// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 13.10.2021

Nařízení jednání k rozvržení rozdělované podstaty

Ode dne 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu, provedená zákonem č. 396/2012 Sb., nemusí být při výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitých věcí rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty jen při rozvrhovém jednání, a to v zájmu „zrychlení a zefektivnění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti“. Soud (soudní exekutor) nařídí rozvrhové jednání pouze tehdy, navrhne-li to (požádá-li o nařízení rozvrhového jednání) věřitel, oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, nebo povinný, a to ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění oznámení o přihlášených pohledávkách na úřední desce soudu (soudního exekutora) podle § 336p odst. 1 o. s. ř. nebo od doručení dodatečného oznámení podle § 336p odst. 2 o. s. ř. Požádá-li o nařízení rozvrhového jednání alespoň jedna z uvedených oprávněných osob, soud (soudní exekutor) jednání o rozvrhu rozdělované podstaty nařídí poté, co usnesení o příklepu nabude právní moci a po zaplacení nejvyššího podání, resp. poté, co usnesení o předražku nabude právní moci, a po zaplacení předražku vydražitelem, a po uplynutí lhůty podle § 336p. K jednání soud (soudní exekutor) předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (srov. § 336q odst. 3 o. s. ř.).

Nepožádá-li žádná z oprávněných osob o nařízení jednání o rozvrhu nebo je-li žádost oprávněné osoby podána opožděně (po uplynutí zákonem stanovené lhůty), rozvrhne soud rozdělovanou podstatu bez jednání podle § 337c o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3072/2020, ze dne 29. 7. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř.
§ 336p odst. 1 o. s. ř.
§ 336p odst. 2 o. s. ř.
§ 336q odst. 1 o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz

Z odůvodnění:

Městský soud v Brně pověřením ze dne 13. 5. 2016 č. j. 26 EXE 1500/2016-8 (opraveným pověřením ze dne 19. 2. 2019 č. j. 26 EXE 1500/2016-70) podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016 č. j. 54 C 183/2015-30, jímž byl nařízen prodej zastavených nemovitých věcí, a to bytové jednotky č. 2278/23 v domě č. p. XY, XY, XY na pozemku parc. č. XY, XY, XY s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti 6445/472724, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, část obce a katastrální území XY, na LV č. XY (dále jen „předmětné nemovité věci“), k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 1 200 000 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 36 800 Kč, pověřil Mgr. P. J., soudního exekutora se sídlem exekutorského úřadu v C., provedením exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí.

Soudní exekutor Mgr. P. J. exekučním příkazem ze dne 19. 5. 2016 č. j. 129 EX 2518/16-8 rozhodl o provedení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí a za tímto účelem vydal usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášku o provedení elektronické dražby nemovité věci) ze dne 20. 9. 2016 č. j. 129 EX 2518/16-25 (dále jen „dražební vyhláška“). Usnesením soudního exekutora Mgr. P. J. ze dne 30. 1. 2018 č. j. 129 EX 2518/16-43, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2019 č. j. 20 Co 99/2018-63 (dovolání povinného proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019 č. j. 21 Cdo 2241/2019-129 odmítnuto) a které nabylo právní moci dne 15. 2. 2019, soudní exekutor (mimo jiné) udělil příklep vydražitelům na dražené nemovité věci (předmětné nemovité věci) na nejvyšší podání 3 026 000 Kč. Dne 19. 3. 2019 č. j. 129 EX 2518/16-81 soudní exekutor Mgr. P. J. nařídil v sídle soudního exekutora rozvrhové jednání, a to na den 24. 4. 2019 v 10 hodin.

Usnesením ze dne 18. 4. 2019 č. j. 129 EX 2518/16-103 soudní exekutor Mgr. P. J. rozvrhnul rozdělovanou podstatu ve výši 3 026 000 Kč tak, že pohledávka soudního exekutora Mgr. P. J. se sídlem exekutorského úřadu v Chrudimi, Škroupova č. 150, se uspokojí co do 16 069 Kč, že „pohledávka“ oprávněných se uspokojí co do 2 550 603 Kč a že o zbylé částce 459 328 Kč bude rozhodnuto samostatným usnesením. Soudní exekutor vycházel z toho, že dražba předmětných nemovitých věcí proběhla dne 30. 1. 2018, že oznámení o přihlášených pohledávkách ze dne 30. 1. 2018 č. j. 129 EX 2518/16-45 bylo na úřední desce soudního exekutora zveřejněno dne 31. 1. 2018, že v patnáctidenní lhůtě od zveřejnění „žádná z osob uvedených v § 336q o. s. ř. nepožádala ani nenavrhla jednání o rozvrhu rozdělované podstaty“ a že přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí nebyly nikým popřeny. Soudní exekutor dovodil, že přestože k návrhu povinného ze dne 20. 2. 2019 nařídil na den 24. 4. 2019 rozvrhové jednání, tak pro jeho nařízení nebyly splněny procesní podmínky, neboť žádost povinného podle § 336b odst. 4 písm. b) občanského soudního řádu byla podána opožděně, a proto o rozvrhu rozdělované podstaty rozhodl bez jednání. Soudní exekutor uzavřel, že nejprve má být v první skupině uspokojena pohledávka nákladů exekuce – nákladů soudního exekutora, přičemž v části 459 328 Kč připadající na tuto pohledávku bude rozhodnuto samostatným usnesením po rozhodnutí exekučního soudu o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, že ve čtvrté skupině bude jako první v pořadí uspokojena v plné výši přihlášená pohledávka oprávněných ve výši 1 820 000 Kč zajištěná zástavním právem na předmětných nemovitých věcech podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18. 8. 2014 (s právními účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí k témuž dni), že jako druhá v pořadí bude částečně uspokojena (co do 760 603 Kč) vymáhaná pohledávka ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím zajištěná zástavním právem na předmětných nemovitých věcech podle zástavní smlouvy ze dne 30. 3. 2015 (s právními účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ke dni 1. 4. 2015) a že z důvodu „vyčerpání“ rozdělované podstaty nebude pohledávka uplatněná v šesté skupině Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj v Brně podle „vykonatelného výkazu nedoplatků č. j.: 260166/18/3001-80542-711763 ke dni 24. 1. 2019“ ve výši 3 553 Kč z rozdělované podstaty uspokojena ani částečně.

K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 4. 2020 č. j. 20 Co 244/2019-130 potvrdil usnesení soudního exekutora a rozhodl, že oprávněným, vydražitelům ani přihlášenému věřiteli se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Odvolací soud dovodil, že po vydání usnesení o příklepu nelze zastavit výkon rozhodnutí, že povinný již dříve v tomto řízení „formálně popřel pohledávku oprávněného“, přičemž tyto jeho námitky byly podány ve fázi odvolacího řízení proti usnesení o příklepu, ovšem ukončením „této fáze“ je znemožněno nadále o těchto námitkách rozhodovat, a že bylo na povinném, aby nepromeškal „správnou příležitost“ a podal „návrh dle ust. 267a odst. 1 o. s. ř.“. Dále dovodil, že pohledávka oprávněného, pro kterou se výkon rozhodnutí (exekuce) vede, není přihlášenou pohledávkou ve smyslu § 336f občanského soudního řádu, a že proto není třeba, aby byla v oznámení o přihlášených pohledávkách specifikována. Odvolací soud zdůraznil, že vady řízení ani vady zmatečnostní se z obsahu spisu nepodávají, že povinnému byl v průběhu řízení o prodej „zastavené nemovitosti“ poskytnut „plný katalog poučení o jeho procesních právech“, že povinný je kvalifikovaně právně zastoupen a že je tak „koncepčně vyloučeno“, aby odvolací soud v této fázi řízení (byť jen „ad eventum“) „zhojoval“ okolnosti, které byly završeny v předchozích fázích řízení. Uzavřel, že porušení subjektivních práv povinného, které by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nenastalo.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že dražební vyhláška soudního exekutora neobsahuje poučení podle § 336b odst. 4 občanského soudního řádu o možnosti povinného ve stanovené lhůtě popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, či v téže lhůtě žádat o nařízení jednání k rozvržení rozdělované podstaty, a že proto lhůta „uložená“ povinnému v tomto ustanovení nikdy nepočala běžet. Povinný považuje za nezákonný postup soudního exekutora, který z důvodu zmeškání této lhůty nenařídil jednání o rozvrhu podstaty, přičemž za nesprávný považuje i postup odvolacího soudu, který nenařídil jednání ohledně projednání odvolání povinného do usnesení soudního exekutora o rozvržení rozdělované podstaty. Povinný se domnívá, že oprávnění řádně nedoložili existenci pohledávky ve výši 1 820 000 Kč, když tuto pohledávku dokládali toliko prostými kopiemi listin bez jakéhokoli úředního ověření. Dále uvedl, že na rozvrhovém jednání hodlal popřít nejenom pohledávku, pro kterou byla nařízena a vedena exekuce, ale i přihlášenou pohledávku oprávněných ve výši 1 820 000 Kč, a že je nesprávný závěr odvolacího soudu, že povinný „formálně popřel“ pohledávku oprávněných již ve fázi odvolacího řízení proti usnesení o příklepu a že ukončením této fáze exekučního řízení je znemožněno o těchto jeho námitkách rozhodovat, neboť má za to, že podání opravného prostředku nelze považovat za popření pohledávek oprávněných. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku ve věci samé zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávnění navrhli, aby dovolací soud dovolání povinného jako nepřípustné odmítl, eventuálně jako nedůvodné zamítl, neboť napadené rozhodnutí je (podle jejich názoru) věcně správné a netrpí žádnou z vytýkaných vad. Uvedli, že pohledávku ve výši 1 820 000 Kč povinný v rámci řízení o soudní prodej zástavy sám uznal co do částky 1 400 000 Kč a že „druhá pohledávka ve výši 1 100 000 Kč“ byla zjištěna i v řízení u Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 26 EXE 1500/2016, tedy že existence pohledávek byla jednoznačně prokázána. Podle názoru oprávněných je jednání povinného „jen pouhopouhou obstrukcí mající za cíl zmařit uspokojení oprávněných“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Namítá-li povinný, že oprávnění řádně nedoložili existenci přihlášené pohledávky ve výši 1 820 000 Kč, jestliže ji dokládali toliko prostými kopiemi listin bez jakéhokoli úředního ověření, činí tak neopodstatněně, neboť z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 1998 sp. zn. 1 Odon 53/97, které bylo uveřejněno pod č. 64 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004 sp. zn. 32 Odo 964/2003, který byl uveřejněn pod č. 154 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 29 Odo 801/2005) vyplývá závěr, že občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze originály listin a že ačkoli jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek vhodnější než jejich neověřené kopie a soud by se, pokud pro to nejsou závažné důvody, neměl při dokazování spokojit pouze s fotokopií listiny, nelze takový postup (tj. provádění důkazu kopií listiny) prohlásit za odporující zákonu; v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu. K rozdílu mezi hodnocením důkazu v podobě originálu listiny vlastnoručně podepsané a kopie listiny srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 a v něm vyjádřený závěr, že je-li listina vlastnoručně podepsána, má se za to, že je pravá a správná (pravdivá); důkaz provedený úředně neověřenou vlastnoručně nepodepsanou kopií (fotokopií, průpisem, průklepem) listiny soud hodnotí (jako každý jiný důkaz) podle zásad upravených v ustanovení § 132 a násl. o. s. ř., pravidla pro hodnocení důkazu provedeného vlastnoručně podepsanou soukromou listinou se v tomto případě neuplatní.

V projednávané věci napadené usnesení odvolacího soudu závisí mimo jiné na vyřešení právní otázky, za jakých podmínek je soudní exekutor povinen nařídit jednání k rozvržení rozdělované podstaty. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. je přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání povinného není opodstatněné.

Podle ustanovení § 59 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), exekuci prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých věcí.

Podle ustanovení § 69 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí.

Podle ustanovení § 52 odst. 2 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu.

Podle § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. v dražební vyhlášce soud upozorní oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží.

Podle § 336p odst. 1 o. s. ř. nejpozději do 7 dnů ode dne konání první dražby soud na úřední desce zveřejní i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž soud rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky, které byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení poučí přihlášené věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle § 336f odst. 5.

Podle § 336p odst. 2 o. s. ř. jestliže soud do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé přihlášce podle § 336f odst. 4, uvede tuto skutečnost v oznámení samostatně. Nebude-li přihláška pohledávky poté odmítnuta, zašle soud oprávněnému, povinnému a všem přihlášeným věřitelům, o jejichž pohledávkách soud rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení oznámení mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí nebo požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, s tím, že k námitkám nebo žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží.

Podle § 336q odst. 1 o. s. ř. požádá-li o to alespoň jeden věřitel, případně oprávněný nebo povinný, podle § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. nebo § 336p odst. 2 o. s. ř., nařídí soud po právní moci usnesení o příklepu, zaplacení nejvyššího podání nebo předražku vydražitelem, právní moci usnesení o předražku a uplynutí lhůty podle § 336p jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.

Ode dne 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu, provedená zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nemusí být při výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitých věcí rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty jen při rozvrhovém jednání, a to – jak uvádí důvodová zpráva k bodům 63, 65, 68 až 70 uvedeného zákona – v zájmu „zrychlení a zefektivnění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti“. Soud (soudní exekutor) nařídí rozvrhové jednání pouze tehdy, navrhne-li to (požádá-li o nařízení rozvrhového jednání) věřitel, oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, nebo povinný, a to – jak vyplývá z ustanovení § 336b odst. 4 písm. b) a § 336p o. s. ř. – ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění oznámení o přihlášených pohledávkách na úřední desce soudu (soudního exekutora) podle § 336p odst. 1 o. s. ř. nebo od doručení dodatečného oznámení podle § 336p odst. 2 o. s. ř. Požádá-li o nařízení rozvrhového jednání alespoň jedna z uvedených oprávněných osob, soud (soudní exekutor) jednání o rozvrhu rozdělované podstaty nařídí poté, co usnesení o příklepu nabude právní moci a po zaplacení nejvyššího podání, resp. poté, co usnesení o předražku nabude právní moci, a po zaplacení předražku vydražitelem, a po uplynutí lhůty podle § 336p. K jednání soud (soudní exekutor) předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (srov. § 336q odst. 3 o. s. ř.). Nepožádá-li žádná z oprávněných osob o nařízení jednání o rozvrhu nebo je-li žádost oprávněné osoby podána opožděně (po uplynutí zákonem stanovené lhůty), rozvrhne soud rozdělovanou podstatu bez jednání podle § 337c o. s. ř. (srov. § 337 odst. 1 o. s. ř.).

V projednávané věci povinný, který byl oprávněn požádat soudního exekutora Mgr. P. J., aby nařídil jednání o rozvrhu rozdělované podstaty, svou žádost o nařízení rozvrhového jednání ze dne 20. 2. 2019 doručil soudnímu exekutorovi dne 21. 2. 2019, tedy až po uplynutí zákonem stanovené lhůty 15 dnů od zveřejnění oznámení o přihlášených pohledávkách ze dne 30. 1. 2018 č. j. 129 EX 2518/16-45 na úřední desce soudního exekutora podle § 336p odst. 1 o. s. ř., k němuž došlo – jak vyplývá z obsahu spisu – dne 31. 1. 2018. Nenařídil-li za těchto okolností soudní exekutor jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozvrhnul-li usnesením ze dne 18. 4. 2019 č. j. 129 EX 2518/16-103 rozdělovanou podstatu bez jednání podle § 337c o. s. ř., postupoval v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor rozhodl bez nařízení jednání v souladu se zákonem, nemusel k projednání odvolání povinného proti uvedenému usnesení soudního exekutora nařizovat jednání ani odvolací soud (srov. § 254 odst. 8 o. s. ř.).

Namítá-li dovolatel, že lhůta stanovená povinnému v § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. nikdy nepočala běžet, neboť dražební vyhláška soudního exekutora neobsahuje poučení podle tohoto ustanovení o možnosti povinného ve stanovené lhůtě popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, či v téže lhůtě žádat o nařízení jednání k rozvržení rozdělované podstaty, pak přehlíží, že uvedené poučení (včetně poučení, že k námitkám a žádosti o nařízení rozvrhového jednání učiněným později se nepřihlíží) je součástí oznámení soudního exekutora o přihlášených pohledávkách ze dne 30. 1. 2018 č. j. 129 EX 2518/16-45 podle § 336p odst. 1 o. s. ř., které bylo zveřejněno na úřední desce soudního exekutora dne 31. 1. 2018. I když tedy dražební vyhláška postrádá upozornění oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, dalších věřitelů a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky ve stanovené lhůtě, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, a poučení, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží, dostalo se povinnému tohoto upozornění a poučení jiným způsobem, který povinnému umožňoval uplatnit v zákonem stanovené lhůtě právo požadovat nařízení rozvrhového jednání (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. 20 Cdo 4012/2015).

Namítá-li dále dovolatel, že na jednání o rozvrhu rozdělované podstaty hodlal popřít rovněž pohledávku, pro kterou byla nařízena a vedena exekuce, pak opomíjí ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že nástrojem k tomu, aby exekuce případně nebyla vedena, protože vymáhaná pohledávka zcela nebo zčásti neexistuje nebo zanikla, není institut popření pravosti, pořadí či výše vykonávané pohledávky podle ustanovení § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. (který je realizován na základě oznámení o přihlášených pohledávkách podle ustanovení § 336p odst. 1 o. s. ř.), ale zastavení exekuce s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017 sp. zn. 20 Cdo 1273/2017).

Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů