// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 07.10.2020

Rozhodování o části věci při zrušení nebo omezení služebnosti

Podle ustálené judikatury, jestliže se žalobce domáhá zrušení, případně omezení věcného břemene, nelze přiměřenou náhradu za zrušované nebo omezované věcné břemeno považovat za část projednávané věci ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř. O zrušení nebo omezení věcného břemene proto není možné rozhodnout mezitímním rozsudkem, neboť zrušení či omezení věcného břemene a přiměřená náhrada za ně nejsou v poměru základu uplatňovaného nároku a jeho výše ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř.

Tato judikatura je použitelná i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Jestliže tedy na základě žaloby podle § 1299 odst. 2 o. z. odvolací soud ruší rozhodnutí soudu prvního stupně jen pro nesprávnost stanovené výše náhrady za služebnost, musí současně zrušit toto rozhodnutí i ve výroku o zrušení služebnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 683/2020, ze dne 23. 6. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 1299 odst. 2 o. z.
§ 152 odst. 2 o. s. ř.

Kategorie: věcná břemena; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. 19 C 69/2017 – 190, zrušil služebnost bytu na stavební parcele p. č. st. XY, jejíž součástí je budova č. p. XY, k. ú. XY, služebnost užívání stavební parcely p. č. st. XY, jejíž součástí je budova č. p. XY, stavební parcely p. č. XY, jejíž součástí je budova bez č. p. a č. ev. se způsobem využití – garáž, pozemkové parcely p. č. st. XY a pozemkové parcely. p. č. XY, vše v k. ú. XY, zřízené darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene, ze dne 15. 2. 2010 v poměru k prvnímu žalovanému (výrok I), nepřiznal žalovanému 1) právo na přiměřenou náhradu za zrušení služebnosti popsané ve výroku I (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zrušení shodné služebnosti vůči druhé žalované (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) – výrok IV, ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) – výrok V, a o povinnosti žalobce a) a žalovaného 1) zaplatit soudní poplatky (výroky VI a VII).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci nabyli spoluvlastnický podíl každý id. 1/2 k pozemku st. p. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, pozemku st. p. č. XY, jehož součástí je budova bez č. p. využití garáž, a pozemkům p. č. XY a XY v k. ú. XY darovací smlouvou uzavřenou se žalovaným 1) dne 15. 2. 2010. Žalovaný 1) je otcem žalobců a žalovaná 2) jejich matka. Současně byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, kterou žalobci zřídili žalovaným břemeno doživotního a bezplatného užívání darovaných nemovitostí. Oprávnění se zavázali rovným dílem hradit náklady spojené s údržbou nemovitostí, spotřebu topiva, vody, plynu a elektrické energie až do dosažení zletilosti obou povinných, poté hradit svoji spotřebu topiva, vody, plynu a elektrické energie.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, č. j. 23 Co 115/2019-266, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, ve výrocích II, IV a VII rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Ve věci jde o toto: žalobci (podíloví spoluvlastníci nemovitostí každý v rozsahu id. ½) se domáhají podle § 1299 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), zrušení služebnosti váznoucí na jejich nemovitostech ve prospěch žalovaných. Změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby spatřují v asociálním chování žalovaného 1). Ten podle skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení nadměrně užívá alkohol, chová se vulgárně a hrubě k žalobcům a jejich matce – žalované 2) (všichni žijí ve služebných nemovitostech), jakož i k sousedům, vyvolává konflikty, které musí řešit policie. Také neplní vyživovací povinnost vůči žalobcům (ke dni rozhodování už ji neměl), nepřispívá na platby spojené s užíváním domu, je zatížen exekucemi, které ohrožují i další uživatele domu. Toto jednání trvá již delší dobu, nejde o přechodnou změnu. Pro dokreslení: přivedl do domu narkomana bez přístřeší a ten byl později na pozemku žalobců nalezen mrtvý.

Soud prvního stupně žalobě proti žalovanému 1) vyhověl, žalobu proti žalované 2), která na tomto jednání nemá podíl, zamítl - v zamítavé části nabyl rozsudek právní moci. Žalovanému nepřiznal právo na náhradu za zrušení služebnosti; toto rozhodnutí, reflektující chování žalovaného 1), opřel o § 8 o. z. Odvolací soud však zaujal právní názor, že nepřiznání náhrady není na místě, a v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; ve výroku o zrušení služebnosti svědčící žalovanému 1) však rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku I. podal žalovaný 1) dovolání. Uvádí, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce, týkající se konstitutivního rozhodnutí, kdy výrok o zrušení věcného břemene – zrušení služebnosti podle § 1299 o. z. nelze oddělit od současného rozhodnutí o náhradě za jeho zrušení. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3864/2014. Oba výroky musí nabýt právní moci ve stejnou dobu, neboť jde o „synalagmatické“ závazky, které musí být řešeny jedním souvisejícím výrokem soudu. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by si účastník, jehož právo bytu bylo zrušeno, pořídit odpovídající náhradu. Dovolatel dále namítá, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3606/2013, ve kterém dovolací soud řešil otázku konfliktních vztahů mezi účastníky. Podle dovolatele nebyly splněny podmínky pro zrušení služebnosti podle § 1299 o. z., neboť nedošlo k trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby. Nesouhlasí s tím, že z jeho strany má docházet k agresivnímu chování vůči žalobcům a jejich matce. Připouští, že docházelo k neshodám, ale ty se týkaly vztahu mezi dovolatelem a žalovanou 2), jeho bývalou manželkou. Nebyly však takové intenzity, aby byl omezen ve svých právech vyplývajících z věcného břemene, když jde o jeho jedinou možnost bydlení. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. 9. 2017 – dále „ o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po tomto datu (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1 a § 241 o. s. ř.) napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil že dovolání je důvodné.

Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – to zakládá i důvodnost dovolání.

Podle ustálené judikatury jestliže se žalobce domáhá zrušení, případně omezení věcného břemene, nelze přiměřenou náhradu za zrušované nebo omezované věcné břemeno považovat za část projednávané věci ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř. O zrušení nebo omezení věcného břemene proto není možné rozhodnout mezitímním rozsudkem, neboť zrušení či omezení věcného břemene a přiměřená náhrada za ně nejsou v poměru základu uplatňovaného nároku a jeho výše ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1986, sp. zn. 3 Cz 48/86). Tato judikatura je jak soudní praxí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2957/2009), tak odbornou literaturou (k tomu srovnej: Spáčil, J. Věcná břemena v občanském zákoníku Praha, C. H. Beck, 2006, str. 56, Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, § 1 až 200, Komentář. 1. vydání Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1030, judikatura bod II), považována stále za použitelnou, není důvodu, aby nebyla použitelná i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. K důvodům uvedeným v těchto rozhodnutích je třeba připojit, že - jak správně poukazuje dovolatel - nelze zrušit služebnost bytu s tím, že se žalovanému dostane náhrady později. Pokud by totiž tím žalobci dosáhli rozhodnutí o vyklizení bytu, mohl by se octnout bez přístřeší.

Jestliže tedy na základě žaloby podle § 1299 odst. 2 o. z. odvolací soud ruší rozhodnutí soudu prvního stupně jen pro nesprávnost stanovené výše náhrady za služebnost, musí současně zrušit toto rozhodnutí i ve výroku o zrušení služebnosti.

V této části tak spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení.

Podmínky pro zrušení služebnosti však odvolací soud posoudil správně.

Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posuzování věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).

Dovolatel dále zpochybňuje skutková zjištění soudu pohledně jeho chování, to však není v dovolacím řízení přípustné, a proto nebylo možné k těmto námitkám přihlédnout.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že odvolací soud v části týkající se náhrady za služebnost již rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu ji k dalšímu řízení, zrušil odvolací soud i (v této části věcně správné) rozhodnutí soudu prvního stupně o zrušení služebnosti a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně tak pokud možno urychleně rozhodne o zrušení služebnosti i o náhradě za ni.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů