// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 12.07.2022

Vymáhání úroků z prodlení dospělých za trvání insolvenčního řízení

Z § 170 písm. b) insolvenčního zákona mimo jiné vyplývá, že úroky z prodlení, které se staly splatnými až po rozhodnutí o úpadku, se neuspokojují žádným ze způsobu řešení úpadku, tedy ani v případě konkursu. To však neznamená, že v případě konkursu neuspokojené úroky od rozhodnutí o úpadku do vyplacení plnění (jistiny) insolvenčním správcem zanikají; nejde-li o specifický případ zániku dlužníka ve smyslu § 311 insolvenčního zákona. Insolvenční zákon totiž neobsahuje obecnou úpravu uspokojení úroků z prodlení, pouze stanoví pravidla, jakým způsobem jsou uspokojovány v insolvenčním řízení. Proto tedy oprávněné osobě nadále přísluší úroky z prodlení z přiznané jistiny od rozhodnutí o úpadku, a to až do vyplacení výtěžku zpeněžení, neboli vyplacení plnění insolvenčním správcem. Rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení konkursu nemá na dobu trvání prodlení s plněním pohledávky vliv, neboť jej soud ve smyslu § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona vydá až po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 486/2022, ze dne 27. 4. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 165 odst. 4 IZ
§ 170 písm. b) IZ
§ 307 IZ
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Okresní soud v Kladně (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. 57 EXE 130/2016–37, zamítl návrh povinného ze dne 19. dubna 2021 na zastavení exekuce. S odkazem na § 244 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a § 268 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce, neboť vymáhaná pohledávka nebyla zcela uspokojena v rámci insolvenčního řízení a v exekuci je nadále vymáhána pohledávka oprávněné ve výši 894 690,71 Kč, jak vyplývá z jejího sdělení.

2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že částečně zastavil exekuci vedenou JUDr. M. Z., Exekutorský úřad P., pod sp. zn. 144 EX 1402/16, na základě pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 2. 2016, č. j. 57 EXE 130/2016-24, co do částky vymáhané jistiny 1 973 000 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 244 352 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 973 000 Kč za období od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2016 v částce 410 338 Kč a nákladů oprávněné v exekučním řízení ve výši 20 352,20 Kč; ve zbytku jej potvrdil.

3. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v souzené věci je rozsudek ze dne 10. 3. 2015, č. j. 118 C 3/2014-99, kterým Okresní soud v Kladně uložil žalovanému M. K. (povinnému) zaplatit žalobkyni WELFAST a.s. (oprávněné) 1 973 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 1 973 000 Kč od 10. 1. 2014 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, č. j. 29 Co 306/2015-135, rozsudek okresního soudu potvrdil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 42 061 Kč. Dále zjistil, že insolvenční řízení proti povinnému bylo zahájeno dne 10. 8. 2016. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. KSPH 67 INS XY, byl zjištěn úpadek povinného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2012 (dle odvolacího soudu). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. KSPH 67 INS XY (správně ze dne 16. 11. 2016), nebylo schváleno oddlužení a na majetek povinného byl prohlášen konkurs. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 19. 9. 2016. Oprávněná přihlásila dne 18. 8. 2016 svou pohledávku ze shora citovaného exekučního titulu v celkové výši 2 648 042,20 Kč s tím, že 1 973 000 Kč tvoří jistinu a 675 042,20 Kč příslušenství [zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 973 000 Kč od dne 10. 1. 2014 do 9. 8. 2014 (správně 9. 8. 2016) ve výši 410 338 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 202 291 Kč, náklady odvolacího řízení ve výši 42 061 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 20 352,20 Kč]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2019, č. j. KSPH 67 INS XY (správně ze dne 12. 3. 2019, č. j. KSPH 67 INS XY; č. l. 62 spisu), byla schválena konečná zpráva insolvenčního správce ze dne 12. 2. 2019, podle níž bylo mimo jiné oprávněné na její přihlášenou pohledávku určeno k vyplacení celkem 2 648 042,20 Kč. Podle zprávy insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER ze dne 16. 4. 2019 byla pohledávka oprávněné uspokojena v požadované výši. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, č. j. KSPH 67 INS XY, byl konkurs na majetek povinného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 5. 2019. Návrhem ze dne 21. 4. 2021 (správně ze dne 19. 4. 2021, popř. podaným dne 21. 4. 2021; č. l. 28 spisu) se povinný domáhá zastavení exekuce s tím, že pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení (v rámci konkursu na jeho majetek). Soudní exekutor sdělil, že eviduje k 8. 4. 2021 pouze jednu přímou úhradu ve výši 2 648 042,20 Kč, kterou oprávněná obdržela z insolvence povinného, přičemž žádnou částku nevyplatil, neboť v rámci exekuce nebyla žádná částka vymožena a v exekuci nadále pokračuje pro vymáhání zbývajících úroků z prodlení ve výši 476 341,14 Kč, nákladů nalézacího řízení 244 352 Kč, nákladů oprávněné v exekuci 26 898,30 Kč a nákladů exekuce ve výši 151 286,30 Kč (č. l. 73 spisu).

4. Odvolací soud poté uzavřel, že pokud oprávněná přihlásila v rámci insolvenčního řízení svoji pohledávku v uvedeném rozsahu, postupovala v souladu s právní úpravou, a to zejména § 170 insolvenčního zákona, který vylučuje v rámci všech způsobů řešení úpadku z uspokojení mimo jiné úroky a úroky z prodlení nabíhající po rozhodnutí o úpadku. Insolvenční zákon přitom přímo stanoví v § 165 odst. 4, jakým způsobem má být plnění z konkurzu započteno na jednotlivé dlužné částky. Z tohoto důvodu je nepřípustné, aby oprávněná, popř. soudní exekutor, prováděl započtení odlišně (1 496 658,86 Kč na jistinu a 1 151 383,34 Kč na úroky z prodlení). Uzavřel tedy, že exekučně vymáhaná pohledávka zanikla co do jistiny 1 973 000 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 202 291 Kč, nákladů odvolacího řízení ve výši 42 061 Kč, nákladů exekučního řízení ve výši 20 352,20 Kč a úroků z prodlení za dobu od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2016, a to ke dni 8. 4. 2021 (datum vyplacení pohledávky dle zprávy exekutora). Vzhledem k tomu, že se tak stalo plněním v rámci konkursu, tj. nezávisle na vůli povinného, který prohlášením úpadku ztratil jakékoliv dispoziční oprávnění ke svému majetku, mimo exekuci, je dán důvod pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu.

5. Odvolací soud dále dovodil, že právní úprava konkursu (ve znění účinném pro daný případ) neobsahovala a neobsahuje výslovnou právní úpravu zániku neuspokojených pohledávek nebo jejich části, a to i ve vztahu k příslušenství jistiny dospělému v období od zjištění úpadku do skončení konkursu a dále i do budoucna. Oprávněné jako věřiteli tedy nezanikl nárok na toto příslušenství - úroků z prodlení z již uhrazené jistiny za dobu trvání prodlení s její úhradou, tj. za období od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021 ve výši 741 045,28 Kč. Soudní exekutor je po skončení konkursu oprávněn pokračovat v provádění dříve přerušené exekuce ve vztahu k uvedené části dosud neuspokojené pohledávky – úroků z prodlení, stejně tak i pro neuhrazené náklady exekuce a případné další odůvodněné náklady oprávněné v exekuci, které soudní exekutor stanoví v příkazu k úhradě nákladů exekuce nebo jež jsou stanovovány v případě rozhodnutí o jiném způsobu skončení exekuce než provedením v rámci konečného rozhodnutí. Avšak zdůraznil, že zmiňovanou částku vyplacenou z konkursu na majetek povinného nelze považovat za vymožené plnění v rámci exekuce, když k němu nedošlo ani v rámci činnosti exekutora při provádění exekuce, ani dobrovolným plněním povinného k rukám oprávněné nebo soudního exekutora. Proto tato částka nemůže být součástí základu pro výpočet odměny exekutora.

6. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu (v celém rozsahu) dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: 1) zda v případě, kdy je v insolvenčním řízení v rámci konkursu plně uspokojena pohledávka věřitele v přihlášené výši včetně jejího příslušenství, tato pohledávka zaniká k okamžiku zrušení konkursu a uspokojení věřitele, a to i ve vztahu k příslušenství jistiny dospělému v období od zjištění úpadku (prohlášení konkursu) do skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu), případně, zda má věřitel nadále možnost domáhat se takového příslušenství za toto období, a 2) zda, v případě, kdy je v insolvenčním řízení v rámci konkursu plně uspokojena pohledávka věřitele v přihlášené výši včetně jejího příslušenství, přirůstá příslušenství této pohledávky i po dobu od zjištění úpadku (prohlášení konkursu) do skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu) a uspokojení věřitele. Dovolatel s poukazem na ustanovení § 170, § 171 odst. 1 a 3 a § 229 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona namítá, že úroky z prodlení nemohou po dobu trvání insolvenčního řízení k pohledávce věřitele přirůstat a dlužníkovi se přičítat, neboť dlužník (povinný) je omezen v nakládání se svou majetkovou podstatou, resp. nemá dispoziční oprávnění nakládat se svou majetkovou podstatou, a nemůže tak věřiteli (povinnému) plnit, resp. nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit dobu, kdy bude věřitel (povinný) poměrně, částečně či zcela uspokojen. V případě, kdy je v insolvenčním řízení v rámci konkursu plně uspokojena pohledávka věřitele v přihlášené výši včetně jejího příslušenství, musí taková pohledávka věřitele zaniknout v plném rozsahu ke dni skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu) a uspokojení věřitele, a to bez možnosti věřitele domáhat se dalšího příslušenství této pohledávky, které se v rámci insolvenčního řízení neuspokojuje, tudíž nemůže ani po dobu insolvenčního řízení přirůstat.

7. Dále považuje za nepřezkoumatelný závěr odvolacího soudu o tom, že by měl hradit zákonné úroky z prodlení z jistiny počínaje od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021, když oprávněná byla plně uspokojena již ke dni 16. 4. 2019, jak vyplývá z insolvenčního spisu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení otázky, kterou dosud dovolací soud v úplnosti neřešil, a to zda lze v exekučním řízení v případě, že pohledávka oprávněné včetně jejího příslušenství byla ve výši, v jaké byla přihlášena do insolvenčního řízení zcela uspokojena, vymáhat příslušenství (úroky z prodlení) jistiny dospělé za období od rozhodnutí o úpadku (prohlášení konkursu) do skončení insolvenčního řízení (zrušení konkursu) a uspokojení věřitele.

9. Dovolání je důvodné.

10. Podle § 268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 a § 55 odst. 4 větou druhou exekučního řádu bude exekuce zastavena, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden.

11. Podle § 165 odst. 4 insolvenčního zákona, ve znění zákona č. 294/2013 Sb., není-li dále stanoveno jinak, plnění poskytnuté věřiteli po rozhodnutí o úpadku postupem podle tohoto zákona k uspokojení jeho pohledávky se započte nejprve na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z prodlení a nakonec na náklady spojené s uplatněním pohledávky.

12. Podle § 170 písm. b) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

13. Podle § 244 insolvenčního zákona konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.

14. Podle § 307 odst. 1 insolvenčního zákona rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.

15. Podle § 307 odst. 2 insolvenčního zákona v rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.

16. V obecné rovině má zahájené insolvenční řízení u povinného ve vztahu k exekuci vedené proti povinnému za následek, že exekuci nelze od okamžiku, v němž nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, provést, tj. nelze exekučně postihnout majetek povinného nebo jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty povinného [srov. § 109 odst. 1 písm. c), odst. 4 insolvenčního zákona, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2016, sp. zn. 21 Cdo 4369/2014].

17. Z obsahu spisu a ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v souzené věci byla exekuce zahájena dne 1. 2. 2016 a insolvenční řízení vůči povinnému bylo zahájeno dne 10. 8. 2016, přičemž úpadek povinného byl řešen konkursem. V průběhu konkursu byla přihlášená a insolvenčním správcem uznaná pohledávka oprávněné plně uhrazena (podle zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení ze dne 16. 4. 2019).

18. Z § 170 písm. b) insolvenčního zákona mimo jiné vyplývá, že úroky z prodlení, které se staly splatnými až po rozhodnutí o úpadku, se neuspokojují žádným ze způsobu řešení úpadku, tedy ani v případě konkursu. To však neznamená, že v případě konkursu neuspokojené úroky od rozhodnutí o úpadku do vyplacení plnění (jistiny) insolvenčním správcem zanikají; nejde-li o specifický případ zániku dlužníka ve smyslu § 311 insolvenčního zákona. Insolvenční zákon totiž neobsahuje obecnou úpravu uspokojení úroků z prodlení, pouze stanoví pravidla, jakým způsobem jsou uspokojovány v insolvenčním řízení. Proto tedy oprávněné osobě nadále přísluší úroky z prodlení z přiznané jistiny od rozhodnutí o úpadku, a to až do vyplacení výtěžku zpeněžení, neboli vyplacení plnění insolvenčním správcem. Rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení konkursu nemá na dobu trvání prodlení s plněním pohledávky vliv, neboť jej soud ve smyslu § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona vydá až po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení (§ 307 odst. 3 insolvenčního zákona). Soudní exekutor proto může nadále exekučně vymáhat vymezené příslušenství a důvod k zastavení exekuce není dán.

19. Odvolací soud stanovil, že doba prodlení trvala od 10. 8. 2016 do 8. 4. 2021, kdy měl plnění ve výši 2 648 042,20 Kč obdržet soudní exekutor.

20. Dovolací soud doplnil dokazování o zjištění, kdy bylo oprávněné vyplaceno plnění, přičemž oprávněná sdělila, že tuto částku obdržela dne 8. 4. 2021, zatímco insolvenční správce sdělil, že oprávněné poskytl plnění dne 5. 4. 2019. Číslo účtu uvedené v insolvenčním správcem přiloženém potvrzení o převodu finančních prostředků souhlasí s číslem účtu uvedeným v přihlášce pohledávky oprávněné přihlášené do insolvenčního řízení dne 18. 8. 2016 (č. l. 48 spisu). Jestliže se odvolací soud spokojil toliko se zprávou exekutora, aniž si vyžádal i zprávu insolvenčního správce, zůstalo jeho dokazování neúplné, a proto rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Závěr odvolacího soudu, že doba prodlení trvala do 8. 4. 2021 (a tomu odpovídající výše neuspokojeného úroku z prodlení), je přinejmenším předčasný, neboť nezohledňuje všechny podstatné skutkové okolnosti dané věci.

21. Dovolací soud proto postupoval podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu částečně zrušil v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Protože dovolání povinného proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jíž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, není podle § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

22. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

23. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno v závislosti na výsledku odvolacího řízení (bude-li exekuce zastavena zcela, bude o nákladech řízení rozhodovat odvolací soud).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů