// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 18.11.2025
Odstoupení spotřebitele od kupní smlouvy pro opakované vady příslušenství
S ohledem na vztah věci hlavní a jejího příslušenství je potřeba z hlediska práva z odpovědnosti za vady zakoupené věci diferencovat samostatně vady věci hlavní a vady jejího příslušenství, neboť zásadně platí, že věc hlavní nesdílí osud svého příslušenství. Opakovaný výskyt vad příslušenství mobilního telefonu (sluchátek, nabíjecího adaptéru) v projednávané věci neopravňuje spotřebitele odstoupit od kupní smlouvy i ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu), na níž se projevila pouze v jednom případě vada, která byla odstraněna opravou, a poté se na ní již žádná další závada neobjevila.
Nelze v těchto souvislostech odhlédnout od tzv. nepřímého účinku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, ze dne 25. 5. 1999, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, konkrétně jejího čl. 3 bodu 6, podle něhož při nevýznamném rozporu se smlouvou nemá spotřebitel právo odstoupit od smlouvy. Za takový nevýznamný rozpor, který brání spotřebiteli odstoupit od smlouvy, lze v poměrech nyní souzené věci spatřovat vadu příslušenství mobilního telefonu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2225/2023, ze dne 30. 9. 2025
Spisová značka: 33 Cdo 2225/2023 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2225.2023.1
Dotčené předpisy:
§ 489 o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023
§ 510 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023
§ 2169 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023
§ 2169 odst. 2 o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023
Kategorie: kupní smlouva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 28 C 200/2022-68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 12.999 Kč s úrokem z prodlení z titulu vrácení kupní ceny mobilního telefonu Apple iPhone SE 64 GB poté, co od kupní smlouvy pro její podstatné porušení žalovanou odstoupila; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 18 Co 26/2023-97, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná dne 3. 8. 2020 uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mobilní telefon Apple iPhone SE 64 GB za kupní cenu 12.999 Kč, jež byla rozložena do splátek. V souvislosti se zakoupeným zbožím došlo opakovaně k reklamaci, a to:
- dne 3. 10. 2020, přičemž vada byla popsána jako vada reproduktoru a chrčení obou sluchátek; reklamace byla vyřízena pouze výměnou sluchátek,
- dne 5. 6. 2021, s tím, že vada byla popsána jako špatná funkce reproduktoru, který i po zesílení nehrál dostatečně nahlas a chrčení sluchátek na basech; reklamace byla vyřízena výměnou sluchátka samotného telefonu, výměnou sluchátek a „vyčistěním zvukovodů“,
- dne 27. 9. 2021 pro chrčení sluchátek při hlubokých tónech; reklamace vyřízena výměnou sluchátek,
- dne 9. 3. 2022 pro vadu nabíjecího adaptéru (nabíječky); reklamace byla odmítnuta pro nedodání IMEI mobilního přístroje (mezinárodního identifikačního čísla mobilního zařízení), k němuž měl adaptér patřit,
- dne 4. 4. 2022 pro nefunkční nabíjecí adaptér, reklamující současně uvedla, že se jedná o čtvrtou vadu, a proto od kupní smlouvy odstupuje. Reklamace byla vyřešena výměnou nabíjecího adaptéru, žalovaná současně uvedla, že odstoupení od smlouvy z důvodu vad příslušenství není možné.
Dne 27. 4. 2022 bylo žalované odesláno odstoupení od kupní smlouvy spojené s předžalobní upomínkou, kterou zaslal právní zástupce žalobkyně jménem jejího syna A. T. M. s odkazem na plnou moc ze dne 20. 4. 2022 udělenou žalobkyní synovi za účelem odstoupení od kupní smlouvy.
Odvolací soud po skutkové stránce souhlasil se zjištěním soudu prvního stupně, že tři ze čtyř uplatněných reklamací (nepočítaje v to zamítnutou reklamaci ze dne 9. 3. 2022) se netýkaly samotného mobilního telefonu, nýbrž jeho příslušenství, konkrétně sluchátek dodaných společně s telefonem a v jednom případě nabíjecího adaptéru. Reklamované vady (kromě té z 5. 6. 2021 – vnitřního reproduktoru) neznemožňovaly řádné užívání věci hlavní – tj. mobilního telefonu. V případě ostatních reklamací nebylo zjištěno, že by se popisované vady týkaly samotného mobilního telefonu (věci hlavní) a že by musely být řešeny jeho opravou; vždy došlo k výměně reklamovaných sluchátek, resp. nabíjecího adaptéru. Proti způsobu vyřízení reklamací žalobkyně nic nenamítala. Nedošlo k tomu, že by se na telefonu projevil současně větší počet vad (tři vady současně), ani nenastala situace, kdy by se stejná vada po provedené opravě věci hlavní objevila opakovaně; vadu odnímatelných sluchátek nelze považovat za vadu znemožňující řádné užívání samotného mobilního telefonu. Odvolací soud akcentoval, že příslušenství mobilního telefonu mohou tvořit různé doplňky, které lze k zařízení dokoupit samostatně, jež zvyšují uživatelský komfort. Mobilní telefon lze bezesporu užívat bez sluchátek, aniž by byla narušena jeho primární funkce, kterou je uskutečňování telefonních hovorů. Mimo to odvolací soud zdůraznil, že podle textu kupní smlouvy byl jejím předmětem pouze samotný mobilní telefon, a obdržela-li žalobkyně s telefonem i sluchátka, došlo k tomu nad rámec smlouvy. S odkazem na § 489, § 510 odst. 2 a § 2169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neměl odvolací soud pochybnosti o tom, že odnímatelná sluchátka, jakož i adaptér, představují příslušenství, a nikoliv součást věci hlavní (mobilního telefonu). Vyskytla-li se na mobilním telefonu pouze v jednom případě vada (která byla odstraněna), nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že opakované závady příslušenství mobilního telefonu ji opravňovaly k odstoupení od kupní smlouvy; neplatí totiž, že věc hlavní sdílí osud svého příslušenství. „Nefunkční“ odnímatelná sluchátka nelze postavit naroveň nefunkčnímu (vnitřnímu) reproduktoru mobilního telefonu, jelikož ten je zabudovanou součástí, a v případě jeho poruchy nelze telefon – na rozdíl od vadných sluchátek – řádně užívat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojuje s řešením otázky dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené a to, zda pro opakovaný výskyt vad příslušenství věci hlavní má spotřebitel právo podle § 2169 o. z. odstoupit od kupní smlouvy ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu). Není srozuměna se závěry, že sluchátka dodaná s mobilním telefonem představují jeho příslušenství a že závada na nich nezpůsobuje nemožnost řádného užívání věci hlavní a při opakovaném výskytu vady na nich nevzniká kupující právo podle § 2169 odst. 2 o. z. odstoupit od kupní smlouvy ve vztahu k věci hlavní; nefunkčnost sluchátek lze stavět na roveň nefunkčnosti reproduktoru mobilního telefonu. Prosazuje názor, že veškerá práva a povinnosti týkající se věci hlavní se týkají i jejího příslušenství, což znamená, že kupující má práva z vadného plnění bez ohledu na to, zda se vada týká pouze příslušenství či věci hlavní. Předmětem plnění podle žalobkyně bylo dodání napájecího kabelu, adaptéru a sluchátek spolu s mobilním zařízením, tzn. včetně příslušenství. Na podporu své argumentace se žalobkyně dovolává směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. 5. 1999, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk za toto zboží, která pod pojmem „spotřebního zboží“ zahrnuje „de facto vše, co bylo v souladu se smlouvou spotřebiteli dodáno“ a tedy nerozlišuje příslušenství a věc hlavní. „Pokud odvolací soud, byť pro účely reklamace vad rozlišuje dodané zboží na hlavní zboží, vedlejší, příslušenství, event. součást, apod., dopouští se (ne)eurokomfortního výkladu definice zboží podle směrnice.“ Podle jejího přesvědčení vada příslušenství mohla mít (měla) svůj původ v závadě na věci hlavní, avšak tuto okolnost soudy nezjišťovaly (nebyla předmětem dokazování). S tímto odůvodněním dodolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě zcela vyhoví.
Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, a zda je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolání je přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, konkrétně zda pro opakovaný výskyt vad příslušenství věci hlavní má spotřebitel právo podle § 2169 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále opět jen „o. z.“), odstoupit od kupní smlouvy ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu).
Dovolání není důvodné.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet.
Namítá-li žalobkyně, že soudy nižších stupňů neúplně zjistily skutkový stav věci, neboť nezjišťovaly, zda vada příslušenství mohla mít (měla) svůj původ v závadě na věci hlavní, se touto argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem; nesprávná či neúplná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario).
Je potřeba zdůraznit, že právní závěr, že sluchátka mobilního telefonu, stejně jako nabíjecí adaptér jsou příslušenstvím věci hlavní, a nikoliv jeho součástí, nebyl dovoláním argumentačně zpochybněn a ve vztahu k řešení této otázky hmotného práva dovolatelka nevymezila žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelky.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 2169 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 5. 1. 2023 – dále opět jen „o. z.“, nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.
Podle § 2169 odst. 2 o. z. právo na dodání nové věci nebo výměnu součásti má kupující i případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.
Podle § 510 odst. 1 o. z. příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím. Má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství (odst. 2).
Podle § 489 o. z. věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.
Již za právní úpravy platné do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák:“) bylo ustanovení § 121 odst. 1 vykládáno tak, že příslušenství věci tvoří věci jinak samostatné, které z vůle vlastníka věci slouží k trvalému užívání s hlavní věcí; mohou být samostatným předmětem právních vztahů a jejich právní režim nesleduje ze zákona bez dalšího režim věci hlavní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1071/2004). Příslušenství je sice samostatná věc v právním smyslu, ale její právní osud je do značné míry spojen s právním osudem věci hlavní. Aby se věc stala příslušenstvím, je zapotřebí splnění dvou podmínek: musí náležet vlastníku věci hlavní a současně musí být tímto vlastníkem určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána.
V souladu s § 510 odst. 1 o. z. jsou jak věc vedlejší (příslušenství) tak i věc hlavní samostatnými věcmi v právním slova smyslu a jejich vlastník s nimi může samostatně nakládat (může je jednotlivě prodat, oddělit od sebe apod.), bez ohledu na to, zda takové oddělení věci je hospodářský neúčelné.
V poměrech nyní projednávané věci shora uvedené ústí v závěr, že s ohledem na vztah věci hlavní a jejího příslušenství je potřeba z hlediska práva z odpovědnosti za vady zakoupené věci diferencovat samostatně vady věci hlavní a vady jejího příslušenství, neboť zásadně platí, že věc hlavní nesdílí osud svého příslušenství. Je tak správný závěr odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně), podle něhož vada příslušenství mobilního telefonu (sluchátek, nabíjecího adaptéru) neopravňuje odstoupit od kupní smlouvy i ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu), na níž se projevila pouze v jednom případě vada, která byla odstraněna opravou, a poté se na ní již žádná další závada neobjevila.
Nelze v těchto souvislostech odhlédnout od tzv. nepřímého účinku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, ze dne 25. 5. 1999, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, konkrétně jejího čl. 3 bodu 6, podle něhož při nevýznamném rozporu se smlouvou nemá spotřebitel právo odstoupit od smlouvy. Za takový nevýznamný rozpor, který brání spotřebiteli odstoupit od smlouvy, lze v poměrech nyní souzené věci spatřovat vadu příslušenství mobilního telefonu.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné [§ 243d písm. a) o. s. ř.], a dovolání žalobkyně zamítl.
Autor: -mha-