// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 05.01.2026
Škoda způsobená uprchlým domácím zvířetem sloužícím k výdělečné činnosti
I. Podle § 2934 o. z. slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. V případě odpovědnosti podle § 2934 o. z. se vlastník zvířete (osoba, jíž bylo zvíře svěřeno) zprostí své odpovědnosti, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že (ač potřebnou pečlivost zanedbal) by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti (případ neexistující příčinné souvislosti). Existenci okolností svědčících pro zproštění odpovědnosti tvrdí a prokazuje odpovědná osoba.
Dozorem nad zvířetem ve smyslu § 2934 o. z. se rozumí taková péče, která zabrání, aby mohlo zvíře způsobit újmu. Zahrnuje veškerou starost o zvíře (o jeho přístřeší, obživu, výcvik, používání nebo vedení). Potřebnou pečlivostí při dozoru nad zvířetem se rozumí taková pečlivost (úroveň péče), kterou by vynaložila průměrně obezřetná a rozvážná odpovědná osoba v postavení vlastníka nebo osoby, jíž zvíře svěřil, a to v konkrétní situaci, při které došlo k újmě. Jedná se tedy o objektivní měřítko. Požadavky kladené na odpovědnou osobu nesmí být přepjaté, takže po ní nelze požadovat, aby zabránila všem škodám, které teoreticky připadají v úvahu.
Konkrétní opatření vyžadovaná po odpovědné osobě nejsou většinou stanovena obecně závaznými právními předpisy, a proto je třeba vycházet z konkrétních okolností případu a zvyklostí soukromého života. Zohlední se zejména druh zvířete, jeho individuální ale i obecné vlastnosti, povaha nebo zda se již v minulosti zachovalo nebezpečně (např. projevilo agresi). Přihlédnout lze nepochybně k místu, na němž se zvíře v rozhodné době nacházelo – zda se jednalo o místo lidnaté, zda byla v blízkosti dopravní cesta a jak byla frekventovaná apod. Rozsah potřebné pečlivosti se bude zvyšovat s tím, jak vysoká škoda a s jakou pravděpodobností hrozí nebo jaké statky jsou ohroženy.
II. U zvířat chovaných v ohradách se musí zkoumat (a to zpravidla za pomoci odborného vyjádření nebo znaleckého posudku), zda byl ohradník řádně zbudován, v jakém byl stavu, zda mohl zabránit útěku zvířat, zda byl vhodného typu (např. elektrický, dřevěný či kovový), zda byl dostatečně vysoký, zda ho odpovědná osoba pravidelně a dostatečně často kontrolovala nebo zda se na pastvině s ohledem na její velikost nenacházelo příliš mnoho zvířat apod.
U pastvin s dobytkem zpravidla postačuje elektrický ohradník, který se obecně považuje za dostatečný k zajištění, aby z pastviny dobytek neutekl. To však neznamená, že je vyloučena povinnost odpovědné osoby vizuálně kontrolovat i skutečný stav elektrického ohradníku, a to například i proto, aby bylo zjištěno, zda nenastala situace obdobná, jako v posuzované věci, tedy že v důsledku pádu větví přestane ohradník plnit svoji funkci, aniž by došlo k přerušení průtoku elektrického proudu. Za takové situace by totiž byla kontrola výhradně zkoušečkou nedostatečná. V obdobných případech by měl proto soud zhodnotit, zda odpovědná osoba nezanedbala fyzickou kontrolu elektrického ohradníku, přirozeně po zjištění skutkových okolností pro takové posouzení podstatných.
Po vlastníku dobytka v extenzivním chovu nelze požadovat neustálou kontrolu, neboť takový požadavek by neodpovídal poměrům běžného života, kdy jsou chovatelé i zaměstnáni či provozují živnost, a musí tak věnovat čas i své pracovní činnosti.
III. Lze souhlasit s tím, že výstraha před zhoršením meteorologické situace v daném místě obecně může být impulsem pro odpovědnou osobu, aby provedla mimořádná opatření nad rámec obvyklých činností. Nelze však požadovat, aby vždy, když sdělovací prostředky hlásí silný vítr, byl chovatel povinen v přírodě zkontrolovat celistvost a funkčnost ohradníku. Rozhodné jsou poměry v daném místě a čase (a to jak z meteorologického hlediska, tak i z jiných hledisek jako je např. stav ohradníku, přírodní poměry na pastvině a jejím okolí, její rozloha apod.) a vzhledem k nim je třeba posuzovat přiměřenou pečlivost.
IV. V projednávané věci lze shrnout, že za daných okolností, kdy elektrický ohradník byl dostatečně vysoký a dobře udržovaný, jeho funkčnost byla zkontrolována (stejně jako každý den) před odjezdem žalovaného na služební cestu, aniž by bylo zjištěno nějaké poškození, nic nenasvědčovalo tomu, že by hrozilo jeho poškození a žalovaný věděl, že se následující den vrátí, je na místě závěr, že žalovaný v rozhodné době učinil vše, co po něm lze z hlediska potřebné pečlivosti požadovat. Nemohl předvídat, že pád části stromu jiného vlastníka na ohradník nepřeruší průtok elektřiny (což by vyvolalo kontrolu ohradníku), ale způsobí, že ohradník budou moci zvířata překročit, a tak z pastviny uniknout. Pokud soudy považovaly žalovaným uskutečněná opatření za dostatečná, bylo na žalobkyni, aby poukázala na další konkrétní opatření, která měl žalovaný provést
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2365/2024, ze dne 12. 11. 2025
Spisová značka: 25 Cdo 2365/2024 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2365.2024.1
Dotčené předpisy:
§ 2933 o. z.
§ 2934 o. z.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. 8 C 81/2022-323, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 308 745 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody, kterou mělo žalobkyni způsobit zvíře ve vlastnictví žalovaného, vyšel soud ze zjištění, že dne 1. 10. 2019 v 18:19 hod. došlo ke střetu krávy žalovaného s vlakem ve vlastnictví žalobkyně a tím k poškození vlaku. Vlak projížděl nedaleko pastviny užívané žalovaným, která byla ohraničena elektrickým ohradníkem, jenž byl poblíž dráhy zesílen. Z pastviny unikly dva kusy skotu, protože na elektrický ohradník instalovaný po celém obvodu pozemků užívaných žalovaným k chovu dobytka spadla ulomená část stromu rostoucího na sousedním pozemku ve vlastnictví státu. Dráty elektrického ohradníku nebyly přerušeny, ale klesly k zemi do té míry, že je krávy překročily a jedna z nich se střetla s vlakem. Dle výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu (dále „ČHMÚ“) ze dne 29. 9. 2019 byl na den 30. 9. 2019 v době od 02:00 hod. do 20:00 hod. vyhlášen vysoký stupeň nebezpečí výskytu velmi silného větru. Dne 30. 9. 2019 vál čerstvý západní vítr o rychlosti 8 – 12 m/s, v době od 6:00 do 6:10 byl naměřen v obci Vlkonice (asi 5,5 km vzdušnou čarou od místa nehody) maximální náraz větru o rychlosti 21,4 m/s, tedy rychlosti vichřice. Střet krávy s vlakem šetřila Policie ČR, která z důvodu podezření ze spáchání přestupku žalovaným podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. oznámila věc příslušnému správnímu úřadu – Drážnímu úřadu. Ten v usnesení ze dne 3. 12. 2021, č. j. DUCR-71902/21/-Fa, dospěl k závěru, že žalovaný žádnou právní povinnost (včetně prevenční povinnosti) neporušil, a věc odložil. Soud dále zjistil, že žalovaný dlouhodobě provozuje zemědělskou podnikatelskou činnost spočívající v extenzivním chovu skotu na pastvinách, současně je zaměstnán i v pracovním poměru. Skot má zajištěný elektrickým ohradníkem a denně kontroluje jeho funkčnost (zda se v drátech nepřerušilo nebo nepokleslo napětí), a to prostřednictvím zkoušečky vzdálené 100 m od bydliště žalovaného. Kontrolu ohradníku provedl 30. 9. 2019 ráno před odjezdem na služební cestu a následně po svém návratu 1. 10. 2019 v podvečerních hodinách (nedlouho po nehodě). Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2933 a § 2934 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“. Uzavřel, že škodu způsobilo domácí zvíře chované k výdělečné činnosti, žalovaný se však své odpovědnosti zprostil. Elektrický ohradník považoval soud v našich podmínkách za všeobecně akceptovaný a běžně užívaný prostředek zajištění pasoucího se dobytka. Žádný právní předpis nestanovuje konkrétní parametry, které by vždy muselo zabezpečení venkovního chovu zvířat splňovat, a neurčuje podmínky pro zabezpečení zvířete proti úniku. Elektrický ohradník byl instalován v dostatečné výši nad zemí tak, aby jej hospodářská zvířata nemohla překročit nebo přeskočit, v úsecích, kde může hrozit větší riziko úniku zvířat z pastviny, tzn. např. i v blízkosti dráhy, kde se nacházejí ovocné stromy, jimiž byl uniklý skot vylákán, je v ohradníku instalován dvojitý drát a ohradník je v těchto místech celkově zhotoven bytelněji. K úniku skotu z řádně ohrazené pastviny nedošlo z důvodu jeho nedostatečného zabezpečení, ale pouze v důsledku náhodného pádu části stromu z pozemku ve vlastnictví státu na elektrický ohradník, tzn. z příčiny, kterou žalovaný nemohl nijak ovlivnit a nemohl ji ani dopředu důvodně předpokládat. Žalovaný každodenně kontroloval funkčnost instalovaného elektrického ohradníku prostřednictvím zkoušečky. Zanedbání potřebné pečlivosti nelze spatřovat ve skutečnosti, že mezi kontrolami ve dnech 30. 9. a 1. 10. 2019 uplynulo více než 36 hodin. Ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a v něm uložená povinnost každodenní prohlídky hospodářských zvířat se na extenzivní chov žalovaného nevztahuje. K námitce žalobkyně, že vzhledem k výstraze ohledně nepříznivých povětrnostních podmínek v první polovině dne 30. 9. 2019 si měl žalovaný zajistit kontrolu pastviny další osobou, soud uvedl, že k závěru o zanedbání potřebné pečlivosti by bylo možno dospět, pouze pokud by se jednalo o poškození ohradníku v důsledku pádu dřeviny rostoucí uvnitř ohrazené pastviny. Navíc není zřejmé, kdy přesně část stromu na ohradník padla, zda již 30. 9. 2019, anebo až 1. 10. 2019, kdy už panovaly normální povětrnostní podmínky. Namítala-li žalobkyně, že ohrazení pastviny nebylo dostatečné, nespecifikovala, jaká jiná lepší opatření by bylo možné pro zabezpečení venkovního chovu volně se pasoucího dobytka aplikovat. Soud dospěl k závěru, že k úniku zvířat došlo pouze vlivem nahodilého vnějšího faktoru způsobeného buď momentálními povětrnostními podmínkami, či porušením právní povinnosti vlastníka sousedního pozemku, tzn. z příčiny, která nastala nezávisle na vůli žalovaného a jejíž negativní působení nebylo možné rozumně předvídat a z objektivního pohledu ovlivnit. Pokud by nebyl ohradník poškozen působením neodvratitelné vnější události, škoda by nevznikla.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 18 Co 57/2024-365, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Skutkový stav považoval za řádně zjištěný a zcela se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, na jehož skutkové i právní závěry odkázal. Navíc připomněl, že ani podle příslušného drážního úřadu žalovaný neporušil žádnou svou zákonnou povinnost; škoda vznikla z důvodu vyšší moci.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v dovolacím soudem dosud neřešené otázce, kdy dochází k naplnění liberačních důvodů stanovených v § 2934 o. z. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Podle dovolatelky soudy nespecifikovaly, který ze dvou liberačních důvodů uznaly, a navíc chybně vyložily sousloví „potřebná pečlivost“, přičemž jejich výklad považuje dovolatelka za příliš benevolentní. Ohrazení prostoru jednoduchým ohradníkem nemohlo samo o sobě účinně fungovat a vyžadovalo doplnění průběžnou kontrolou (např. osobními obhlídkami chovatelem). Žalovaný ponechal zvířata v kritickou dobu extrémně dlouho bez dozoru (nejméně 36 hodin), podcenil kontrolu ohradníku, a to především s ohledem na aktuální podmínky, tzn. zejména meteorologickou situaci. Dovolatelka zdůraznila, že rozsáhlá pastvina bezprostředně přiléhá k železniční trati, na níž byla provozována pravidelná vlaková doprava, poukázala na závažné ohrožení vlakových souprav a života i zdraví v nich jedoucích osob v důsledku výskytu překážky na trati. Odvolací soud pochybil, pokud nezjistil parametry ohradníku nebo údaje o bezvadnosti jeho elektrické a mechanické funkce. Nerespektoval rovněž, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně naplnění liberačního důvodu zatěžuje výlučně žalovaného, který jako profesionál (podnikatel v oboru chovu hospodářských zvířat) disponuje všemi rozhodnými informacemi, a proto by nedostatečnosti nebo pochybnosti neměly jít k tíži dovolatelky. Odvolací soud proto pochybil, pokud jí ve svém rozhodnutí vytýká, že „neuvedla, jakým dalším způsobem by žalovaný měl zabezpečit hovězí dobytek před případným únikem z pastviny, pokud sousedí s železniční tratí.“ O odpovědnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že jinému poškozenému náhradu škody uhradil. Právní posouzení odvolacím soudem pak nerespektuje ani judikatorní trendy, přičemž dovolatelka odkázala na odbornou literaturu [Vojtek, P. § 2934 Škoda způsobená pomocným či hospodářsky využívaným zvířetem. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521–3081). Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1033 a 1035; nebo Pašek, M. § 2934 Zvířata služební, hospodářská a asistenční. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 2868] a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 972/2003 nebo 25 Cdo 4841/2009. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka nespecifikuje žádnou otázku, na kterou by mohl reagovat, a že soud v napadeném rozhodnutí shledal naplnění obou liberačních důvodů zakotvených v § 2934 o. z. Ke škodě došlo v důsledku vyšší moci, tj. náhodného pádu stromu ze sousedního pozemku na ohradník. Poukázal na rozhodnutí OLG Mnichov ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 10 U 5748/08, týkající se zabezpečení ohrady s dobytkem elektrickým plotem.
5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek považuje za správný a dovolání žalobkyně za nepřípustné a nedůvodné. Dovolatelka pouze polemizuje se skutkovými zjištěními. Navíc by podle vedlejší účastnice neměla být relevantní otázka újmy, která sice hrozila, ale nevznikla, a na kterou dovolatelka neustále poukazuje. Žalovaný i vedlejší účastnice na jeho straně shodně navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky naplnění předpokladů pro zproštění se odpovědnosti podle § 2934 o. z. v případě škody způsobené srážkou vlaku s uprchlým domácím zvířetem sloužícím k výdělečné činnosti, jež dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolání není důvodné.
7. Podle § 2933 o. z. způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
8. Podle § 2934 o. z. slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.
9. Mezi stranami nebylo sporné, že v posuzovaném případě škodu způsobilo domácí zvíře sloužící k výdělečné činnosti. V takovém případě se podle § 2934 o. z. vlastník zvířete (osoba, jíž bylo zvíře svěřeno) zprostí své odpovědnosti, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že (ač potřebnou pečlivost zanedbal) by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti (případ neexistující příčinné souvislosti). Existenci okolností svědčících pro zproštění odpovědnosti tvrdí a prokazuje odpovědná osoba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3486/2023).
10. Dozorem nad zvířetem se rozumí taková péče, která zabrání, aby mohlo zvíře způsobit újmu. Zahrnuje veškerou starost o zvíře (o jeho přístřeší, obživu, výcvik, používání nebo vedení). Potřebnou pečlivostí při dozoru nad zvířetem se rozumí taková pečlivost (úroveň péče), kterou by vynaložila průměrně obezřetná a rozvážná odpovědná osoba v postavení vlastníka nebo osoby, jíž zvíře svěřil, a to v konkrétní situaci, při které došlo k újmě. Jedná se tedy o objektivní měřítko (Bezouška, P. § 2934 Privilegovaná zvířata. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1632, marg. č. 12). Jsou-li však schopnosti konkrétního škůdce vyšší, vychází se z nich (Melzer, F. § 2934. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, s. 690). Požadavky kladené na odpovědnou osobu nesmí být přepjaté, takže po ní nelze požadovat, aby zabránila všem škodám, které teoreticky připadají v úvahu (Bártů, J. Náhrada škody způsobené zvířetem. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 132).
11. Konkrétní opatření vyžadovaná po odpovědné osobě nejsou většinou stanovena obecně závaznými právními předpisy, a proto je třeba vycházet z konkrétních okolností případu a zvyklostí soukromého života. Zohlední se zejména druh zvířete, jeho individuální ale i obecné vlastnosti, povaha nebo zda se již v minulosti zachovalo nebezpečně (např. projevilo agresi). Přihlédnout lze nepochybně k místu, na němž se zvíře v rozhodné době nacházelo – zda se jednalo o místo lidnaté, zda byla v blízkosti dopravní cesta a jak byla frekventovaná apod. [Pašek, M. § 2934 Zvířata služební, hospodářská a asistenční. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7; plemeno koně a jeho výcvik zohlednil Nejvyšší soud i ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3486/2023]. Rozsah potřebné pečlivosti se bude zvyšovat s tím, jak vysoká škoda a s jakou pravděpodobností hrozí nebo jaké statky jsou ohroženy. U zvířat chovaných v ohradách se musí zkoumat (a to zpravidla za pomoci odborného vyjádření nebo znaleckého posudku), zda byl ohradník řádně zbudován, v jakém byl stavu, zda mohl zabránit útěku zvířat, zda byl vhodného typu (např. elektrický, dřevěný či kovový), zda byl dostatečně vysoký, zda ho odpovědná osoba pravidelně a dostatečně často kontrolovala nebo zda se na pastvině s ohledem na její velikost nenacházelo příliš mnoho zvířat apod. (Bártů, op. cit., s. 136 a 145 až 146).
12. Podle skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a převzatých soudem odvolacím, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, utekly z pastviny dvě krávy ve vlastnictví žalovaného, protože na ohradník spadla část stromu rostoucího na sousedním pozemku. Ta sice nepřerušila tok elektrického proudu v ohradníku, ale přimáčkla dráty natolik k zemi, že je krávy mohly překročit. Následně jedna z nich vstoupila na nedaleké koleje, kde se s ní střetl vlak ve vlastnictví žalobkyně.
13. V projednávané věci, kde ke škodě došlo v důsledku úniku krav z pastviny, jsou podstatné parametry ohradníku a jeho řádná kontrola. Bylo zjištěno, že elektrický ohradník byl dostatečně vysoký, aby ho krávy nemohly překročit nebo přeskočit. Naopak nebylo zjištěno, že by byly například uhnilé sloupky nebo že by ohradník nebyl dostatečně bytelný apod. O zachování potřebné pečlivosti rovněž svědčí, že žalovaný v blízkosti dráhy a ovocných stromů zbudoval ohradník bytelnější s dvojitým drátem. Denně kontroloval funkčnost ohradníku – zda není přerušen a zda jím stále prochází dostatečně silný proud. Kontrolovat elektrický ohradník vizuálně v celém obvodu není nutné tak často jako ohradník dřevěný; postačí každodenní kontrola zkoušečkou, nenastanou-li mimořádné okolnosti (srov. Bártů, op. cit., s. 146, a tam citovaná právní věta rakouského Nejvyššího soudního dvora RS0030013: Pokud je použit elektrický ohradník, může být kontrola zařízení – kromě výjimečných okolností – omezena na fungování účinku elektřiny. Pokud se tak děje pomocí kontrolního zařízení, není třeba drátěný ohradník na místě kontrolovat.). Proto dovolací soud (přestože si soudy nevyžádaly odborné vyjádření nebo stanovisko soudního znalce a vycházely zejména z místního ohledání), souhlasí s úvahou odvolacího soudu, že u pastvin s dobytkem zpravidla postačuje elektrický ohradník, který se obecně považuje za dostatečný k zajištění, aby z pastviny krávy neutekly.
14. To však neznamená, že je vyloučena povinnost odpovědné osoby vizuálně kontrolovat i skutečný stav elektrického ohradníku, a to například i proto, aby bylo zjištěno, zda nenastala situace obdobná, jako v posuzované věci, tedy že v důsledku pádu větví přestane ohradník plnit svoji funkci, aniž by došlo k přerušení průtoku elektrického proudu. Za takové situace by totiž byla kontrola výhradně zkoušečkou nedostatečná. V obdobných případech by měl proto soud zhodnotit, zda odpovědná osoba nezanedbala fyzickou kontrolu elektrického ohradníku, přirozeně po zjištění skutkových okolností pro takové posouzení podstatných. Soudům v posuzované věci lze vytknout, že se tím, jak často žalovaný ohradník v přírodě kontroloval, nezabývaly, avšak tento nedostatek neměl vliv na správnost řešení, jak bude vysvětleno níže.
15. Dovolatelka namítala, že mimořádné okolnosti, za nichž měl žalovaný provést důkladnější (vizuální) kontrolu ohradníku, spočívají ve výstraze ČHMÚ před silným větrem. Lze souhlasit s tím, že výstraha před zhoršením meteorologické situace v daném místě obecně může být impulsem pro odpovědnou osobu, aby provedla mimořádná opatření nad rámec obvyklých činností. Není tak na místě závěr odvolacího soudu, že výstraha před silným větrem může být relevantní, pouze pokud by na ohradník spadla větev z pastviny, neboť i kdyby byl ohradník narušen jinou příčinou (např. pádem stromu či jiného předmětu jiného vlastníka) a vlastník dobytka to zjistil, bylo by na něm, aby učinil přiměřená opatření, neboť jen tak by mohl zabránit úniku zvířat z pastviny. Nelze však požadovat, aby vždy, když sdělovací prostředky hlásí silný vítr, byl chovatel povinen v přírodě zkontrolovat celistvost a funkčnost ohradníku. Rozhodné jsou poměry v daném místě a čase (a to jak z meteorologického hlediska, tak i z jiných hledisek jako je např. stav ohradníku, přírodní poměry na pastvině a jejím okolí, její rozloha apod.) a vzhledem k nim je třeba posuzovat přiměřenou pečlivost.
16. Dne 30. 9. 2019 vál mírný až čerstvý vítr (8 – 12 m/s) a pouze 10 minut v období mezi 6 až 6:10 vál vítr o síle vichřice. Žalovaný ohradník kontroloval zkoušečkou dne 30. 9. 2019 před odjezdem na služební cestu někdy mezi 6. až 7. hodinou, s velkou pravděpodobností tedy poté, kdy došlo k ojedinělému nárazu větru o síle vichřice. Jestliže při kontrole ohradníku již tak silný vítr nevál a ohradník byl podle zkoušky funkční, neměl žalovaný k obavám o celistvost ohradníku a tím pádem ani k jeho vizuální kontrole důvod. Navíc nebylo prokázáno, kdy strom spadl, zda již 30. 9. 2019 do odjezdu žalovaného na služební cestu, nebo až poté; v druhém případě by vizuální kontrola škodě zabránit nemohla. Za daných okolností, kdy žalovaný musel odjet na pracovní cestu, bezprostředně před odjezdem ohradník zkontroloval, neměl důvod k mimořádným opatřením a věděl, že se následující den vrátí, byla by potřeba vizuální kontroly ohradníku dne 30. 9. 2019 v ranních hodinách přepjatým požadavkem. V této souvislosti považuje dovolací soud za vhodné zmínit, že pastviny užívané žalovaným mají rozlohu 76 ha, takže jejich vizuální kontrola není otázkou krátkého časového úseku, navíc je (dle výpovědi žalovaného) potřeba zvířata i zakrmovat senem apod., přičemž k vizuální kontrole nejen zvířat, ale i pastvin a tím i ohradníku, dochází.
17. Lze shrnout, že za daných okolností, kdy elektrický ohradník byl dostatečně vysoký a dobře udržovaný, jeho funkčnost byla zkontrolována (stejně jako každý den) před odjezdem žalovaného na služební cestu, aniž by bylo zjištěno nějaké poškození, nic nenasvědčovalo tomu, že by hrozilo jeho poškození a žalovaný věděl, že se následující den vrátí, je na místě závěr, že žalovaný v rozhodné době učinil vše, co po něm lze z hlediska potřebné pečlivosti požadovat. Nemohl předvídat, že pád části stromu jiného vlastníka na ohradník nepřeruší průtok elektřiny (což by vyvolalo kontrolu ohradníku), ale způsobí, že ohradník budou moci zvířata překročit, a tak z pastviny uniknout.
18. Soudy se posouzení liberace podle § 2934 o. z. řádně věnovaly, správně se zabývaly okolnostmi, za nichž k útěku krav došlo, zkoumaly, jakým typem ohradníku byla pastvina ohrazena i jaké byly individuální okolnosti případu (např. meteorologická situace i jakým způsobem a jak často žalovaný ohradník zkoušečkou kontroloval). Právní závěr o naplnění prvního liberačního důvodu (vynaložení potřebné pečlivosti při dozoru nad zvířetem) je z výše uvedených důvodů správný.
19. Ohledně námitek dovolatelky lze uvést, že nelze dovodit, že by žalovaný nevynaložil potřebnou pečlivost, jestliže neprovedl kontrolu ohradníku každých 24 hodin ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Jednak mu to zákon neukládá, jak správně vysvětlil soud prvního stupně v bodu 15 rozsudku, a jednak nelze po vlastníku dobytka v extenzivním chovu požadovat neustálou kontrolu, neboť takový požadavek by neodpovídal poměrům běžného života, kdy jsou chovatelé i zaměstnáni či provozují živnost, a musí tak věnovat čas i své pracovní činnosti. Dovolací soud dále souhlasí s úvahou soudu prvního stupně (bod 18 rozsudku), že ze samotné skutečnosti, že jinému poškozenému žalovaný škodu nahradil, zejména byla-li důvodem snaha vyhnout se nákladnému sporu kvůli poměrně nízké částce, nelze dovozovat existenci nároku vůči jinému poškozenému (žalobci). Není rovněž důvodná námitka dovolatelky týkající se nesprávného posouzení břemene tvrzení a břemene důkazního, pokud soudy žalobkyni vytkly, že „neuvedla, jakým dalším způsobem by žalovaný měl zabezpečit hovězí dobytek před případným únikem z pastviny, pokud sousedí s železniční tratí.“ Pokud soudy považovaly žalovaným uskutečněná opatření za dostatečná, bylo na dovolatelce, aby poukázala na další konkrétní opatření, která měl žalovaný provést (srov. žalovaným odkazované rozhodnutí OLG Mnichov ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 10 U 5748/08, bod 3, druhý odstavec, kde je uvedeno: Kromě toho má však žalující strana v rámci tzv. sekundárního břemene tvrzení také povinnost uvést, v jakém dalším bodě chovatel zvířat porušil povinnost péče. Zásada, že nejasnosti jdou na vrub chovateli zvířat, totiž neznamená, že by se nemohl zbavit odpovědnosti, pokud k panickému útěku zvířat vedly i neznámé zdroje nebezpečí, protože v takovém případě by privilegovaná odpovědnost ztratila značnou část svého smyslu.).
20. Dovolávala-li se žalobkyně judikaturních trendů a rozhodovací praxe týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jsou tato rozhodnutí vzhledem k zásadní změně právní úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem pouze omezeně využitelná. K námitce dovolatelky, že z rozhodnutí nelze seznat, zda měly soudy za naplněný i druhý důvod pro zproštění se odpovědnosti („že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti“), lze poznamenat, že vzhledem k závěru, že žalovaný potřebnou pečlivost nezanedbal, neměly soudy důvod zabývat se tímto liberačním důvodem.
21. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.
22. Z výše uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé správný, a proto dovolací soud dovolání směřující proti tomuto výroku podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
23. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Avšak dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a proto je dovolací soud v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Autor: -mha-