// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 05.06.2024

Vedlejší účastenství dlužníka kauzálního vztahu v řízení o zaplacení směnky

Dlužník kauzálního vztahu má jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného zásadně právní zájem na výsledku řízení o zaplacení směnky zajišťující splnění tohoto dluhu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1527/2022, ze dne 30. 4. 2024

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 93 o. s. ř.

Kategorie: účastníci řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 27. října 2020 se žalobce (J. K.) domáhal po žalovaném (V. S.) plnění ze směnky vlastní vystavené žalovaným dne 8. prosince 2017 na řad žalobce s doložkou „bez protestu“ znějící na směnečný peníz 200.000 Kč se splatností 30. srpna 2018 (dále jen „sporná směnka“).

2. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 9. prosince 2020, č. j. 13 Cm 135/2020-26, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 200.000 Kč s 6% úrokem od 1. září 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 666,70 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 38.771,50 Kč.

3. Proti směnečnému platebními rozkazu podal žalovaný námitky, v nichž (mimo jiné):

[1] tvrdil, že sporná směnka byla vystavena k zajištění závazku společnosti RESTAURO & spol. s r. o. (dále jen „společnost R“) [jejímž byl jednatelem a jediným společníkem] ze smlouvy o dílo, kterou tato společnost jako zhotovitel uzavřela se žalobcem (a dalšími osobami) dne 24. srpna 2017 (dále jen „smlouva o dílo“),

[2] uplatnil proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky vycházející z kauzálního vztahu (ze smlouvy o dílo) a

[3] navrhl vstup společnosti R do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného s tím, že má právní zájem na výsledku řízení.

4. K výzvě soudu prvního stupně společnost R (podáním ze dne 27. ledna 2021) sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného.

5. Žalobce ve vyjádření k námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu navrhl, aby soud návrh žalovaného na přistoupení společnosti R jako vedlejšího účastníka do řízení „zamítl“.

6. Usnesením ze dne 9. března 2021, č. j. 13 Cm 135/2020-46, soud prvního stupně rozhodl, že vstup společnosti R do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného se nepřipouští.

7. Soud prvního stupně – cituje ustanovení § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu k institutu vedlejšího účastenství – uzavřel, že společnost R nemá právní zájem na výsledku probíhajícího řízení, když její právní postavení nemůže být rozhodnutím v dané věci dotčeno. V projednávané věci je předmětem řízení „jen a pouze proplacení směnky“, žádným způsobem proto nemohou být ovlivněna práva a povinnosti účastníků jiných právních vztahů, včetně vztahu ze smlouvy o dílo. Směnečný vztah se týká pouze žalobce a žalovaného a pouze o jejich právech bude v řízení rozhodováno.

8. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. prosince 2021, č. j. 2 Cmo 114/2021-64, k odvolání žalovaného a společnosti R potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že „není zcela zřejmý a jednoznačný právní zájem“ společnosti R na úspěchu žalovaného v dané věci. Přitom zdůraznil, že v řízení není mezi účastníky sporu o to, že vystavená směnka plní funkci zajištění ke smlouvě o dílo (liší se pouze náhled účastníků na to, jaké konkrétní závazky z této smlouvy sporná směnka zajišťuje a zda došlo k porušení těchto závazků), při projednávání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se proto soud prvního stupně bude muset zabývat právě právy a povinnostmi plynoucími z této smlouvy, jakkoli její účastníci nejsou stranami probíhajícího sporu. Ani abstraktní povaha směnečných závazků (vzhledem ke shodnému tvrzení účastníků o zajišťovací funkci směnky) tomu nemůže bránit. Půjde však jen o prejudiciální otázky, nikoli o vlastní předmět sporu. Tím je nárok ze sporné směnky. Řešení otázek týkajících se smlouvy o dílo proto nemůže mít přímý dopad do právních vztahů účastníků smlouvy. Jinak řečeno, jen „sama kauzální souvislost sporné směnky s (…) smlouvou o dílo nezakládá vztah společnosti R k této věci“.

10. Právní zájem na výsledku sporu nelze podle odvolacího soudu spatřovat ani v tom, že žalovaný by eventuálně placením na spornou směnku (byť nuceným) zprostil vedlejšího účastníka jeho (kauzálního) závazku. To by popíralo podstatu vedlejšího účastenství, jehož smyslem je podpora účastníka, na jehož stranu do řízení vstupuje. Konečně ani úspěch žalovaného v projednávané věci nezabrání tomu, aby objednatelé uplatnili v jiném řízení nároky ze smlouvy o dílo, které „možná v tomto směnečném řízení nebudou v rámci řešení prejudiciální otázky shledány jako oprávněné“.

11. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud jednak (jde-li obecně o výklad vedlejšího účastenství) odchýlil od (v dovolání označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud výslovně (ve vztahu ke směnečnému řízení) vyřešena.

12. Podle dovolatele jde o právní otázku, zda osoba odlišná od směnečně zavázané osoby, která je v postavení osoby dlužníka z hmotněprávního kauzálního závazku (smlouvy o dílo) zajištěného (spornou) směnkou, má právní zájem na výsledku řízení o zaplacení této zajišťovací směnky a může tak vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného postupem podle § 93 o. s. ř.?

13. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že v projednávané věci má společnost R právní zájem na výsledku sporu, když v průběhu řízení budou řešeny četné kauzální námitky vyplývající ze závazku, jehož je společnost R účastníkem. Vzhledem k obraně uplatněné v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu v podstatě všechny otázky, které budou řešeny v projednávané věci, vycházejí z kauzálního vztahu a okolností jeho plnění, což se z hlediska hmotněprávního dotýká práv a povinností společnosti R. V této souvislosti též zdůrazňuje, že je to právě společnost R, jako účastník kauzálního vztahu, která disponuje informacemi a doklady o plnění tohoto vztahu. Na tom podle dovolatele nic nemění ani to, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti R.

14. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil v tom duchu, že se vstup společnosti R do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného připouští.

15. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

16. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř, když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. vypočtených v § 238 o. s. ř. a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (výkladu ustanovení § 93 o. s. ř.), jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla v daných souvislostech zodpovězena.

17. Jelikož z obsahu spisu nevyplývají vady řízení, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zabýval se Nejvyšší soud – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 větě první o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

19. Podle ustanovení § 93 o. s. ř. se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).

20. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 93 o. s. ř. se podává, že:

[1] Vedlejší účastník stojí ve sporu vedle některé z hlavních procesních stran (žalobce nebo žalovaného) a v řízení zásadně vystupuje sám za sebe (není tedy z titulu vedlejšího účastenství osobou oprávněnou činit procesní úkony jménem hlavního účastníka).

[2] Určuje-li ustanovení § 93 odst. 3 věty první o. s. ř., že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, rozumí se oněmi „stejnými právy a povinnostmi“ výlučně práva a povinnosti procesní povahy; vedlejší účastník proto může být například zavázán k náhradě nákladů řízení nebo mu může být náhrada nákladů řízení přiznána, je však vyloučeno, aby mu rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé.

[3] Vedlejší účastenství v řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován.

K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněného pod číslem 89/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam citované judikatury Nejvyššího soudu.

[4] Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu).

[5] Pojem právní zájem na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Současně platí, že hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu tomu z účastníků řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

21. V poměrech projednávané věci je tedy nutné posoudit, zda zájem dlužníka z kauzálního vztahu (zhotovitele dle smlouvy o dílo) [společnosti R] na úspěchu směnečného dlužníka (dovolatele) ve sporu, ve kterém se směnečný a (současně i) kauzální věřitel (žalobce) domáhá zaplacení směnky, vystavené k zajištění splnění dluhu z kauzálního vztahu, je zájmem toliko majetkovým, jenž by nepostačoval k připuštění vedlejšího účastenství, anebo zda jde (taktéž) o zájem právní, opodstatňující připuštění vedlejšího účastenství.

22. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu nelze v situaci, kdy v projednávané věci budou předmětem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (se zřetelem k – mezi účastníky nesporné – zajišťovací povaze sporné směnky a obsahu vznesených námitek) rovněž námitky, jež mají původ v mimosměnečném vztahu žalobce a společnosti R (ve smlouvě o dílo), který byl podkladem pro vystavení sporné směnky (jinak řečeno, námitky související s kauzálním vztahem, jehož se týká vystavená zajišťovací směnka), upřít společnosti R právo účastnit se řízení v postavení vedlejšího účastníka na straně žalovaného.

23. Obecně platí, že zajišťovací směnka (o kterou právě jde i v této věci) představuje jen prostředek zajištění jiné pohledávky za směnečným dlužníkem nebo třetí osobou; jinak řečeno, slouží pouze jako zdroj možného náhradního uspokojení zajištěné pohledávky pro případ, že dlužník svůj závazek včas a řádně nesplní (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 1363/2011, uveřejněného pod číslem 112/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. Skutečnost, že plněním na zajišťovací směnku nezaniká směnkou zajištěná pohledávka (popřípadě skutečnost, že plněním na směnkou zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka směnečná), ještě neznamená, že by se věřiteli pohledávky mělo z ekonomického hlediska dostat dvojího plnění. Plnění poskytnuté věřiteli na úhradu směnky vystavené za účelem zajištění (jiné) pohledávky věřitele je totiž ve svém důsledku „náhradním“ plněním, jehož se věřiteli dostalo z titulu zajištění směnkou a které zprostředkovaně slouží věřiteli „k pokrytí“ směnkou zajištěné pohledávky (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1367/2019, včetně judikatury tam dále citované).

24. Právní zájem dlužníka kauzálního vztahu (společnosti R) na výsledku sporu o zaplacení zajišťovací směnky vystavené třetí osobou (žalovaným) je nutno posuzovat a poměřovat právě jeho dopady do právního postavení kauzálního dlužníka. Přitom zjevně nelze vyloučit, že uspěje-li případně žalovaný ve sporu se svými kauzálními námitkami, bude to mít (v konečném důsledku) dopad do právních poměrů kauzálního dlužníka. Byla-li směnka žalovaným vystavena jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky věřitele za kauzálním dlužníkem, přičemž plnění poskytnuté na úhradu takové směnky slouží věřiteli jako „náhradní“ plnění k „pokrytí“ směnkou zajištěné pohledávky, dotýká se rozsah případného uspokojení směnečného věřitele (plněním směnečného dlužníka) v konečném důsledku také právního postavení dlužníka souvisejícího kauzálního vztahu.

25. Lze tedy uzavřít, že dlužník kauzálního vztahu má jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného zásadně právní zájem na výsledku řízení o zaplacení směnky zajišťující splnění tohoto dluhu.

26. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem z pohledu shora uvedených závěrů neobstojí (není správné) a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle § 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění v tom duchu, že se připouští vstup společnosti R do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného.

27. O náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů a dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs