního stíhání a v rámci něho byly zajištěny finanční prostředky na žalobcových bankovních účtech; Tvrzená majetková a nemajetková újma pak podle žalobce vznikla v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, za něž je třeba považovat rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje, a rovněž rozhodnutí, kterým byly zajištěny finanční prostředky na účtech žalobce; dále pak podle žalobce vznikla i nemajetková újma v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.
26. Z uvedeného se podává, že žalobce již v žalobě dostatečným způsobem vymezil skutečnosti vyjadřující hmotněprávní předpoklady vzniku práva na náhradu škody, tj. odpovědnostní titul, vznik škody a příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a škodou, která by mohla založit místní příslušnost Okresního soudu v Chebu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1768/2016). Z tohoto pohledu tedy závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce v posuzovaném případě možnost danou § 87 písm. b) o. s. ř. řádně nevyužil, neobstojí. Pro případné založení místní příslušnosti Okresního soudu v Chebu podle § 87 písm. b) o. s. ř. totiž žalobce v žalobě dostatečným způsobem vymezil nejen skutečnosti vyjadřující hmotněprávní předpoklady vzniku práva na náhradu škody a újmy, ale také místo vzniku okolnosti, která dle jeho přesvědčení tuto újmu zapříčinila.
27. Otázka místní příslušnosti soudu na výběr dané podle § 87 písm. b) o. s. ř. je v případě místa, kde došlo ke škodné události, založena na principu fakticity. U újmy způsobené trestním stíháním je místně příslušný soud, v jehož obvodu bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3443/2016), bylo-li vydáno v místě pracoviště Policie České republiky, byť mimo oficiální sídlo policejního orgánu (útvaru Policie České republiky), který usnesení o zahájení trestního stíhání vydal. Soudy se proto měly zabývat nejen otázkou oficiálního sídla policejního orgánu (útvaru), ale i tím, kde bylo usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno, stalo-li se tak v místě pracoviště Policie České republiky, byť by se i jednalo o pracoviště jiného útvaru Policie České republiky. Odvolací soud sice na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3443/2016 správně odkázal, ale vyvodil z něj nesprávné závěry, pokud ztotožnil místo vydání usnesení o zahájení trestního stíhání s místem sídla policejního orgánu, aniž si ujasnil, zda jde skutečně o místa totožná.
28. Konečně k argumentaci dovolatele je třeba doplnit, že místo, kam byla doručena rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a zajištění finančních prostředků, není místem, kde došlo ke vzniku skutečnosti zakládající nárok na náhradu újmy ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř., neboť žalobce nedovozuje vznik újmy od doručení daných rozhodnutí, ale od jejich vydání.
29. Závěrem dovolací soud podotýká, že dovolání K. H. bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3429/2023, odmítnuto z důvodu, že žalobkyně (manželka žalobce) ve své žalobě neodůvodnila volbu soudu podle § 87 písm. b) o. s. ř., ani nevylíčila veškeré skutečnosti, které by zakládaly místní příslušnost Okresního soudu v Chebu. Na rozdíl od ní však žalobce v žalobě odůvodnil volbu místní příslušnosti Okresního soudu v Chebu a vylíčil veškeré relevantní skutečnosti, čímž se od ní odlišuje, a proto závěry citovaného usnesení na nyní posuzovaný případ nedopadají.
30. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
31. Úkolem soudů nyní bude ověřit tvrzení žalobce o tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo skutečně vydáno v obvodu Okresního soudu v Chebu. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto usnesení vyslovenými.
32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-