// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 16.07.2020

K souhlasu podporovaného účastníka s účastí vedlejšího účastníka

Vedlejší účastník se stává vedlejším účastníkem okamžikem svého vstupu do řízení i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu; rozhodnutí soudu podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. není potřeba.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 644/2019, ze dne 24. 3. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 93 o. s. ř.

Kategorie: účastníci řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 17. 1. 2018, č. j. 19 C 62/2011-1420, nepřipustil, aby do řízení na straně žalované jako vedlejší účastník vstoupil A. V. (dále též jen „A. V.“).

[2] Takto soud prvního stupně rozhodl až poté, kdy rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 19 C 62/2011-1422, určil, že ve výroku specifikovaná rozhodnutí přijatá na členské konferenci žalovaného konané dne 30. 3. 2011 nejsou v souladu se zákonem a stanovami (výrok I.), určil, že ve výroku specifikovaná rozhodnutí [mimo jiná rozhodnutí, kterými byli z funkcí předsedy a člena výboru žalovaného odvoláni žalobci a do těchto funkcí zvoleni A. V. a M. K. (dále jen „M. K.“)] přijatá na zasedání výboru žalovaného konaném dne 30. 11. 2011 nejsou v souladu se zákonem a stanovami (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

[3] Vyšel přitom z toho, že žalobou v projednávané věci byla napadena platnost rozhodnutí orgánů žalovaného (dále též jen „spolek“), kterými byli z funkcí předsedy a člena výboru (statutárního orgánu) spolku odvoláni žalobci a do těchto funkcí zvoleni A. V. a M. K.

[4] Soud úvodem vysvětlil, že předpokladem (a zároveň podmínkou přípustnosti) vedlejšího účastenství je právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení. Takový právní zájem zde zpravidla existuje tehdy, jestliže bude rozhodnutím ve věci samé dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva).

[5] Podle názoru soudu však A. V. nemá právní zájem na výsledku sporu. Neodůvodňuje jej samotné členství A. V. ve spolku, neboť rozhodnutí ve věci nebude mít dopad na právní postavení jeho členů. Právní zájem A. V. nezakládá ani skutečnost, že je (mimo jiné) napadeno rozhodnutí o jmenování A. V. do funkce předsedy statutárního orgánu spolku. Je tomu tak proto, že v mezidobí (ke 2. 3. 2016) jeho funkce zanikla. Rozhodnutí ve věci samé tak nemůže mít dopad na existující či „v blízké budoucnosti vzniklé“ právní vztahy A. V.

[6] K odvolání A. V. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 21 Co 217/2018-1560, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a odmítl odvolání J. M. (druhý výrok).

[7] Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v tom, že A. V. nemá právní zájem na výsledku sporu, respektive úspěchu spolku v projednávané věci, neboť ještě před jeho vstupem do řízení (uskutečněným 23. 10. 2017) mu zanikla funkce předsedy i člena statutárního orgánu spolku. Rozhodnutí soudu ve věci samé „a případné vítězství žalovaného“ proto „nemá a nemůže mít žádný dopad na jeho právní postavení“.

[8] Nadto, dalším předpokladem pro vstup vedlejšího účastníka do řízení je podle odvolacího soudu souhlas jím podporovaného účastníka s tím, že na jeho straně bude vystupovat jako vedlejší účastník „daná konkrétní osoba“. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002, odvolací soud konstatoval, že spolek souhlas s účastí A. V. v řízení „nevyslovil“. Nepovažoval za něj ani vyjádření opatrovníka spolku z 13. 2. 2018, v němž „ponechává na úvaze soudu posouzení důvodnosti odvolání A. V.“.

[9] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu dovolání) podal A. V. dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, a sice otázek:

1) zda osoba, která byla zvolena do funkce člena voleného orgánu spolku, má právní zájem na výsledku sporu o platnost rozhodnutí o této volbě,

2) zda podmínkou připuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení je výslovný souhlas jím podporovaného účastníka řízení.

[10] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[11] Dovolatel je přesvědčen, že soud nemůže po vyhlášení rozsudku „žádným způsobem rozhodnout o nepřipuštění vedlejšího účastníka“. To platí zvláště za situace, kdy soud vedlejšího účastníka „pojal do výroku rozsudku“.

[12] Zákon podle názoru dovolatele nestanoví jako podmínku přípustnosti vedlejšího účastenství výslovný souhlas podporovaného účastníka řízení. Opačný závěr, jenž zastává odvolací soud, je v rozporu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016, „analogicky“ i se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2521/2008, a s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03. Přitom nelze přehlédnout, že dovolatel v řízení nevystupoval jako vedlejší účastník proti vůli spolku. Opatrovník spolku soudu nesdělil, že s vedlejší účastí dovolatele nesouhlasí, naopak uvedl, že se nevzdal práva na odvolání, aby je mohl podat vedlejší účastník.

[13] Dovolatel má za to, že prokázal svůj právní zájem na výsledku sporu. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodováno přímo o jeho právech a povinnostech coby člena statutárního orgánu spolku zvoleného napadeným rozhodnutím a i jen jako řadový člen spolku má zájem na zachování platnosti napadeného rozhodnutí, jelikož žalobci jím byli ze své funkce odvoláni pro dlouhodobé poškozování zájmů spolku, za něž byli odsouzeni v trestním řízení.

[14] Žalobci ve vyjádření k dovolání namítají, že A. V. coby vedlejší účastník není podle § 240 odst. 1 o. s. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovozují, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí na vyřešení otázky nutnosti výslovného souhlasu spolku s vedlejší účastí dovolatele a její zodpovězení přípustnost dovolání nezakládá. Vysvětlují, že o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení bylo rozhodnuto až po vyhlášení rozsudku ve věci samé proto, že námitku proti účasti dovolatele – který nemá právní zájem na výsledku sporu – vznesli až po vyhlášení rozsudku. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

[15] Spolek, který se k dovolání vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka, považuje závěr odvolacího soudu o neexistenci právního zájmu dovolatele na výsledku řízení za „příliš striktní“. Zodpovězení otázky, zda byl dovolatel v roce 2011 jmenován předsedou spolku, může mít vliv přinejmenším na to, zda byl dovolatel v letech 2011 až 2016 oprávněn za spolek jednat, z čehož může vyplynout i jeho „osobní odpovědnost“, kdyby jednal vůči třetím osobám bez zástupčího oprávnění. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí „nečiní procesní návrh a ponechává zcela na úvaze dovolacího soudu, jak přípustnost a důvodnost dovolání posoudí“.

[16] Nejvyšší soud úvodem předesílá, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, neboť vedlejší účastník je osobou oprávněnou podat dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu tohoto vedlejšího účastníka do řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1045/2019).

[17] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem otevřených otázek výkladu § 93 o. s. ř., při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné.

[18] Podle § 93 platí, že jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec první). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec druhý). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec třetí).

I. K právnímu zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu:

[19] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že:

1) Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. Pojem „právní zájem“ na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován. Zákonodárce tak ponechává na úvaze soudu v každém jednotlivém případě, aby podle konkrétních okolností projednávané věci sám posoudil, zda takový zájem je dán či nikoli. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje.

2) Vedlejší účastník má za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů.

[20] K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněného pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 21. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněného pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5954/2016. Viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, či ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11.

[21] V poměrech projednávané věci právní zájem dovolatele na výsledku řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku, jímž byl dovolatel zvolen do funkce předsedy statutárního orgánu spolku, plyne zjevně z obsahu tohoto rozhodnutí. Člen statutárního orgánu spolku zpravidla má právní zájem na výsledku řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, jímž byl do této funkce zvolen. Vysloví-li totiž soud v tomto řízení neplatnost takového usnesení, platí, že dotčené osobě funkce člena statutárního orgánu nevznikla. Jinými slovy, vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku se přímo dotýká práv a povinností jím zvoleného člena statutárního orgánu.

[22] Právní zájem (ve smyslu předchozího odstavce) si člen statutárního orgánu spolku uchová i poté, kdy jej nejvyšší orgán spolku (jiným, posléze přijatým rozhodnutím) odvolal; i v tomto případě má - bývalý - člen statutárního orgánu právní zájem na výsledku řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí o jeho zvolení do funkce, neboť jeho případná neplatnost ovlivní to, zda mu funkce (a s ní spojená práva a povinnosti) vznikla. K uvedenému srov. přiměřeně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5352/2015.

[23] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nemá právní zájem na výsledku sporu, tudíž není správný.

II. K souhlasu podporovaného účastníka s účastí vedlejšího účastníka na jeho straně:

[24] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 93 o. s. ř. platí, že vedlejší účastenství v řízení nelze založit a udržet proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován. Jestliže to byl právě podporovaný účastník, který nesouhlasil s tím, aby další subjekt vystupoval jako vedlejší účastník řízení na jeho straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnil, vedlejší účastenství ukončil [postup podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě, jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má vedlejší účastník v řízení podporovat]. K tomu viz výše zmíněné usnesení sp. zn. 29 Odo 806/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1652/2007, ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1856/2010, či ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněné pod číslem 89/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[25] Jinak řečeno, vedlejší účastník se stává vedlejším účastníkem okamžikem svého vstupu do řízení i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu; rozhodnutí soudu podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. není potřeba. To však spolek v projednávané věci neučinil.

[26] Protože výslovný souhlas účastníka, který má být vedlejším účastníkem v řízení podporován, není podmínkou účasti vedlejšího účastníka v řízení, nemůže být jeho neudělení spolkem důvodem pro nepřipuštění vstupu dovolatele jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného do řízení. Nadto, z obsahu spisu a vyjádření spolku (jednajícího opatrovníkem) k dovolání se podává, že s účastí dovolatele v řízení souhlasí.

[27] Ani názor odvolacího soudu, podle něhož podporovaný účastník musí s účastí vedlejšího účastníka na své straně „výslovně“ souhlasit, není správný.

[28] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími dovolacími námitkami, usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[29] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů