// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 05.09.2024
Řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným
S účinností od 1. 1. 2014 je i řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným řízením sporným [§ 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.]. Uvedené závěry, byť přijaté v poměrech družstva, se obdobně prosadí i v poměrech společnosti s ručením omezeným.
Ani v řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným není žádného důvodu nutit žalobce, aby žalobu vždy (bezpodmínečně) směřoval i proti společnosti, jejímž společníkem má být určen; její případná neúčast v řízení nemá bez dalšího za následek nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2129/2023, ze dne 7. 3. 2024
Dotčené předpisy: § 80 o. s. ř.
Kategorie: žaloba o určení, naléhavý právní zájem; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze 20. 11. 2018 se žalobce domáhal určení, že je jediným společníkem CAVD s. r. o., se sídlem v Dobříši, č. p. 1989, PSČ 263 01, identifikační číslo osoby 27187446 (dále jen „společnost C.“), že MUDr. L. Ž. (dále jen „L. Ž.") je jednatelem společnosti C., jakož i určení, že jednatelem společnosti C. není Ing. D. M. (dále jen „D. M.“). Dále se žalobce domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka, kterým byl z funkce jednatele společnosti C. odvolán L. Ž. a kterým byl D. M. zvolen jednatelem společnosti C. (dále jen „rozhodnutí jediného společníka“).
b) Řízení před soudem prvního stupně
[2] Usnesením ze dne 23. 11. 2018, č. j. 77 Cm 173/2018-18, Městský soud v Praze žalobu o určení, že L. Ž. je jednatelem společnosti C., že D. M. není jednatelem společnosti C., a návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka vyloučil k samostatnému řízení.
[3] Podáním z 17. 5. 2022 vzal žalobce vůči D. M. žalobu zpět.
[4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 77 Cm 173/2018-117, zastavil řízení vůči D. M. (výrok I.), zamítl návrh na určení, že je žalobce jediným společníkem společnosti C. (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II., IV. a V.).
[5] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Od 21. 12. 2010 do 14. 11. 2018 byla v obchodním rejstříku jako jediný společník společnosti C. zapsána Bussmark service, s. r. o. (dále jen „společnost B.“). Jako jednatel společnosti C. je od 14. 11. 2018 v obchodním rejstříku zapsán D. M.
2/ Smlouvou o převodu podílu z 26. 10. 2017 převedla společnost B. podíl ve společnosti C. o velikosti 100 % na žalobce (dále též jen „první smlouva o převodu“). Smlouva byla za společnost B. podepsána jednatelem Jaroslavem Důbravou (dále jen „J. D.“) a za žalobce vedlejším účastníkem; podle čl. 7 nabyla účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Společnosti C. byla smlouva předložena dne 27. 10. 2017, avšak žalobce nebyl jako společník společnosti C. zapsán do obchodního rejstříku.
3/ Usnesením valné hromady společnosti B. konané 31. 10. 2018 byl J. D. odvolán z funkce jednatele a jednatelem byl zvolen D. M. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 75 Cm 82/2018-102, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, č. j. 7 Cmo 284/2020-133, byla vyslovena neplatnost tohoto usnesení valné hromady.
4/ Dne 6. 11. 2018 uzavřely společnost B. jako převodce a žalovaná jako nabyvatel smlouvu o převodu podílu ve společnosti C. ve výši 100 %. Za obě společnosti smlouvu podepsal D. M. (dále jen „druhá smlouva o převodu“).
5/ Od 14. 11. 2018 je v obchodním rejstříku jako jediný společník společnosti C. zapsána žalovaná.
[6] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně poznamenal, že s ohledem na neplatnost usnesení o jeho volbě jednatelem společnosti B. nemohl D. M. za společnost B. podepsat druhou smlouvu o převodu, což „ji činí vadnou, nemající předpokládané právní účinky“.
[7] S ohledem na „charakter určovací žaloby“ se však soud na prvním místě zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
[8] Odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 6 Cmo 275/2020, soud konstatoval, že účast společnosti C. jako žalované je v řízení nezbytná, neboť rozhodnutí o určení, že je žalobce společníkem společnosti C., musí být „závazné pro všechny účastníky řízení, aby mělo zákonem předvídané účinky“.
[9] Jelikož ani při vyhovění žalobě by výsledek řízení nebyl závazný pro společnost C., nemá žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Zabývat se otázkou platnosti první smlouvy o převodu (sic) proto soud považoval za nadbytečné.
c) Odvolací řízení
[10] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[11] Vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně přitakal jeho názoru, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
[12] Odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a nález Ústavního soudu 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, připomněl, že určovací žaloba má sloužit potřebám praktického života a nemá sloužit zbytečnému rozmnožování sporů.
[13] Předpokladem úspěšnosti žalob na určení společníka společnosti s ručením omezeným je účast dané společnosti v řízení. Je tomu tak podle odvolacího soudu proto, že podle § 159a odst. 1 o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Vyhovění žalobě, která nesměřuje (i) proti společnosti, by tudíž neodstranilo stav právní nejistoty žalobce, jelikož by „efektivně nezjednalo jistotu v dotčeném právním poměru a byl by zde vytvořen prostor pro další spory vedené se společností“.
[14] I kdyby se žalobci na základě takového rozsudku podařilo docílit jeho zápisu jako společníka do obchodního rejstříku, nemohl by tento zápis s ohledem na jeho deklaratorní povahu odstranit nejistotu ohledně „míry jeho účasti ve společnosti“. Společnost by takový zápis mohla rozporovat a s ohledem na registrační princip rejstříkového řízení by účastníci byli rejstříkovým soudem odkázáni na nalézací řízení.
[15] Vedle toho se společníci společnosti s ručením omezeným zapisují do seznamu společníků, který vede společnost, jak výslovně vyplývá z § 139 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“).
[16] Podle odvolacího soudu tak o splnění podmínky naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, kdy bude předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného poměru. Tak tomu může být pouze tehdy, jsou-li účastníky řízení všechny subjekty tohoto poměru; k tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3509/2014, či ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3817/2020.
[17] S ohledem na uvedené podle odvolacího soudu není významné, zda „účastník“ hmotněprávního poměru, který se řízení neúčastní (společnost), se žalobou souhlasí, či zda se soudním rozhodnutím hodlá řídit.
[18] Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, podle níž soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. Poučení o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, kterého se žalobce dožadoval, totiž vyplývá z hmotného práva a překračuje poučovací povinnost soudu. Poskytl-li by soud takové poučení, postupoval by v rozporu s ústavně zakotveným principem rovnosti účastníků řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[19] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, a to:
1/ „zda musí být účastníkem řízení o určení vlastnického práva k podílu i společnost, o jejíž podíl jde, aby existoval právní zájem na podání žaloby“, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a (podle obsahu dovolání)
2/ zda musí soud v rámci poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř. vyzvat účastníka řízení, aby doplnil okruh žalovaných tak, aby žaloba mohla být úspěšná, při jejímž řešení se soudy (podle mínění dovolatele) odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu, zejména od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 2087/08.
[20] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[21] Ve vztahu k první otázce dovolatel namítá, že i kdyby společnost C. odmítla zapsat dovolatele jako společníka do obchodního rejstříku, mohl by sám docílit tohoto zápisu postupem podle § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřeneckých fondů, jakožto osoba, která na tom má právní zájem.
[22] Jde-li o zápis do seznamu společníků, ten provede jednatel společnosti bez zbytečného odkladu poté, co mu bude změna v osobě společníka prokázána. Tuto skutečnost lze prokázat rozsudkem, kterého se dovolatel domáhá, nebo výpisem z obchodního rejstříku. Při vedení seznamu společníků musí jednatel postupovat s péčí řádného hospodáře. Odmítl-li by zapsat společníka určeného soudním rozhodnutím, tuto povinnost by porušil.
[23] Podle dovolatele je „absurdní“ představa, že by společnost rozporovala správnost zápisu v obchodním rejstříku nebo pravomocný rozsudek o určení společníka. Úvahy odvolacího soudu o potenciálních dalších sporech jsou „nereálné“, protože by žalobce, jako jediný společník, prostřednictvím jím jmenovaného jednatele společnost C. ovládnul.
[24] Prostřednictvím druhé otázky dovolatel rozporuje postup soudů, který – s ohledem na téměř čtyři roky trvající spor – považuje za formalistický a představující odepření spravedlnosti. Soud měl dovolatele poučit o svém právním názoru, podle kterého je existence naléhavého právního zájmu na podání žaloby podmíněna účastí společnosti C. v řízení. Neučinil-li tak, zatížil řízení v projednávané věci vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
[25] Odkaz soudu na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 275/2020 má dovolatel za nepřiléhavý, neboť rozsudek nebyl zveřejněn a „nebylo jej možné znát“. Názor, podle kterého by žalobce musel označit jako žalovanou i společnost, se dle jeho názoru neobjevuje ani v odborné literatuře, ani v judikatuře. Dovolatel má proto rozhodnutí soudů za překvapivá.
[26] Vedlejší účastník na straně žalobce s dovoláním souhlasí a navrhuje, aby mu Nejvyšší soud vyhověl.
[27] Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
[28] Dovolání bylo podáno včas, osobou splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[29] Dovolání není přípustné pro řešení druhé dovolací otázky, neboť odvolací soud tuto otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Z té se podává, že poučovací povinnost soudu (ve smyslu § 5, resp. § 118a o. s. ř.) vůči účastníkům řízení se týká pouze toho, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky (srov. zejména odst. 8 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, a v něm citovanou judikaturu).
[30] Otázka pasivní věcné legitimace (kdo má být žalován, aby žaloba mohla být úspěšná) je však otázkou hmotného práva, o němž soudy účastníky řízení poučovat nemohou.
[31] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení první dovolatelem formulované otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů vyložených Nejvyšším soudem (po přijetí napadeného rozhodnutí) v rozsudku ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použitá právní úprava
[32] Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
b) K existenci naléhavého právního zájmu
[33] Nejvyšší soud se otázkou naléhavého právního zájmu již zabýval v poměrech žaloby na určení členství v družstvu a v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 1308/2022, formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:
1/ Je nutné rozlišovat mezi věcnou legitimací účastníků řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován.
2/ S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o určení členství v bytovém družstvu řízením sporným [§ 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], jehož účastníky jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.). Je přitom zcela v dispozici žalobce, koho jako žalovaného označí (proti komu žalobu podá). Předpokladem úspěšnosti žaloby pak je – mimo jiné – i pasivní věcná legitimace.
3/ Převede-li jedna osoba druhé svůj družstevní podíl a vznikne-li následně mezi stranami této smlouvy spor o její platnost, jsou strany smlouvy, jakožto účastníci právního vztahu, o který v řízení jde, věcně legitimovány v řízení o určení členství v bytovém družstvu.
4/ Upírá-li žalovaná původnímu žalobci (jeho právním nástupcům) postavení člena bytového družstva, majíc za to, že sporný družstevní podíl řádně nabyla a členkou bytového družstva je (místo původního žalobce) ona, nemá původní žalobce (jeho právní nástupci) k dispozici jiný (účinnější) právní nástroj, jehož pomocí by mohl své (tvrzené) právo ochránit, než žalobu o určení členství v bytovém družstvu (popř. o určení, že je vlastníkem sporného družstevního podílu). Právě prostřednictvím určovací žaloby tu lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.
5/ Na uvedeném závěru ničeho nemění ani odvolacím soudem zdůrazňovaná skutečnost, že otázka určení členství v bytovém družstvu zasahuje (taktéž) do právních poměrů dotčeného bytového družstva. Tedy, že zde je osoba, jež by mohla být dalším žalovaným (s postavením samostatného společníka ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř.).
6/ Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka (členství v bytovém družstvu) dotýká i právních poměrů dotčeného bytového družstva (proto bylo bytové družstvo dle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastníkem takového řízení), není žádného důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti bytovému družstvu. Typicky v situaci, kdy je bytové družstvo připraveno respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu družstevního podílu (bez ohledu na to, že je takové rozhodnutí nezavazuje), není popsaný postup (vtažení bytového družstva do řízení jako druhého žalovaného) pro dosažení cíle sledovaného žalobcem nutný.
[34] S účinností od 1. 1. 2014 je i řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným řízením sporným [§ 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] Uvedené závěry, byť přijaté v poměrech družstva, se obdobně prosadí i v poměrech společnosti s ručením omezeným.
[35] Jestliže společnost B. uzavřela smlouvy o převodu podílu jak se žalobcem, tak se žalovanou, svědčí žalobci aktivní věcná legitimace v řízení o určení, že je (jediným) společníkem společnosti C. Žalovaná, jež tvrdí, že ona je (jedinou) společnicí společnosti C. (a je jako její jediná společnice zapsána v obchodním rejstříku), je pak pasivně věcně legitimována.
[36] Ani v řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným není žádného důvodu nutit žalobce, aby žalobu vždy (bezpodmínečně) směřoval i proti společnosti, jejímž společníkem má být určen; její případná neúčast v řízení nemá bez dalšího za následek nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.
[37] Na řečeném nic nemění ani argumentace odvolacího soudu týkající se zápisu do obchodního rejstříku a zápisu do seznamu společníků. Bude-li společnost respektovat rozhodnutí soudu o určení, kdo je jejím společníkem (ač by pro ni nebylo závazné), nemá důvod rozporovat následný zápis společníka do obchodního rejstříku, nebo odmítat zápis společníka do seznamu společníků.
[38] Uzavřel-li odvolací soud, že neúčast společnosti C. v řízení o určení jejího jediného společníka bez dalšího vyústí v nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, není jeho právní posouzení správné.
c) Shrnutí rozhodnutí
[39] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací soud podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na výroky III., IV. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř).
[40] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[41] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-