// Profipravo.cz / Účastníci řízení 10.10.2017
Řádné šetření o místě pobytu účastníka před ustanovením opatrovníka
Podle již ustálené judikatury soudů ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu, že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření, neboť také účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí být zajištěna ochrana jeho práv a právem chráněných zájmů a je třeba dbát o to, aby práv nebylo zneužíváno na úkor osob, jejichž pobyt není znám. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích, kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se týká účastníka, šetřením v dostupných databázích (např. dotazem na vězeňskou službu, na úřad práce, popř. orgány sociálního zabezpečení, na osoby blízké zjištěné z evidence obyvatel apod.).
Šetření, jež mají předcházet ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně aktuální, aby mohla být oporou pro závěr soudu, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou dány ke dni vydání usnesení o tomto opatření.
Ve světle výše uvedeného je nutné uzavřít, že šetření o místě pobytu účastníka provedené v dané věci soudem prvního stupně bylo nedostatečné; zcela zjevným porušením povinnosti vést ohledně pobytu účastníka řízení řádné šetření pak byla skutečnost, že si soud prvního stupně před vydáním usnesení o ustanovení opatrovníka nevyžádal aktuální výpis z Centrální evidence obyvatel a vyšel z údajů více než rok a půl starých.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1706/2017, ze dne 19. 7. 2017
Dotčené předpisy:
§ 29 odst. 3 o. s. ř.
§ 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie: účastníci řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 13 Cm 1466/2007-69, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci 275.000 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 275.000 Kč s příslušenstvím vůči druhé žalované, třetí žalované a čtvrtému žalovanému (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky III., IV. a V.), opatrovnice (výrok VI.) a státu (výrok VII.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. září 2010, č. j. 6 Cmo 119/2010-112, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a V. tak, že druhé žalované, třetí žalované a čtvrtému žalovanému uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně 275.000 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok první), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a druhou, třetí a čtvrtým žalovaným (výrok druhý) a odmítl odvolání žalobce proti výrokům VI. a VII. rozsudku soudu prvního stupně (výrok třetí).
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. prosince 2012, č. j. 23 Cdo 2397/2012-181, zamítl dovolání druhé žalované proti rozsudku odvolacího soudu.
Proti rozsudkům soudu prvního stupně a soudu odvolacího (dále jen „napadené rozsudky“) podal čtvrtý žalovaný dne 8. dubna 2013 žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení.
Usnesením ze dne 18. dubna 2014, č. j. 13 Cm 1466/2007-268, ve spojení s usnesením ze dne 24. září 2014, č. j. 13 Cm 1466/2007-275, Krajský soud v Českých Budějovicích spojil řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných čtvrtým žalovaným ke společnému řízení.
Poté Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. prosince 2014, č. j. 13 Cm 1466/2007-289, zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podané čtvrtým žalovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vyšel přitom z toho, že:
1) V době od 26. května 1993 do 5. října 2005 měl čtvrtý žalovaný nahlášený trvalý pobyt na adrese Ch.
2) V době od 5. října 2005 do 14. listopadu 2008 měl čtvrtý žalovaný nahlášený trvalý pobyt na adrese Ch. (jde o adresu Městského úřadu v Ch.).
3) Od 14. listopadu 2008 měl čtvrtý žalovaný nahlášený trvalý pobyt na adrese P.
4) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé vyšel při určení místa pobytu čtvrtého žalovaného z výpisu z Centrální evidence obyvatel ze dne 25. ledna 2008. K tomuto datu měl čtvrtý žalovaný nahlášený trvalý pobyt na adrese Ch. [viz výše bod 2)], pročež byl na tuto adresu v řízení obesílán a bylo mu na ni doručováno předvolání k jednání nařízenému na 28. února 2008. Jednání bylo odročeno a řízení bylo usnesením ze dne 22. prosince 2008, č. j. 13 Cm 1466/2007-43, přerušeno.
5) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé dále provedl ohledně místa pobytu čtvrtého žalovaného šetření v evidenci vězňů dotazem na Vězeňskou službu ČR ze dne 12. června 2009, na nějž obdržel (negativní) odpověď dne 26. června 2009.
6) Usnesením ze dne 21. srpna 2009, č. j. 13 Cm 1466/2007-49, Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé ustanovil opatrovnicí čtvrtého žalovaného advokátku JUDr. Ludmilu Zdvořákovou, neboť měl za to, že čtvrtý žalovaný je neznámého pobytu. Uvedl, že na adrese uvedené v Centrální evidenci obyvatel se nezdržuje, nenachází se ve vazbě ani ve výkonu trestu a nezdržuje se ani na adresách uvedených v databázi rejstříku živnostenského podnikání.
7) O napadených rozsudcích se čtvrtý žalovaný dozvěděl dne 12. března 2013 v souvislosti s řízením o výkon těchto rozhodnutí vedeným u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 E 662/2010.
Soud prvního stupně - poté, kdy dovodil včasnost podané žaloby pro zmatečnost - uvedl, že podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníkovi, jehož pobyt není znám. Důvod ustanovení opatrovníka musí být spolehlivě prokázán, pročež je třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu účastníka. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na provedení potřebných šetření (výpis z Centrální evidence obyvatel, dotaz na Vězeňskou službu ČR) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé splnil podmínky ustanovení opatrovníka stanovené § 29 odst. 3 o. s. ř. a opatrovnici čtvrtému žalovanému ustanovil důvodně; ten se totiž v době rozhodné pro doručování žaloby a předvolání k jednání (tj. od 5. října 2005 do 14. listopadu 2008) nezdržoval na nahlášené adrese.
Soud prvního stupně zamítl i žalobu na obnovu řízení, neboť v projednávané věci nebyl dán důvod obnovy podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání čtvrtého žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v (odvoláním napadeném) rozsahu, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil co do výše žalobci přiznané náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud - poté, kdy vysvětlil rozdíl mezi zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a podle § 229 odst. 3 o. s. ř. - označil skutková zjištění soudu prvního stupně za dostačující, zcela se ztotožnil s jeho právním posouzením věci a pro stručnost odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí. Uzavřel, že ke dni vydání usnesení o ustanovení opatrovníka byly splněny podmínky pro takový procesní postup, neboť se z obsahu spisu podává, že se čtvrtý žalovaný v rozhodném období (od 4. října 2007, kdy došlo k podání žaloby, do 14. listopadu 2008) na adrese Ch., která byla uvedena v Centrální evidenci obyvatel, nezdržoval.
Proti usnesení odvolacího soudu podal čtvrtý žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o § 237 o. s. ř., uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle dovolatele závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud nesprávně posoudil existenci zmatečnostní vady dle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť učinění toliko jednoho dotazu na Centrální evidenci obyvatel na počátku řízení a toliko jednoho dotazu na Centrální evidenci vězňů je pro účely zjištění pobytu účastníka řízení zcela nedostatečné. Takový postup je zcela v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (kterou dovolatel rozsáhle cituje), zejména s nálezem ze dne 7. května 2009, sp. zn. II. ÚS 460/09.
Dovolatel zdůrazňuje, že jej v projednávané věci soud prvního stupně nejprve opakovaně obesílal na adrese, kde nikdy neměl hlášený trvalý pobyt, a následně učinil jen dva zcela formální úkony, které nelze považovat za vyčerpání všech dostupných možností ke zjištění místa pobytu účastníka, a to obzvlášť za situace, kdy zjištěné místo trvalého pobytu bylo na adrese sídla Městského úřadu v Ch. a kdy prakticky jakýkoli další úkon soudu (dotaz na Městský úřad v Ch., Českou poštu a místní poštovní doručovatele) by vedl ke zjištění faktického pobytu dovolatele. Podle dovolatele by dokonce stačilo, kdyby soud prvního stupně učinil opakovaný dotaz na Centrální evidenci obyvatel, neboť dovolatel byl již od 14. listopadu 2008 hlášen k trvalému pobytu na adrese P., kde se do dnešní doby fakticky zdržuje; takový dotaz se jeví jako vhodné opatření, neboť výpis, ze kterého soud prvního stupně při ustanovení opatrovníka vycházel, byl déle než rok a půl starý.
Podle názoru dovolatele se odvolací soud, který nedostatek podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu v projednávané věci neshledal, odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněného pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 10/2003“), a od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 107/2009. Na rozpor s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovolatel poukazoval již v odvolacím řízení, odvolací soud se však s jeho námitkami nijak nevypořádal.
A konečně dovolatel považuje za nesprávný postup i to, že mu byla za opatrovnici ustanovena JUDr. Ludmila Zdvořáková, která byla ustanovena jako opatrovnice i prvnímu žalovanému M. H. Mezi prvním žalovaným („primárním“ dlužníkem) a dovolatelem (ručitelem) je totiž zjevná kolize zájmů, JUDr. Zdvořáková proto nemohla vystupovat v řízení jako opatrovnice obou účastníků.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázky splnění předpokladů pro ustanovení opatrovníka účastníkovi z důvodu neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o. s. ř., na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Z § 29 odst. 3 o. s. ř. se podává, že pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Citovaná ustanovení od vydání usnesení o ustanovení opatrovníka nedoznala změn.
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek v občanském soudním řízení, který lze podat proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Je prostředkem k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je-li takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda po stránce skutkové nebo právní jsou nebo nejsou věcně správná (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu www.nsoud.cz).
Byl-li účastníku ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady uvedené v § 29 odst. 3 o. s. ř., jde o zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kterou je postiženo rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno a které bylo vydáno v řízení, v němž účastníka zastupoval takto nezákonně ustanovený opatrovník (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 2759/2012).
Podle již ustálené judikatury soudů ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu, že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření, neboť také účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí být (srov. též § 2 o. s. ř.) zajištěna ochrana jeho práv a právem chráněných zájmů a je třeba dbát o to, aby práv nebylo zneužíváno na úkor osob, jejichž pobyt není znám. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích, kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se týká účastníka (viz opět důvody usnesení sp. zn. 21 Cdo 2759/2012), šetřením v dostupných databázích (např. dotazem na vězeňskou službu, na úřad práce, popř. orgány sociálního zabezpečení, na osoby blízké zjištěné z evidence obyvatel apod.) [viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. 33 Cdo 123/2012]. Šetření, jež mají předcházet ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, musí být dostatečně aktuální, aby mohla být oporou pro závěr soudu, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou dány ke dni vydání usnesení o tomto opatření (srov. dovolatelem přiléhavě citované rozhodnutí R 10/2003).
V projednávané věci byla dovolateli ustanovena usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2009, č. j. 13 Cm 1466/2007-49, opatrovnicí JUDr. Ludmila Zdvořáková, jež jej zastupovala v řízení o věci samé před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Tomuto kroku však ze strany soudu prvního stupně předcházel toliko dotaz na Centrální evidenci obyvatel a Centrální evidenci vězňů.
Ve světle výše uvedeného je nutné uzavřít, že šetření o místě pobytu dovolatele provedené soudem prvního stupně bylo nedostatečné; zcela zjevným porušením povinnosti vést ohledně pobytu účastníka řízení řádné šetření pak byla skutečnost, že si soud prvního stupně před vydáním usnesení o ustanovení opatrovníka nevyžádal aktuální výpis z Centrální evidence obyvatel a vyšel z údajů více než rok a půl starých (opatrovník byl ustanoven 21. srpna 2009, výpis, z něhož soud vycházel, obsahoval údaje platné k 25. lednu 2008). Z obsahu spisu se přitom podává, že od 14. listopadu 2008 měl dovolatel nahlášen trvalý pobyt na adrese P.; z výpisu vyhotoveného ke dni, který by bezprostředně předcházel vydání usnesení o ustanovení opatrovníka (vyžádaného soudem stejně tak, jako dříve v případě prvního žalovaného - viz č. l. 47 spisu), by tak bylo možné zjistit skutečný pobyt dovolatele (srov. i § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož ke dni vydání usnesení o ustanovení opatrovníka byly splněny podmínky pro takový postup, tudíž není správný.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval otázkou kolize zájmů soudem ustanovené opatrovnice (resp. jejích opatrovanců), usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-