// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 03.09.2024
Nepředání vymoženého plnění a dokumentace novému exekutorovi
Bývalý soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, se dopouští nesprávného úředního postupu, jestliže po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, vymožená plnění a spisovou dokumentaci.
Vychází-li dovolací soud z toho, že nepředání vymoženého plnění bývalým exekutorem exekutorovi, jenž po něm vede exekuci, je nesprávným úředním postupem bývalého exekutora, vede-li to k nevyplacení plnění, jež bylo vymoženo ve prospěch oprávněného, je na místě uzavřít, že stát je odpovědný za škodu, která vznikla tím, že bývalý soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, vymožené plnění. Odpovědnost státu za takové situace je nutno dovodit i proto, že nepředáním plnění vymoženého ve prospěch oprávněného došlo zároveň i k již nezvratnému porušení ustanovení § 46 odst. 4 ex. řádu, jenž exekutorovi ukládá po odpočtu nákladů exekuce poskytnout výplatu celé vymožené pohledávky, případně i částečného plnění převyšujícího 1 000 Kč oprávněnému (nedohodl-li se s oprávněným jinak) do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. V případě, že soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci následně vede, vymožená plnění, a následkem této skutečnosti se oprávněnému nedostalo plnění ve lhůtě stanovené v ustanovení § 46 odst. 4 ex. řádu, jež mu dle vymáhaného exekučního titulu náleží, je stát povinen oprávněnému tuto škodu nahradit (§ 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk). Ve vztahu k oprávněnému je totiž dána přímá odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou činností soudního exekutora, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, jestliže po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi vymožené plnění a spisovou dokumentaci, vede-li to k nevyplacení plnění, jež bylo vymoženo ve prospěch oprávněného; státu svědčí následné právo na regresní náhradu podle § 16 odst. 1 OdpŠk proti bývalému soudnímu exekutorovi, který uvedenou povinnost nesplnil.
Úvaha odvolacího soudu, že bývalý soudní exekutor se vůči oprávněnému bezdůvodně neobohatil, protože plnění má poskytnout nikoliv oprávněnému, ale nyní činnému exekutorovi jako plnění do exekuční podstaty probíhající exekuce, je relevantní pouze v tom směru, že bývalým exekutorem zadržená finanční částka nemusí zcela nebo zčásti sloužit na plnění ve prospěch oprávněného, ale může sloužit k sanaci jiných povinností, jimiž je zatížen během exekuce povinný, např. na náhradu nákladů státu či jiných osob odlišných od oprávněného (např. plátce mzdy, viz § 87 a násl. ex. řádu) nebo na náhradu odměny a výdajů exekutora (§ 90 a násl. ex. řádu). Jestliže však bývalým exekutorem zadržené peněžité plnění bylo zcela nebo zčásti vymoženo ku prospěchu oprávněného (což si nalézací soud musí zodpovědět jako předběžnou otázku), nelze odestát, že tato exekuční činnost přímo vede ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem (případně ke splnění povinnosti k náhradě nákladů exekuce vzniklých oprávněnému), a má přímo za následek zánik těchto povinnosti. Je-li tomu tak, je na místě dovodit, že porušení povinnosti bývalého soudního exekutora předat soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, plnění vymožené ve prospěch oprávněného, je rozhodující právní skutečností, na jejímž základě dochází ke vzniku škody na straně oprávněného, jež spočívá v tom, že se oprávněnému nedostalo plnění, které bylo v jeho prospěch vymoženo. Mezi tímto konáním bývalého exekutora a vznikem škody tedy existuje vztah příčiny a následku.
Na základě výše uvedeného zbývá dodat, že nepředal-li bývalý exekutor v rozporu s § 15 odst. 5 ex. řádu jím vymoženou finanční částku nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, je namístě právní následky jeho jednání prvotně posoudit jako porušení veřejnoprávní povinnosti (jako nesprávný úřední postup) a s jeho negativními následky ve sféře oprávněného se vypořádat podle § 3 odst. 1 a § 13 OdpŠk, případně podle § 32 odst. 1 ex. řádu (jde-li o jeho odpovědnost vůči samotnému oprávněnému); na případnou regresní úhradu státu vůči bývalému exekutorovi dopadá ustanovení § 16 a násl. OdpŠk. Následky jednání bývalého exekutora se tedy neřeší prvotně podle ustanovení § 2991 o. z. ohledně plnění za jiného.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1208/2024, ze dne 2. 7. 2024
Dotčené předpisy:
§ 15 odst. 5 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 30. 6. 2013
§ 46 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 30. 6. 2013
§ 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.
Kategorie: odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 57 871 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem žalované jako bývalé soudní exekutorky v řízení vedeném pod sp. zn. 084 EX 1034/08. Nesprávného úředního postupu se bývalá soudní exekutorka měla dopustit, když v řízení vedeném pod sp. zn. 084 EX 1034/08 vymohla na povinném částku 105 528 Kč, avšak tuto částku oprávněnému nevyplatila a ponechala si ji ve své dispozici. Částku 105 528 Kč následně oprávněnému v exekučním řízení poukázala žalobkyně dne 22. 8. 2017. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody ve výši 105 528 Kč uplatnila v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 3/2020 a v tomto řízení byla žalobkyni přiznána částka ve výši 47 657 Kč.
2. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 7 C 77/2022-60, žalobu o zaplacení částky 57 871 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně dne 22. 8. 2017 vyplatila společnosti Pivovar HOLBA a. s. částku 105 528 Kč jako náhradu škody, za kterou odpovídá stát, s tím, že tuto škodu způsobila žalovaná nesprávným úředním postupem, když jako soudní exekutorka nevyplatila vymožené plnění oprávněnému v řízení vedeném pod sp. zn. 0874 EX 1034/08. Žalovaná byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 81 T 3/2020, uznána vinnou, že jako soudní exekutorka při výkonu exekuční činnosti v době od 1. 7. 2002 do 25. 2. 2013 vymáhala a přijímala od povinných plnění a takto vymožená plnění nevyplácela a nakládala s nimi jako s vlastními, a v době od 2. 12. 2009 do 27. 3. 2013 neplnila povinnost podle § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2013, dále též jen „ex. řád“, po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistit po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržela. Žalované zanikl výkon exekučního úřadu ke dni 27. 3. 2013, a to uložením trestu zákazu činnosti. Pro účely náhrady škody v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 81 T 3/2020 byla žalobkyni přiznána částka 47 657 Kč, tedy částka ve výši, která došla žalované do 27. 2. 2013. Úhrady v souhrnné výši 57 871 Kč byly připsány na účet žalované v období od 18. 3. 2013 do 29. 1. 2015 a 8. 6. 2015.
4. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná nebyla ke dni 27. 3. 2013 úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Je-li žalované vytýkáno jakékoliv porušení povinnosti po 27. 3. 2013, kterého se měla dopustit jako soudní exekutorka, je takové porušení povinností úřední osobou vyloučeno, neboť v době po 27. 3. 2013 žalovaná takové postavení neměla, a nemohla proto jako úřední osoba ani způsobit škodu. Jde-li o úhradu ze dne 18. 3. 2013 na účet žalované jako soudní exekutorky ve výši 2 894 Kč, měla soudní exekutorka povinnost vyplatit tuto částku do 17. 4. 2013; k tomuto datu však žalovaná již nebyla soudní exekutorkou a nemohla tak zákonnou povinnost splnit; nemohla proto ani způsobit žádnou škodu.
5. Soud prvního stupně neshledal ani porušení povinnosti žalované vyplývající z ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu. Nesplnila-li žalovaná tyto povinnosti, nejde rovněž o porušení, jehož by se dopustila jako úřední osoba a za něž by měl nést odpovědnost stát. I v případě uvedeného porušení povinnosti by žalované vznikla povinnost mimo jiné předat vymožené plnění nově jmenovanému exekutorovi a nikoliv oprávněnému. Vzhledem k tomu, že žalobkyně plnila oprávněnému, vůči němuž už žalovaná povinnost plnění neměla, a nikoliv nově ustanovenému exekutorovi, nelze toto plnění oprávněnému posoudit ani jako bezdůvodné obohacení z plnění za žalovanou.
6. Podáním ze dne 10. 5. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 1 918 Kč, proto Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 16. 6. 2023, č. j. 7 C 77/2022-74, řízení co do částky 1 918 Kč zastavil (výrok I) a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 3. 2023, č. j. 7 C 77/2022-60, co do částky 1 918 Kč zrušil (výrok II).
7. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 69 Co 208/2023-87, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2024, č. j. 69 Co 208/2023-90, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma částky 1 918 Kč, potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
8. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že s ohledem na zánik výkonu exekutorského úřadu žalované nebylo možné, aby žalovaná způsobila tvrzenou škodu jako úřední osoba při výkonu exekuční činnosti ve smyslu § 4 OdpŠk, a na škodu způsobenou žalovanou se tak nevztahuje ani zákon č. 82/1998 Sb. Z tohoto důvodu nemohl žalobkyni proti žalované vzniknout ani regresní nárok podle § 16 odst. 1 OdpŠk. Žalovaná v době po zániku výkonu exekutorského úřadu neměla ani povinnosti podle § 46 odst. 4 ex. řádu, a stát proto nemůže odpovídat v režimu zákona č. 82/1998 Sb. ani za škodu způsobenou z titulu porušení tohoto ustanovení.
9. Žalované svědčila povinnost v době zániku výkonu exekutorského úřadu dne 27. 3. 2013 zajistit předání vymožených plnění novému exekutorovi. Z formulace ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu přitom není možné dovozovat postavení žalované jako úřední osoby i v době po zániku funkce soudního exekutora, neboť citované ustanovení jasně hovoří toliko jinými slovy o bývalém exekutorovi.
10. Stejně jako soud prvního stupně dovodil i odvolací soud, že na straně žalované nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně za žalovanou neplnila to, co po právu měla plnit sama. Žalované povinnost k plnění z ustanovení § 46 odst. 4 ex. řádu neplynula. Stejně tak nelze dovodit ani bezdůvodné obohacení žalované na základě ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu, neboť plnění má být poskytnuto novému soudnímu exekutorovi a nikoliv oprávněnému. Jestliže tak žalobkyně plnila oprávněnému, pak neplnila za žalovanou to, co měla plnit žalovaná.
11. Odpovědnost státu, resp. bývalé soudní exekutorky, za škodu, která měla vzniknout oprávněnému, nelze dovodit ani na základě analogie legis, neboť na základě této analogie nelze rozšiřovat podmínky (regresní) odpovědnosti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb. Nešlo by totiž o vyplnění mezery v zákoně, ale o rozšíření odpovědnosti státu na osoby, které nejsou úřednímu osobami.
12. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované nemohlo v projednávané věci dojít ani tak, že by žalovaná měla fakticky předat peníze oprávněnému prostřednictvím nového soudního exekutora. I v případě, že by žalovaná jako bývalá soudní exekutorka měla odevzdat i později došlé prostředky novému soudnímu exekutorovi v režimu ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu, nelze z toho dovodit, že je zde nějaká pohledávka oprávněného vůči žalované.
13. Odvolací soud konečně uzavřel, že v projednávané věci žalobkyně za žalovanou neplnila ani dluh, který by měla žalovaná vůči oprávněnému z titulu náhrady škody podle § 2910 o. z., neboť taková pohledávka by mohla vzniknout pouze za předpokladu porušení konkrétní povinnosti žalovanou pouze tomu, kdo žalované plnil, aniž by došlo k zániku vymáhaného dluhu, tedy zde povinnému.
II. Dovolání a vyjádření k němu
14. Rozsudek odvolacího soud napadla žalobkyně v potvrzující části výroku I týkající se částky 55 953 Kč včasným dovoláním. Přípustnost dovolání staví zejména na otázce v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, zda lze hovořit o nesprávném úředním postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. u bývalého exekutora, který, byť mu zanikla funkce, nesplnil povinnosti uložené mu v ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu, tj. nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi spisy a plnění v exekuci vymožená, čímž zavinil, že nově jmenovaný exekutor nemohl mít přehled o probíhajících exekucích a v těchto exekucích řádně pokračovat, a zda za škodu způsobenou takovým postupem odpovídá stát a jestli státu svědčí následné právo na regresní náhradu podle § 16 odst. 1 OdpŠk proti bývalému soudnímu exekutorovi, který uvedenou povinnost nesplnil. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
15. Dovolatelka předně namítá, že soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, se může dopustit nesprávného úředního postupu v probíhající exekuci, kterou původně vedl, když po zániku výkonu exekučního úřadu v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi vymožená plnění a spisovou dokumentaci. Toto jednání lze za použití analogie legis posoudit jako nesprávný úřední postup. Exekuční činnost exekutora je totiž úředním postupem, jenž se skládá z řady procesních a faktických úkonů, osoba exekutora je orgánem svého druhu a jeho postavení v sobě zahrnuje i postavení úřední osoby, na kterou stát převedl část svých mocenských pravomocí, a současně z pověření soudu vykonává soudní moc. Na základě tohoto je zřejmé, že exekuční činností, a tedy i úředním postupem, vyjma úkonů souvisejících s rozhodovací činností soudního exekutora, je i exekuce, o niž jde v projednávané věci. Exekuce byla zahájena a vedena žalovanou jako soudní exekutorkou, v jejím průběhu žalované dne 27. 3. 2013 zanikl výkon exekučního úřadu a žalovaná měla ve smyslu § 15 odst. 5 ex. řádu učinit faktické úkony, tedy předání spisů a plnění vymožených v exekuci nově jmenovanému soudnímu exekutorovi. Žalovaná tak však neučinila, nezajistila předání vymožených prostředků, ani nepředala spisovou dokumentaci. Svým jednáním tak znemožnila další řádný průběh exekuce, neboť nově jmenovaný exekutor nevěděl, že předmětná exekuce probíhá a povinný nadále plnil na účty bývalé soudní exekutorky. Současná judikatura dovolacího soudu (např. rozhodnutí 30 Cdo 2321/2016) přitom hodnotí jednání soudního exekutora spočívající v nevyplacení vymožených finančních prostředků jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk. Dovolatelka proto analogicky dovozuje, že se nesprávného úředního postupu dopustila i žalovaná, ačkoliv již nebyla v postavení soudního exekutora z důvodu zániku výkonu exekutorského úřadu. Žalovaná byla v postavení soudního exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, který nesplnil svou povinnost a nezajistil předání vymoženého plnění a spisové dokumentace v probíhající exekuci, jež je sama o sobě úředním postupem, čímž znemožnila její další řádný průběh. Žalovaná se tak svým jednáním fakticky dopustila nesprávného úředního postupu, když narušila úřední postup v probíhající exekuci tím, že ve smyslu § 15 odst. 5 OdpŠk nesplnila svou povinnost a nezajistila předání vymoženého plnění a spisové dokumentace, tedy neučinila úkon v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk.
16. Odvolací soud nesprávně dovodil, že stát v projednávané věci není odpovědný za škodu, která byla způsobena jednáním žalované, podle zákona č. 82/1998 Sb. Podle tohoto zákona je odpovědnost státu odpovědností objektivní, je-li proto v rámci exekučního řízení povinným splněna vymáhaná povinnost, avšak peněžní prostředky nejsou vyplaceny oprávněnému, nastupuje odpovědnost státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Povinnost soudního exekutora vyplatit, popřípadě předat vymožené plnění je jednoznačně dána, její nesplnění je proto titulem pro náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Je přitom nerozhodné, že v průběhu exekuce zanikl žalované výkon exekutorského úřadu. Povinný stále plnil na účet žalované, aniž by byl vyrozuměn o tom, že má plnit nově jmenovanému soudnímu exekutorovi. Nebylo-li by jednání žalované oprávněnému ze strany státu odškodněno, došlo by k narušení základních principů demokratického právního státu a legitimního očekávání oprávněného.
17. Žalobkyně dále nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že žalovaná měla povinnost plnit nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, nikoliv oprávněnému, proto vyplatila-li žalobkyně oprávněnému vymožené finanční prostředky, nejde o plnění za žalovanou ve smyslu § 2991 o. z. Plnil-li totiž povinný v rámci probíhající exekuce soudnímu exekutorovi, je soudní exekutor pouze platebním místem. Soudní exekutor není nositelem nároku na plnění z exekučního titulu, tím je i nadále oprávněný. Exekutor je v této situaci pouze povinen provést faktickou výplatu vymožených prostředků oprávněnému. Žalovaná nebyla po zániku výkonu exekutorského úřadu povinna plnit novému soudnímu exekutorovi, jak dovodil odvolací soud, tento úkon je pouze faktickým předáním vymoženého plnění, dochází při něm ke změně platebního místa v rámci běžící exekuce. Na nového soudního exekutora nepřechází přisouzené právo na plnění ze strany oprávněného. V projednávané věci nadto k takové změně platebního místa nedošlo, neboť žalovaná nejen nezajistila předání vymožených prostředků, ale navíc znemožnila další řádný průběh exekuce. V tomto případě nový soudní exekutor nemá žádný právní nástroj, aby se zadržovaného plnění ze strany žalované domohl, neboť nemá žádný hmotněprávní vztah k tomuto plnění. Žalobkyně se proto domnívá, že ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z., když plnila za žalovanou, co po právu měla plnit ona.
18. K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
20. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
21. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
22. Dovolání je přípustné pro posouzení otázky, zda ve vztahu k oprávněnému je dána přímá odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou činností soudního exekutora, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, jestliže po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi vymožené plnění a spisovou dokumentaci, vede-li to k nevyplacení plnění, jež bylo vymoženo ve prospěch oprávněného, a zda státu svědčí následné právo na regresní náhradu podle § 16 odst. 1 OdpŠk proti bývalému soudnímu exekutorovi, který uvedenou povinnost nesplnil, neboť jde o otázku, která nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
23. Dovolání je důvodné.
24. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány (písm. a/), právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen "úřední osoby"; písm. b/), orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“; písm. c/).
25. Podle § 1 odst. 2 ex. řádu v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva (dále jen „exekuční činnost“) a další činnost podle tohoto zákona.
26. Podle § 15 odst. 5 ex. řádu (ve znění do 30. 6. 2013) exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme spisy tohoto exekutorského úřadu a provádí dále exekuční i další činnost. Účastníky exekučního řízení o tom informuje a oprávněného poučí, že může požádat o změnu exekutora. Exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, zajistí předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1.
27. Podle § 28 ex. řádu exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
28. Exekuční činností je nucený výkon exekučních titulů, které přiznávají věřiteli – osobě oprávněné – právo na plnění vůči dlužníkovi – osobě povinné (srov. § 1 odst. 2, § 28 a násl. ex. řádu). Do této množiny patří i vydávání exekučních příkazů, jakož i pokyny exekutora, jakým konkrétním způsobem (na který účet) má být poskytováno vymáhané plnění. Jedná se totiž o pokyn, jenž je zásadně součástí úředního úkonu – exekučního příkazu (srov. § 48 odst. 1 písm. f), odst. 2 ex. řádu, § 49 odst. 1 ex. řádu, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1329/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S ohledem na výše uvedené dovolací soud již dříve v poměrech do účinnosti novely ex. řádu č. 396/2012 Sb. dovodil, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce; nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 ex. řádu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2009, rozsudek ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5087/2015, rozsudku ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, rozsudek ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2321/2016).
29. V posuzované věci je třeba dále zohlednit, že pokyny a úkony exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, přetrvávají i po zániku exekutorského úřadu s tím, že zákon předpokládá, že další exekuční činnost v dané exekuční věci a při respektu k předchozím pokynům a úkonům dřívějšího exekutora bude vykonávat nově jmenovaný exekutor nebo exekutor, který převzal řízení (§ 15 odst. 7 a 9 ex. řádu). Rovněž nelze pominout, že exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, je i po zániku úřadu nadán veřejnoprávními povinnostmi, jež jsou přímo spjaty s tím, že v dané věci vykonával exekuční činnost. Mezi tyto povinnosti patří předání plnění vymožených v exekuci (§ 15 odst. 5 ex. řádu). Tyto povinnosti musí mít ze své podstaty veřejnoprávní charakter plynoucí z jeho postavení, jež ohledně těchto činností přetrvává, a tedy musí být vyhodnoceny jako úřední činnost bývalého exekutora do doby, než jsou z jeho strany naplněny. Tento úsudek lze podpořit i tím, že o neshodách o právu na náhradu nákladů exekuce zahájené bývalým exekutorem a exekutorem, jenž exekuci převzal, rozhoduje prezidium Exekutorské komory (§ 15 odst. 6 ex. řádu, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2218/2019). Zákon tedy předpokládá, že i po zániku exekutorského úřadu je bývalý exekutor povinen podřídit se profesní komoře, jejímž členem již není, což je možné jen za přijetí předpokladu, že bývalý exekutor neztrácí své veřejnoprávní (úřední) postavení, jde-li o jeho nevypořádaná práva a povinnosti vzniklá následkem jeho dřívější exekuční činnosti, u nichž tak stanoví exekuční řád. Mezi tyto povinnosti patří i povinnost k předání plnění vymoženého v exekuci exekutorovi, jenž v dané exekuci nastoupil na jeho místo.
30. Z výše uvedeného tedy plyne, že bývalý soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, se dopouští nesprávného úředního postupu, jestliže po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, vymožená plnění a spisovou dokumentaci. Opačný náhled by mimo jiné znamenal, že se stát může zbavit své odpovědnosti za nesprávný úřední postup, jehož následky a účinky stále přetrvávají, jestliže výkonem tohoto úředního postupu pověřil třetí osobu (zde soudního exekutora), která posléze o právo vykonávat úřední činnost přijde. Takový přístup by však byl v rozporu s účelem zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, třebaže ji delegoval na třetí osobu, je objektivní, a stát se jí nemůže zprostit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1120/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný pod číslem 44/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2321/2016).
31. Vychází-li dovolací soud z toho, že nepředání vymoženého plnění bývalým exekutorem exekutorovi, jenž po něm vede exekuci, je nesprávným úředním postupem bývalého exekutora, vede-li to k nevyplacení plnění, jež bylo vymoženo ve prospěch oprávněného je na místě uzavřít, že stát je odpovědný za škodu, která vznikla tím, že bývalý soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, vymožené plnění. Odpovědnost státu za takové situace je nutno dovodit i proto, že nepředáním plnění vymoženého ve prospěch oprávněného došlo zároveň i k již nezvratnému porušení ustanovení § 46 odst. 4 ex. řádu, jenž exekutorovi ukládá po odpočtu nákladů exekuce poskytnout výplatu celé vymožené pohledávky, případně i částečného plnění převyšujícího 1 000 Kč oprávněnému (nedohodl-li se s oprávněným jinak) do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. V případě, že soudní exekutor, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci následně vede, vymožená plnění, a následkem této skutečnosti se oprávněnému nedostalo plnění ve lhůtě stanovené v ustanovení § 46 odst. 4 ex. řádu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3359/2022, uveřejněný pod číslem 86/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), jež mu dle vymáhaného exekučního titulu náleží, je stát povinen oprávněnému tuto škodu nahradit (§ 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk). Ve vztahu k oprávněnému je totiž dána přímá odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou činností soudního exekutora, jemuž zanikl výkon úřadu soudního exekutora, jestliže po zániku výkonu úřadu soudního exekutora v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 ex. řádu nepředal nově jmenovanému soudnímu exekutorovi vymožené plnění a spisovou dokumentaci, vede-li to k nevyplacení plnění, jež bylo vymoženo ve prospěch oprávněného; státu svědčí následné právo na regresní náhradu podle § 16 odst. 1 OdpŠk proti bývalému soudnímu exekutorovi, který uvedenou povinnost nesplnil.
32. Úvaha odvolacího soudu, že bývalý soudní exekutor se vůči oprávněnému bezdůvodně neobohatil, protože plnění má poskytnout nikoliv oprávněnému, ale nyní činnému exekutorovi jako plnění do exekuční podstaty probíhající exekuce, je relevantní pouze v tom směru, že bývalým exekutorem zadržená finanční částka nemusí zcela nebo zčásti sloužit na plnění ve prospěch oprávněného, ale může sloužit k sanaci jiných povinností, jimiž je zatížen během exekuce povinný, např. na náhradu nákladů státu či jiných osob odlišných od oprávněného (např. plátce mzdy, viz § 87 a násl. ex. řádu) nebo na náhradu odměny a výdajů exekutora (§ 90 a násl. ex. řádu). Jestliže však bývalým exekutorem zadržené peněžité plnění bylo zcela nebo zčásti vymoženo ku prospěchu oprávněného (což si nalézací soud musí zodpovědět jako předběžnou otázku), nelze odestát, že tato exekuční činnost přímo vede ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem (případně ke splnění povinnosti k náhradě nákladů exekuce vzniklých oprávněnému), a má přímo za následek zánik těchto povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3594/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 8/06). Je-li tomu tak, je na místě dovodit, že porušení povinnosti bývalého soudního exekutora předat soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, plnění vymožené ve prospěch oprávněného, je rozhodující právní skutečností, na jejímž základě dochází ke vzniku škody na straně oprávněného, jež spočívá v tom, že se oprávněnému nedostalo plnění, které bylo v jeho prospěch vymoženo. Mezi tímto konáním bývalého exekutora a vznikem škody tedy existuje vztah příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 786/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2800/2017).
33. Na základě výše uvedeného zbývá dodat, že nepředal-li bývalý exekutor v rozporu s § 15 odst. 5 ex. řádu jím vymoženou finanční částku nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, jenž exekuci vede po něm, je namístě právní následky jeho jednání prvotně posoudit jako porušení veřejnoprávní povinnosti (jako nesprávný úřední postup) a s jeho negativními následky ve sféře oprávněného se vypořádat podle § 3 odst. 1 a § 13 OdpŠk, případně podle § 32 odst. 1 ex. řádu (jde-li o jeho odpovědnost vůči samotnému oprávněnému); na případnou regresní úhradu státu vůči bývalému exekutorovi dopadá ustanovení § 16 a násl. OdpŠk. Následky jednání bývalého exekutora se tedy neřeší prvotně podle ustanovení § 2991 o. z. ohledně plnění za jiného. Nalézací soud však nepřehlédne, že plnění, jež je ze strany třetích osob (např. plátce mzdy) poskytováno na účet exekutora, jemuž funkce po jejich vydání zanikla, se poskytuje na základě jím vydaných exekučních příkazů pouze do doby, kdy účinky těchto exekučních příkazů vůči těmto osobám přetrvávají, například dokud v nich uvedené pokyny nejsou nahrazeny pokyny exekutora, jenž exekuci posléze vede. Jakmile účinky exekučních příkazů bývalého exekutora pominou, nelze pro plnění ze strany třetích osob na účet bývalého exekutora pokládat za činnost, která se uskutečňuje na úředním základě, nemá proto ani soluční účinky a není tedy ani dána odpovědnost státu za následky takového jednání.
34. Jestliže odvolací soud při řešení výše uvedené právní otázky zaujal jiný právní názor, je jeho úsudek nesprávný. Dovolací soud zdůrazňuje, že je věcí nalézacího soudu, aby vyřešil předběžnou otázku, zda a jaká finanční částka zůstala ze strany bývalého soudního exekutora nepředána a zda a do jaké míry tato skutečnost měla za následek, že oprávněný skutečně neobdržel plnění z vymáhaného exekučního titulu.
35. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádnou takovou vadu řízení však Nejvyšší soud neshledal.
36. Nejvyšší soud tedy z výše uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu (Okresnímu soudu v Přerově) vrátil k dalšímu řízení.
37. V dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, ve spojení s § 226 o. s. ř.).
38. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-