// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 15.05.2019

Zjevně bezdůvodný návrh manželky povinného na zastavení exekuce

Návrh manželky povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. může být posouzen jako „zjevně bezdůvodný“; za takových okolností jeho podání není důvodem pro odročení dražebního jednání podle § 336i odst. 1 o. s. ř.

Úsudek o „zjevné nedůvodnosti“ však musí být bez dalšího zcela bez pochyb (např. pokud věcnému projednání návrhu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté) a odvolací soud rozhodující o odvolání do usnesení o příklepu jej nemůže založit na komplexním skutkovém a právním posouzení předběžné otázky, zda by návrh na zastavení exekuce případně uspěl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3985/2018, ze dne 19. 2. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 262b odst. 1 o. s. ř.
§ 336i odst. 1 o. s. ř.
§ 336k odst. 4 o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, k odvolání povinného v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. J. V., Exekutorský úřad O., ze dne 26. 1. 2018, č. j. 196 EX 5860/08-676, ve znění opravného usnesení téhož exekutora ze dne 26. 1. 2018, č. j. 196 EX 5860/08-677, kterým soudní exekutor udělil vydražitelce AMBRA UH s. r. o. příklep na vydražených nemovitostech ve společném jmění manželů povinného a manželky povinného, zapsaných jako vlastnictví manželky povinného, za nejvyšší podání ve výši 3 726 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyl dán důvod pro odročení dražebního jednání pro podané vylučovací žaloby, neboť řízení o vylučovací žalobě manželky povinného bylo usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 3. 2018, č. j. 46 C 24/2018-71 (které nabylo právní moci dne 10. 4. 2018), zastaveno z důvodu překážky věci rozhodnuté a vylučovací žaloba proto byla zjevně neopodstatněná. Zjevně neopodstatněná byla i vylučovací žaloba povinného, která byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 3. 2018, č. j. 41 C 23/2018-45, neboť k jejímu podání není povinný aktivně legitimován. Odvolací soud rovněž dovodil, že nebyl dán důvod k odložení dražebního jednání z důvodu podaného návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce a na odklad exekuce, neboť tyto návrhy jsou zřejmě bezúspěšné. S odkazem na rozhodnutí v předcházejícím řízení dospěl k závěru, že v konkrétním případě může být výkonem rozhodnutí postižen majetek, který se podle § 262a občanského soudního řádu považuje za součást společného jmění manželů, přičemž se ke smlouvám o zúžení společného jmění manželů, které nebyly známy věřiteli v době vzniku pohledávky, nepřihlíží a současně že aplikace ustanovení § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, není možná, neboť dluh povinného vznikl za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“. Důvodem pro změnu usnesení o příklepu nemůže být (s ohledem na požadavek přiměřenosti exekuce) ani zdravotní stav dcery manželky povinného a jejich poměrů, neboť jiný způsob exekuce by byl v projednávané věci (s ohledem na délku exekučního řízení, částku, jež má být vymožena, dosud vymožené plnění a skutečnost, že povinný nenavrhl jiný způsob provedení exekuce a ani neprokázal, že by měl jiný postižitelný majetek) méně efektivní a absentuje zde jiná perspektiva vymožení dlužné částky; tyto námitky vznesené již v návrhu na odklad a zastavení exekuce byly nedůvodné, proto soudní exekutor nepochybil, když přes podaný návrh na odklad a zastavení exekuce (který byl následně – dosud nepravomocně – zamítnut usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 Nc 1566/2008-398) provedl dražbu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že v projednávané věci neměla dražba předmětných nemovitostí proběhnout, neboť povinný i manželka povinného podali dne 26. 1. 2018 vylučovací žaloby a v době provedení dražby (dne 26. 1. 2018 v 8:30 hodin) o těchto žalobách nebylo pravomocně rozhodnuto. Dražba byla provedena v rozporu se zákonem i z důvodu, že v době jejího provedení nebylo soudem rozhodnuto ani o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce a na odklad exekuce, neboť soudní exekutor dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce není důvodný, protože pohledávka vznikla v roce 1995 a její právní režim se posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a argumentace nepříznivým zdravotním stavem dcery povinného je svévolným bráněním práva, avšak tento závěr odvolacího soudu a soudního exekutora není správný. Dovolatel namítá, že vymáhaný dluh je výlučným dluhem povinného, neboť vznikl následkem trestné činnosti povinného za trvání manželství, a není součástí společního jmění manželů; současně je dán důvod pro aplikaci ustanovení § 732 o. z., neboť právní úprava společného jmění manželů a jeho rozsah (jeho obsah, práva, povinnosti a závazky do něj patřící) by se měl vždy řídit podle platného a účinného právního předpisu, přestože dluh vznikl před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dovolatel konečně namítá, že provedení exekuce soudním exekutorem nařízeným způsobem je nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, s ohledem na zdravotní stav jeho dcery, která ve vydraženém domě bydlí, a který je speciálně uzpůsoben jejímu životu; v rámci exekuce měla být exekuce týkající se rodinného domu zastavena. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se příklep na vydražených nemovitostech neuděluje, případně aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Manželka povinného se ve svém vyjádření k dovolání povinného ztotožnila s podaným dovoláním.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud již dříve uzavřel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016), že návrh manžela povinného na zastavení exekuce je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce (soudní výkon rozhodnutí) zahájena. Dále dovolací soud dodal, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí).

Dovolací soud těmito právními závěry zdůrazňuje, že manžel povinného, který se domáhá zastavení exekuce proto, že majetek ve společném jmění manželů byl údajně postižen neprávem nebo ve větším rozsahu, má po novele o. s. ř. č. 139/2015 Sb. k dispozici výhradně návrh na zastavení exekuce, nikoliv excindační žalobu. To však neznamená, že by soud při zvážení, zda je návrh na zastavení exekuce důvodný, ohledně rozsahu, v němž může být exekucí postiženo společné jmění, měl vycházet z předpisů hmotného práva účinných od 1. 1. 2014; naopak je na místě posoudit, zda by výlučný dluh manžela povinného byl exekučně postižitelný v právním režimu účinném do 31. 12. 2013, včetně judikatury dovolacího soudu, která se vztahovala k možnostem postižení společného jmění manželů pro výlučný dluh manžela povinného vzniklý do 31. 12. 2013. Jestliže tedy odvolací soud při posouzení, zda návrh manželky povinného na zastavení exekuce je či není důvodný, dospěl k závěru, že ustanovení § 732 o. z. není v projednávané věci aplikovatelné, rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3956/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1427/2017).

Klade-li dovolatel otázku, „zda absolutní ochrana oprávněného (věřitele) je v souladu se zásadou spravedlnosti, a to i na úkor druhého manžela a dítěte povinného“, je na místě zdůraznit, že podle právního stavu v době vzniku dluhu ze strany povinného (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je pro účely posouzení, zda výlučný dluh povinného lze uspokojit ze společného jmění manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství, či nikoliv, zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů a zda se (ne)jedná o vymáhaný závazek v případech taxativně vymezených v ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013. Z hlediska vyloučení majetku patřícího do společného jmění manželů z exekuce však není rozhodné, zda má vymáhaný závazek smluvní či jiný právní důvod, např. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou deliktním jednáním jednoho z manželů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009). Nelze se tedy ztotožnit s náhledem dovolatele, že by následek uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství v důsledku jeho deliktního jednání byl pro manželku povinného nepředvídatelný nebo nepřiměřeně přísný. Témuž následku je vystaveno jakékoliv společné jmění za účelem uspokojení závazku jen jednoho z manželů vzniklého za trvání manželství v režimu do 31. 12. 2013 a tento následek je judikaturou dovolacího soudu dlouhodobě dovozován. Skutečnost, že od 1. 1. 2014 se možnosti postihu společného jmění manželů za účelem uspokojení výlučného dluhu manžela povinného do jisté míry změnily, nejsou samy o sobě důvodem pro závěr, že předchozí právní úpravu je na místě pokládat za“nespravedlivou“.

Dovolatel dále namítá, že dražba předmětných nemovitostí neměla být provedena, neboť před provedením dražby podali povinný a manželka povinného vylučovací žaloby a návrh na částečné zastavení exekuce a v době provedení dražby nebylo o těchto návrzích rozhodnuto. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky aplikace ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř., konkrétně otázky úspěšnosti návrhu manželky povinného na vyloučení dražených nemovitých věcí z exekuce, kterou odvolací soud posoudil jako otázku předběžnou, aniž by vyčkal právní moci rozhodnutí o tomto návrhu a jeho věcného projednání; odvolací soud se při řešení této otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.

Podle ustanovení § 336i odst. 1 o. s. ř. bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.

Podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení § 219a se nepoužije.

Porušením zákona při provádění dražby majícím za následek (měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007). Namítá-li tedy povinný v dovolání mimo jiné, že dražba proběhla, přestože manželka povinného podala návrh na částečné zastavení exekuce právě ohledně předmětné nemovitosti, nelze tuto námitku pokládat za nepřípadnou, protože pro eventualitu, že by byla shledána důvodnou, je na místě konstatovat, že exekutor měl dražební jednání odročit, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018). Uvedené se uplatní i v situaci, kdy manželka povinného aktuálně nemá k dispozici vylučovací žalobu, ale po účinnosti zákona č. 139/2015 Sb. návrh na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř., jenž nastupuje na místo excindační žaloby; i v těchto případech platí, že soudní exekutor za situace, kdy byl podán návrh manželky povinného na zastavení exekuce, má zásadně vyčkat právní moci rozhodnutí o takovém návrhu. Lze sice připustit, že jde-li o zcela zjevně bezúspěšné bránění práva, dražba může být navzdory podání vylučovací žaloby (nebo návrhu manžela povinného na zastavení exekuce) provedena, o takový případ však v projednávané věci nešlo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018, vůči němuž byla ústavní odmítnuta stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12., sp. zn. I. ÚS 3932/18).

Odvolací soud ve svém rozhodnutí mimo jiné při přezkumu „zjevné nedůvodnosti“ návrhu manželky povinného na zastavení exekuce uvedl, že „velmi pečlivě zvažoval otázku zdravotního stavu dcery manželky povinného a jejich poměrů“ a že „přiměřenost a vhodnost zvoleného způsobu exekuce se zkoumá s ohledem na všechny okolnosti případu…Důkazní břemeno leží na povinném, který musí prokázat, že má jiný majetek, který lze postihnout“. Dále odvolací soud „poměřoval zájem dcery povinného, její zdravotní stav, se smyslem a účelem exekučního řízení a s oprávněnými zájmy oprávněného. Dospěl k závěru, že neprovést či odkládat dražbu ze zdravotních důvodů není na místě s ohledem na absenci jiné perspektivy vymožení dlužné částky, délku exekučního řízení, výši vymáhané částky“. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, že odvolací soud při posouzení odvolání povinného do usnesení o příklepu předjímal výsledek řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce, aniž by vyčkal právní moci rozhodnutí o tomto návrhu a aniž by bylo na první pohled a bez dalšího zcela zjevné, že podání návrhu na zastavení exekuce je zneužitím procesního práva ve smyslu ustanovení § 6 věty druhé o. s. ř. Při takovém postupu manželka povinného a ani povinný, jenž je rovněž účastníkem řízení o návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., neměli prostor, aby se vyjádřili k závěrům odvolacího soudu a případně aby navrhli důkazní prostředky, pro které by mělo být návrhu na zastavení exekuce vyhověno, když i sám odvolací soud zdůraznil, že na povinném (a v případě, že návrh na zastavení exekuce podala manželka povinného, i na manželce povinného) leží břemeno důkazní, že exekuce prodejem nemovitých věcí nemá probíhat ať už vzhledem k tomu, že je zde jiný postižitelný majetek, nebo proto, že zvolený způsob exekuce je zjevně nevhodný. Takový prostor pro případné unesení důkazního břemene však může být vytvořen pouze při věcném projednání návrhu manželky povinného na zastavení exekuce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3969/2017).

Lze tedy shrnout, že návrh manželky povinného na zastavení exekuce může být posouzen jako „zjevně bezdůvodný“ a za takových okolností jeho podání není důvodem pro odročení dražebního jednání podle § 336i odst. 1 o. s. ř. Úsudek o „zjevné nedůvodnosti“ však musí být bez dalšího zcela bez pochyb a odvolací soud rozhodující o odvolání do usnesení o příklepu jej nemůže založit na komplexním skutkovém a právním posouzení předběžné otázky, zda by návrh na zastavení exekuce případně uspěl.

Dovolací soud nepřistoupil ke změně napadeného rozhodnutí proto, že odvolací soud se prozatím nezabýval tím, zda věcnému projednání návrhu manželky povinného na zastavení exekuce nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a to s přihlídnutím k jejímu předchozímu návrhu na vyloučení věci z exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5160/2017). Je-li tomu tak, obstojí právní názor odvolacího soudu, že nynější návrh manželky povinného na zastavení exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř. je „zjevně bezdůvodný“ a není důvod pro aplikaci § 336i odst. 1 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil (Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů