// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 04.11.2020

Naléhavý právní zájem na určení zániku zástavního práva

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanovil povinnost zástavního věřitele vydat v případě zániku zástavního práva zástavnímu dlužníkovi potvrzení o jeho zániku. Jestliže zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi žádné potvrzení o zániku zástavního práva nevydá, nezbývá zástavnímu dlužníkovi než se domáhat prokázání zániku zástavního práva soudní cestou.

Výmazem zástavního práva z veřejných evidencí se dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje. Existence naléhavého právního zájmu v řízení o určení zániku zástavního práva k nemovitým věcem, které bylo v průběhu řízení vymazáno z katastru nemovitostí, tak může být i po takovém výmazu nadále dána, jako v posuzovaném případě, ve kterém je bez požadovaného určení postavení žalobkyně ve vztahu k žalované nejistým, když chování žalované nasvědčuje jejímu úmyslu porušit tvrzené právo žalobkyně (právo mít nemovitosti nezatížené zástavním právem) nebo způsobit jí újmu na jejím právním postavení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4232/2019, ze dne 3. 8. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 80 o. s. ř.
§ 569 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: určovací žaloba; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala určení, že zanikla zástavní práva váznoucí na jejích nemovitých věcech - pozemku parc. č. 2910/116, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 1601, pozemku parc. č. 2910/155 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/156 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/158 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/159 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/160 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/290 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/291 ostatní plocha, pozemku parc. č. 2910/301 ostatní plocha, a pozemku parc. č. 2910/303 ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 1412, pro katastrální území Nusle, obec Praha, neboť podle jejího tvrzení zanikla pohledávka, která byla projednávaným zástavním právem zajištěna, a to po zaplacení mimořádné splátky, jejíž výši vyčíslil likvidátor  žalovaného 1), přičemž tato výše odpovídá i následně zpracovanému posudku znaleckého ústavu. Zánik zástavního práva potvrdil i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako správce pohledávky. Naléhavý právní zájem odůvodnila žalobkyně mimo jiné tím, že toto zástavní právo podle zápisu v katastru nemovitostí stále vázne na jejích nemovitých věcech.

Žalovaný 1) navrhl, aby soud žalobě vyhověl, zánik zástavních práv však popírala žalovaná 2).

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 55 C 46/2018-190, určil, že „ke dni vyhlášení (tohoto) rozsudku zaniklo zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 1100000758, uzavřené dne 13. 9. 2011 k zajištění pohledávky ve výši 25.960.000,- Kč a příslušenství, budoucí pohledávky do výše 38.940.000,- Kč vzniklé do 30. 9. 2031 a budoucí pohledávky do výše 38.940.000,- Kč vzniklé do 30. 9. 2031, zapsané v katastru nemovitostí v řízení vedeném pod sp. zn. V-44005/2011-101, s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 9. 2011, a to k nemovitostem: pozemek parc. č. 2910/116, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 1601, pozemek parc. č. 2910/155 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/156 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/158 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/159 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/160 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/290 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/291 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/301 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/303 ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 1412, pro Katastrální území Nusle, obec Praha“, a že „ke dni vyhlášení (tohoto) rozsudku zaniklo zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 1100000758 – 1/1, uzavřené dne 10. 1. 2013 k zajištění pohledávky ve výši 30.960.000,- Kč a příslušenství, budoucí pohledávky do výše 46.440.000,- Kč vzniklé do 30. 9. 2031 a budoucí pohledávky do výše 46.440.000,- Kč s příslušenstvím vzniklé do 30. 9. 2031, zapsané v katastru nemovitostí v řízení vedeném pod sp. zn. V-1006/2013-101, s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 1. 2013, a to k nemovitostem: pozemek parc. č. 2910/116, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 1601, pozemek parc. č. 2910/155 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/156 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/158 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/159 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/160 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/290 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/291 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/301 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/303 ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 1412, pro katastrální území Nusle, obec Praha“, a rozhodl, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 33.798,- Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Martina Žižky, a že ve vztahu mezi žalobkyní a  žalovaným 1) se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Nejprve se zabýval otázkou, zda na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem. Uvedl, že v posuzovaném případě je v katastru nemovitostí evidováno zástavní právo, o němž žalobkyně tvrdí, že zaniklo v důsledku zániku dluhu, který byl tímto zástavním právem zajištěn. Uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a po provedeném dokazování žalobě vyhověl.

K odvolání žalované 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, č. j. 25 Co 114/2019-248, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba na určení, že „ke dni vyhlášení (tohoto) rozsudku zaniklo zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 1100000758, uzavřené dne 13. 9. 2011 k zajištění pohledávky ve výši 25.960.000,- Kč a příslušenství, budoucí pohledávky do výše 38.940.000,- Kč vzniklé do 30. 9. 2031 a budoucí pohledávky do výše 38.940.000,- Kč vzniklé do 30. 9. 2031, zapsané v katastru nemovitostí v řízení vedeném pod sp. zn. V-44005/2011-101, s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 9. 2011, a to k nemovitostem: pozemek parc. č. 2910/116, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 1601, pozemek parc. č. 2910/155 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/156 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/158 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/159 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/160 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/290 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/291 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/301 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/303 ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 1412, pro katastrální území Nusle, obec Praha, a žaloba na určení, že ke dni vyhlášení (tohoto) rozsudku zaniklo zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 1100000758 – 1/1, uzavřené dne 10. 1. 2013 k zajištění pohledávky ve výši 30.960.000,- Kč a příslušenství, budoucí pohledávky do výše 46.440.000,- Kč vzniklé do 30. 9. 2031 a budoucí pohledávky do výše 46.440.000,- Kč s příslušenstvím vzniklé do 30. 9. 2031, zapsané v katastru nemovitostí v řízení vedeném pod sp. zn. V-1006/2013-101, s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 1. 2013, a to k nemovitostem: pozemek parc. č. 2910/116, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 1601, pozemek parc. č. 2910/155 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/156 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/158 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/159 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/160 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/290 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/291 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/301 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2910/303 ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 1412, pro katastrální území Nusle, obec Praha“, se zamítá, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 28.798,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta, a že žalovaná 2) je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 42.026,- Kč k rukám Mgr. Richarda Merkuna, advokáta. Provedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí ze dne 29. 4. 2019, z něhož zjistil, že zástavní práva, kterých se předmětný žalobní návrh na určení týkal, byla již příslušným katastrálním úřadem vymazána. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přesto setrvala na svém tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, s odkazem na ustálenou judikaturu dospěl k závěru, že požadavek na určení zániku zástavního práva v situaci, kdy již není vyznačeno v katastru nemovitostí, ztratil právní relevanci a že případné další právní spory mezi účastníky pak nemohou existenci naléhavého právního zájmu v tomto řízení založit. Protože existence naléhavého právního zájmu je základním předpokladem úspěšnosti určovací žaloby, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že otázku naléhavého právního zájmu je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem a není na místě paušalizovaný a formalistický přístup, kdy bez náležitého posouzení čistě jen na základě zjištění změny zápisu v katastru nemovitostí soud rozhodne, že naléhavý právní zájem žalobkyně odpadl a žalobu je třeba zamítnout. Odvolací soud tak přihlédl k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí katastrálním úřadem, aniž se zabýval skutečným právním stavem a existencí zástavního práva. Přitom stav zápisu ve veřejném seznamu a skutečný právní stav nejsou stavy totožnými a zaměnitelnými. Správné posouzení naléhavého právního zájmu mělo v tomto případě být takové, že při použití výkladu podle ustanovení § 6 o. s. ř. a následné aplikaci ustanovení § 80 o. s. ř. a judikatury dovolacího soudu naléhavý právní zájem na straně žalobkyně trvá, neboť právní postavení žalobkyně a žalovaných je nejisté v důsledku jejich postojů a tvrzení, kdy žalobkyně tvrdí neexistenci předmětných zástavních práv a žalovaná 2) tvrdí jejich existenci, a při opačném výkladu by tak hrozily další spory mezi zúčastněnými stranami.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání přípustné, neboť otázka existence naléhavého právního zájmu v řízení o určení zániku zástavního práva k nemovitým věcem, které bylo vymazáno z katastru nemovitostí v průběhu řízení o určení jeho neexistence, nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. pouze z důvodů vymezených v dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.) bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.

V judikatuře dovolacího soudu je jednotně judikováno, že určovací žaloba podle ustanovení § 80 [dříve písm. c)] o. s. ř. je preventivního charakteru a místo má jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry jsou podmíněny též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje. Žaloba o určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu.

Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.

Pro vznik smluvního zástavního práva je typická dvoufázovost – právo nevzniká již na základě samotné zástavní smlouvy, nýbrž musí přistoupit další právní skutečnost, která teprve vede ke vzniku zástavního práva; touto skutečností je podle občanského zákoníku odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, označení zástavy znameními anebo zápis práva do veřejného seznamu nebo rejstříku zástav.

Zápis zástavního práva do veřejného seznamu (např. katastru nemovitostí) nebo do rejstříku zástav je tedy zápisem konstitutivním, způsobuje vznik zástavního práva. Naproti tomu výmaz zástavního práva z uvedených evidencí takové hmotněprávní účinky nemá (srov. obdobně k významu zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, který byl uveřejněn pod č. 145 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011.); k zániku zástavního práva dochází přímo na základě určité právní skutečnosti a provedením výmazu se pouze uvádí do souladu stav zápisů ve veřejných evidencích s nastalými hmotněprávními poměry.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že výmazem zástavního práva z veřejných evidencí se dostává publicity skutečnosti, že zástavní právo zaniklo, (výmaz) sám o sobě však zánik zástavního práva nezpůsobuje.

Podle ustanovení § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů, v tomto případě tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), který však povinnost zástavního věřitele vydat v případě zániku zástavního práva zástavnímu dlužníkovi potvrzení o jeho zániku výslovně nestanoví, pouze určuje, že věřitele tíží povinnost vydat zástavnímu dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn (srov. § 569 obč. zák.). Jestliže zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi žádné potvrzení o zániku zástavního práva nevydá, nezbývá zástavnímu dlužníkovi než se domáhat prokázání zániku zástavního práva soudní cestou.

V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2011 ve znění pozdějších dodatků od žalovaného 1) čerpala úvěr, dluh z tohoto úvěru byl zajištěn zástavními právy. Mezi žalovaným 1) a žalovanou 2) vznikl spor o to, kdo je skutečným vlastníkem pohledávky za žalobkyní, tedy zda tato pohledávka byla na žalovanou 2) platně postoupena (dne 20. 6. 2014). Rozhodnutím České národní banky byla dne 24. 6. 2014 pravomocně žalovanému 1) odejmuta licence působit jako družstevní záložna, na základě této skutečnosti vstoupil žalovaný 1) do likvidace. Dopisem ze dne 7. 8. 2014 sdělil zástupce žalované 2) žalobkyni, že na žalovanou 2) byla postoupena pohledávka za žalobkyní z titulu smlouvy o úvěru. Počínaje zářím 2014 začala žalobkyně skládat jednotlivé splátky úvěru do soudní úschovy. Dne 10. 1. 2018 složila žalobkyně do soudní úschovy úhradu doplatku úvěru ve výši sdělené jí likvidátorem žalovaného 1). Žalobkyně svou žalobu odůvodňuje mimo jiné tím, že zástavní právo zaniklo, neboť uhradila celý dluh, který byl zástavou zajištěn. Žalovaná 2) však namítala (a dosud namítá), že celý dluh splacen nebyl. Vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno – samotným výmazem z katastru nemovitostí zástavní právo nezaniká, nemůže být správný závěr odvolacího soudu, že „požadavek na určení zániku zástavního práva v situaci, kdy již není vyznačeno v katastru nemovitostí, ztratil právní relevanci a případné další právní spory mezi účastníky pak nemohou existenci naléhavého právního zájmu v tomto řízení založit“, neboť bez tohoto určení je postavení žalobkyně ve vztahu k žalované 2) nejistým, když chování žalované 2) nasvědčuje jejímu úmyslu porušit tvrzené právo žalobkyně (právo mít nemovitosti nezatížené zástavním právem) nebo způsobit jí újmu na jejím právním postavení.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů