// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 30.04.2025
Postižní právo vůči provozovateli vozidla dle § 10 odst. 3 ZPOPV
Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se stává provozovatel vozidla solidárním dlužníkem pohledávky pojistitele na náhradu toho, co plnil za pojištěného, prokáže-li pojistitel naplnění podmínek pro vznik postižního práva ve vztahu k pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV. Není nutné, aby byly naplněny všechny důvody pro vznik postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) a j) ZPOPV současně. Stačí, pokud je naplněn jen jeden z těchto důvodů. Provozovatel se solidárním dlužníkem podle § 10 odst. 3 ZPOPV nestane, pouze pokud prokáže, že nemohl jednání osoby, vůči níž vzniklo pojistiteli regresní právo podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV, ovlivnit. Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti tíží provozovatele vozidla.
V posuzovaném případě bylo prokázáno, že řidič nebyl v době dopravní nehody držitelem příslušného řidičského oprávnění (nejednalo se přitom o osobu, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla). Tím pojišťovně vzniklo vůči řidiči [ve smyslu § 2 písm. f) ZPOPV pojištěnému] postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV. Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se provozovatelka vozidla, jímž vznikla škoda, stala solidární dlužnicí za dluh řidiče, ledaže by prokázala, že nemohla jednání řidiče ovlivnit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2754/2024, ze dne 27. 3. 2025
Dotčené předpisy:
§ 10 zák. č. 168/1999 Sb. ve znění do 31. 3. 2024
§ 3 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.
Kategorie: pojištění; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 140 339 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 25. 3. 2021 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič P. H. tím, že nedodržel bezpečnou vzdálenost a narazil do zadní části vozidla řízeného K. P. P. H. řídil vozidlo, jehož provozovatelkou byla žalovaná a jež bylo pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem pojištěno u žalobkyně. Řidiči si navzájem umožnili vyfotografovat občanské průkazy, záznam o nehodě nesepsali, policii nevolali vzhledem k předpokladu, že škoda nepřesáhne 100 000 Kč, a zranění řidičky K. P. se projevilo až po určitém čase, a i podle ní si ho řidič H. nebyl vědom; poté řidič H. z místa nehody odjel. P. H. nebyl zaměstnancem žalované, ani pro ni nevykonával činnost jako osoba samostatně výdělečně činná. Žalovaná událost ohlásila žalobkyni, sdělila též policii údaje o řidiči H., které měla k dispozici. Žalobkyně poskytla pojistné plnění v celkové výši 140 339 Kč. Po doplnění dokazování odvolací soud po skutkové stránce rovněž uzavřel, že P. H. v době nehody řídil vozidlo žalované, aniž byl držitelem řidičského oprávnění. Ze žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by žalovaná odmítla žalobkyni nebo policii nějakou informaci poskytnout. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle § 2 písm. f), § 8 a § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 23. 9. 2016 do 31. 3. 2024 (dále také jen „ZPOPV“). Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v případě § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) ZPOPV nebyla splněna podmínka, že by v důsledku pochybení řidiče byla ztížena či znemožněna možnost řádného šetření pojistitele nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. Regres nevznikl ani podle § 10 odst. 1 písm. e) ZPOPV, protože se neprokázalo, že by žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 až 3 ZPOPV. Po zjištění, že řidič H. nebyl v okamžiku dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění, poučil odvolací soud žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že přichází v úvahu regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV. Vzhledem k tomu, že po poučení žalobkyně pouze zopakovala své tvrzení, že řidič nebyl v době nehody držitelem řidičského průkazu, a dále uvedla, že o tom, že by žalovaná předala řízení vozidla řidiči H. nic netvrdí, nebyly podle odvolacího soudu splněny předpoklady pro vznik regresu ani podle § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV.
2. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené otázce, zda pro uplatnění nároku podle § 10 odst. 3 ZPOPV je nutné prokázat, že provozovatel řidiči vozidlo předal. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítala, že řidič H. neměl v době dopravní nehody řidičské oprávnění, což jí proti němu zakládá regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV, a proto má tentýž nárok i proti žalované, jako provozovatelce vozidla, a to podle § 10 odst. 3 ZPOPV. Dovolatelka má za to, že ji v souvislosti s uplatněním postižního práva podle tohoto ustanovení netíží důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že provozovatel předal řízení vozidla řidiči, který způsobil dopravní nehodu. Postačovalo, že prokázala splnění předpokladu podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV, není nutné současně prokázat i splnění předpokladu podle § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV. Zdůraznila, že je naopak na žalované jako provozovatelce, aby prokázala, že nemohla jednání řidiče H. ovlivnit. Namítala, že odvolací soud zcela nesprávně a v rozporu s textem zákona uvalil břemeno důkazní na žalobkyni, navíc ve vztahu ke skutečnosti, která nebyla pro posouzení postižního nároku podle tohoto ustanovení vůbec podstatná. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nebyl naplněn žádný zákonný důvod zakládající dovolatelce právo na regres, a navrhla, aby dovolací soud její dovolání odmítl jako nepřípustné, nebo aby ho jako nedůvodné zamítl.
4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky předpokladů vzniku postižního práva pojistiteli vůči provozovateli vozidla podle § 10 odst. 3 ZPOPV a otázky, kdo ohledně rozhodných skutečností nese důkazní břemeno, které dosud v judikatuře dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Dovolání je důvodné.
5. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
6. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) motorové vozidlo může řídit pouze a) osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu , b) žadatel o řidičské oprávnění, který se pod dohledem učitele autoškoly podrobuje výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, nebo c) osoba, která se pod dohledem učitele autoškoly připravuje k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebo skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení.
7. Podle § 2 písm. f) ZPOPV se pojištěným rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.
8. Podle § 10 odst. 1 ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný
a) újmu způsobil úmyslně,
b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,
c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody,
d) způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně,
e) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3,
f) bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo,
g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku,
h) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo,
i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, nebo
j) předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i).
Podle § 10 odst. 2 ZPOPV pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo,
a) které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, nebo
b) jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena, a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.
Podle § 10 odst. 3 ZPOPV provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.
Podle § 10 odst. 4 ZPOPV pojistitel má proti pojistníkovi právo na úhradu částky, kterou vyplatil z důvodu újmy způsobené provozem vozidla, jestliže její příčinou byla skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl pojistitel zjistit při sjednávání pojištění a která byla pro uzavření pojistné smlouvy podstatná.
Podle § 10 odst. 5 ZPOPV porušil-li pojištěný některou z povinností uvedených v § 8 odst. 1 až 3, je pojistitel oprávněn na něm požadovat úhradu nákladů spojených s šetřením pojistné události nebo jiných nákladů vyvolaných porušením těchto povinností. Tím není dotčeno právo pojistitele na úhradu vyplacené částky podle odstavce 1 písm. e).
Podle § 10 odst. 6 ZPOPV součet požadovaných náhrad podle odstavců 1 až 5 nesmí být vyšší než plnění vyplacené pojistitelem v důsledku škodné události, se kterou toto právo pojistitele souvisí.
9. Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky není právem na náhradu škody, ale zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví § 10 ZPOPV. Základním předpokladem vzniku postižního práva je, že pojistitel za pojištěného plnil (poskytl poškozenému pojistné plnění). Postižní právo má pojistitel pouze v tom rozsahu, v němž pojištěná osoba za škodu skutečně odpovídá; plnil-li pojistitel z jakéhokoliv důvodu více, postižní právo nad rámec rozsahu odpovědnosti pojištěného mu nevznikne. Postižní právo může být uplatněno nejen vůči provozovateli pojištěného vozidla, ale i případně vůči osobě, která jako řidič vozidla odpovídá za škodu podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2888/2020). Toto právo vzniká při splnění i jen jednoho z důvodů uvedených v § 10 odst. 1 a 2 ZPOPV.
10. Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se stává provozovatel vozidla solidárním dlužníkem pohledávky pojistitele na náhradu toho, co plnil za pojištěného, mimo jiné tehdy, prokáže-li pojistitel naplnění podmínek pro vznik postižního práva ve vztahu k pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV. Není nutné, aby byly naplněny všechny důvody pro vznik postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) a j) ZPOPV současně. Stačí, pokud je naplněn jen jeden z těchto důvodů. Provozovatel se solidárním dlužníkem podle § 10 odst. 3 ZPOPV nestane, pouze pokud prokáže, že nemohl jednání osoby, vůči níž vzniklo pojistiteli regresní právo podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV, ovlivnit. Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti tíží provozovatele vozidla.
11. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že řidič H. nebyl v době dopravní nehody držitelem příslušného řidičského oprávnění (nejednalo se přitom o osobu, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla). Tím žalobkyni vzniklo vůči řidiči H. [ve smyslu § 2 písm. f) ZPOPV pojištěnému] postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV. Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se žalovaná jako provozovatelka vozidla, jímž vznikla škoda, stala solidární dlužnicí za dluh řidiče H., ledaže by prokázala, že nemohla jednání řidiče H. ovlivnit. Touto okolností se však odvolací soud nezabýval.
12. Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobkyně nemá za žalovanou postižní právo, je přinejmenším předčasný. Odvolací soud totiž opomněl na posuzovaný případ aplikovat § 10 odst. 3 ZPOPV, a proto je jeho právní posouzení nesprávné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci je naplněn. Poučil-li odvolací soud žalobkyni, že musí prokázat, že žalovaná předala řízení vozidla osobě uvedené v § 10 odst. 1 písm. g), h) nebo i) ZPOPV, jak předpokládá § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV, jednalo se o postup nadbytečný, neboť již naplnění podmínek uvedených v § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV ve spojení s § 10 odst. 3 ZPOPV postačuje k solidární odpovědnosti žalované spolu s pojištěným za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené poškozenému. Odvolací soud měl naopak žalovanou poučit podle § 211 ve spojení s § 118a odst. 2 o. s. ř., že podle § 10 odst. 3 ZPOPV odpovídá společně a nerozdílně spolu s řidičem H. za pohledávku žalobkyně s tím, že této odpovědnosti se zprostí, pokud prokáže, že nemohla jednání řidiče H. ovlivnit. Odvolací soud tak v důsledku nesprávného právního posouzení zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
13. Z uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a proto jej dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
14. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
15. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci samé (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Autor: -mha-