// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 08.12.2020
Započtení dluhu manželky povinného proti vymáhané pohledávce oprávněného
Je skutečností, že podle hmotného práva a v návaznosti na ně i podle práva procesního, jakož i podle hmotného a procesního práva účinného do 31. 12. 2013 manželka (bývalá manželka) povinného musí strpět, aby pohledávka, která byla exekučním titulem uložena k plnění pouze povinnému, byla zcela nebo zčásti v průběhu exekuce z takového exekučního titulu vymožena ze společného jmění manželů, případně i z nyní již výlučného majetku manželky povinného.
Je-li tomu tak, jen stěží lze s ohledem na potřebu zachování rovnosti hmotněprávních a procesních možností oprávněného na straně jedné a manželky (bývalé manželky) povinného na straně druhé při ochraně jejich majetkových práv dospět k závěru, že manželka (bývalá manželka) povinného nemá mít právo uskutečnit takové hmotněprávní a procesní kroky, které zabrání tomu, aby vymáhaný dluh byl vymožen ze společného jmění povinného a jeho (bývalé) manželky, případně z nyní již výlučného majetku bývalé manželky povinného. Mezi takové úkony, které mají ochránit majetek manželky povinného, patří i zápočet pohledávky manželky (bývalé manželky) povinného vůči pohledávce oprávněného, a to v rozsahu, v němž soudní exekutor (exekuční soud) s odkazem na ustanovení § 262a o. s. ř. již postihl majetek ve společném jmění manželů nebo nyní již ve výlučném majetku bývalé manželky povinného. Jestliže byl zápočet ze strany manželky (bývalé manželky) povinného proveden ve vztahu k exekučně vymáhané pohledávce oprávněného za povinným po právu a manželka (bývalá manželka) povinného z toho důvodu navrhne zastavení exekuce ohledně soudním exekutorem postiženého majetku ve společném jmění manželů nebo nyní již výlučného majetku bývalé manželky povinného, je na místě exekuci ohledně takového majetku zčásti zastavit, a to v rozsahu, v němž je zápočet po právu.
Toto oprávnění (bývalé) manželky povinného vzniká ve chvíli, kdy soudní exekutor v souladu s předpisy hmotného a procesního práva postihne majetek ve společném jmění manželů nebo nyní již výlučný majetek bývalé manželky povinného; do té doby není důvod toto oprávnění manželky (bývalé manželky) povinného dovozovat, protože majetek ve společném jmění manželů nebo výlučný majetek bývalé manželky povinného není ohrožen a manželka (bývalá manželka) povinného do doby takového postižení není na svých majetkových právech zasažena.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2582/2020, ze dne 22. 9. 2020
Dotčené předpisy:
§ 262b o. s. ř.
§ 1982 o. z.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 10. 2019, č. j. 72 EXE 1509/2019-61, zamítl návrh bývalé manželky povinného (nesprávně označené jako „vedlejší účastnice“) ze dne 6. 9. 2019 na zastavení exekuce (výrok I.), zamítl návrh bývalé manželky povinného ze dne 6. 9. 2019 na odklad exekuce (výrok II.) a rozhodl, že soudní exekutor Mgr. J. B., Exekutorský úřad P., je vyloučen z provedení exekuce, jejímž vedením byl pověřen Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 7. 8. 2019 (výrok III.). Soud prvního stupně zjistil, že exekuce je vedena na majetek povinného k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 299 989,66 Kč s příslušenstvím, a to na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2008, č. j. 14 Cm 22/2006-159, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2011, č. j. 14 Cmo 566/2009-201, a že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 84/2007 byla vyslovena neúčinnost smlouvy o zúžení společného jmění povinného a bývalé manželky povinného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vznáší-li bývalá manželka povinného námitku započtení, nemůže být úspěšná, neboť v exekučním řízení námitku započtení vznášet nemůže a může se domáhat pouze zastavení exekuce ve smyslu § 262b odst. 1 občanského soudního řádu. Důvod pro zastavení exekuce vůči bývalé manželce povinného však v projednávané věci není dán, neboť smlouva o zúžení společného jmění povinného a jeho bývalé manželky je vůči oprávněné neúčinná, proto se oprávněná může hojit na majetku, který náležel do společného jmění povinného a jeho bývalé manželky tak, jako by uvedená smlouva nikdy neexistovala. Vzhledem k tomu, že rozhodným předpisem pro posouzení, zda a v jakém rozsahu má být postižen majetek manžela povinného, je právní předpis účinný v době vzniku závazku povinného, který je předmětem exekuce, a vzhledem k tomu, že postižené nemovitosti, které jsou nyní ve vlastnictví bývalé manželky povinného, podle ustanovení § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, byly součástí společného jmění povinného a jeho manželky, je možné, aby byly postiženy exekučním příkazem. Soud prvního stupně dovodil, že i v případě, že by bylo možné vznést námitku započtení, nemá bývalá manželka povinného vůči oprávněné započitatelnou pohledávku. Bývalá manželka povinného svou pohledávku dovozuje z titulu rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2017, č. j. 16 Co 309/2017-118, a ze dne 16. 1. 2018, č. j. 16 Co 407/2017, který rozhodl, že pohledávka, „která je exekučním titulem pro oprávněnou“, není účinná vůči povinné (v projednávané věci bývalé manželce povinného) a jejímu majetku, že tento její výlučný majetek nemůže být předmětem exekučního zpeněžení, přičemž z tohoto titulu došlo k neoprávněné výplatě částky 6 647 358 Kč k rukám oprávněné. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2017, č. j. 16 Co 309/2017-118, a ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 16 Co 407/2017, se však týkají výlučně exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 2026/2016 a nemůže se dotknout jiného exekučního řízení, byť je vedeno mezi stejnými účastníky. Uvedenými rozhodnutími byla částečně zastavena exekuce co do jejího provedení prodejem bytu č. XY v budově č.p. XY v XY, nikoliv však domu, který byl zpeněžen v dražbě provedené soudním exekutorem v exekuci vedené u soudního exekutora Mgr. J. B. pod sp. zn. 191 EX 6299/16, přičemž v tomto řízení již nabylo právní moci usnesení o rozvrhu, na jehož základě byla oprávněné vyplacena mimo jiné částka ve výši 6 647 358 Kč a toto rozvrhové usnesení nebylo na základě žádného opravného prostředku zrušeno.
2. K odvolání bývalé manželky povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 2020, č. j. 18 Co 380/2019-144, usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. potvrdil. Odvolací soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. J. B. vyrozuměl bývalou manželku povinného o zahájení exekuce a exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 20. 8. 2019, č. j. 191 EX 886/19-24, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovité věci – bytové jednotky č. XY, vymezené v budově č. p. XY – bytový dům, k. ú. XY, obec XY, že v katastru nemovitostí je jako vlastník této bytové jednotky zapsána bývalá manželka povinného, že tato bytová jednotka byla předmětem smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění povinného a jeho bývalé manželky, uzavřené dne 24. 3. 2005 ve formě notářského zápisu, sp. zn. NZ 185/2005, N 237/2005, mezi povinným a jeho bývalou manželkou, a že o neúčinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění povinného a jeho bývalé manželky vůči oprávněné již bylo pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci vznikla účast bývalé manželky povinného v projednávané exekuci dnem, kdy pověřený soudní exekutor vydal exekuční příkaz postihující věc v jejím vlastnictví, a že jejím jediným instrumentem ochrany je proto pouze návrh na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že bývalá manželka povinného je v projednávané exekuci v postavení třetího subjektu odlišného od oprávněného a povinného, vylučuje toto její postavení obranu prostřednictvím námitky započtení. Tvrzená pohledávka bývalé manželky povinného vůči oprávněné nemůže být pohledávkou způsobilou k započtení proti pohledávce vyplývající z exekučního titulu proto, že bývalá manželka povinného není vůči exekvované pohledávce v postavení dlužníka, a nejde tak o vzájemně započitatelné pohledávky.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala bývalá manželka povinného dovolání, jehož přípustnost zakládá především na řešení právní otázky, „zda je bývalá manželka povinného v rámci exekuce vedené na její majetek z důvodu odporovaného právního úkonu vedena jako povinná s veškerými právy a povinnostmi povinného, tj. i právem započítávat, nebo je na ni třeba nahlížet pouze jako na zúčastněnou osobu, která má toliko právo strpět bez přiznání práva na ochranu“. Namítá, že má za oprávněnou pohledávku způsobilou k zápočtu, která vznikla jako hyperocha z dražby majetku bývalé manželky povinného v jiné exekuci, kde byla vůči oprávněné v postavení povinné, a která měla být bývalé manželce povinného soudním exekutorem vydána, avšak byla přidělena oprávněné. Postupem odvolacího soudu, který dovodil, že bývalá manželka povinného nemůže vznést námitku započtení, neboť nemá vzájemnou pohledávku vůči oprávněné, je bývalé manželce povinného bráněno v dobrovolném plnění. V případě, že by byla provedena faktická úhrada pohledávky ze strany bývalé manželky povinného jako třetí osoby, došlo by k zastavení exekuce, avšak namítá-li zápočet splatné pohledávky vůči oprávněné, není podle odvolacího soudu možné úhradu provést a exekuci zastavit. Tímto svým závěrem odvolací soud upřel bývalé manželce povinného možnost bránit se vedení exekuce na její majetek. Bývalá manželka povinného rovněž namítá nepředvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, neboť odvolací soud „učinil právní závěry odůvodňující jeho rozhodnutí, přestože z provedeného dokazování mohou být vyvozeny i právní závěry jiné, neboť pro své závěry neměl úplně vyřešenou důkazní situaci a neprovedl celkové dokazování navržené povinnou“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil.
4. Oprávněná ve svém vyjádření namítá, že otázky vymezené dovoláním již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s touto rozhodovací praxí, proto by dovolání bývalé manželky oprávněné mělo být odmítnuto. Oprávněná dále namítá, že bývalé manželce povinného není bráněno v úhradě pohledávky povinného, musí ji však uhradit finanční částkou, nikoliv zápočtem, který je z důvodů uvedených odvolacím soudem nepřípustný. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání bývalé manželky povinného odmítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že právní otázka zda, případně za jakých okolností a v jakém rozsahu může manželka (bývalá manželka) povinného v exekuci vedené výhradně proti povinnému na základě exekučního titulu ukládajícího povinnost k plnění pouze povinnému namítnout proti vymáhané pohledávce oprávněného započtení svého vlastního dluhu, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení (jeho část, kterou byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně) ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání bývalé manželky povinného je důvodné.
6. Je skutečností, že podle hmotného práva (srov. § 727 odst. 2, § 719 odst. 2, § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“) a v návaznosti na ně i podle práva procesního (srov. § 262a o. s. ř.), jakož i podle hmotného a procesního práva účinného do 31. 12. 2013 (srov. § 143 odst. 1 obč. zák., § 262a o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013; dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněné pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5236/2015) manželka (bývalá manželka) povinného musí strpět, aby pohledávka, která byla exekučním titulem uložena k plnění pouze povinnému, byla zcela nebo zčásti v průběhu exekuce z takového exekučního titulu vymožena ze společného jmění manželů, případně i z nyní již výlučného majetku manželky povinného. Je-li tomu tak, jen stěží s ohledem na potřebu zachování rovnosti hmotněprávních a procesních možností oprávněného na straně jedné a manželky (bývalé manželky) povinného na straně druhé při ochraně jejich majetkových práv (srov. čl 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) lze dospět k závěru, že manželka (bývalá manželka) povinného nemá mít právo uskutečnit takové hmotněprávní a procesní kroky, které zabrání tomu, aby vymáhaný dluh byl vymožen ze společného jmění povinného a jeho (bývalé) manželky, případně z nyní již výlučného majetku bývalé manželky povinného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 353/04, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1322/96). Mezi takové úkony, které mají ochránit majetek manželky povinného, patří i zápočet pohledávky manželky (bývalé manželky) povinného vůči pohledávce oprávněného, a to v rozsahu, v němž soudní exekutor (exekuční soud) s odkazem na ustanovení § 262a o. s. ř. již postihl majetek ve společném jmění manželů nebo nyní již ve výlučném majetku bývalé manželky povinného. Jestliže byl zápočet ze strany manželky (bývalé manželky) povinného proveden ve vztahu k exekučně vymáhané pohledávce oprávněného za povinným po právu a manželka (bývalá manželka) povinného z toho důvodu navrhne zastavení exekuce ohledně soudním exekutorem postiženého majetku ve společném jmění manželů nebo nyní již výlučného majetku bývalé manželky povinného, je na místě exekuci ohledně takového majetku zčásti zastavit (srov. § 262b odst. 1 o. s. ř.), a to v rozsahu, v němž je zápočet po právu. Toto oprávnění (bývalé) manželky povinného vzniká ve chvíli, kdy soudní exekutor v souladu s předpisy hmotného a procesního práva postihne majetek ve společném jmění manželů nebo nyní již výlučný majetek bývalé manželky povinného [do té doby není důvod toto oprávnění manželky (bývalé manželky) povinného dovozovat, protože majetek ve společném jmění manželů nebo výlučný majetek bývalé manželky povinného není ohrožen a manželka (bývalá manželka) povinného do doby takového postižení není na svých majetkových právech zasažena].
7. V projednávané věci je z rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu seznatelné, že návrh bývalé manželky na zastavení exekuce byl podán poté, co byl exekučním příkazem postižen její nemovitý majetek. Ze shora uvedeného se podává, že bývalá manželka povinného má možnost na svou obranu uplatnit námitku započtení své vlastní pohledávky vůči pohledávce oprávněné, přestože exekuce je vedena proti povinnému a vymáhaná pohledávka je pohledávkou oprávněné za povinným a nikoliv za bývalou manželkou povinného. Vzhledem k tomu, že závěr odvolacího soudu, podle něhož bývalá manželka povinného není oprávněna v rámci exekuce vedené vůči povinnému za žádných okolností provést zápočet své vlastní pohledávky proti pohledávce oprávněného, není s ohledem na výše uvedené správný, je na místě napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit. V dalším řízení se odvolací soud bude zabývat mj. tím, zda zápočet ze strany bývalé manželky povinného byl proveden oprávněně, a to s ohledem na tvrzenou existenci splatné pohledávky bývalé manželky povinného za oprávněnou, jakož i s ohledem na to, do jaké míry bylo soudním exekutorem postiženo společné jmění manželů nebo nyní již výlučný majetek bývalé manželky povinného.
8. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně, není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Dovolání bývalé manželky povinného proti části usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh bývalé manželky povinného ze dne 6. 9. 2019 na odklad exekuce, dovolací soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu ve věci odkladu provedení exekuce [srov. § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
10. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Autor: -mha-