// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 03.03.2025
Výkon práva věcného břemene bránící jeho promlčování
Smysl promlčování věcných břemen je nutno hledat především tam, kde oprávněný z věcného břemene nejeví o výkon (v tomto případě zapsaného) práva zájem po zákonem stanovenou dobu. Neznamená to však, že jsou-li k pozdějšímu skutečnému „fyzickému“ výkonu věcného břemene zapotřebí předchozí určité přípravné práce, nejsou takové práce relevantní pro pozdější výkon práva věcného břemene, pokud je oprávněný nestihne dokončit před uplynutím promlčecí doby. To platí v dané věci o to více, spočívá-li věcné břemeno nikoliv např. v typickém právu užívat cizí pozemek bez dalšího k průjezdu, ale – jako je tomu zde – v samotném právu umístění místní komunikace a vedení inženýrských sítí, tj. činností, které ze své povahy pro realizaci věcného břemene přípravné práce nezbytně vyžadují a bez nichž není ani následný „fyzický“ výkon věcného břemene možný. Již tyto práce se budou opírat o existující oprávnění plynoucí z věcného břemene (např. vstup na pozemek), a budou-li mít zřejmou věcnou (obsahovou), časovou a místní (ke služebné věci) souvislost s takovým právem a projevující se ve vztahu ke služebné věci, bude je možné považovat za výkon práva věcného břemene.
Kategorické vyloučení přípravných prací jako výkonu práva věcného břemene by mohlo ostatně způsobovat další nezamýšlené důsledky. Bylo by paradoxní, pokud by byl oprávněný z věcného břemene, který by na služebném pozemku prováděl (toliko) přípravné práce, chráněn ve výkonu takového práva vůči samotnému vlastníkovi služebného pozemku (viz § 1259 o. z. ve spojení s § 1042 o. z.), avšak nešlo by o obsahový výkon práva věcného břemene bránící promlčování práva ve smyslu § 632 o. z., resp. § 109 obč. zák.
V praxi mohou naproti tomu nastat situace, v nichž výkon přípravných prací nebude mít výše uvedenou souvislost s právem věcného břemene, resp. nebude korespondovat s jeho obsahem. Jedná-li se o výkon činností nemajících obsahovou, časovou či místní souvislost s právem věcného břemene, může se vlastník služebné věci proti takovému jednání bránit.
Protože při posuzování těchto případů půjde velmi často o zohledňování individuálních okolnostní daného případu podle typu věcných břemen, musí také závěry soudů tyto individuální zvláštnosti odrážet. Dovolací soud pro tyto případy ponechává nalézacím soudům určitý úvahový prostor, který se pak promítá do formulace závěrů, jež jsou v dovolacím řízení poměřovány primárně hlediskem tzv. zjevné nepřiměřenosti.
Rovněž mohou nastat situace, v nichž budou přípravné práce prováděny takovým způsobem, který by měl za cíl např. pouhé oddálení promlčení práva věcného břemene. Tyto případy lze nicméně řešit i prostřednictvím § 8 o. z., pročež je však zapotřebí nutné zabývat se tím, o jaké přípravné práce se jedná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1476/2024, ze dne 29. 1. 2025
Dotčené předpisy: § 109 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: věcná břemena; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 7 C 461/2022-83, určil, že věcné břemeno odpovídající právu umístění místní komunikace a vedení inženýrských sítí k zajištění dodávek elektřiny, plynu, vody, kanalizace v rozsahu geometrického plánu č. 1001-91/2008, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY vedeném pro obec XY a katastrální území XY, k tíži pozemku parc. č. XY a ve prospěch pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, zřízené na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 13. 8. 2008, je promlčeno (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně i žalovaná jsou „profesionálkami v oblasti nemovitostí“. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. XY (dále též jen „zatížený pozemek“), který je povinným pozemkem z věcného břemene jednak práva průchodu, průjezdu a přístupu a jednak práva umístit místní komunikaci a vést inženýrské sítě k zajištění dodávek elektřiny, plynu, vody a kanalizace v rozsahu geometrického plánu č. 1001-92/2008, (dále též jen „služebnost“ či „věcné břemeno“), přičemž oprávněnými pozemky jsou pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, (dále též jen „panující pozemky“) ve výlučném vlastnictví žalované. Služebnost byla zřízena na základě smlouvy kupní, o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne 13. 8. 2008 uzavřené mezi žalobkyní a paní A. B.-D. Žalovaná nabyla pozemek parc. č. XY kupní smlouvou ze dne 1. 10. 2018 a pozemek parc. č. XY kupní smlouvou ze dne 28. 5. 2019 od paní A. B.-D., přičemž ve smlouvách prodávající výslovně prohlásila, že ve prospěch panujících pozemků bylo zřízeno věcné břemeno, a to na základě smlouvy kupní, o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne 13. 8. 2008, s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 8. 2008. Soud prvního stupně nicméně dospěl k závěru, že věcné břemeno nebylo ze strany žalované ani její právní předchůdkyně nikdy využito, přičemž až dne 29. 7. 2021 podala žalovaná žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Obytný soubor XY“, čímž se poprvé pokusila věcné břemeno realizovat.
3. Soud prvního stupně posuzoval dvě stěžejní otázky, a to a) zda došlo k promlčení věcného břemene a b) zda – v případě jeho promlčení – došlo k opětovnému vzniku věcného břemene podle principu materiální publicity katastru nemovitostí. Ad a) Věc posoudil podle § 109 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) ve spojení s § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vyšel ze zjištění, že věcné břemeno zřízené na základě smlouvy ze dne 13. 8. 2008 s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 8. 2008 nebylo vykonáváno po dobu deseti let, a proto došlo k jeho promlčení. Z hlediska následku promlčení věcného břemene odkázal na § 618 o. z. Podotkl, že blíže nezkoumal, jaké přípravné práce ve vztahu k výkonu věcného břemene vykonala právní předchůdkyně žalované, neboť „samotné přípravné práce nemohou být považovány za výkon věcného břemene“ (viz bod 41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně poté vznesla (důvodně) námitku promlčení dne 3. 10. 2022. Ad b) Věc posoudil podle § 984 odst. 1 o. z. Vyšel ze zjištění, že v době, kdy žalovaná nabývala panující pozemky, nebyla u těchto pozemků v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti či rozepře. Naproti tomu zdůraznil, že žalovaná si měla aktivně zjistit, zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem, neboť je společností podnikající v oblasti nemovitostí a o datu uzavření smluv, na základě kterých došlo ke zřízení věcného břemene, věděla.
4. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 26 Co 104/2023-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
6. Ad a) Pod bodem 25 rozsudku se odvolací soud ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který nezkoumal, jaké přípravné práce ve vztahu k výkonu věcného břemene byly vykonány, neboť samotné přípravné práce nemohou být považovány za výkon věcného břemene. Ani za předpokladu jejich prokázání totiž „nemohou představovat výkon práva, pokud na ně bezprostředně nenavazovaly další aktivity směřující v rámci promlčecí doby přímo k realizaci věcného břemene…“ Žalovaná předmětem dokazování ohledně přípravných prací neučinila jí tvrzené, ale nedoložené memorandum uzavřené mezi ní a obcí XY a radou města schválenou studií. Za první „realizační aktivitu“ lze považovat až žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby podanou dne 29. 7. 2021.
7. Ad b) Pod body 23 a 24 vyjádřil odvolací soud přesvědčení, že nemohlo dojít k opětovnému obnovení promlčeného věcného břemene podle § 984 o. z., neboť žalovaná „při obvyklé míře opatrnosti s ohledem na okolnosti a povahu případu“ o nesouladu mezi skutečným a zapsaným stavem vědět mohla. Vyšel zde ze zjištění, že nabývací tituly, na základě nichž žalovaná nabyla panující pozemky, byly uzavřeny až po uplynutí desetileté promlčecí doby. Přihlédl k tomu, že žalovaná je společností „podnikající v oblasti nemovitostí“, a bylo tedy na ní, aby se aktivně přesvědčila o vlastnostech panujících pozemků.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení b) otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení a) otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena [dovolací soud pro přehlednost označuje otázky jako a) a b) v návaznosti na označení relevantních závěrů nalézacích soudů]. Ad a) Žalovaná předložila otázku hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to otázku charakteristiky výkonu věcného práva – služebnosti inženýrských sítí. Kroky, které žalovaná souhrnně označovala za přípravné práce, je nepochybně nutné podřadit pod charakteristiku výkonu práv z věcného břemene. Tyto práce jsou předpokladem úspěšného správního řízení k získání veřejnoprávního rozhodnutí pro samotnou fyzickou realizaci inženýrské sítě. I při těchto aktivitách tedy dochází k výkonu věcného břemene, neboť již za účelem fyzické realizace výkonu věcného břemene mimo jiné např. zcela po právu vstupuje do prostoru služebných pozemků a činí na těchto opět zcela po právu v souladu s oprávněními vyplývajícími z věcného břemene úkony, jejichž cílem je fyzická realizace věcného břemene – služebnosti inženýrských sítí. Ad b) Žalovaná předložila otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázku dobré víry nabyvatele práv z věcného břemene ve stav zapsaný ve veřejném seznamu a povinnost nabyvatele činit aktivní kroky k ujištění, že stav zápisu ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným právním stavem. Uvedla, že dobrověrným nabytím pozemků došlo k opětovnému vzniku služebnosti, resp. k jejímu obnovení. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1187/2019. Podle ustálené judikatury poté platí, že pod obvyklou míru opatrnosti, jakožto součást dobré víry, nelze skrývat požadavek na aktivní zjišťování, zda zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnosti. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018. Je dále třeba řešit otázku, co žalovaná mohla investigativní činností vůbec zjistit, neboť její právní předchůdce práva z věcného břemene vykonával, a to minimálně v podobě přípravných prací, žalobkyně se výkonu služebnosti nikterak aktivně nebránila ani promlčení nenamítala. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby rozsudky nalézacích soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalobkyně se vyjádřila k jednotlivým námitkám obsaženým v dovolání, načež navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.
III. Přípustnost dovolání
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
12. Žalovaná v dovolání předkládá a) otázku, která podle jejího názoru dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to otázku charakteristiky výkonu věcného břemene – služebnosti inženýrských sítí činnostmi, které mají povahu tzv. přípravných prací.
13. S ohledem na to, že na řešení této otázky je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, žalovaná závěry formulované odvolacím soudem napadá, a uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, je dovolání pro její řešení ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.
14. Dále žalovaná v dovolání předkládá b) otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázku dobré víry nabyvatele práv z věcného břemene ve stav zapsaný ve veřejném seznamu a povinnost nabyvatele činit aktivní kroky k ujištění, že stav zápisu ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným právním stavem.
15. Protože však otázka b) předpokládá, že k promlčení věcného břemene došlo, a rovněž že „přípravné práce“ vykonávané právní předchůdkyní žalované nepředstavují výkon práva věcného břemene, je její řešení nezbytné potud, obstojí-li závěr o promlčení věcného břemene. Jinými slovy, nedošlo-li k promlčení věcného břemene, je nadbytečné zabývat se tím, zda mohlo dojít k jeho „obživnutí“ v souladu s principem materiální publicity. Nelze přitom přehlížet, že otázka subsumování „přípravných prací“ pod výkon práva věcného břemene má zásadní význam pro posouzení dobré víry jako jednoho z předpokladů aplikace § 984 o. z.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolání je důvodné.
17. Podle § 151n obč. zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
18. Podle § 109 obč. zák. právo odpovídající věcnému břemeni se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.
19. Napadené rozhodnutí spočívá primárně na závěru soudů, že promlčecí doba počala běžet ke dni zápisu práva do katastru nemovitostí, tj. ode dne 14. 8. 2008 (bod 26 napadeného rozhodnutí). Protože s tímto závěrem dovolání nepolemizuje, dovolací soud se v rámci dovolacího přezkumu zaměřil na posouzení, zda následně mohlo dojít k výkonu práva věcného břemene, který by tvořil překážku jeho promlčení.
20. Právo odpovídající věcnému břemeni se totiž nepromlčuje, pokud je vykonáváno; jakmile však jeho výkon ustane, počne desetiletá promlčecí doba (§ 109 obč. zák., § 632 o. z.) běžet od okamžiku, kdy právo přestalo být vykonáváno. Výkonem práva ve smyslu § 109 obč. zák. není jeho mimosoudní uplatnění (nárokování) vůči zavázané osobě, která výkonu brání, ale takové chování, které realizuje obsah práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1848/2013).
21. V nyní posuzované věci šlo o otázku promlčení věcného břemene odpovídajícího „právu umístění místní komunikace a vedení inženýrských sítí k zajištění dodávek elektřiny, plynu, vody a kanalizace“. Soud prvního stupně považoval za „první pokus o realizaci věcného břemene“ až podání žádosti žalované dne 29. 7. 2021, přičemž konstatoval, že „samotné přípravné práce nemohou být považovány za výkon věcného břemene“ (bod 41 prvostupňového rozsudku). Odvolací soud se pod bodem 25 napadeného rozhodnutí ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně potud, že za první realizační aktivitu ve vztahu k povinnému pozemku lze považovat žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, kterou žalobkyně podala dne 29. 7. 2021. Za správný považoval postup soudu prvního stupně, který nezkoumal, jaké přípravné práce ve vztahu k výkonu věcného břemene vykonala právní předchůdkyně žalované. Uzavřel, že i kdyby bylo prokázáno, že přípravné práce skutečně probíhaly, „nemohou představovat výkon práva, pokud na ně bezprostředně nenavazovaly další aktivity směřující v rámci promlčecí doby přímo k realizaci věcného břemene…“
22. Je zřejmé, že nalézací soudy shodně považovaly za první výkon, resp. pokus o výkon práva věcného břemene podání žádosti žalované o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Naopak jakékoliv předcházející přípravné práce (odvolací soud pod bodem 25 napadeného rozhodnutí zmiňuje žalovanou uváděné zaměřovací práce, vstup geodetů na pozemek, či přípravu podkladů pro stavební a územní řízení) výkon práva věcného břemene podle nalézacích soudů nepředstavují.
23. Není patrné, z jakých důvodů nalézací soudy (pravděpodobně) považovaly za výkon práva věcného břemene podání formální žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, a naproti tomu za výkon práva věcného břemene (kategoricky) neakceptovaly předcházející přípravné práce – aktivity právní předchůdkyně žalované, resp. jí pověřených osob. V souvislosti s tím je nutné klást si otázku, z jakých důvodů nalézací soudy považovaly podání (veřejnoprávní) žádosti adresované správnímu orgánu za výkon (soukromého) práva věcného břemene, a to tím spíše, že povinný z věcného břemene o takovém postupu vůbec nemusí být informován a nemusí o něm vůbec vědět. Jinými slovy, proč právě podání žádosti nalézací soudy kvalifikovaly jako výkon práva, kterému odpovídá povinnost žalobkyně něco strpět. Naproti tomu se totiž nalézací soudy (kategoricky) odmítly zabývat přípravnými pracemi, které – z hlediska jejich obsahového výkonu – mohly zakládat povinnost žalobkyně strpět výkon práva věcného břemene. Tak tomu může být např. v žalovanou tvrzeném pohybu geodetů po pozemku či jeho zaměřování. Oprávnění žalované nebo osob žalovanou pověřených na pozemek za účelem těchto přípravných prací vstoupit totiž plyne právě ze zřízeného věcného břemene. Posouzení takového závěru však brání absence provedené úvahy, která by se měla zakládat na zjištěních, zda k pohybu geodetů po služebném pozemku docházelo a zda žalobkyně takové jednání trpěla. Docházelo-li totiž v průběhu plynutí promlčecí doby k provádění přípravných prací, které svým obsahem korespondovaly povinnosti žalobkyně trpět výkon práva věcného břemene, pak trpěla-li žalobkyně pohyb osob po služebném pozemku v souvislosti s přípravnými pracemi nezbytnými pro umístění inženýrských sítí na tomto pozemku, trpěla výkon práva právní předchůdkyní žalované, který se opíral o zapsané věcné břemeno.
24. Zaměřoval-li odvolací soud pozornost na posouzení toho, zda na přípravné práce „bezprostředně navazovaly další aktivity směřující v rámci promlčecí doby přímo k realizaci věcného břemene“, pak jsou jeho závěry do jisté míry vnitřně rozporné. Na jedné straně totiž považoval za správné závěry soudu prvního stupně, který přípravné práce bez dalšího za výkon věcného břemene vyloučil, a sám odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby za „první realizační aktivitu ve vztahu k povinnému pozemku“, na straně druhé je však (zřejmě) považuje za výkon práva věcného břemene, pokud by na ně bezprostředně navazovaly „další aktivity směřující přímo k realizaci věcného břemene“. Závěr, zda by tomu tak bylo či nikoliv v dané věci, však už vyžaduje provedení dokazování, učinění konkrétních skutkových zjištění a jejich právní hodnocení, tím spíše, že odvolací soud tuto svou úvahu nijak nerozvedl např. ve vztahu ke konkrétní podobě přípravných prací.
25. Možnost promlčení opakovaně či trvale vykonavatelných práv zapsaných ve veřejném seznamu v důsledku nevyužívání jejich věcného obsahu lze vnímat jako jisté vyvážení skutečnosti, že tato práva vykazují velkou schopnost přetrvávat v čase, jelikož povětšinou nejsou časově omezena (výjimku zde představuje právo stavby, jehož trvání naopak co do své existence časově limitováno být musí) a zároveň jim nehrozí zánik v důsledku nabytí zatížené věci nabyvatelem (§ 1107 o. z.). Jejich promlčitelnost v důsledku nevykonávání pak brání „překvapivému“ obnovení výkonu práv vzniklých hluboko v minulosti, jež před mnoha lety ztratila svůj hospodářský význam, nebyla fakticky využívána a jejichž právní existence se omezila na zápis ve veřejném seznamu [srov. Brim, L. § 632 Promlčení opakovaně a trvale vykonavatelných práv zapsaných do veřejného seznamu. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2070].
26. Smysl promlčování věcných břemen je nutno hledat především tam, kde oprávněný z věcného břemene nejeví o výkon (v tomto případě zapsaného) práva zájem po zákonem stanovenou dobu. Neznamená to však, že jsou-li k pozdějšímu skutečnému „fyzickému“ výkonu věcného břemene zapotřebí předchozí určité přípravné práce, nejsou takové práce relevantní pro pozdější výkon práva věcného břemene, pokud je oprávněný nestihne dokončit před uplynutím promlčecí doby. To platí v dané věci o to více, spočívá-li věcné břemeno nikoliv např. v typickém právu užívat cizí pozemek bez dalšího k průjezdu, ale – jako je tomu zde – v samotném právu umístění místní komunikace a vedení inženýrských sítí, tj. činností, které ze své povahy pro realizaci věcného břemene přípravné práce nezbytně vyžadují a bez nichž není ani následný „fyzický“ výkon věcného břemene možný. Již tyto práce se budou opírat o existující oprávnění plynoucí z věcného břemene (např. vstup na pozemek), a budou-li mít zřejmou věcnou (obsahovou), časovou a místní (ke služebné věci) souvislost s takovým právem a projevující se ve vztahu ke služebné věci, bude je možné považovat za výkon práva věcného břemene.
27. Kategorické vyloučení přípravných prací jako výkonu práva věcného břemene by mohlo ostatně způsobovat další nezamýšlené důsledky. Bylo by paradoxní, pokud by byl oprávněný z věcného břemene, který by na služebném pozemku prováděl (toliko) přípravné práce, chráněn ve výkonu takového práva vůči samotnému vlastníkovi služebného pozemku (viz § 1259 o. z. ve spojení s § 1042 o. z.), avšak nešlo by o obsahový výkon práva věcného břemene bránící promlčování práva ve smyslu § 632 o. z., resp. § 109 obč. zák.
28. V praxi mohou naproti tomu nastat situace, v nichž výkon přípravných prací nebude mít výše uvedenou souvislost s právem věcného břemene, resp. nebude korespondovat s jeho obsahem. Jedná-li se o výkon činností nemajících obsahovou, časovou či místní souvislost s právem věcného břemene, může se vlastník služebné věci proti takovému jednání bránit.
29. Protože při posuzování těchto případů půjde velmi často o zohledňování individuálních okolnostní daného případu podle typu věcných břemen, musí také závěry soudů tyto individuální zvláštnosti odrážet. Dovolací soud pro tyto případy ponechává nalézacím soudům určitý úvahový prostor, který se pak promítá do formulace závěrů, jež jsou v dovolacím řízení poměřovány primárně hlediskem tzv. zjevné nepřiměřenosti. V dané věci však uvedený přezkum dosud není možný proto, že nalézací soudy přípravné práce jako možný výkon obsahu věcného břemene bez dalšího vyloučily, nezabývaly se proto ani jejich věcným posouzení a hodnocením.
30. Rovněž mohou nastat situace, v nichž budou přípravné práce prováděny takovým způsobem, který by měl za cíl např. pouhé oddálení promlčení práva věcného břemene. Tyto případy lze nicméně řešit i prostřednictvím § 8 o. z., pročež je však zapotřebí nutné zabývat se tím, o jaké přípravné práce se jedná.
31. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil, a protože ze stejného důvodu neobstojí ani rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí, a věc vrátil podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
32. Odvolací soud i soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
33. Vzhledem k tomu, že dovolání je důvodné, pokud jde o otázku kvalifikace přípravných prací jako výkon práva věcného břemene, další v dovolání vymezenou otázkou b) se dovolací soud, s ohledem na zrušení napadeného rozsudku, pro její předčasnost nezabýval. Nechť se jí zabývají soudy v dalším řízení.
34. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Autor: -mha-