// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 27.07.2020

Porušení povinnosti zdržet se konkrétní činnosti

Povinná, které byla exekučním titulem uložena povinnost zdržet se i prostřednictvím třetích osob určité činnosti, porušuje tuto povinnost i v případě, že takovou činnost vykonává třetí osoba, která má na základě smluvního vztahu s povinnou (nebo s osobou personálně spjatou s povinnou a jednající ve shodě s povinnou) na této činnosti nepochybný a objektivní zájem, ačkoliv se vůči povinné přímo k takové činnosti nezavázala. A to za předpokladu, že povinná neuskuteční potřebné kroky, aby třetí osoba tuto činnost nadále nevykonávala, když takovým krokem může být i přerušení smluvního vztahu se třetí osobou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1035/2020, ze dne 5. 5. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 251 odst. 1 o. s. ř.
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. 48 EXE 1972/2018-50, zamítl návrh povinné ze dne 12. 10. 2018 na odklad exekuce (výrok I.), částečně zastavil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2018, č. j. 48 EXE 1972/2018-18, v částce 18 412,50 Kč (výrok II.), a zamítl návrh povinné ze dne 12. 10. 2018 na zastavení exekuce v celém rozsahu (výrok III.). Soud prvního stupně zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je vykonatelné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 1 Cm 33/2018-37, o nařízení předběžného opatření, kterým byla povinné uložena povinnost zdržet se pouličního prodeje na území Prahy 1, tj. nabízení a poskytování svých služeb ať už samostatně nebo prostřednictvím třetích osob, mimo provozovnu k tomu účelu určenou rozhodnutím, opatřením nebo jiným úkonem vyžadovaným stavebním zákonem a mimo tržní místa ve smyslu § 1 odst. 4 nařízení č. 9/2011 Sb. hl. m. Prahy, kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů, uvedená v příloze č. 1 tohoto nařízení pod pořadovými čísly: a) pořadové č. 57, na adrese Hybernská, před ČNB, b) pořadové č. 84, na adrese Melantrichova u č. 2/536, c) pořadové č. 105, na adrese Na Příkopě u č. 14/854, roh ul. Panské, d) pořadové č. 110, na adrese Na Příkopě u č. 23/957, e) pořadové č. 113, na adrese Na Příkopě u č. 33/969, f) pořadové č. 117, na adrese nám. Republiky u č. 3/1037, g) pořadové č. 118 na adrese nám. Republiky u č. 3/1037, h) pořadové č. 119 na adrese nám. Republiky u Obecního domu u č. 5/1090, chodník, i) pořadové č. 128 na adrese Národní u č. 38/37, j) pořadové č. 129 na adrese Národní u č. 38/37, k) pořadové č. 138 na adrese Pařížská u kostela sv. Mikuláše, chodník, l) pořadové č. 182, na adrese Václavské náměstí u č. 23/828, m) pořadové č. 184, na adrese Václavské náměstí u č. 42/796. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci byl exekuční návrh podán důvodně a důvod pro zastavení exekuce v plném rozsahu není dán. Návrh povinné neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodných skutečností pro zastavení exekuce ani označení důkazů, které by prokazovaly důvodnost jejího návrhu, zejména její tvrzení, že exekuční titul (usnesení o nařízení předběžného opatření) bude s velkou pravděpodobností zrušen. Skutečnost, že povinná proti exekučnímu titulu podala odvolání, není přitom významná. Exekuční soud přitom není oprávněn přezkoumávat exekuční titul po věcné stránce.

2. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 8. 2019, č. j 91 Co 51/2019-165, odmítl odvolání povinné proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), a ve výrocích I. a III. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že proti vykonatelnému exekučnímu titulu (usnesení o nařízení předběžného opatření) bylo podáno odvolání, o němž nebylo rozhodnuto, proto dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný a jeho věcný přezkum přísluší výhradně odvolacímu soudu v nalézacím řízení, nikoliv soudu exekučnímu. Věcná správnost exekučního titulu nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána a případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku povinné, že povinnosti, které jí exekuční titul ukládá, neporušovala a neporušuje, neboť prodej jízdenek na autobusové okružní jízdy Prahou je realizován v rámci veřejné sbírky, která je konána nadačním fondem CHANCE 4 CHILDREN. Odvolací soud dospěl k závěru, že pouliční prodej vstupenek povinné i po vydání exekučního titulu dále probíhal, a to ať už prostřednictvím nadačního fondu CHANCE 4 CHILDREN v rámci veřejné sbírky nebo jeho pořadatelkou CSP2 events s. r. o. a ani povinná tuto skutečnost nerozporuje. Zdůraznil, že exekuční titul zakazuje povinné pouliční prodej výslovně i „prostřednictvím třetích osob“, proto je nerozhodné, v rámci jaké akce (veřejné sbírky) jsou vstupenky prodávány, jsou-li (za úplatu) prodávány vstupenky povinné, získané od povinné za úplatu, a s plným vědomím a souhlasem povinné s pouličním způsobem prodeje. Vzhledem k tomu, že povinná ani sama nikdy netvrdila, že by její vstupenky byly předávány bezplatně ve prospěch jakékoliv veřejné sbírky a s ohledem na výsledky dokazování, ze kterého bylo zjištěno, že objem příspěvku na veřejněprospěšné účely je ve výši 5 % ceny vstupenky pro kapelu The Tap Tap a ve zbývajícím podstatném objemu jde o činnost podnikatelskou, dospěl odvolací soud k závěru, že povinná porušuje povinnost stanovenou exekučním titulem a exekuce je proto vedena důvodně. Odvolací soud rovněž zohlednil zjištěné personální propojení povinné společnosti CSP2 events s. r. o. (pořadatele nadačního fondu CHANCE 4 CHILDREN, který od povinné přebírá vstupenky pro nadační fond) v osobě J. J. W., který je současně jednatelem povinné a jejím jediným společníkem a současně působí jako jednatel a jediný společník ve společnosti CSP2 events s. r. o. Osoby povinné a společnosti CSP2 events s. r. o. jsou osobami ovládající a ovládanou ve smyslu § 74 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dále též jen „z. o. k.“, a jejich jednání je jednáním ve shodě podle § 78 odst. 2 písm. b) z. o. k., proto toto jednání nelze považovat za jednání dvou odlišných subjektů. Vzhledem k tomu, že společnost CSP2 events s. r. o. zajišťuje pouliční prodej vstupenek povinné, byť pro další osobu (nadační fond CHANCE 4 CHILDREN), je takové jednání porušení povinnosti uložené povinné exekučním titulem, neboť společnost CSP2 events s. r. o. jedná s povinnou ve shodě.

3. Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně, podala povinná dovolání. Namítá, že vedení exekuce v projednávané věci je nepřípustné, protože je povinné připisováno jednání třetích osob, za které však není odpovědná, a proto má být exekuce zastavena. Povinná, resp. její spřízněná osoba společnost CSP2 events s. r. o. jako dodavatel, dodává za úplatu nadačnímu fondu CHANCE 4 CHILDREN na základě smluvního vztahu služby (např. zprostředkování autobusové přepravy, tištění jízdenek pro veřejnou sbírku, průvodcovské služby aj.) zajišťované dovolatelkou, přičemž pouliční prodej zakázaný exekučním titulem neprovádí povinná, ale nadační fond CHANCE 4 CHILDREN, který v ulicích Prahy koná povolenou veřejnou sbírku formou pouličního prodeje jízdenek na vyhlídkové autobusové jízdy, které organizuje. Povinná, resp. společnost CSP2 events s. r. o., tak pouze poskytuje plnění z platně uzavřené smlouvy o poskytování služeb a nijak dále nezavazuje nadační fond CHANCE 4 CHILDREN tyto služby dále nabízet nebo prodávat. Nadační fond CHANCE 4 CHILDREN služby poskytuje nezávisle na povinné, proto jeho jednání nelze přičítat povinné jako jednání porušující povinnost plynoucí z exekučního titulu a povinná nemůže být odpovědná za to, že třetí osoba její služby dále nabízí. Opačný výklad, kdy by měla povinná odpovídat za to, jak s jejími službami naloží odběratelé, by byl „v přímém rozporu se svobodou podnikání a s právní jistotou“. Pro posouzení věci přitom není rozhodné, zda povinná věděla, jakým způsobem její služby odběratel užíval. Rozhodnutí prodávat jízdenky vydávané nadačním fondem CHANCE 4 CHILDREN (a nikoliv přeprodávat jízdenky povinné, jak nesprávně uzavřel odvolací soud) je rozhodnutím nadačního fondu, na kterém se povinná nepodílela, neboť jde o vzájemně nezávislé osoby. Odvolací soud při svém posouzení pominul, že povinná poskytuje plnění nadačnímu fondu CHANCE 4 CHILDREN na základě smlouvy, a v případě, že by se tohoto jednání (jak odvolací soud dovodil) měla zdržet, aby neporušovala svou povinnost uloženou jí exekučním titulem, poruší podmínky smlouvy uzavřené s nadačním fondem CHANCE 4 CHILDREN. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadenou část výroku II. odvolacího soudu společně s výrokem III. soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zcela zastavuje, popřípadě aby dovolací soud napadenou část výroku II. odvolacího soudu společně s výrokem III. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Oprávněné b), c) a d) se ve svém vyjádření plně ztotožnily se závěry odvolacího soudu a namítají, že dovolání dovolatelky není přípustné, neboť dovolatelka pouze polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu. Současně namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení několika právních otázek, z nichž každé samo o sobě mohlo vést k zamítnutí nebo naopak vyhovění návrhu, proto, aby bylo dovolání přípustné, by dovolatelka musela řádně zpochybnit řešení všech těchto otázek, a nikoliv pouze jedné z nich, jak tomu činí v dovolání. Oprávněné b), c) a d) navrhly, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.

5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.

6. Napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda a za jakých okolností je porušením povinnosti stanovené exekučním titulem, podle něhož se má povinný zdržet konkrétní činnosti (v projednávané věci nabízení služeb povinné poskytovaných za úplatu mimo provozovnu) samostatně i prostřednictvím třetích osob, jestliže tuto činnost vykonává třetí osoba, která má na základě smluvního vztahu s povinným nebo s ním personálně propojenou osobou na této činnosti zájem, ačkoliv se vůči povinnému výslovně k takové činnosti nezavázala. Protože jde o otázku, která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu v úplnosti vyřešena, dovolání je přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné není důvodné.

7. V projednávané věci exekuční titul uložil povinné povinnost zdržet se pouličního prodeje služeb poskytovaných povinnou jak samostatně, tak prostřednictvím třetích osob. Ze samotné podstaty takového zákazu je zřejmé, že povinná má jednat tak, aby se vyvarovala jakékoliv činnosti, která by třetí osoby vedla k tomu, že takovou činnost vykonají. Přitom je nerozhodné, zda třetí osoba takovou činnost uskutečňuje proto, že je k tomu povinnou (nebo s osobou personálně spjatou s povinnou a jednající s povinnou ve shodě) přímo smluvně zavázána, nebo proto, že na základě ujednání mezi ní a povinnou (případně s povinnou personálně spjatou osobou) je v jejím zájmu, aby takovou činnost ve prospěch povinné vykonávala. V obou případech je to totiž povinná, kdo svým aktivním jednáním způsobuje, že třetí osoba vyvíjí činnost, která je povinné zapovězena, a to i prostřednictvím třetích osob. Přitom je v možnostech povinné (s ní personálně spjaté osoby), vyvinout konkrétní aktivitu, aby třetí osoba v zakázané činnosti ustala, třeba tak, že třetí osobu upozorní, že pouliční prodej služeb poskytovaných povinnou je exekučním titulem zakázán, a pro případ, že třetí osoba v zakázané činnosti bude pokračovat, plnění podle smlouvy takové třetí osobě odepřít, čímž dosáhne toho, že třetí osoba ztratí zájem na činnosti zapovězené exekučním titulem. Argument povinné, že takovým odepřením poruší smlouvu se třetí osobou, není na místě, protože jak povinná, tak exekuční soud jsou vázáni exekučním titulem. Proto se exekuční soud touto námitkou nemůže zabývat, protože by tím nepřípustně přezkoumával věcnou správnost (hmotněprávní přiměřenost) exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).

8. Lze tedy shrnout, že povinná, které byla exekučním titulem uložena povinnost zdržet se i prostřednictvím třetích osob určité činnosti, porušuje tuto povinnost i v případě, že takovou činnost vykonává třetí osoba, která má na základě smluvního vztahu s povinnou (nebo s osobou personálně spjatou s povinnou a jednající ve shodě s povinnou) na této činnosti nepochybný a objektivní zájem, ačkoliv se vůči povinné přímo k takové činnosti nezavázala. A to za předpokladu, že povinná neuskuteční potřebné kroky, aby třetí osoba tuto činnost nadále nevykonávala, když takovým krokem může být i přerušení smluvního vztahu se třetí osobou.

9. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs