// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 27.08.2020
Zastavení exekuce na základě fikce souhlasu oprávněného
Má-li exekutor přistoupit k zastavení exekuce nikoliv na návrh povinného, ale z moci úřední (§ 55 odst. 4 ex. řádu), souhlas povinného se zastavením exekuce nelze dovodit na základě fikce podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu spočívající v tom, že oprávněný nezareagoval na výzvu exekutora, aby se vyjádřil k návrhu povinného na zastavení exekuce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1185/2020, ze dne 10. 6. 2020
Dotčené předpisy: § 55 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. J. P., Exekutorský úřad P., usnesením ze dne 29. srpna 2019, č. j. 67 EX 17554/15-99, předmětnou exekuci vůči povinnému č. 2) zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.).
2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2019, č. j. 40 Co 378/2019-107, usnesení soudního exekutora potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že oprávněná a povinný č. 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že exekuce byla v této věci nařízena usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2008, č. j. 47 Nc 4160/2008-29, na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 1. 2007, č. j. 23 C 245/2004-191, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2007, č. j. 51 Co 199/2007-246, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 611 588,60 Kč s příslušenstvím. Soudní exekutor výzvou ze dne 6. 12. 2016, č. j. 67 EX 17554/15-39, vyzval oprávněnou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s částečným zastavením exekuce vůči povinnému č. 2) ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení s poučením, že pokud se k výzvě nevyjádří, bude soudní exekutor na základě ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že oprávněná nemá proti postupu soudního exekutora námitky a exekuce bude vůči povinnému č. 2) zastavena, neboť v průběhu provádění exekuce bylo povinnému č. 2) schváleno oddlužení a následně byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Na opakované žádosti oprávněné jí byla prodloužena lhůta k vyjádření až do 12. 7. 2019 z důvodu vedeného dovolacího řízení v insolvenční věci povinného č. 2). Protože ani po uplynutí této lhůty oprávněná na výzvu soudního exekutora nereagovala, vydal soudní exekutor odvoláním napadené usnesení. Soud uzavřel, že v důsledku toho, že se oprávněná k výzvě soudního exekutora učiněné podle ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu nevyjádřila, soudní exekutor důvodně předpokládal, že s částečným zastavením exekuce vůči povinnému č. 2) souhlasí. Za této situace neobstojí námitka oprávněné, že je třeba v exekuci pokračovat i vůči povinnému č. 2), protože tomu odpovídají výsledky insolvenčního řízení, jímž povinný č. 2) procházel.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v judikatuře Nejvyššího soudu nebyla řešena. Dovolatelka nesouhlasí s výkladem odvolacího soudu, podle něhož má soudní exekutor vycházet z fikce souhlasu oprávněného se zastavením exekuce, má-li dojít k zastavení exekuce bez návrhu, tedy podle ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu. Namítá, že svou procesní nečinností nedala souhlas se zastavením exekuce, nýbrž pouze nevznesla námitky proti postupu soudního exekutora, čímž došlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. k nastolení vyvratitelné domněnky, která byla legitimně vyvrácena podaným odvoláním proti usnesení soudního exekutora. Odvolací soud měl proto usnesení soudního exekutora změnit tak, že se exekuce vůči oprávněnému č. 2) nezastavuje, neboť s nečinností oprávněné nelze spojovat nezvratný souhlas s dispozicí o celém předmětu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu závisí na dovolacím soudem dosud neřešené právní otázce, zda fikce souhlasu oprávněného se zastavením exekuce po marném uplynutí lhůty pro vyjádření se k tomu, zda se zastavením exekuce souhlasí, jež je ustavena v § 55 odst. 3 ex. řádu, se uplatní i v případě popsaném v § 55 odst. 4 ex. řádu, tedy i v případě, že exekutor o zastavení exekuce rozhoduje nikoliv na návrh povinného, ale bez návrhu. Proto dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je opodstatněné.
5. Dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
6. Dle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. exekučního řádu – dále jen „ex. řádu“ podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.
7. Dle ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5.
8. Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že nevyjádří-li oprávněný výslovně nesouhlas s návrhem na zastavení exekuce, exekutor exekuci podle ustanovení § 55 odst. 2, věty druhé ex. řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, zastaví; otázku včasnosti návrhu samostatně neřeší (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2675/2011, a ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3014/2015). Uvedená judikatura se však vztahuje k situaci, kdy se oprávněný má vyjádřit ve lhůtě, kterou mu exekutor nyní ukládá podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu, k tomu, zda má dojít k zastavení exekuce na návrh povinného. Oprávněný se tedy má reálně vyjádřit k návrhu povinného na zastavení exekuce.
9. Naproti tomu ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu ukotvuje procesní postup exekutora za situace, kdy exekutor k zastavení exekuce hodlá přistoupit bez návrhu. Pouze a jedině v případě, že exekutor má zastavit exekuci na návrh povinného, zákon v ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu výslovně stanoví, že lze souhlas oprávněného se zastavením exekuce nastolit fikcí na základě toho, že oprávněný ve lhůtě nevyjádří stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. V případě, že exekutor míní exekuci zastavit i bez návrhu, v ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu se nic takového nenormuje. Zároveň ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu nestanoví, že by pravidlo o fikci souhlasu oprávněného z ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu bylo možné aplikovat v situaci podle ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu. Přitom se jedná o situace svým charakterem odlišné, neboť pouze v situaci popsané v ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu jde o to, že se oprávněný má vyjádřit k listině (k návrhu povinného), v níž je důvod pro zastavení exekuce jasně a jednoznačně popsán a zároveň exekutor má povinnost o návrhu povinného na zastavení exekuce rozhodnout, takže následné zastavení exekuce není postupem, který si exekutor zvolil výhradně ze své vůle. Proto je na místě uzavřít, že má-li exekutor přistoupit k zastavení exekuce nikoliv na návrh povinného, ale z moci úřední (§ 55 odst. 4 ex. řádu), souhlas povinného se zastavením exekuce nelze dovodit na základě fikce podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu spočívající v tom, že oprávněný nezareagoval na výzvu exekutora, aby se vyjádřil k návrhu povinného na zastavení exekuce. Právě uvedenou zdrženlivost, podle níž nelze přenést fikci souhlasu oprávněného se zastavením exekuce podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu i na situace popsané v ustanovení § 55 odst. 4 ex. řádu, je na místě podpořit i tím, že řada důvodů pro zastavení exekuce, jak je vymezuje ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř., je ve své podstatě meritorních [viz např. tzv. opoziční a impugnační spory podle ust. § 268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř.], když z nečinnosti účastníka lze (nestanoví-li zákon zcela výjimečně jinak) dovozovat jeho postoj jen k rozhodnutí soudu (soudního exekutora) o postupu a vedení řízení a nikoli v případech, kdy se jedná o rozhodnutí ve věci samé (srov. s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř.).
10. Ze shora uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
11. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Autor: -mha-