// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 09.01.2023

K účinkům modifikace SJM ve vztahu ke třetím osobám

I. Pro případ, že k modifikaci společného jmění manželů došlo do 31. 12. 2013, je pro posouzení, zda a do jaké míry lze pro dluh povinného postihnout nyní již výlučný majetek manželky (tedy i právo manželky povinného na vyplacení její pohledávky z účtu), rozhodná právní úprava účinná do 31. 12. 2013, nikoliv právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a to i v případě, že ke vzniku dluhu založeného povinným došlo až po 1. 1. 2014. Modifikací společného jmění manželů je přitom třeba rozumět i tzv. předmanželskou smlouvu, došlo-li k jejímu uzavření do 31. 12. 2013 (srov. NS 20 Cdo 169/2019). Jinými slovy, hmotněprávní účinek modifikace společného jmění manželů, k níž došlo do 31. 12. 2013, je třeba posoudit podle právních poměrů do 31. 12. 2013.

II. Podle čl. XIII bod 4 zák. č. 303/2013 Sb., má být i v případě modifikací společného jmění manželů, k nimž došlo do 31. 12. 2013, na základě žádosti obou manželů proveden zápis modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Z dikce tohoto ustanovení však samo o sobě nevyplývá, že by se tyto dřívější modifikace měly stát ex post neúčinnými, jestliže po 31. 12. 2013 nedojde k jejich dodatečnému zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu podle § 35l odst. 1 NotŘ. Ze znění citovaného ustanovení se podává, že ustanovení notářského řádu, včetně účinků modifikace ve vztahu ke třetím osobám předpokládaných § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014, se použijí až po zápisu modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Do doby zápisu tedy nelze z existence § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014 činit žádné právní závěry ohledně účinků modifikace společného jmění manželů vůči třetím osobám.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2318/2022, ze dne 4. 10. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 262b o. s. ř.
§ 304b o. s. ř.
§ 35l odst. 1 zák. č. 358/1992 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. 49 EXE 2970/2019-63, k návrhu manželky povinného 2) zastavil exekuci co do způsobu provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného 2) č. XY, u peněžního ústavu Českomoravská spořitelna, a. s., na základě exekučního příkazu soudní exekutorky Mgr. M. P., Exekutorský úřad B., ze dne 30. 10. 2019, č. j. 160 EX 1010/19-45, co do částky 199 017 Kč (odpovídající polovině peněžního zůstatku, jež se na účtu nacházel ke dni doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu), a ve zbylém rozsahu návrh manželky povinného 2) ze dne 13. 12. 2019 na zastavení exekuce zamítl; soud prvního stupně dále rozhodl, že ve vztahu k návrhu manželky povinného 2) na částečné zastavení exekuce nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je notářský zápis č. N 354/2019, NZ 17640/2019, NCRls 18040/2019, sepsaný dne 4. 6. 2019 JUDr. M. H., notářkou se sídlem v B., Slovenská republika, a Osvědčení o Evropském exekučním titulu vydaném Krajským soudem v Bratislavě dne 9. 9. 2019 k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné vůči povinným. Obsahem exekučního titulu je prohlášení o uznání dluhu povinné 1) a přistoupení k dluhu povinným 2) jako solidárním dlužníkem, plynoucího z porušení závazku vycházejícího z kupní smlouvy uzavřené mezi oprávněnou a povinnou 1) prodat a protokolárně odevzdat nejpozději do 1. 5. 2018 předmět kupní smlouvy – plavidlo PRESTIGE 680. Pro případ nesplnění závazku plynoucího z kupní smlouvy se povinná 1) zavázala vrátit oprávněné část uhrazené kupní ceny ve výši 477 855 EUR, a to se splatností do 30. 6. 2019. V exekučním titulu povinný 2) výslovně souhlasil s tím, že oprávněná po něm může předmětnou částku 477 855 EUR požadovat z titulu plnění závazku povinné 1) z kupní smlouvy, a současně se zavázal předmětnou částku zaplatit oprávněné společně a nerozdílně s povinnou 1). Listinou ze dne 5. 12. 2019 manželka povinného 2) oprávněné i povinnému 2) sdělila, že závazky vymáhané v tomto exekučním řízení jím byly převzaty bez jejího vědomí a souhlasu, a proto se vůči nim dovolávala relativní neplatnosti exekučního titulu. Soud prvního stupně dovodil, že exekučně vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství povinného 2) a jeho manželky, a i v případě, že by manželka povinného 2) o vzniku pohledávky věděla a povinný 2) dluh převzal s jejím souhlasem, nelze ve smyslu ustanovení § 304b odst. 4 občanského soudního řádu účet ve vlastnictví manželky povinného 2) postihnout v rozsahu všech peněžních prostředků, které se nacházely na bankovním účtu ke dni doručení exekučního příkazu, ale pouze co do jejich poloviny. Z tohoto důvodu shledal důvod pro částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu co do poloviny prostředků, jež se podle sdělení nacházely na předmětném účtu v den doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu. V projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 262 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť manželka povinného 2) netvrdila, ani nedoložila, že by byl majetkový režim manželů oproti zákonnému režimu změněn nebo že by se na předmětném účtu nacházely pouze její výlučné peněžní prostředky ve smyslu ustanovení § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“). Skutečnost, že se manželka dovolala relativní neplatnosti vůči věřiteli, má podle § 732 o. z. za následek, že společné jmění manželů lze postihnout v omezeném rozsahu (nikoliv vůbec), tedy v tomto případě co do poloviny prostředků na účtu ke dni doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu; z tohoto důvodu soud prvního stupně návrh manželky povinného 2) na zastavení exekuce ve zbylém rozsahu zamítl.

2. Městský soud v Praze k odvolání manželky povinného 2) usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 39 Co 264/2021-114, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Nepřisvědčil námitce manželky povinného 2), že výkonem rozhodnutí je postižen majetek, který nemůže být předmětem exekuce, s odkazem na smlouvu o zúžení společného jmění manželů sepsanou formou notářského zápisu ze dne 10. 2. 2005, sp. Zn. N 44/2005, NZ 40/2005, kterým s povinným 2) zúžili společné jmění manželů za tím účelem, aby byla dána výlučná odpovědnost každého z nich za své závazky. Odvolací soud zjistil, že předložený notářský zápis ze dne 10. 2. 2005 nebyl zveřejněn v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Vzhledem k tomu, že „předmanželská smlouva“ povinného 2) a jeho manželky Seznamem listin o manželském majetkovém režimu neprochází, nemohou se jí manželé s ohledem na ustanovení § 35l odst. 1 zákona č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen „NotŘ“ či „notářský řád“, a podle přechodných ustanovení čl. XIII bod 4. zákona č. 303/2013 Sb., dovolat vůči třetím osobám a majetek, který netvoří společný majetek proto, že byl zákonný režim změněn, může být postižen. Odvolací soud dospěl k závěru, že účet manželky povinného 2) nebyl postižen ve větším než přípustném rozsahu, neboť manželka povinného 2) doložila pouze „předmanželskou smlouvu“, která neprochází Seznamem listin o manželském majetkovém režimu, a nikterak se nevyjadřovala k majetkovým poměrům v době vzniku závazku ohledně stavu účtu, jakož i vkladům a výběrům z účtu po dobu následujících cca 17 let. Nesouhlas manželky povinného 2) se závazkem povinného 2) a úspěšné dovolání se relativní neplatnosti jednání povinného 2) vůči oprávněné neznamená s ohledem na ustanovení § 732 o. z., že by společné jmění manželů nebylo možné postihnout vůbec, ale pouze v omezeném rozsahu, tedy v projednávané věci v rozsahu co do poloviny prostředků na účtu ke dni doručení exekučního příkazu. Odvolací soud uzavřel, že nebylo zjištěno, že by exekuce byla vedena nepřípustným způsobem a nebyl shledán ani jiný důvod, pro který by o exekuci nebylo možné rozhodnout ve shodě se soudem prvního stupně.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného 2) dovolání. Namítá, že přistoupení k dluhu povinné 1) ve výši 477 855 EUR povinným 2) není běžnou záležitostí týkající se majetku ve společném jmění manželů, proto k tomuto jednání podle ustanovení § 714 o. z. potřeboval povinný 2) souhlas manželky. Vzhledem k tomu, že povinný 2) jednal bez souhlasu manželky, dovolala se manželka povinného 2) bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděla, neplatnosti tohoto právního jednání dopisy ze dne 5. 12. 2019, a to vůči povinnému 2) i oprávněné. Z tohoto důvodu je jednání povinného 2) neplatným právním jednáním a nemůže být předmětem exekuce na majetek povinného 2), ani jeho manželky. Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že i v případě úspěšného dovolání se relativní neplatnosti přistoupení k dluhu povinného 2) by podle ustanovení § 732 o. z. mělo být dále postiženo společné jmění manželů, a to do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742 o. z. Namítá, že notářským zápisem ze dne 10. 2. 2005 sepsaným JUDr. M. K., č. N 44/2005, NZ 40/2005, byla uzavřena smlouva o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství ve smyslu § 143a zákona č. 40/1964 Sb., kterou se povinný 2) s dovolatelkou dohodli na zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění tak, že každý z nich bude po uzavření manželství nabývat do svého výlučného vlastnictví pohledávky na výplatu peněžních prostředků z běžných nebo jiných účtů u příslušných peněžních ústavů, a že výnosy, přírůstky a užitky z majetku nabytého před uzavřením manželství budou i po uzavření manželství ve výlučném vlastnictví toho z manželů, který je nabyl před uzavřením manželství. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1587/17 dovozuje, že odvolací soud měl uzavření smlouvy budoucích manželů dne 10. 2. 2005 zohlednit i tehdy, nebyla-li zveřejněna v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Z těchto důvodů by i v případě použití ustanovení § 732 o. z. byl podíl povinného 2) nulový, neboť smlouva o zúžení společného jmění manželů vymezila, že každý z manželů nabývá majetek do výlučného vlastnictví. Manželka povinného 2) konečně namítá, že z rozhodnutí odvolacího soudu není vůbec zřejmé, jaké skutečnosti jej vedly k závěru, že na „aktivitách povinného 2) byla zainteresována a o jejich průběhu, pokud se jich sama nezúčastňovala, byla i podrobně zpravována“. Dovozuje-li odvolací soud tyto skutečnosti z řízení vedených Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 3186/2019 či Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 42/2020, nebyla dovolatelka na tato řízení odvolacím soudem dotazována a nebylo jí umožněno se k tomuto vyjádřit. Odvolací soud tak porušil právo dovolatelky na spravedlivý proces, dotvářel-li zjištěný skutkový stav blíže nespecifikovanými skutečnostmi známými soudu z úřední činnosti, aniž by dovolatelku vyslechl nebo se jí písemně dotázal na další skutečnosti. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dovolání dovolatelka současně navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, zda i za situace, kdy ke zúžení společného jmění povinného a jeho manželky došlo do 31. 12. 2013, je zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, jenž je předmětem exekuce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání manželky povinného 2) je opodstatněné.

5. Dovolatelka ve svém dovolání vznáší několik otázek, zejména stran aplikace § 714 o. z. a § 732 o. z., současně však mj. s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17, namítá, že odvolací soud při posouzení otázky, zda a do jaké míry lze v rámci exekuce uspokojit závazek převzatý za trvání manželství jen jedním z manželů z majetku, jenž podle modifikace společného jmění manželů, k níž došlo do 31. 12. 2013, náleží do výlučného jmění manžela povinného, měl zohlednit, že mezi povinným 2) a jeho manželkou došlo dne 10. 2. 2005 k uzavření smlouvy budoucích manželů o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství (dále též jen „předmanželské smlouvy“). Nelze tak přehlédnout, že k uzavření předmanželské smlouvy došlo ještě v poměrech účinných do 31. 12. 2013, před vznikem závazku založeného povinným 2), k němuž došlo až v právních poměrech účinných od 1. 1. 2014, konkrétně jeho přistoupením k závazku povinné 1) dne 4. 6. 2019, jež bylo mj. obsahem notářského zápisu č. N 354/2019, NZ 17640/2019, NCRls 18040/2019, sepsaného dne 4. 6. 2019 JUDr. M. H., notářkou se sídlem v B., Slovenská republika. Pominul-li odvolací soud při svém posouzení tuto skutečnost při úvaze o aplikovatelné právní úpravě rozsahu postižitelnosti majetku v exekuci, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

6. V usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 169/2019, uveřejněném pod číslem 6/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud řešil otázku, zda za specifické situace, kdy ke zúžení společného jmění povinného a jeho manžela došlo do 31. 12. 2013, je zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, jenž je předmětem exekuce. V této souvislosti Nejvyšší soud uzavřel, že není-li dluh povinného součástí společného jmění manželů proto, že do 31. 12. 2013 (tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) došlo k zúžení společného jmění manželů, lze oprávněného uspokojit z výlučného majetku manžela povinného jen v případě, že to s ohledem na toto zúžení připouští právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinná do 31. 12. 2013 (viz též § 3028 odst. 2 o. z.).

7. Odvolací soud při posouzení, do jaké míry lze postihnout účet manželky povinného 2) nad rámec ustanovení § 304b o. s. ř., zjevně vycházel z hmotného práva účinného od 1. 1. 2014. Ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 169/2019, se však podává, že pro případ, že k modifikaci společného jmění manželů došlo do 31. 12. 2013, je pro posouzení, zda a do jaké míry lze pro dluh povinného postihnout nyní již výlučný majetek manželky (tedy i právo manželky povinného na vyplacení její pohledávky z účtu), rozhodná právní úprava účinná do 31. 12. 2013, nikoliv právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a to i v případě, že ke vzniku dluhu založeného povinným došlo až po 1. 1. 2014. Modifikací společného jmění manželů je přitom třeba rozumět i tzv. předmanželskou smlouvu, došlo-li k jejímu uzavření do 31. 12. 2013 (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3850/2019).

8. Jinými slovy hmotněprávní účinek modifikace společného jmění manželů, k níž došlo do 31. 12. 2013, je třeba posoudit podle právních poměrů do 31. 12. 2013. V poměrech úpravy účinné do 31. 12. 2013 přitom Nejvyšší soud zdůraznil, že manželka povinného se v rámci exekuce s úspěchem nemůže modifikace společného jmění manželů dovolat, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla (za trvání manželství jednomu z manželů) předtím, než k modifikaci (např. k uzavření smlouvy o zúžení společného jmění) došlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3005/2009), když v právních poměrech do 31. 12. 2013 se k účinnosti modifikace společného jmění manželů ve vztahu ke třetím osobám nevyžadoval zápis do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu podle § 35l odst. 1 NotŘ.

9. Jestliže odvolací soud své rozhodnutí založil na opačném právním závěru, není jeho rozhodnutí v souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Rovněž ostatní právní závěry uskutečněné odvolacím soudem s odkazem na hmotné právo účinné od 1. 1. 2014 není na místě pokládat za přiléhavé, neboť jsou uskutečněny ve hmotněprávních poměrech účinných od 1. 1. 2014 a na posuzovanou situaci nedopadají. Podle čl. XIII bod 4 z. č. 303/2013 Sb., má být i v případě modifikací společného jmění manželů, k nimž došlo do 31. 12. 2013, na základě žádosti obou manželů proveden zápis modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Z dikce tohoto ustanovení však samo o sobě nevyplývá, že by se tyto dřívější modifikace měly stát ex post neúčinnými, jestliže po 31. 12. 2013 nedojde k jejich dodatečnému zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu podle § 35l odst. 1 NotŘ. Ze znění citovaného ustanovení se podává, že ustanovení notářského řádu, včetně účinků modifikace ve vztahu ke třetím osobám předpokládaných § 35l odst. 1 ve znění od 1. 1. 2014, se použijí až po zápisu modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Do doby zápisu tedy nelze z existence § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014 činit žádné právní závěry ohledně účinků modifikace společného jmění manželů vůči třetím osobám.

10. V projednávané věci měl tedy odvolací soud návrh manželky povinného 2) posoudit podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 s tím, že dohoda o zúžení společného jmění manželů uzavřená do 31. 12. 2013 nepozbývá svých účinků po 1. 1. 2014 (tedy po účinnosti o. z.), a proto je třeba ji respektovat i v případě, že závazek povinného vznikl po 1. 1. 2014. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení odvolacího soudu není správné. V rámci nového právního posouzení věci se soudy mj. vypořádají i s argumenty uvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17, a dále s již existující rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3005/2009).

11. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není z pohledu již existující judikatury dovolacího soudu správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

12. Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání manželky povinného 2) rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se jejím návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z důvodu zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci a vykonatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3298/2018).

13. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů