// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 06.06.2024
Relativní neplatnost smlouvy o provedení veřejné dražby
I. Smysl ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách spočívá v ochraně jednak (budoucího) vydražitele, aby mu byla poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení nejvyššího podání v poměrně vysoké výši, a jednak i navrhovatele dražby, aby v důsledku neuhrazení nejvyššího podání (popř. v důsledku opožděné úhrady na nejvyšší podání) nedošlo ke zmaření (z jeho pohledu) úspěšné dražby, popř. aby v důsledku stanovení příliš krátké lhůty k doplatku nejvyššího podání nebyli od účasti v dražbě odrazeni (případní) další dražitelé a nebyl tak omezen okruh potenciálních dražitelů a ohrožena výše nejvyššího podání.
Lze tak dovodit, že ujednání o kratší době splatnosti nejvyššího podání, než jakou povoluje § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, je v rozporu se smyslem a účelem zákona ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
II. Porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, ve formě zkrácení lhůty o tři dny, nepředstavuje zjevný rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., a to již proto, že se dotýká ochrany pouze úzké skupiny subjektů [v podstatě relativně omezeného okruhu osob – navrhovatele (navrhovatelů) dražby, účastníků dražby a vydražitele], a pouze za velmi specifické situace; za této situace lze uvažovat pouze o relativní neplatnosti.
III. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba; nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (srov. § 586 odst. 1 a 2 o. z.). Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu (srov. § 579 odst. 1 o. z.). Z uvedeného vyplývá, že legitimaci (oprávnění) k uplatnění neplatnosti má ten, kdo je právním jednáním dotčen ve svých právech nebo povinnostech a v jehož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, a to za předpokladu, že nezpůsobil neplatnost jednání.
Legitimaci (oprávnění) k uplatnění neplatnosti má ten, kdo je právním jednáním dotčen ve svých právech nebo povinnostech a v jehož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, a to za předpokladu, že nezpůsobil neplatnost jednání.
Jak již bylo uvedeno, porušené ustanovení zákona o veřejných dražbách je stanoveno na ochranu mimo jiné i navrhovatele dražby (jeho zájmu na úspěšném završení dražby), zda však to byl navrhovatel dražby, která (výlučně) způsobila neplatnost posuzovaného právního jednání, závisí vždy na konkrétních okolnostech posuzovaného kontraktačního procesu.
V této věci není pochyb o tom, že dražebník, jako právnická osoba profesionálně zaměřená na výkon dražební činnosti, disponujíc i požadovanou licencí (oprávněním) k provádění této činnosti, měl povinnost v průběhu kontraktačního procesu (ať již byl navrhovatelem smlouvy kdokoliv) si „pohlídat“ elementární zákonné náležitosti smlouvy o provedení dražby a upozornit navrhovatele dražby na nezákonnost jeho požadavku na zkrácení lhůty k doplatku nejvyššího podání; jedině v případě, že by i přes upozornění na uvedený problém navrhovatel dražby na „nezákonné“ lhůtě trval, by nesl následky v podobě nemožnosti dovolat se neplatnosti dražby. Navíc, jak vyplynulo ze skutkového zjištění soudů, to byl dražebník, kdo (fakticky) vyhotovil návrh smlouvy, a to včetně sporné pasáže, týkající se lhůty k doplacení nejvyššího podání.
Na podkladě uvedených skutečností je v této věci nutno dospět k závěru, že smlouva o provedení dražby je neplatná ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. v důsledku porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, avšak pouze relativně (§ 586 o. z.), že navrhovatelka dražby se mohla (jako ta, na ochranu jejíhož zájmu je neplatnost stanovena, a jako ta, která důvod neplatnosti nezpůsobila) této neplatnosti dovolat, a že tak i (podáním žaloby, která byla dražebníkovi řádně doručena) učinila.
IV. Neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze z důvodu, že dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, neboť smlouva o provedení dražby byla pro sjednání některé z obligatorních náležitostí v rozporu se zákonem relativně neplatná [§ 22 odst. 1 písm. c), § 19 odst. 2, § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách], vyslovit pouze tehdy, pokud oprávněná osoba (navrhovatel dražby) tuto neplatnost namítla do začátku dražby; pakliže tak neučinila, nelze již z tohoto důvodu neplatnost veřejné dobrovolné dražby následně vyslovit, i kdyby smlouva o provedení dražby uvedený důvod neplatnosti vykazovala.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3594/2023, ze dne 29. 4. 2024
Dotčené předpisy:
§ 19 odst. 2, 7 zák. č. 26/2000 Sb.
§ 22 odst. 1 písm. c) zák. č. 26/2000 Sb.
§ 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb.
§ 29 odst. 4 písm. a) zák. č. 26/2000 Sb.
§ 574 o. z.
§ 579 odst. 1 o. z.
§ 580 odst. 1 o. z.
§ 586 o. z.
§ 588 o. z.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 18. 8. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 5 se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že “dobrovolná veřejná dražba provedená dne 19. 5. 2020 evidovaná v oficiálním informačním systému o dražbách a ostatních nabídkách pod č. 10963776 ze strany obchodní společnosti realdrazby.cz s. r. o. se sídlem Grafická 854/15, Smíchov, PSČ 150 00 Praha 5, IČO 29136202, společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle C, vložka 202962, je neplatná“. Žalobu odůvodnila tak, že touto dražbou byla provedena dražba movité věci – dopravního prostředku Audi A6 Avant, VIN: XY, kterou žalovaný 2) vydražil, bez příslušného právního titulu – uzavřené smlouvy o provedení dobrovolné dražby. Žalovaná 1) nedoručila akceptovanou smlouvu o provedení dobrovolné dražby žalobkyni, do dispozice žalobkyně se nedostala oboustranně podepsaná smlouva ani se žalobkyně jiným způsobem o akceptaci nedozvěděla. Smlouva o provedení dražby neobsahuje ujednání o výši odměny nebo způsobu jejího určení nebo ujednání o bezúplatném provedení dražby, v rozporu se zákonem obsahuje ujednání o lhůtě k uhrazení kupní ceny v délce 7 dnů. Žalovaná 1) nedodržela zákonné povinnosti, nezaslala dražební vyhlášku ve lhůtě 30 dnů před konáním dražby a protokol o provedení dražby do 5 dnů ode dne konání dražby.
2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby majíce za to, že k uzavření smlouvy o veřejné dobrovolné dražbě došlo, že smlouva obsahuje všechny náležitosti, které zákon vyžaduje, a že ani v souvislosti s vydáním dražební vyhlášky ani v průběhu dražby k porušení zákona o veřejných dražbách nedošlo.
3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1. 2. 2023, č. j. 42 C 373/2020-278, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II. a III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou 1) byla uzavřena smlouva o provedení dobrovolné dražby dne 16. 4. 2020 v písemné formě, podepsaná oběma stranami. Žalovaná 1) zaslala návrh smlouvy žalobkyni dne 14. 4. 2020 e-mailem, žalobkyně tuto listinu podepsanou a orazítkovanou poslala žalované 1) dne 16. 4. 2020 zpět, následně žalovaná 1) předmětnou smlouvu doplnila o svůj podpis dne 16. 4. 2020 a poslala zpět žalobkyni elektronicky prostřednictvím dražebního systému, z oficiální e-mailové adresy žalobkyně, tím došlo k akceptaci smlouvy. Ve smlouvě bylo uvedeno, že odměnu dražebníka hradí vydražitel, lze proto logicky dovodit, že je dražba pro navrhovatele provedena bezúplatně. Smlouva o provedení dobrovolné dražby byla mezi žalobkyní a žalovanou 1) uzavřena a je platná.
4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 68 Co 153/2023-331, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.). Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že nejen neuvedení vůbec žádné lhůty, v níž má být cena přesahující 500 000 Kč uhrazena, ale rovněž uvedení lhůty kratší, než jakou povoluje zákon (§ 29 odst. 4 zákona o veřejných dražbách), musí vést k závěru, že tato povinná náležitost nebyla sjednána platně neboli že ve smlouvě absentuje, což má za následek její neplatnost. Ve smlouvě o provedení dražby byla uvedena cena předmětu dražby 529 000 Kč a dále i to, že přesáhne-li cena dosažená vydražením částku 500 000 Kč, je lhůta pro úhradu ceny 7 dnů ode dne skončení dražby. Při sjednání lhůty pro uhrazení ceny dosažené vydražením, které by přesáhlo 500 000 Kč, nebylo respektováno omezení vyplývající z ustanovení § 29 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, kdy lhůta nesmí být kratší než 10 dní ode dne skončení dražby. Výčet obligatorních náležitostí smlouvy zakotvený v § 19 odst. 2 zákona o veřejných dražbách omezuje autonomii vůle smluvních stran. Neplatnost smlouvy o veřejné dražbě je důvodem pro upuštění od dražby, neupustil-li dražebník od dražby, ač tak byl povinen učinit, jedná se o jeden z taxativně vyjmenovaných důvodů neplatnosti dražby (§ 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný 2). Namítl, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena otázka, zda je třeba ustanovení § 19 odst. 7 „ZVD“ vykládat v souladu s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vztahujícími se k neplatnosti právního jednání. Žalovaný 2) odkázal na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020, zásadu minimalizace zásahů státu do autonomie vůle stran, k určování neplatnosti celého právního jednání jen výjimečně a maximálně vyváženě. Odvolací soud se uvedenými závěry nikterak nezabýval, postupoval v rozporu s uvedeným rozhodnutím, nepodrobil zkoumání, jaký má dopad uvedení lhůty 7 dní ve smlouvě o provedení dražby na veřejný pořádek, jak jej může narušit. Dále poukázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve věci priority výkladu platnosti právního jednání před jeho neplatností (rozhodnutí NS ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2563/2022, ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2368/2012, ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006 nebo ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008). Domnívá se, že nemohla absence 10denní lhůty pro alternativu ceny dosažené vydražením vyšší než 500 000 Kč způsobit absolutní neplatnost smlouvy o provedení dražby. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalovaného 2) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
10. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že dne 19. 5. 2020 proběhla dobrovolná veřejná elektronická dražba, navrhovatelem byla žalobkyně, dražebníkem žalovaná 1), vydražitelem žalovaný 2), dražba proběhla podle smlouvy o veřejné dobrovolné dražbě, uzavřené distančně dne 16. 4. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou 1) jako dražebníkem, že návrh smlouvy vyhotovila žalovaná 1) a že ve smlouvě bylo uvedeno (dohodnuto), že „…přesáhne-li cena dosažená vydražením částku 500 000 Kč, je lhůta pro úhradu ceny do 7 dnů ode dne skončení dražby…“.
11. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky významu nesprávného uvedení lhůty vydražiteli k doplacení nejvyššího podání ve smlouvě o provedení veřejné dobrovolné dražby ve vztahu k povinnosti dražebníka upustit od veřejné dobrovolné dražby. Protože tato otázka nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, je dovolání přípustné.
12. Dovolání je též důvodné.
13. Uvedenou otázku, s ohledem na to, že k veřejné dobrovolné dražbě došlo dne 19. 5. 2020, je nutno řešit podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných dražbách“ nebo „ZVD“), a podle zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
14. Při řešení této otázky odvolací soud dospěl k závěru, že „…nejen neuvedení vůbec žádné lhůty, v níž má být cena přesahující 500 000 Kč uhrazena, ale rovněž uvedení lhůty kratší, než jakou povoluje § 29 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, musí vést k závěru, že tato povinná náležitost nebyla sjednána platně, neboli že ve smlouvě absentuje, což má za následek její neplatnost [§ 19 odst. 4 zákona o veřejných dražbách (správně § 19 odst. 7 zákona o veřejných dražbách – pozn. dovolacího soudu)]…“ (srov. bod 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud uvedl, že „…/N/eplatnost smlouvy o veřejné dražbě je důvodem pro upuštění od dražby dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných dražbách, přičemž neupustil-li dražebník od dražby, ač tak byl povinen učinit, jedná se o jeden z taxativně vyjmenovaných důvod neplatnosti dražby…“ (srov. bod 23. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
15. Dovolací soud se s uvedenými závěry beze zbytku neztotožnil.
16. Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona o veřejných dražbách smlouva o provedení dražby musí obsahovat označení, že jde o dražbu dobrovolnou, označení navrhovatele, dražebníka a předmětu dražby, nejnižší podání, lhůtu pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující 500 000 Kč, výši odměny nebo způsob jejího určení nebo ujednání o tom, že dražba bude provedena pro navrhovatele bezúplatně. Uzavírá-li smlouvu o provedení dražby s dražebníkem společně více navrhovatelů, kteří nejsou spoluvlastníky předmětu dražby, musí být přílohou této smlouvy smlouva upravující jejich vzájemné vztahy týkající se dražby a jejích výsledků.
Podle ustanovení § 19 odst. 7 zákona o veřejných dražbách neobsahuje-li smlouva uzavřená mezi navrhovatelem a dražebníkem stanovené náležitosti, je neplatná.
Podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných dražbách dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení, je-li smlouva o provedení dražby neplatná, dojde-li k odstoupení od smlouvy o provedení dražby nebo nelze-li podle podmínek sjednaných ve smlouvě o provedení dražby dražbu provést.
Podle ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách je-li cena dosažená vydražením vyšší než 500 000 Kč, je vydražitel povinen uhradit cenu dosaženou vydražením ve lhůtě, která je stanovena v dražební vyhlášce, která však nesmí být kratší než 10 dní ode dne skončení dražby.
17. Z ustanovení § 19 odst. 7 zákona o veřejných dražbách je nutno dovodit závěr, že tento zákon výslovně váže neplatnost smlouvy o provedení dražby (dále jen „Smlouvy“) na situaci, kdy ve Smlouvě některá z obligatorních náležitostí chybí, nikoliv však na situaci, kdy některá z obligatorních náležitostí smlouvy sice sjednána byla, avšak odlišně od ustanovení zákona o veřejných dražbách.
18. Pakliže zákon o veřejných dražbách v ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) váže povinnost dražebníka upustit od provedení dražby na zjištění neplatnosti Smlouvy, lze dovodit, že je především myšlena ta neplatnost, kterou sám výslovně stanoví (tedy neplatnost stanovenou v § 19 odst. 7 ZVD).
19. Je totiž zapotřebí rozlišit neplatnost Smlouvy, která výslovně vyplývá ze znění zákona o veřejných dražbách (tedy vázanou na absenci některých obligatorních náležitostí Smlouvy), od (případné) neplatnosti Smlouvy z důvodu, že některá (obligatorní náležitost) byla sjednána v rozporu se zákonem.
20. Při posouzení uvedeného rozlišení [které víceméně postrádalo význam v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák“) – tedy do 31. 12. 2013, a to s ohledem na znění ustanovení § 39] nelze přehlížet úpravu neplatnosti právního jednání (uzavření smlouvy o provedení dobrovolné dražby) učiněného za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, tedy ode dne 1. 1. 2014.
21. Je totiž nutno vycházet z toho, že i smlouvy o provedení dobrovolné dražby (byť v režimu zákona o veřejných dražbách) jsou smlouvami, které mají soukromoprávní charakter, a proto otázky, které výslovně ve vztahu k nim zákon o veřejných dražbách neupravuje, je nutno řešit podle občanského zákoníku jakožto předpisu obecného charakteru [srovnej ustanovení § 65 zákona o veřejných dražbách, nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, a zde vyjádřený závěr, že „…zásadně platí, že občanské právo je obecným soukromým právem (jinak řečeno: občanský zákoník je obecným soukromoprávním předpisem) subsidiárně platným vůči ostatním soukromoprávním odvětvím (ostatním soukromoprávním předpisům). Předpisy upravující tato odvětví (tyto ostatní soukromoprávní předpisy) mají zásadně přednost, avšak neupravují-li určitou otázku, nastupuje obecná občanskoprávní úprava…“].
22. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že nový občanský zákoník (na rozdíl od předešlého občanského zákoníku) stojí na stanovisku, že právní jednání není neplatné pouze proto, že odporuje zákonu. K tomu, aby bylo právní jednání neplatné, je nezbytné, aby to vyžadoval smysl a účel zákona (ratio legis), který byl porušen. V každém případě porušení zákona je tedy nezbytné za pomoci teleologického výkladu posoudit, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby dané právní jednání bylo relativně či absolutně neplatné. Bude-li možno učinit závěr, že smysl a účel daného zákona může být naplněn, aniž by bylo nutné považovat právní jednání za absolutně či relativně neplatné, nelze závěr o neplatnosti takového právního jednání učinit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2861/2022).
24. V této věci bylo shledáno (při uzavírání Smlouvy) porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách.
25. Podle názoru dovolacího soudu smysl uvedeného ustanovení spočívá v ochraně jednak (budoucího) vydražitele, aby mu byla poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení nejvyššího podání v poměrně vysoké výši, a jednak i navrhovatele dražby, aby v důsledku neuhrazení nejvyššího podání (popř. v důsledku opožděné úhrady na nejvyšší podání) nedošlo ke zmaření (z jeho pohledu) úspěšné dražby, popř. aby v důsledku stanovení příliš krátké lhůty k doplatku nejvyššího podání nebyli od účasti v dražbě odrazeni (případní) další dražitelé a nebyl tak omezen okruh potencionálních dražitelů a ohrožena výše nejvyššího podání. Lze tak dovodit, že ujednání o kratší době splatnosti nejvyššího podání je v rozporu se smyslem a účelem zákona.
26. Zbývá posoudit, zda uvedený rozpor se zákonem zakládá absolutní neplatnost předmětného ujednání, a nikoli „pouze“ neplatnost relativní.
27. Právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované v ustanovení § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost (potius valeat actus quam pereat nebo také in favorem negotii), která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků. O (absolutní) neplatnost právního jednání, k níž soud přihlédne i bez návrhu (tj. aniž by oprávněná osoba musela neplatnost právního jednání namítnout), půjde podle této právní úpravy jen výjimečně (pravidlem je neplatnost relativní, kterou musí namítnout oprávněná osoba), a to v případě neplatného právního jednání, které – jak vyplývá z ustanovení § 588 o. z. – se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, anebo které zavazuje k plnění od počátku nemožnému (srov. závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017 sp. zn. 21 Cdo 4172/2016, který byl uveřejněn pod č. 88/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
28. Ustanovení § 588 věty první o. z. určuje, že soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, jež odporuje zákonu, pouze tehdy, je-li veřejný pořádek narušen zjevně.
29. K uvedené problematice se Nejvyšší soud velmi podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020, který byl uveřejněn ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 104/2020, v němž mimo jiné uvedl:
„…[41] Pojem veřejný pořádek zákon nedefinuje. Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk číslo 362, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010 – 2013) výslovně uvádí, že „veřejný pořádek se osnova nepokouší blíže definovat, neboť to v právní normě není možné, stejně jako není možné právní normou definovat dobré mravy. Orientačně lze vyjít z pojetí, že veřejný pořádek prostupuje celé právo a zahrnuje pravidla, na nichž leží právní základy společenského řádu zdejší společnosti. S tím souvisí i požadavek na transparentní uspořádání soukromých právních poměrů osob“.
[42] Právní teorie zdůrazňuje, že pojem „veřejný pořádek“ lze definovat jen velmi obtížně, přičemž jeho obsah může být (částečně) „proměnlivý v závislosti na době, místě a na konkrétním prostředí“ [Eliáš, K., op. cit výše, s. 64, či obdobně Lavický, P. in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1]. Podle Eliáše (tamtéž, s. 65) jej lze v nejobecnější rovině „vymezit jako souhrn norem umožňujících fungování společnosti rovnoprávných a svobodných lidí, vědomých si svých povinností vůči druhým a odpovědnosti vůči celku“. Melzer s Téglem pak uvádějí, že „veřejný pořádek představují základní pravidla právního řádu, na kterých je třeba bezvýhradně trvat, tedy taková pravidla, jejichž dodržení nelze ponechat výlučně na iniciativě dotčených jednotlivců“ (Melzer, F., Tégl, P. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek I, § 1-117, Praha: Leges, 2013, s. 60).
[43] Ústavní soud zahrnuje veřejný pořádek mezi ústavou chráněné veřejné statky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. III. ÚS 256/01).
[44] Nejvyšší soud se k pojmu veřejný pořádek podrobně vyjádřil v usnesení ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněném pod číslem 95/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm zdůraznil, že veřejný pořádek představuje soubor pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně trvat, majících původ v samotném právním řádu a nikoliv (oproti dobrým mravům) v etice. Jde o základní hodnotové a řídící principy, bez nichž nemůže demokratická společnost fungovat a které jsou základem budování právního státu. Pod pojmem veřejného pořádku lze chápat například zájem na stabilitě státu, zájem na potírání kriminality, ale též ochranu právního postavení třetích osob. V rozporu s veřejným pořádkem bude tedy taková situace, která se v daném čase bude jevit jako zcela společensky nepřijatelná. Jde tedy o pojem neurčitý, jehož konkrétní význam je v čase proměnlivý.
….
[48] Podle přesvědčení velkého senátu adverbium „zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k narušení veřejného pořádku posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu narušení veřejného pořádku vůbec uvažovat. Jinak řečeno, veřejný pořádek buď narušen je, nebo není. V pochybnostech, zda byl posuzovaným jednáním narušen veřejný pořádek, je třeba se přiklonit k závěru, že tomu tak není…“
30. Z uvedeného vyplývá, že výraz „zjevně“ užitý v § 588 o. z. nevyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným právním jednáním, nýbrž toliko zdůrazňuje, že narušení veřejného pořádku musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Podle § 1 odst. 2 části věty před středníkem o. z. jsou zakázána (nepřípustná) pouze taková ujednání, která odporují smyslu a účelu určité právní normy, bez ohledu na to, zda tímto smyslem a účelem je ochrana veřejného pořádku, dobrých mravů, či jiných – v § 1 odst. 2 o. z. výslovně nezdůrazněných – hodnot. Proto je vždy třeba posuzovat, zda odchylné ujednání jde proti smyslu a účelu dané právní normy, či zda tento smysl a účel zachovává, byť tak činí prostřednictvím odchylné – autonomní – úpravy (viz tamtéž).
31. Poměřeno shora uvedenými zásadami je nutno dospět k závěru, že porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, tedy zkrácení lhůty o tři dny, zjevný rozpor s veřejným pořádkem nepředstavuje, a to již proto, že se dotýká ochrany pouze úzké skupiny subjektů [v podstatě relativně omezeného okruhu osob – navrhovatele (navrhovatelů) dražby, účastníků dražby a vydražitele], a pouze za velmi specifické situace; za této situace lze uvažovat pouze o relativní neplatnosti.
32. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba; nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (srov. § 586 odst. 1 a 2 o. z.). Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu (srov. § 579 odst. 1 o. z.).
33. Z uvedeného vyplývá, že legitimaci (oprávnění) k uplatnění neplatnosti má ten, kdo je právním jednáním dotčen ve svých právech nebo povinnostech a v jehož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, a to za předpokladu, že nezpůsobil neplatnost jednání (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1961/2019).
34. Jak již bylo uvedeno, porušené ustanovení zákona o veřejných dražbách je stanoveno na ochranu mimo jiné i navrhovatele dražby (jeho zájmu na úspěšném završení dražby), zda však to byl navrhovatel dražby (žalobkyně), která (výlučně) způsobila neplatnost posuzovaného právního jednání, závisí vždy na konkrétních okolnostech posuzovaného kontraktačního procesu.
35. V této věci není pochyb o tom, že dražebník, jako právnická osoba profesionálně zaměřená na výkon dražební činnosti, disponujíc i požadovanou licencí (oprávněním) k provádění této činnosti (srov. ustanovení § 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, § 5 odst. 1 o. z.), měl povinnost v průběhu kontraktačního procesu (ať již byl navrhovatelem smlouvy kdokoliv) si „pohlídat“ elementární zákonné náležitosti smlouvy o provedení dražby a upozornit navrhovatele dražby na nezákonnost jeho požadavku na zkrácení lhůty k doplatku nejvyššího podání; jedině v případě, že by i přes upozornění na uvedený problém navrhovatel dražby na „nezákonné“ lhůtě trval, by nesl následky v podobě nemožnosti dovolat se neplatnosti dražby.
36. Navíc, jak vyplynulo ze skutkového zjištění soudů, to byla žalovaná 1) jako dražebník, kdo (fakticky) vyhotovil návrh smlouvy (byť právně toto jednání – v důsledku absence podpisu – jako vlastní oferta vyhodnoceno nebylo), a to včetně sporné pasáže, týkající se lhůty k doplacení nejvyššího podání.
37. Na podkladě shora uvedených skutečností je nutno dospět k závěru, že smlouva o provedení dražby je neplatná ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. v důsledku porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, avšak pouze relativně (§ 586 o. z.), že žalobkyně se mohla (jako ta, na ochranu jejíhož zájmu je neplatnost stanovena, a jako ta, která důvod neplatnosti nezpůsobila – viz výše) této neplatnosti dovolat, a že tak i [podáním žaloby), která byla žalované 1) řádně doručena] učinila.
38. Zbývá tak (v této souvislosti) posoudit správnost závěru odvolacího soudu, že „…neplatnost smlouvy o veřejné dražbě je důvodem pro upuštění od dražby dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných dražbách, přičemž neupustil-li dražebník od dražby, ač tak byl povinen učinit, jedná se o jeden z taxativně vyjmenovaných důvodů neplatnosti dražby…“.
39. Z ustanovení § 586 o. z. vyplývá, že i vadné právní jednání se považuje za platné, pakliže oprávněná osoba nenamítne jeho neplatnost. V takovém případě působí neplatnost zpětně (ex tunc) – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1961/2019.
40. Z ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných dražbách vyplývá povinnost dražebníka upustit od konání dražby, zjistí-li, že smlouva o provedení dražby je neplatná, a to nejpozději do okamžiku jejího zahájení (srov. ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 18/2014 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické dražbě, § 16a odst. 5 zákona o veřejných dražbách). Pakliže tak neučiní, je jeho postup sankcionován neplatností dražby (§ 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
41. Platí-li, že do doby, než oprávněná osoba namítne neplatnost právního jednání, nelze na ně pohlížet jako na neplatné, a naopak, pakliže oprávněná osoba neplatnost namítne, pohlíží se na ně jako na neplatné od samého počátku, je nutno dovodit, že povinnost dražebníka upustit od dražby v případě, je-li smlouva o provedení dražby relativně neplatná (tak, jak bylo usouzeno v tomto případě), nastává pouze tehdy, pokud navrhovatel dražby tuto neplatnost uplatní vůči dražebníku ve lhůtě do zahájení dražby; opačný přístup by zcela eliminoval princip relativní neplatnosti smlouvy, neboť by nutil dražebníka upustit od dražby i v případě, kdy navrhovatel dražby neplatnost nenamítne.
42. Z uvedeného vyplývá, že neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze z důvodu, že dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, neboť smlouva o provedení dražby byla pro sjednání některé z obligatorních náležitostí v rozporu se zákonem relativně neplatná [§ 22 odst. 1 písm. c), § 19 odst. 2, § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách], vyslovit pouze tehdy, pokud oprávněná osoba (navrhovatel dražby) tuto neplatnost namítla do začátku dražby; pakliže tak neučinila, nelze již z tohoto důvodu neplatnost veřejné dobrovolné dražby následně vyslovit, i kdyby smlouva o provedení dražby uvedený důvod neplatnosti vykazovala.
43. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, který se okolností, zda žalobkyně uplatnila relativní neplatnost smlouvy o provedení dražby do zahájení dražby nezabýval, není správný. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení.
44. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Autor: -mha-