// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 26.09.2024
Splnění podmínek pro přiznání nároku na tzv. zelený bonus
Pro splnění podmínek pro přiznání nároku na tzv. zelený bonus je určující stav v rozhodné době.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1756/2023, ze dne 31. 7. 2024
Dotčené předpisy:
zák. č. 165/2012 Sb.
zák. č. 458/2000 Sb.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení rozhodnutí, kterým Rada Energetického regulačního úřadu zamítla rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“), jímž jí byla uložena povinnost vyplatit žalované podporu elektřiny formou tzv. zeleného bonusu (dále též „zelený bonus“ nebo jen „POZE“).
2. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek ze dne 3. 6. 2022, č. j. 16 C 289/2020-135, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) zamítl žalobu požadující nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. 08341-26/2019-ERU ze dne 14. 10. 2020 tak, že: a) se zamítá návrh žalované na uložení povinnosti žalobkyni vyplatit žalované podporu elektřiny formou zeleného bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018 a č. 9/2018, za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny FVE Stálky A o výkonu 1,363 MW, za období březen 2019 ve výši 1 176 112,30, která odpovídá části této podpory splatné ke dni 22. května 2019, b) zamítá se návrh žalované na uložení povinnosti žalobkyni vyplatit žalované podporu elektřiny formou zeleného bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2018 a č. 9/2018 za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny FVE Stálky A o výkonu 1,363 MW, za období leden 2019, únor 2019, březen 2019 a duben 2019 ve výši 2 261 331,13 Kč, která odpovídá části této podpory splatné v období mezi 22. květnem 2019 a 25. červnem 2019; c) žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů správního řízení (výrok I); změnil jeho nákladový výrok (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
3. Odvolací soud uvedeným způsobem rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně (administrátorka systému pro vyplácení podpory podporovaných zdrojů energie) domáhá nahrazení rozhodnutí, jímž Rada Energetického regulačního úřadu (odvolací orgán) potvrdila správnost rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (prvostupňový orgán) o uložení povinnosti žalobkyni vyplatit žalované tzv. zelený bonus za část období (leden až duben 2019) následujícího poté, co Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č. j. 62 A 78/2013-738, zrušil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 12. 2010, č. j. 14146-9/2010/ERU, jímž bylo rozhodnuto o změně licence č. 111016583 k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně Stálky, a nevyhověl návrhu na zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11280-7/2010-ERU, jíž byla zmíněná licence č. 111016583 k výrobě elektřiny právní předchůdkyni žalované (společnosti FVE 9 s.r.o., IČO 28338596) udělena.
4. Podle žalobkyně Energetický regulační úřad ve vztahu k předmětnému období akceptoval nesoulad licence udělené žalované rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 8. 2015, č.j. 06435-46/2015-ERU, č. 111533493, k výrobě elektřiny v rámci provozovny FVE Stálky o jednom zdroji s celkovým instalovaným výkonem 3,99178 MW, se skutečným stavem - „tvrzeným“ rozdělením provozovny na dvě samostatné části, ač podle licence šlo o provozovnu s jedním výrobním zdrojem, k jejímuž rozdělení na dvě samostatné části došlo až v roce 2019. Provozovna FVE Stálky byla sice v předmětné době dočasně a z důvodu opatrnosti v systému evidence operátora trhu rozdělena na dvě části, které však žalovaná účelově zaměňuje za oddělené výrobny elektřiny, resp. výrobní zdroje, za něž má náležet podpora. Není zřejmé, z čeho Energetický regulační úřad i žalovaná dovozují, že měření vyrobené elektřiny bylo zavedeno samostatně pro obě tvrzené části FVE Stálky.
5. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně:
6. Právní předchůdkyni žalované byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11280-7/2010-ERU, udělena licence č. 111016583 k výrobě elektřiny (provozovna FVE Stálky, celkový instalovaný výkon 1,363 MW, počet zdrojů 1).
7. Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 12. 2010, č. j. 14146-9/2010/ERU, bylo změnou č. 001 licence č. 111016583 k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně Stálky rozhodnuto o navýšení celkového instalovaného výkonu provozovny s jedním zdrojem na 4,003 MW.
8. Rozhodnutím ze dne 10. 8. 2015, č. j. 06435-46/2015/ERU, Energetický regulační úřad udělil žalované licenci č. 111533493 k výrobě elektřiny (mimo jiné) v provozovně Stálky s celkovým instalovaným výkonem provozovny 3,99178 MW s jedním zdrojem. Termín zahájení licencované činnosti je den 15. 8. 2015, nejdříve však den vzniku oprávnění k licencované činnosti.
9. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č.j. 62 A 78/2013-738, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu z dne 18. 8. 2016, č.j. 9 As 74/2016 – 249, zrušil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 12. 2010, č. j. 14146-9/2010-ERU, jímž bylo rozhodnuto o změně licence č. 111016583 k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně, a zamítl žalobu proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11280-7/2010-ERU, jímž byla výše zmíněná licence k výrobě elektřiny právní předchůdkyni žalované udělena. Důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí bylo, že v souvislosti s požadovanou změnou podmínek po udělení licence spočívající v rozšíření výkonu provozovny na 4,002 MW byl provedeným dokazování zpochybněn obsah revizní zprávy předložené v rámci tohoto licenčního řízení, která nemůže představovat věrohodný dokument prokazující bezpečnost a celkový instalovaný výkon energetického zařízení. Podle soudu vyvstaly pochybnosti o dokončení tzv. části B FVE Stálky, přičemž žádná z předložených listin není listinou, jež by věrohodně osvědčovala bezpečnost dokončené části B FVE Stálky. Soud v této souvislosti rovněž poznamenal, že je na žadateli, aby doložil splnění technických předpokladů a dodržení požadavků bezpečnosti, došlo-li k propojení dvou nízkonapěťových částí v jeden celek a kabelem vedoucím vysoké napětí, který nesloužil k připojení FVE Stálky do přenosové nebo distribuční soustavy, ale ke spojení dvou nízkonapěťových částí jednoho energetického zařízení jako celku, jehož bezpečnost měla být revidována, s tím, že vysokonapěťové silové kabely jsou součástí VN části elektrárny a slouží k napojení fotovoltaické elektrárny části B a vyvedení výkonu do spínací stanice SS ve fotovoltaické elektrárně části A. Propojení obou částí A a B je zjevně součástí energetického zařízení FVE Stálky jako celku. Energetickému regulačnímu úřadu pro vydání změnového rozhodnutí co do celkového instalovaného výkonu postačila revizní zpráva na nízkonapěťovou část FVE Stálky B a původní revizní zpráva na část A, vyhotovená dříve, než došlo k jejímu propojení s kompletně dokončenou částí B, přičemž v dalším řízení bude třeba, aby se (Energetický regulační úřad) zabýval otázkou propojení části A a B v jeden celek, jeho umístěním a bezpečností. Soud sice neshledal kasačním důvodem samotné nedoložení revize propojení částí A a B FVE Stálky, nicméně dovodil, že dotyčné rozhodnutí o změně licence neobstojí s ohledem na to, že byla předložena zpráva o výchozí revizi, jejíž obsah byl zásadním způsobem zpochybněn.
10. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016, č. j. 06942-10/2016-ERU, Energetický regulační úřad vydal nové rozhodnutí o udělení licence č. 111533493 změnou číslo 001 tak, že žalované byla udělena licence k výrobě elektřiny (den vzniku oprávnění 15. 9. 2015) o celkovém instalovaném výkonu 7,45864 MW (počet zdrojů 3) s tím, že šlo o provozovny Vřesovice I (1 zdroj) a Vřesovice II (1 zdroj) a o provozovnu – výrobnu elektřiny FVE Stálky o celkovém instalovaném výkonu provozovny 3,99178 MW (1 zdroj).
11. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2019, č. j. 06753-6/2019-ERU, Energetický regulační úřad vydal nové rozhodnutí o udělení licence č. 111533493 změnou číslo 002 tak, že žalované byla udělena licence k výrobě elektřiny (termín vzniku oprávnění 15. 9. 2015 a termín zahájení výkonu licencované činnosti tentýž den) o celkovém instalovaném výkonu 7,45864 MW (počet zdrojů 4) s tím, že šlo o provozovny Vřesovice I a Vřesovice II a o provozovnu – výrobnu elektřiny FVE Stálky o celkovém instalovaném výkonu provozovny 3,99178 MW (se 2 zdroji).
12. Dopisem ze dne 15. 8. 2016 žalobkyně sdělila žalované, že stornuje vystavené doklady o výplatě podpory za období 03-07/2016, ukončí původní nárok na podporu pod č. 2015000597 k datu 15. 3. 2016, a že dojde k zavedení samostatných evidencí (nároků) pro oblasti A a B, k vytvoření virtuálního zdroje o instalovaném výkonu odpovídajícímu oblasti B (2,62878 MW), který bude prozatím veden bez nároku na podporu a bude vnořen do původního zdroje s upraveným instalovaným výkonem 1,363 MW, odpovídajícímu oblasti A; po provedení těchto kroků v informačním systému operátora trhu (CS OTE) žalovaná jako výrobce opětovně vyplní odpovídajícím způsobem měsíční výkazy, jež pak bude možné zúčtovat pro účely výplaty provozní podpory (do 15. 3. 2016 vztahující se k celkovému instalovanému výkonu výrobny, od 16. 3. 2016 dále pak vztahující se k instalovanému výkonu odpovídajícímu oblasti A). Uvedené řešení umožní výplatu podpory pro nezpochybněnou oblast A, pro oblast B bude umožněno vykazování údajů o výrobě samostatně bez nároku na výplatu provozní podpory do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti, poté případně dojde-li k rozhodnutí ze strany Energetického regulačního úřadu ve sporném řízení, je žalobkyně připravena provést ve svém systému kroky tak, aby data v CS OTE odpovídala novému aktualizovanému stavu.
13. Po právní stránce dospěl odvolací soud k názoru, že žalované přísluší nárok na podporu výroby elektřiny v licencované části, která rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016 nebyla dotčena; jeho výši shledal odpovídající cenovým a právním předpisům, přičemž o hodnotách měření vyrobené energie ani o výpočtu výše podpory nebylo v řízení sporu. Odmítl argumentaci žalobkyně, že sporná podpora nebyla podepřena řádnou licencí, a zdůraznil, že zastavení podpory z její strany nebylo založeno na žádném pravomocném rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale na chybném výkladu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, č.j. 62 A 78/2013-738, kdy pominula, že ke zrušení původní licence na část A FVE Stálky nedošlo. Nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že v příslušné licenci nebyla do roku 2019 výrobna FVE Stálky formálně rozdělena na podporovanou část A a nepodporovanou část B. Vady licence části B FVE Stálky nelze automaticky vztáhnout i na část A – to by bylo v rozporu s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, č. j. 62 A 78/2013-738. Při povolení zkušebního provozu stavební úřad o těchto částech rozhodoval odděleně, byly realizovány a uvedeny do provozu odděleně ve dvou odlišných časových etapách, a i Krajský soud v Brně o nich výše citovaným rozhodnutím rozhodoval odděleně, s tím, že jeho zrušující výrok se týkal části B FVE Stálky. Podle odvolacího soudu je správná úvaha, že by „formální posouzení výrobny FVE Stálky“ jako jediného subjektu mělo za následek ztrátu podpory výroby elektřiny v části A, která byla licencována jako první a jejíž licence před správním soudem obstála. I z hlediska principu spravedlnosti je správné „upřednostnit faktický stav před formálním údajem v licenci a materiální bezvadnost licence na část FVE Stálky A“. Žalobkyní tvrzené zavinění účastnice (žalované) mající za následek nesoulad licence s faktickým stavem fotovoltaické elektrárny se týká nesplnění podmínek pro nárok na zelený bonus pro elektřinu z části B FVE Stálky v roce 2010 postižené žalobou Nejvyššího státního zastupitelství a podle přesvědčení odvolacího soudu se přímo netýká nároku na podporu z části A této fotovoltaické elektrárny, jejíž licence zůstala v platnosti.
II. Dovolání a vyjádření k němu
14. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zakládá na tom, že rozhodnutí o odvolání závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu není dosud vyřešena, „zda při posouzení existence nároku výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na čerpání POZE postačí pro osvědčení tohoto nároku pouhé naplnění materiálních podmínek (především existence výrobny elektřiny, či její části, která disponuje samostatným měřením a její zapojení do distribuční sítě), nebo je nezbytné, aby tyto materiální podmínky byly v souladu s právními předpisy promítnuty do licence na výrobu elektřiny (dále též „licence“) získané na základě řádného procesu jejího udělení ze strany ERÚ.“
15. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
17. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
18. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
19. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, neboť napadené rozhodnutí závisí na otázce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, jaké jsou podmínky pro přiznání nároku výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na čerpání POZE.
20. Dovolání je důvodné.
21. Odvolací soud důvodnost nároku žalované na podporu výroby elektřiny založil (stručně řečeno) na úvaze, že v daném případě by „formální posouzení výrobny FVE Stálky jako jediného subjektu“ mělo za následek ztrátu podpory výroby elektřiny v části A, která byla licencována jako první a jejíž licence před správním soudem obstála, tudíž je namístě upřednostnit faktický stav před formálním údajem v licenci a materiální bezvadnost licence na část A FVE Stálky. Podle odvolacího soudu se nesoulad licence s faktickým stavem fotovoltaické elektrárny týká nesplnění podmínek pro nárok na tzv. zelený bonus pro elektřinu z části B FVE Stálky v důsledku zmíněného rozsudku Krajského soudu v Brně, ale netýká se nároku na podporu z části A této fotovoltaické elektrárny, jejíž licence zůstala soudním rozhodnutím nedotčena.
22. Argumentaci žalobkyně, že v příslušné licenci nebyla výrobna FVE Stálky „formálně rozdělena“ na podporovanou část A a nepodporovanou část B, odmítl proto, že vady licence části B FVE Stálky nelze vztáhnout i na část A – to by zcela odporovalo rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016. Rozlišení částí FVE Stálky A a B shledal odvolací soud opodstatněným – poukázal i na vyjádření Rady Energetického regulačního úřadu, podle níž bylo v řízení o udělení licence rozhodováno, a z hlediska stavebního jsou části FVE Stálky A a B jasně oddělené, což vyplývá z mapy, která je součástí uvedeného rozsudku ze dne 18. 2. 2016. Krajský soud v Brně rovněž měl důvod posuzovat udělení licence (FVE Stálky A) a změnu licence (FVE Stálky B) samostatně.
23. Uvedené lze parafrázovat tak, že bylo-li možno část A FVE Stálky považovat za samostatnou část, resp. fungovala-li tato část jako samostatný zdroj, pak není důvodu pro odepření nároku na výplatu zeleného bonusu poté, co soudním rozhodnutím došlo ke zrušení toliko rozhodnutí o změně licence týkající se jiné části FVE Stálky.
24. Závěr odvolacího soudu však není správný z následujících důvodů.
25. Předmětem řízení je nárok na tzv. zelený bonus v období leden až duben 2019. Pro posouzení jeho oprávněnosti je třeba se zabývat tím, zda byly splněny podmínky pro jeho výplatu v uvedeném období. Odvolací soud se mýlí, považuje-li z hlediska splnění podmínek pro výplatu podpory za určující výlučně to, že dotyčným rozhodnutím Krajského soudu v Brně nebyla dotčena původní licence z roku 2010 (resp. že nebylo zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o jejím vydání, neboť předmětem řízení nebyla sama licence, ale rozhodnutí o jejím udělení a rozhodnutí o změně).
26. Nebylo zpochybněno, že v roce 2010 vznikl tehdejšímu provozovateli FVE Stálky nárok na výplatu bonusu po udělení licence č. 111016583 k výrobě elektřiny (šlo o provozovnu FVE Stálky s celkovým instalovaným výkonem 1,363 MW s jedním zdrojem).
