// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 13.02.2025
Maďarské právo na náhradu škody z dopravní nehody
Podle maďarského práva je provoz motorového vozidla považován za činnost se zvýšeným nebezpečím ve smyslu § 345 odst. 1 maďarského občanského zákoníku. Tato úprava je speciální ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 339 téhož zákoníku, a má proto aplikační přednost. Pokud nelze chování působící škodu klást za vinu ani jedné ze stran, pak nelze aplikovat všeobecná pravidla občanskoprávní odpovědnosti. V takovém případě je třeba zkoumat, zda v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím některé ze stran nastala nějaká porucha, tj. okolnost vyvolávající škodu. Pokud lze odvodit nehodu z poruchy nastalé v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím jedné ze stran, pak škodu nese strana, u které porucha vznikla (§ 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku).
Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku ve smyslu § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku tedy vyžaduje jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu, že žádná ze stran škodní události neporušila právní povinnost a škoda byla vyvolána zvláštní okolností („poruchou“) při provozu dopravního prostředku jedné ze stran. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na zaviněném protiprávním jednání škůdce). Odpovědná osoba se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek svého zavinění či protiprávního jednání, její odpovědnost je vyloučena jen tehdy pokud prokáže, že škoda vznikla v důsledku takové neodvratitelné příčiny, která nebyla vyvolána vykonáváním nebezpečné činnosti, tedy provozem dopravního prostředku (§ 345 odst. 1 věta druhá maďarského občanského zákoníku). Za výše zmíněnou „poruchu“ při provozu dopravního prostředku je třeba považovat nepředvídatelnou technickou poruchu (např. závadu brzdového obložení), dále defekt způsobený ostrým předmětem na vozovce, nečekanou nevolnost řidiče a jinou obdobnou poruchu provozu. Riziko „poruch“ přitom nese provozovatel i v případě, pokud byly objektivně při daném stavu techniky neodvratitelné. Na základě soudní praxe patří do pojmového okruhu „poruch“ jak poruchu samotného dopravního prostředku, tak i veřejné komunikace, kterou používá, či pro něj aktuální dopravní situace. Jedná se tedy zjevně o obdobu okolností majících původ v provozu ve smyslu § 2927 odst. 2 českého občanského zákoníku.
Z rozhodné právní úpravy je zřejmé, že v dané věci riskantně předjíždějící dodávka vytvořila pro maďarské vozidlo takovou aktuální dopravní situaci, v jejímž důsledku byla řidička maďarského vozidla přinucena provést dopravní manévr vedoucí ke smyku a přejetí do protisměru, kde se její vozidlo střetlo s protijedoucím vozidlem žalobkyně. Vznik škody nebylo tedy možné klást za vinu ani poškozené žalobkyni, ani řidičce maďarského vozidla. Osoba, která provozovala maďarské vozidlo, vyvíjela tedy činnost se zvýšeným nebezpečím, v níž má původ okolnost (porucha) působící škodu na vozidle žalobkyně, je objektivně odpovědná za tuto škodu, a je tak povinna tuto škodu nahradit podle § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku. Není přitom rozhodné, že celou dopravní situaci vyvolal svou riskantní jízdou řidič neztotožněného třetího vozidla (dodávky).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 685/2023, ze dne 17. 12. 2024
Dotčené předpisy: § 23 zák. č. 91/2012 Sb.
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. 2. 2022, č. j. 6 C 203/2014-875, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 270 505 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výroky III a IV). Žalobkyně požadovala tuto částku jako náhradu škody na svém vozidle Nissan Patrol, které řídil její jednatel P. V., po žalované jako pojistitelce vozidla Ford Mondeo RZ XY (dále jen „maďarské vozidlo“), řízeného M. J. F., které mělo způsobit zmíněnou škodu. Soud vyšel ze zjištění, že dne 30. 7. 2011 v nočních hodinách došlo v Maďarsku k dopravní nehodě, při které maďarské vozidlo, pojištěné pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované, střetlo s vozidlem žalobkyně. K dopravní nehodě došlo za situace, kdy řidička maďarského vozidla odvracela vyhýbacím manévrem vpravo na krajnici bezprostřední čelní srážku s protijedoucí neztotožněnou dodávkou předjíždějící kolonu vozidel. Při návratu na vozovku bezprostředně po vyhnutí se dodávce dostalo maďarské vozidlo smyk a střetlo se s vozidlem žalobkyně. Za okolností, které doprovázely vznik dopravní nehody, nebylo možno podle závěru znaleckých posudků střetu zabránit. Reakce řidičky maďarského vozidla byla včasná, adekvátní a odpovídající situaci. Prvotní příčinou nehody nebyl její nezvládnutý manévr, ale naopak zvládnuté vyhnutí se v protisměru nebezpečně předjíždějící dodávce s nutností vyjetí maďarského vozidla mimo vozovku a následně pak ztrátou plné jízdní stability a vzniku smyku při vracení se na vozovku. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 339, § 345 a § 355 maďarského občanského zákoníku – zákona č. IV z roku 1959 (právní úpravy týkající se náhrady škody při dopravních nehodách účinné k 30. 7. 2011), dále též jen „maďarský občanský zákoník“. Z § 339 odst. 1 maďarského občanského zákoníku vyplývá, že od povinnosti k náhradě škody je osvobozen ten, kdo jedná očekávaně k dané situaci. Podle okresního soudu ze závěru o skutkovém stavu věci jednoznačně vyplynulo, že řidička maďarského vozidla neudělala nic neobvyklého či nesprávného a její reakce byla včasná, adekvátní a odpovídající situaci. Je tudíž třeba uzavřít, že žaloba není důvodná.
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 27 Co 144/2022-927, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze závěru o skutkovém stavu, jak byl učiněn soudem prvního stupně, a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Odmítl námitky žalobkyně, že okresní soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci, zejména z toho důvodu, že neprovedl některé důkazy navržené žalobkyní (výslech znalce Ing. B. B., vypracování revizního znaleckého posudku), respektive že nečinil žádné skutkové závěry z expertního posudku Ing. M. Š. či nedostatečně přihlédl ke skutečnostem podávajícím se z výpovědi jednatele žalobce P. V. a svědka J. J. Podle odvolacího soudu okresní soud ve svém rozsudku řádně zdůvodnil, z jakých důkazů činil stěžejní skutková zjištění a proč neprováděl další žalobkyní navržené důkazy. Žalobkyně dále namítala, že věc měla být posouzena podle § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku, podle kterého pokud škodu nezavinila žádná ze stran, ale vznikla v důsledku „poruchy“ při činnosti spojené se zvýšeným nebezpečím jedné z nich, je povinna ji nahradit tato strana. K tomu odvolací soud uvedl, že v projednávané věci nelze spatřovat „poruchu“ na straně maďarského vozidla, neboť tak by tomu bylo pouze v případě, pokud by maďarská řidička mohla srážce s dodávkou objektivně zabránit provedením dopravního manévru způsobem, který by nejen odvrátil její střet s touto dodávkou, ale i s vozidlem žalobkyně; jinými slovy tehdy, pokud by na hrozbu v podobě nebezpečně předjíždějící dodávky reagovala opožděně či jinak chybně. Taková situace však v dané věci nenastala, neboť maďarská řidička kritickou situaci řešila včas a odpovídajícím způsobem. I pro případ posouzení věci optikou § 346 odst. 3 maďarského občanského zákoníku by bylo nutno žalobu shledat nedůvodnou, neboť nelze určit pochybení ani u žalobkyně, ani u řidičky maďarského vozidla.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jde o otázky, 1) zda je český soud povinen z úřední povinnosti aplikovat cizí právo tak, jak se ho používá na území, kde toto právo platí, a zda musí při jeho zjišťování zohlednit i cizí judikaturu či cizí odbornou literaturu, 2) zda lze při posuzování odpovědnosti za škodu aplikovat § 339 odst. 1 maďarského občanského zákoníku, ač není možné klást ani jednomu z účastníků řízení za vinu vznik škody, 3) zda existence „poruchy“ spočívající ve stavu veřejné komunikace či v aktuální dopravní situaci má vést k aplikaci § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku, 4) zda je soud povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést, podle kterého ustanovení právního předpisu věc posoudil, 5) zda je soud povinen provést další navržené důkazy v situaci, kdy si odporují zásadní závěry vyplývající ze znaleckého posudku pořízeného cizím znalcem a ze znaleckého posudku pořízeného českým znalcem, a 6) zda je soud povinen v odůvodnění rozsudku přesvědčivě vysvětlit, z jakých důvodů své skutkové závěry založil pouze na některých důkazech a nikoliv na důkazech protichůdných. Dovolatelka namítá, že český soud musí řešit otázku, která spadá do rozsahu kolizní normy, podle níž bylo cizí právo určeno, stejným způsobem, jakým by postupoval cizí soud, tedy zohlednit veškeré prameny cizího práva (včetně judikatury a jiných pramenů daného cizího práva), což odvolací soud neučinil a odchýlil se od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4674/2014, a ze dne 17. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1308/2011, a usnesení téhož soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3117/2010, a ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4334/2014. Dále namítá, že § 339 odst. 1 maďarského občanského zákoníku neměl být ve věci vůbec aplikován, neboť dle skutkových zjištění soudu nebylo možno klást vznik škody za vinu ani žalobkyni, ani řidičce maďarského vozidla. Podle dovolatelky měla být věc naopak posouzena podle § 346 odst. 2 zmíněného zákona, jelikož škoda vznikla v důsledku „poruchy“ na straně maďarského vozidla, jež sjelo do krajnice (která je součástí veřejné komunikace) a při návratu na silnici dostalo smyk, přičemž tento manévr byl vyvolán aktuální dopravní situací, kdy řidička maďarského vozidla odvracela čelní srážku s proti ní jedoucí dodávkou. Z odůvodnění odvolacího soudu pak podle dovolatele ani nelze seznat, zda odvolací soud věc posoudil podle § 339 odst. 1 nebo § 346 odst. 3 maďarského občanského zákoníku, čímž založil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí. Dovolatelka dále namítá, že soudy zatížily řízení vadou a odchýlily se od konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu, když neprovedly jí navržené důkazy, a to revizní znalecký posudek a výslech maďarského znalce Ing. B. B. Podle dovolatelky navíc v řízení soudy ignorovaly celou řadu důkazů, z nichž vyplynulo pochybení řidičky maďarského vozidla, a bez jakéhokoliv přesvědčivého odůvodnění se přiklonily na stranu skutkového závěru o jejím nepochybení, který plynul pouze z jediného důkazu. Tím se podle dovolatelky soudy rovněž odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na hmotněprávní otázce odpovědnosti ze střetu provozů dopravních prostředků v režimu maďarského občanského zákoníku, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena.
5. Dovolání je důvodné.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. Nutno předeslat, že dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (241 odst. 1 věta první o. s. ř.), proto skutkové závěry odvolacího soudu (soudu prvního stupně) nepodléhají dovolacímu přezkumu.
8. Dovolací soud souhlasí s názorem dovolatelky, že i nesprávná aplikace cizího práva může založit přípustnost dovolání, neboť opačný přístup by vedl k nepřípustnému odepření spravedlnosti a znevýhodnění těch účastníků, v jejichž věci je aplikováno cizí právo, před těmi, v jejichž věci cizí právo aplikováno není (shodně viz Tichý Luboš. Cizí právo v dovolacím řízení. Právník 3/2020, s. 224-237).
9. Podle § 23 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, je třeba zahraničního práva, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, používat i bez návrhu a tak, jak se ho používá na území, na němž toto právo platí. Použije se těch jeho ustanovení, kterých by se na území, na němž toto právo platí, pro rozhodnutí ve věci použilo, bez ohledu na jejich systematické zařazení nebo jejich veřejnoprávní povahu, pokud nejsou v rozporu s nutně použitelnými předpisy českého práva (odst. 1). Pokud dále není stanoveno něco jiného, obsah zahraničního práva, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, se zjišťuje bez návrhu z úřední povinnosti. Soud nebo orgán veřejné moci, který rozhoduje ve věcech upravených tímto zákonem, učiní k jeho zjištění všechna potřebná opatření (odst. 2). Jestliže soudu nebo orgánu veřejné moci, který rozhoduje ve věcech upravených tímto zákonem, není obsah zahraničního práva znám, může si k jeho zjištění vyžádat také vyjádření Ministerstva spravedlnosti (odst. 3).
10. Justiční orgán (soud) má zásadně zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným, spolehlivým způsobem; může si opatřit znalost cizího práva přímo sám z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé, zejména s ohledem na možnost změn, ke kterým v cizím právním řádu může kdykoliv dojít. Může požadovat součinnost od účastníků, zejména jde-li o cizí právnické osoby, které mají vlastní právníky, nebo jsou-li účastníci zastoupeni advokáty, kteří mají možnost opatřit si od svého zahraničního spojení příslušné prameny, literaturu nebo vyjádření a posudky, jakož i požadovat od účastníka předložení osvědčení o cizím právu, vydaného příslušným orgánem cizího státu, případně si opatřit posudek příslušného znalce. Pro zjištění obsahu cizího práva přitom nestačí zjistit pouhý text právního předpisu, ale také informace o jeho výkladu (odbornou komentářovou literaturu, judikaturu apod.), pokud ze samotného textu cizího práva není jeho obsah a způsob aplikace jednoznačný. Soud je povinen pro zjištění cizího práva učinit všechna nezbytná opatření, jež jsou reálně dostupná; závisí na okolnostech konkrétního případu, jaké opatření z těch, které přicházejí v úvahu, zvolí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sen. zn. 29 ICdo 96/2016). V každém případě musí být obsah cizího (cizozemského) práva zjištěn tak úplně a spolehlivě, jak by tomu bylo (mělo být) v případě, kdyby spor nebo jiná právní věc byly řešeny a rozhodovány v domovské zemi aplikovaného práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4674/2014).
11. V samotné okolnosti, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „ponechává stranou otázku přesnosti či výstižnosti v právním slova smyslu překladu části maďarského občanského zákoníku a absenci znalosti komentářové a další literatury, resp. judikatury maďarských soudů vyšších stupňů dopadajících na skutkově obdobné záležitosti“, nelze bez dalšího spatřovat odklon od shora citovaných judikatorních závěrů. Nedostatky v překladu jsou (jako jakékoli nedostatky v právně relevantním textu) překlenutelné výkladem. Požadavek úplného a spolehlivého zjištění obsahu cizího práva není absolutní, je limitován zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení (viz judikatorní formulace „pokud ze samotného textu cizího práva není jeho obsah a způsob aplikace jednoznačný“ a „nezbytná opatření, jež jsou reálně dostupná“). Ostatně soudy učiněná zjištění o maďarském právu nebránila dovolatelce předestřít vlastní argumentaci o správné aplikaci maďarského práva. Tím je také vyvrácena námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obch.“). Nepřezkoumatelným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani okolnost, že odvolací soud učinil závěr o nedůvodnosti žaloby na základě alternativní aplikace dvou různých ustanovení maďarského občanského zákoníku; ani tato okolnost neznemožnila dovolatelce s rozhodnutím (úspěšně) polemizovat. Podstatné je, zda odvolací soud na základě zjištěných informací o maďarském právu učinil odpovídající právní závěry.
12. Projednávaná věc je posuzována podle maďarského občanského práva hmotného. K jeho zjištění vyšly soud prvního stupně i soud odvolací ze sdělení maďarského ministerstva spravedlnosti, obsahujícího citaci příslušných ustanovení maďarského občanského zákoníku a reflektujícího konstantní rozhodovací praxi tamních soudů, které si v této věci vyžádal soud prvního stupně.
13. Relevantní ustanovení maďarského občanského zákoníku – zákona č. IV z roku 1959, účinného do 14. 3. 2014, (v překladu pořízeném tlumočnicí jazyka maďarského Ildikó Anovčínovou, ustanovenou soudem prvního stupně) znějí:
§ 345 odst. 1
Ten, kdo vykonává nebezpečnou činnost a škoda vznikla důsledkem této činnosti, je povinen vzniklou škodu uhradit. Je zbaven této odpovědnosti pouze v tom případě, že dokáže, že škoda vznikla v důsledku takového neodstranitelného důvodu, který nebyl vyvolán vykonáváním nebezpečné činnosti.
§ 346 odst. 2
Pokud vznik škody nelze přičítat ani jedné ze zúčastněných stran, ale škoda vznikla v důsledku nebezpečné činnosti jedné ze stran, tak vzniklou škodu je povinna uhradit ta strana, která takovou činnost vyvíjela.
14. Podle maďarského práva (jak je podle sdělení maďarského ministerstva spravedlnosti vykládáno v právní praxi) provoz motorového vozidla je považován za činnost se zvýšeným nebezpečím ve smyslu § 345 odst. 1 maďarského občanského zákoníku. Tato úprava je speciální ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 339 téhož zákoníku, a má proto aplikační přednost. Pokud nelze chování působící škodu klást za vinu ani jedné ze stran, pak nelze aplikovat všeobecná pravidla občanskoprávní odpovědnosti. V takovém případě je třeba zkoumat, zda v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím některé ze stran nastala nějaká porucha, tj. okolnost vyvolávající škodu. Pokud lze odvodit nehodu z poruchy nastalé v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím jedné ze stran, pak škodu nese strana, u které porucha vznikla (§ 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku).
15. Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku ve smyslu § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku tedy vyžaduje jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu, že žádná ze stran škodní události neporušila právní povinnost a škoda byla vyvolána zvláštní okolností („poruchou“) při provozu dopravního prostředku jedné ze stran. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na zaviněném protiprávním jednání škůdce). Odpovědná osoba se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek svého zavinění či protiprávního jednání, její odpovědnost je vyloučena jen tehdy pokud prokáže, že škoda vznikla v důsledku takové neodvratitelné příčiny, která nebyla vyvolána vykonáváním nebezpečné činnosti, tedy provozem dopravního prostředku (§ 345 odst. 1 věta druhá maďarského občanského zákoníku). Za výše zmíněnou „poruchu“ při provozu dopravního prostředku je třeba považovat nepředvídatelnou technickou poruchu (např. závadu brzdového obložení), dále defekt způsobený ostrým předmětem na vozovce, nečekanou nevolnost řidiče a jinou obdobnou poruchu provozu. Riziko „poruch“ přitom nese provozovatel i v případě, pokud byly objektivně při daném stavu techniky neodvratitelné. Na základě soudní praxe patří do pojmového okruhu „poruch“ jak poruchu samotného dopravního prostředku, tak i veřejné komunikace, kterou používá, či pro něj aktuální dopravní situace. Jedná se tedy zjevně o obdobu okolností majících původ v provozu ve smyslu § 2927 odst. 2 českého občanského zákoníku (k jeho výkladu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, uveřejněný pod číslem 77/2024 Sb. rozh. obč.).
16. Z rozhodné právní úpravy je zřejmé, že v dané věci riskantně předjíždějící dodávka vytvořila pro maďarské vozidlo takovou aktuální dopravní situaci, v jejímž důsledku byla řidička maďarského vozidla přinucena provést dopravní manévr vedoucí ke smyku a přejetí do protisměru, kde se její vozidlo střetlo s protijedoucím vozidlem žalobkyně. Vznik škody nebylo tedy možné klást za vinu ani poškozené žalobkyni, ani řidičce maďarského vozidla. Osoba, která provozovala maďarské vozidlo, vyvíjela tedy činnost se zvýšeným nebezpečím, v níž má původ okolnost (porucha) působící škodu na vozidle žalobkyně, je objektivně odpovědná za tuto škodu, a je tak povinna tuto škodu nahradit podle § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku. Není přitom rozhodné, že celou dopravní situaci vyvolal svou riskantní jízdou řidič neztotožněného třetího vozidla (dodávky).
17. Odvolací soud vyšel pro svůj (od dovolacího soudu odlišný) právní závěr z rozhodnutí maďarského Nejvyššího soudu, které konstatuje, že byla-li srážka s nebezpečně předjíždějícím motorovým vozidlem objektivně odvratitelná provedením nějakého dopravního manévru (např. intenzivním snížením rychlosti, stáhnutím se ke krajnici vozovky), pak tento fakt zakládá odpovědnost za škodu straně, která tuto možnost promeškala, neboť nastalá srážka byla objektivně odvratitelná v rámci její působnosti (rozhodnutí BH2006.49). Uvedený judikát však není přiléhavý na projednávanou věc, neboť řeší pouze vztah mezi nebezpečně předjíždějícím vozidlem a vozidlem tímto předjížděním ohroženým. Především pak z jeho závěru nijak nevyplývá, že pokud v nyní projednávané věci nelze shledat pochybení (zavinění) u řidičky maďarského vozidla, tak ani nelze založit její odpovědnost za škodu na vozidle žalobkyně. Uvedený judikát maďarského Nejvyššího soudu pouze konstatuje, že strana, která promeškala objektivní možnost odvrátit střet vozidel, odpovídá za škodu, což však nijak nevylučuje nezaviněnou objektivní odpovědnost za škodu vůči třetí osobě (třetímu vozidlu) ve smyslu § 346 odst. 2 maďarského občanského zákoníku, jako je tomu v dané věci [viz Menyhárd Attila. BH 2006 no. 49. In Koziol, H., Steininger, B. S. (eds.) European Tort Law 2006, Springer-Verlag/Wien, 2008, s. 272-273].
18. Z uvedeného je tak zřejmé, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a že v otázce zproštění povinnosti žalované hradit újmu žalobkyni je napadené rozhodnutí věcně nesprávné. Za tohoto stavu je nadbytečné zabývat se dalšími právními otázkami předestřenými dovolatelkou. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
19. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-