// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 07.06.2021
Uvedení věcných břemen ve výroku dražební vyhlášky
Soudní exekutor je povinen ve výroku dražební vyhlášky podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. g) o. s. ř. uvést nejen věcná břemena váznoucí na nemovité věci, která byla zřízena právním jednáním a která byla na tomto podkladě zapsána do katastru nemovitostí, ale i věcná břemena, která vznikla na základě jiných právních skutečností a která nebyla po jejich vzniku zapsána do katastru nemovitostí.
Vyjde-li věcné břemeno váznoucí na nemovité věci a nezapsané do katastru nemovitostí najevo až po vydání dražební vyhlášky, v níž z tohoto důvodu nebylo uvedeno, je soudní exekutor po zahájení dražebního jednání toto (další) věcné břemeno oznámit a zvážit, zda dražební jednání neodročí za účelem změny usnesení o výsledné ceně nemovité věci a jejího příslušenství, popřípadě k rozhodnutí o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni podle § 336a o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3460/2020, ze dne 16. 3. 2021
Dotčené předpisy:
§ 336b odst. 2 písm. g) o. s. ř.
§ 336i odst. 3 písm. b) o. s. ř.
§ 336k odst. 4 o. s. ř.
§ 1260 odst. 1 o. z.
§ 1262 odst. 1 o. z.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 8. 2020 č. j. 24 Co 890/2020-292 k odvolání vydražitelky potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. L. J. ze dne 13. 5. 2020 č. j. 203 Ex 27008/14-271, kterým soudní exekutor udělil příklep vydražitelce na vydraženou nemovitou věc – bytovou jednotku XY v domě č. p. XY na pozemku XY s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti 510/10000, zapsanou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY a katastrální území XY, na LV XY (dále jen „bytová jednotka“), za nejvyšší podání ve výši 2 460 000 Kč, stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání do 15 dnů ode dne doručení vyrozumění o právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelkou složená jistota ve výši 150 000 Kč, a uložil povinnému, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li později. Odvolací soud dospěl k závěru, že k porušení zákona při provedení dražby nedošlo, neboť ke dni konání dražebního jednání dne 13. 5. 2020 na dražené bytové jednotce nevázlo věcné břemeno doživotního užívání bytu zřízené ve prospěch L. B., která toto věcné břemeno oznámila soudnímu exekutorovi podáním ze dne 31. 3. 2020. Zdůraznil, že vznik věcného břemene zřízeného smlouvou jakožto věcného práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí „je vázán“ na zápis do katastru nemovitostí; „dokud tedy z katastru nemovitostí jakožto veřejného seznamu neplyne, že by takovéto věcné právo bylo k určité nemovité věci zapsáno, nelze jej hodnotit jako existentní“. Uvedl, že soudní exekutor provedl potřebná šetření stran existence uvedeného věcného břemene, na jejichž podkladě objasnil, že k zápisu věcného břemene v katastru nemovitostí nedošlo ani cestou opravy chyby v údajích v katastru nemovitostí, ani na základě návrhu L. B. na vklad do katastru nemovitostí, o němž bylo řízení dne 19. 8. 2019 zastaveno pro zpětvzetí návrhu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala vydražitelka dovolání. Namítá, že soudní exekutor nepostupoval v souladu s ustanovením § 336i odst. 3 písm. b) občanského soudního řádu, neboť „řádně neučinil všechny úkony k tomu, aby objektivně vyšetřil všechna jemu dostupná tvrzení“, a v usnesení o „nařízení dražebního roku o provedení elektronické dražby“ neuvedl, že „nemovitost může být zatížena věcným břemenem na základě práva vydržením, když byl o této skutečnosti informován a současná nájemnice podala žalobu na určení práva věcného břemene k bytu“. Uvedla, že „zde existuje právní podklad, na jehož základě může paní B. reálně uplatňovat právo věcného břemene, i když není zaznamenáno v katastru nemovitostí, a to vydržením“, a že v případě, že „bude soudem přiznáno vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni“, dojde k jejímu poškození, neboť nemovitost „vydražila za informace“, že nemovitost uvedeným věcným břemenem zatížena není. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém vyjádření ztotožnil s důvody dovolání vydražitelky a uvedl, že soudní exekutor měl ve dražební vyhlášce informovat o „věcném břemeni a jeho vydržení, ač nezapsaném v KN“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení právní otázky, zda je soudní exekutor při provádění exekuce prodejem nemovité věci povinen v dražební vyhlášce (usnesení o nařízení dražebního jednání) uvést věcná břemena váznoucí na nemovité věci i přesto, že nejsou zapsána v katastru nemovitostí. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání vydražitelky je opodstatněné.
Podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. g) o. s. ř. v dražební vyhlášce soud uvede věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. d)].
Podle ustanovení § 336i odst. 3 písm. b) o. s. ř. po zahájení dražebního jednání soudce nejprve oznámí, která další věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce na nemovité věci váznou, a zváží, zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí podle § 336a.
Podle ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2345/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4790/2007) je nemožnost zúčastnit se dražby důvodem ke změně usnesení soudu prvního stupně o příklepu zejména tehdy, jestliže v důsledku nezákonného postupu soudu byl vyloučen z účasti na dražbě dražitel (nikoliv povinný, který dražitelem být nemůže). Za porušení zákona při nařízení dražebního jednání se považují (mimo jiné) vydání dražební vyhlášky před právní mocí usnesení o výsledné ceně, nedodržení třicetidenní lhůty k nařízení dražebního jednání (§ 336d odst. 2 o. s. ř.), nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce, případně to, že dražební vyhláška neobsahovala všechny výroky předepsané zákonem, nebo obsahovala výroky, které byly v rozporu se zákonem nebo faktickým stavem, avšak jen tehdy, když nepříznivé důsledky „výroků v rozporu se zákonem“ nebylo možno odstranit jinak, tedy jestliže takový výrok v rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007 sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006 sp. zn. 20 Cdo 668/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2010 sp. zn. 20 Cdo 5060/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněné pod č. 111 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). K porušení zákona při provedení dražby pak dochází například tím, že soud neumožní dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělí příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožní přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročí jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby, atd. (srov. například usnesení ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2345/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 855/2014). Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, tedy k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 26 Cdo 587/2015).
Z uvedeného vyplývá, že porušením zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby ve smyslu ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. je též případ, kdy soud [soudní exekutor – srov. § 52 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů] ve výroku dražební vyhlášky neuvede jemu oznámené nebo jinak známé věcné břemeno, které prodejem nemovité věci v dražbě nezanikne, nebo kdy po zahájení dražebního jednání další věcné břemeno váznoucí na nemovité věci, které nebylo uvedeno v dražební vyhlášce, neoznámí a nezváží, zda dražební jednání neodročí za účelem změny usnesení o výsledné ceně nemovité věci a jejího příslušenství, popřípadě k rozhodnutí o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni podle § 336a o. s. ř.
Mezi věcná břemena patří i služebnosti upravené v ustanoveních § 1257–1302 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
Podle ustanovení § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena; ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.
Podle ustanovení § 1262 odst. 1 o. z. zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu; vzniká-li služebnost k věci zapsané do veřejného seznamu na základě jiné právní skutečnosti, zapíše se do veřejného seznamu i v takovém případě.
Z citovaných ustanovení plyne, že služebnost k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí vzniká zápisem do tohoto veřejného seznamu jen v případě, že se zřizuje právním jednáním (například smlouvou). Zakládá-li se služebnost k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jiné právní skutečnosti (například na vydržení po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena, nebo na rozhodnutí orgánu veřejné moci), vzniká již okamžikem, kdy tato právní skutečnost nastala (v případě vydržení uplynutím vydržecí doby a v případě rozhodnutí orgánu veřejné moci nabytím právní moci tohoto rozhodnutí). Na tom nic nemění skutečnost, že i takto vzniklá služebnost se podle zákona zapisuje do katastru nemovitostí, neboť zápis má v takovém případě jen deklaratorní povahu. Obdobným způsobem byl vznik věcných břemen upraven i v předchozím občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů).
S ohledem na výše uvedené je soudní exekutor povinen ve výroku dražební vyhlášky podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. g) o. s. ř. uvést nejen věcná břemena váznoucí na nemovité věci, která byla zřízena právním jednáním a která byla na tomto podkladě zapsána do katastru nemovitostí, ale i věcná břemena, která vznikla na základě jiných právních skutečností a která nebyla po jejich vzniku zapsána do katastru nemovitostí. Vyjde-li věcné břemeno váznoucí na nemovité věci a nezapsané do katastru nemovitostí najevo až po vydání dražební vyhlášky, v níž z tohoto důvodu nebylo uvedeno, je soudní exekutor po zahájení dražebního jednání toto (další) věcné břemeno oznámit a zvážit, zda dražební jednání neodročí za účelem změny usnesení o výsledné ceně nemovité věci a jejího příslušenství, popřípadě k rozhodnutí o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni podle § 336a o. s. ř.
V projednávané věci L. B. podáním ze dne 31. 3. 2020 sdělila soudnímu exekutorovi, že k bytové jednotce „nabyla práva vydržení věcného břemene užívání“, a to na základě notářského zápisu ze dne 11. 7. 2019 č. j. NZ 166/2019 o „prohlášení o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni – služebnosti“, který ke svému podání přiložila a podle něhož prohlásila, že podle darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne 6. 6. 2008 mezi ní a jejím manželem P. B. jako dárci a oprávněnými z věcného břemene na jedné straně a povinným (jejich synem) jako obdarovaným a povinným z věcného břemene na straně druhé se povinný stal výlučným vlastníkem bytové jednotky a touto smlouvou bylo jí a P. B. (který zemřel dne 24. 10. 2008) zřízeno věcné břemeno spočívající v právu doživotního užívání bytové jednotky, že toto právo není zapsáno v katastru nemovitostí, že byla od uzavření smlouvy přesvědčena, že jí právo výkonu věcného břemene náleží, že je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právo odpovídající věcného břemeni, že toto právo dlouhodobě a nepřetržitě fakticky vykonává od 6. 6. 2008 až k „dnešnímu“ dni a nadále je hodlá vykonávat, že její právo nebylo nikdy nikým, ani vlastníkem bytové jednotky, zpochybňováno, že bytovou jednotku užívá nepřetržitě již více než 11 let, v bytě bydlí, hradí veškeré poplatky a služby spojené s užíváním bytu, a že věcné břemeno – služebnost tak nabyla uplynutím vydržecí doby dne 6. 6. 2018. Soudní exekutor ve dražební vyhlášce (v usnesení o nařízení dražebního roku o provedení elektronické dražby ze dne 6. 3. 2020 č. j. 203 Ex 27008/14-268) toto věcné břemeno neuvedl [jako věcná břemena, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou, jsou ve výroku VII dražební vyhlášky (stejně jako v usnesení soudního exekutora o určení ceny nemovitosti ze dne 4. 1. 2018 č. j. 203 Ex 27008/14-141, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2018) uvedena pouze dvě věcná břemena, a to věcné břemeno spoluužívání zastavěného pozemku zřízené ve prospěch bytové jednotky k pozemku XY a věcné břemeno vstupu za účelem užívání sekundárního rozvodu tepla a teplé vody zřízené ve prospěch DISTEP a. s. s tím, že „žádná další závada nemovitou věc nezatěžuje“]
Vzhledem k tomu, že odvolací soud se – veden úvahou, že věcné břemeno zřízené smlouvou, které nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, „nelze hodnotit jako existentní“, aniž by přihlédl k tomu, že právo odpovídající věcnému břemenu doživotního užívání bytové jednotky oznámené soudnímu exekutorovi měla L. B. nabýt vydržením a nikoliv smlouvou a že v případě takového nabytí vzniká věcné břemeno již uplynutím vydržecí doby a nikoliv až jeho zápisem do katastru nemovitostí – nezabýval tím, zda byly v případě uvedeného věcného břemene splněny podmínky pro nabytí jemu odpovídajícího práva vydržením (srov. § 1089–1098 o. z.), nemůže být závěr odvolacího soudu, že ke dni konání dražebního jednání dne 13. 5. 2020 na dražené bytové jednotce nevázlo věcné břemeno doživotního užívání bytu zřízené ve prospěch L. B. a že proto k porušení zákona při provedení dražby nedošlo, (pro svou předčasnost) správný.
Protože usnesení odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správné a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Autor: -mha-