// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 21.04.2022
Dočasná ztráta vykonatelnosti cizího rozhodnutí po zahájení exekučního řízení
Exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2021 neobsahoval úpravu uznávání cizích rozhodnutí, tudíž nedovoloval exekuci na základě cizích rozhodnutí (exekučních titulů), pokud u nich nebylo ve zvláštním řízení vydáno prohlášení o vykonatelnosti či rozhodnutí o uznání.
Ztrátu vykonatelnosti cizího exekučního titulu, který byl v době zahájení exekučního řízení perfektní, je nutné posuzovat podle stavu ke dni vydání rozhodnutí o zastavení exekuce; došlo-li do doby takového rozhodnutí k odstranění nedostatku vykonatelnosti exekučního titulu, nelze důvod pro zastavení exekuce dovodit.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1270/2021, ze dne 2. 2. 2022
Dotčené předpisy:
§ 268 odst. 1 o. s. ř.
§ 37 odst. 2 písm. b) zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 31. 12. 2021
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) výrokem I. usnesení ze dne 5. 6. 2019, č. j. 29 EXE 4/2018-150, zamítl návrh povinné 2) na zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 006 EX 1194/18 u soudní exekutorky JUDr. A. B., Ph.D., Exekutorský úřad Brno-město (dále „soudní exekutorka“), na základě pověření okresního soudu ze dne 10. 8. 2018, č. j. 29 EXE 4/2018-25, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Amsterdamu (Rechtbank Amsterdam, Nizozemské království) ze dne 30. 4. 2014, č. j. C/13/551683/HA ZA 13-1561 (dále „exekuční titul“); zároveň výrokem II. odložil provedení exekuce do doby pravomocného skončení odvolacího řízení o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu na území České republiky, vedeného u Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“ či „krajský soud“) pod sp. zn. 20 Co 288/2017.
2/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v okamžiku zahájení exekuce sice byl exekuční titul prohlášen za vykonatelný na území České republiky, a to usnesením okresního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 29 EXE 150/2017-24 (dále „usnesení o prohlášení vykonatelnosti“), ve spojení s potvrzujícím usnesením krajského soudu ze dne 1. 6. 2018, č. j. 20 Co 288/207-72, avšak posléze (po zahájení exekučního řízení) Nejvyšší soud k dovolání povinné 2) usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. 20 Cdo 3811/2018-96, potvrzující usnesení krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil za účelem doplnění a přezkoumání okolnosti řádného doručování exekučního titulu a dalších písemností soudu. Povinná 2) svým návrhem usiluje o zastavení exekuce, jež odůvodňuje tím, že exekuční titul pozbyl díky zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu vykonatelnosti a v exekučním řízení proto nelze pokračovat (§ 268 odst. 1 písm. b/ a písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“).
3/ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu nebylo dotčeno přímo na prvním stupni vydané usnesení o prohlášení vykonatelnosti, nýbrž toliko potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu; usnesení o prohlášení vykonatelnosti proto pozbylo pouze účinků právní moci, avšak nikoli vykonatelnosti, neboť „každé usnesení je ze zákona předběžně vykonatelné“ (s odkazem na § 171 odst. 2 o. s. ř.). Exekuční titul je z tohoto důvodu na území České republiky stále vykonatelný a zastavení exekuce je tak předčasné. Do okamžiku pravomocného skončení odvolacího řízení o prohlášení vykonatelnosti soud prvního stupně provedení exekuce odložil, aniž by tím hodlal předjímat výsledek „obnoveného odvolacího řízení“.
4/ Krajský soud k odvolání povinné 2) usnesením ze dne 23. 3. 2020, č. j. 20 Co 316/2019-174, rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce potvrdil (výrok I.) a ohledně výroku, jímž byla exekuce odložena, odvolání odmítl (výrok II). Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně konstatoval, že v souladu s článkem 47 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), nebyla po vydání zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu v řízení učiněna jiná opatření než zajišťovací povahy (která byla ostatně posléze zrušena), a povinní proto na svých právech nebyli nijak dotčeni. Krajský soud již ostatně rozsudkem ze dne 5. 11. 2019, č. j. 20 Co 288/2017-159, usnesení o prohlášení vykonatelnosti opětovně (kladně) potvrdil; bylo by proto „zcela nelogické a „v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení exekuci zastavit“, jsou-li všechny předpoklady pro exekuci cizího rozhodnutí splněny, současně s přihlédnutím k tomu, že povinní nebyli na svých právech v průběhu exekuce dotčeni (odkladem provedení exekuce byla jim i oprávněným poskytnuta „komplexní ochrana“). Odvolání povinné 2) proti výroku o odkladu provedení exekuce označil za subjektivně nepřípustné.
5/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná 2) v rozsahu výroku I. dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky „zda je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b), příp. písm. h) o. s. ř., pokud je u exekučního titulu - cizího rozhodnutí po nařízení exekuce zrušeno potvrzení prohlášení o vykonatelnosti exekučního titulu na území ČR vydané ve smyslu § 37 odst. 2 písm. b) exekučního řádu v řízení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (nařízení Brusel I); nebo zda pro pokračování vedení exekuce na základě takového exekučního titulu existuje předběžná vykonatelnost podle § 171 odst. 2 o. s. ř. odvoláním napadeného ‚prvostupňového‘ usnesení o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu“.
6/ Dovolatelka zdůraznila, že usnesení o prohlášení vykonatelnosti se stalo vykonatelným teprve po nabytí právní moci podle § 171 odst. 3 o. s. ř., tj. až po pravomocném skončení odvolacího řízení proti uvedenému usnesení, a není tedy možno uvažovat o jeho (předběžné) vykonatelnosti, jak naznačují oba soudy. V provedení exekuce proto nastala neodstranitelná překážka, která musí vyústit v její zastavení. Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla změnu napadeného usnesení tak, že se exekuce zastavuje, popř. zrušení usnesení odvolacího soudu, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení.
7/ Oprávnění ve svém vyjádření k dovolání připomněli, že exekuční řízení bylo zahájeno na podkladě exekučního titulu, jenž byl na území České republiky pravomocně prohlášen za vykonatelný. Soud prvního stupně postupoval správně, jestliže v důsledku zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu provedení exekuce pouze odložil, protože žádný důvod pro zastavení exekuce nenastal. Navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.
8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné 2) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce dočasné ztráty vykonatelnosti cizího rozhodnutí po zahájení exekučního řízení přípustné, neboť taková otázka doposud nebyla dovolacím soudem řešena (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné.
9/ Předně je zapotřebí uvést, že usnesení o prohlášení vykonatelnosti cizího rozhodnutí bylo do účinnosti novely ex. řádu ve znění zákona č. 286/2021 Sb. (a tudíž k datu vydání zkoumaného exekučního titulu) nezbytným předpokladem jeho vykonatelnosti na území České republiky, který musel být splněn ke dni zahájení exekučního řízení; v případě pozdějšího zjištění uvedeného formálního nedostatku exekučního titulu (v průběhu již nařízené či pověřeným exekutorem vedené exekuce) by zmíněná skutečnost představovala důvod pro zastavení exekuce (§ 268 o. s. ř.), a to i v případě, že by po podání exekučního návrhu byl označený formální nedostatek zhojen, neboť nabytí vykonatelnosti exekučního titulu až po zahájení exekuce neobstojí z důvodu, že by oprávněný získal neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří exekuční návrh podali až poté, co se exekuční titul stal vykonatelným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3846/2013). K předchozímu výkladu je třeba doplnit, že exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2021 neobsahoval úpravu uznávání cizích rozhodnutí, tudíž nedovoloval exekuci na základě cizích rozhodnutí (exekučních titulů), pokud u nich nebylo ve zvláštním řízení vydáno prohlášení o vykonatelnosti či rozhodnutí o uznání (srov. § 37 odst. 2 písm. b/ ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021).
10/ Zákon (ex. řád) ani jeho interpretace takový význam (viz shora), jaký je přiřazován době zahájení exekuce, nespojuje s jakýmkoli jiným okamžikem dalších fází exekučního řízení, zjevně proto, že ve prospěch jiného časového momentu po zahájení řízení (např. doby podání návrhu na zastavení exekuce apod.) nelze nalézt obdobnou, důležitost podání exekučního návrhu podporující, argumentaci; opačný názor by význam zahájení exekučního řízení hlediskem zkoumání formálních a materiálních náležitostí exekučního titulu výrazně deformoval (snižoval) či přímo negoval. Z toho plyne, že ztrátě vykonatelnosti exekučního titulu až po zahájení exekučního řízení nelze přikládat stejné (či obdobně přísné) důsledky jako v případě nevykonatelnosti exekučního titulu existující v okamžiku zahájení řízení.
11/ Ve vztahu k posuzované věci je tudíž podstatné, že ke dni zahájení exekuce (podání exekučního návrhu) byl použitý exekuční titul pravomocně prohlášen za vykonatelný na území České republiky, takže později založená vada vykonatelnosti, která nebyla zaviněna (vyvolána) oprávněnými, nezakládá bez dalšího důvod k zastavení exekuce za situace, kdy již došlo k odstranění uvedené překážky (ta vznikla v důsledku kasačního rozhodnutí dovolacího soudu, který věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, přičemž exekuční soud odkladem provedení exekuce na „nový“ výsledek odvolacího řízení vyčkal). Nejvyšší soud v obecné rovině považuje nedostatek právní moci usnesení o prohlášení vykonatelnosti cizího rozhodnutí za relevantní skutečnost, která by zamezovala provedení exekuce (úvahy soudu prvního stupně o nepravomocném usnesení o prohlášení vykonatelnosti ve smyslu § 171 odst. 2 o. s. ř. jsou v rámci posuzování podmínek nařízení a provedení exekuce nepřípadné, neboť usnesení o prohlášení vykonatelnosti z povahy věci není předběžně vykonatelné, ale má povahu sui generis, tj. samo o sobě stvrzuje vykonatelnost jiného - cizího rozhodnutí, k čemuž je právní moc nezbytná). Jestliže však zmíněná vada vykonatelnosti byla odstraněna před zastavením exekuce (s ohledem na suspenzivní účinky odvolání před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu) a cizí exekuční titul byl perfektní (rovněž) v době zahájení exekuce, bylo by přepjatě formalistické zastavení exekuce požadovat, je-li se zřetelem k logické srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu rozhodnutí /exekuce/ uvedených v § 268 o. s. ř. přirozeným smyslem a účelem exekuci provést, nikoli zastavit (z řady obdobných rozhodnutí zmiňujících tuto fundamentální zásadu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2706/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 1210/2020). Zároveň nelze přehlédnout ani princip hospodárnosti exekučního řízení, u něhož by zastavení exekuce v okamžiku splněných podmínek exekuce nutně vyvolalo opětovné podání exekučního návrhu a vznik dalších nákladů řízení.
12/ Předchozí závěry, jež zcela konzumují dovolatelkou předestřené otázky, lze shrnout tak, že ztrátu vykonatelnosti exekučního titulu, který byl v době zahájení exekučního řízení perfektní, je nutné posuzovat podle stavu ke dni vydání rozhodnutí o zastavení exekuce; došlo-li do doby takového rozhodnutí k odstranění nedostatku vykonatelnosti exekučního titulu, nelze důvod pro zastavení exekuce dovodit. Odvolací soud tudíž napadeným usnesením věcně nepochybil, a Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl se zřetelem k tomu, že v postupu odvolacího soudu a soudu prvního stupně rovněž neshledal žádné vady, k nimž by musel ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout (na takové vady ostatně nepoukazuje ani dovolatelka).
13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., zahrnují-li účelně vynaložené náklady v celkové částce 23 711,16 Kč ve věci zcela úspěšných oprávněných (manželů v pozici solidárních příjemců náhrad) mimosmluvní odměnu advokátky oprávněných za dva společné úkony právní služby snížené o 20% (sepis vyjádření k dovolání ze dne 3. 7. 2020) ve výši 19 296 Kč, vychází-li tarifní hodnota ve výši vymáhané částky z přepočtu podle kurzovního lístku České národní banky ke dni 3. 7. 2020 při kurzu 24,98 Kč/EUR (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k/, § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 a § 14a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů - dále „AT“), jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 AT) a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 115,16 Kč
Autor: -mha-