27. Oba nalézací soudy vyšly z toho, že v mezidobí od vydání rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11280-7/2010-ERU, jímž byla udělena licence č. 111016583, došlo ke změně výrobce, a také došlo „k úpravám jednotlivých zdrojů výrobny“, ale bez dalšího dovodily, že „ve vztahu k části A FVE Stálky žádné změny neproběhly“. Uvedené přitom neobstojí již jen proto, že dne 27. 6. 2016 vydal Energetický regulační úřad pod č. j. 06942-10/2016-ERU nové rozhodnutí o udělení licence č. 111533493 změnou číslo 001 tak, že žalované byla udělena licence k výrobě elektřiny (den vzniku oprávnění 15. 9. 2015) o celkovém instalovaném výkonu 7,45864 MW (počet zdrojů 3) s tím, že šlo o provozovny Vřesovice I (1 zdroj) a Vřesovice II (1 zdroj), a o provozovnu – výrobnu elektřiny FVE Stálky o celkovém instalovaném výkonu provozovny 3,99178 MW (1 zdroj); je proto patrné, že u dotyčné výrobny FVE Stálky došlo k navýšení celkového instalovaného výkonu, a dále není zřejmé, zda v rámci provozovny FVE Stálky šlo o dvě samostatné části jednoho zdroje.
28. Závěr odvolacího soudu, že tzv. část A FVE Stálky fungovala i v předmětném období (po uvedené změně licence) samostatně a odděleně, je proto přinejmenším předčasný, neboť zůstala nevypořádána stěžejní námitka žalobkyně, že žalovaná podmínky pro přiznání nároku na tzv. zelený bonus v předmětné době (po vydání rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015 o změně licence) nesplňovala.
29. Dovolací soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že skutkový závěr, že obě části FVE byly provozovány odděleně a samostatně, má v provedeném dokazování spolehlivou oporu, ani s jeho názorem, že pro takový závěr postačuje zjištění, že o těchto částech samostatně rozhodoval soud či Energetický regulační úřad v řízení o udělení licence a stavební úřad při povolení zkušebního provozu. Energetický regulační úřad totiž toto své „zjištění“ založil výlučně na tvrzení žalované, jež nepovažoval za sporné, aniž by k němu prováděl jakékoliv dokazování. V odůvodnění dotyčného rozhodnutí je pouze obecně uvedeno, že „to vyplývalo z revizních zpráv předložených k žádosti o licenci nebo její změně“, z čehož ale není patrné, o jaké revizní zprávy šlo a k čemu se konkrétně vztahovaly. Nalézací soudy k tomu žádné dokazování neprovedly, ač žalobkyně existenci dvou samostatných částí výrobny v podané žalobě zpochybnila.
30. Lze shrnout, že právní posouzení otázky splnění podmínek pro přiznání nároku na tzv. zelený bonus v předmětném období je neúplné a tudíž nesprávné.
31. Pro posouzení věci je podstatné, jaký byl stav v rozhodné době. Prozatím bylo zjištěno, že v roce 2016 sice došlo ke zrušení změny původní licence, ale následně bylo vydáno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 8. 2015, č. j. 06435-46/2015-ERU, o udělení licence pro výrobu elektřiny v provozovně FVE Stálky s jedním zdrojem a s celkovým instalovaným výkonem provozovny 3,99178 MW, přičemž rozhodnutí o „rozdělení na dva samostatné zdroje“ bylo vydáno až dne 9. 7. 2019 pod č. j. 06753-6/2019-ERU. Součástí posouzení bude zjištění, zda a jakým způsobem došlo k rozšíření instalovaného výkonu provozovny, zda došlo k propojení obou částí v jeden celek (k jejich sloučení), nebo zda šlo o „samostatné části“ v rámci jednoho energetického zařízení či zdroje. Dovolací soud nepřehlédl, že žalobkyně po zrušení dotyčné změny licence soudem žalovanou uvědomila o nutnosti provedení kroků, jež měly vést k samostatné evidenci pro každou z oblastí zvlášť, tedy že část A FVE Stálky „měla být měřena samostatně“, z rozhodnutí obou nalézacích soudů však není zřejmé, zda a jakým způsobem tyto kroky byly konkrétně a v rámci jakého existujícího připojení realizovány. Teprve na základě těchto zjištění bude možné posoudit, zda z pohledu právní úpravy jde o nárok oprávněný a zda byly splněny podmínky pro výplatu.
32. Protože je z výše vyložených důvodů rozsudek odvolacího soudu nesprávný, dovolací soud jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
33. Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
34. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 151 o. s. ř.).
Autor: -mha-