// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 07.02.2023
Započitatelnost pohledávky družstva dle § 24 odst. 5 zák. o vlastnictví bytů
Účel rozhodné právní úpravy vylučoval, aby proti pohledávce družstva za členem družstva (nabyvatelem bytu) spočívající v jeho povinnosti uhradit družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu připadajícím na převáděný byt podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů, byly započteny pohledávky člena družstva (nabyvatele bytu).
Jestliže by totiž družstvo neobdrželo od svého člena žádné peněžní prostředky – například proto, že člen družstva započetl své pohledávky vůči pohledávce družstva podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví – nevznikla by mu povinnost použít tyto prostředky podle § 24 odst. 6 věty první zákona o vlastnictví bytů a ke splacení části úvěru připadající na převáděný byt by nedošlo. Nebyla-li by splacena část úvěru připadající na převáděný byt, byl by (s ohledem na podmínky převodu bytu) zmařen také bezplatný převod bytu, na který má člen bytového družstva za podmínek § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů nárok.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 419/2022, ze dne 26. 10. 2022
Dotčené předpisy:
§ 23 odst. 5 zák. č. 72/1994 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 24 odst. 5 zák. č. 72/1994 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 24 odst. 6 zák. č. 72/1994 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 580 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 9. 2019, č. j. 32 Cm 206/1999-810, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud:
1) nahradil projev vůle žalovaného (dále jen „družstvo“) k uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky č. 3344/3, bytu, v budově č. p. XY, XY na pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY (dále jen „byt“ nebo „bytová jednotka“), do vlastnictví žalobkyně, obsahující ujednání, podle něhož „žalobkyně již uhradila úvěr poskytnutý družstvu na výstavbu s úrokem v části připadající na uvedenou bytovou jednotku“ (výrok I.),
2) nahradil projev vůle družstva k uzavření smlouvy o bezplatném převodu pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba, garáž, bez č. p. a č. e., v katastrálním území XYa obci XY, do vlastnictví žalobkyně (dále jen „pozemek, jehož součástí je garáž“ a dále jen „garáž“) [výrok II.],
3) uložil družstvu zaplatit žalobkyni pokuty podle zákona § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) [dále jen „zákon o vlastnictví bytů“], ve výši 100 Kč denně od 1. 11. 2010 do uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky do vlastnictví žalobkyně a ve výši 100 Kč denně od 1. 11. 2010 do uzavření smlouvy o bezplatném převodu pozemku, jehož součástí je garáž, do vlastnictví žalobkyně (výrok III.),
4) určil, že „došlo k započtení pohledávek žalobkyně proti pohledávce družstva v částce 6.120 Kč jako poplatku za bezplatný převod a proti pohledávce v částce 13.146 Kč ke dni 30. 6. 2004 z nesplaceného investičního úvěru připadající na jednotku“ (výrok IV.),
5) uložil družstvu „vypracovat a předložit soudu ke kontrole správnosti prohlášení vlastníka budovy řadových garáží, jejíž součástí je garáž …“ (výrok V.) a
rozhodl o nákladech řízení (výroky VI. a VII.).
[2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2010, č. j. 32 Cm 206/99-368, k odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2012, č. j. 11 Cmo 367/2010-517, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobkyně je členkou družstva a nájemkyní bytové jednotky a garáže.
2) Dne 20. 3. 1992 žalobkyně a vedlejší účastník podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále též jen „transformační zákon“), vyzvali družstvo k uzavření smlouvy, kterou na ně družstvo bezplatně převede vlastnictví bytu a garáže.
3) Družstvo dne 20. 11. 1998 učinilo prohlášení vlastníka o rozdělení domu na bytové jednotky a je vlastníkem bytové jednotky a podílu o velikosti 1/16 na společných částech budovy č. p. XY, XY a pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY.
4) Družstvo je vlastníkem pozemku, jehož součástí je garáž.
5) Podle evidence družstva bude činit k 31. 12. 2019 zůstatek nesplaceného úvěru s příslušenstvím připadající na bytovou jednotku 2.233 Kč.
[4] Soud prvního stupně uvedl, že návrh obsahu smlouvy o bezplatném převodu bytu, jejíhož uzavření se člen družstva domáhá, musí být v souladu se zákonem. Obsahem smlouvy o bezplatném převodu jednotky má (mimo jiné) být závazek nabyvatele bytu uhradit družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu, připadajícím na převáděný byt. Smlouva o bezplatném převodu bytu, která takové ujednání neobsahuje, je podle soudu prvního stupně (který odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 560/2001, uveřejněný pod číslem 8/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) neplatná.
[5] Žalobkyně se domáhá nahrazení projevu vůle družstva k uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky obsahující ujednání, podle něhož úvěr poskytnutý družstvu na výstavbu (s úrokem v části připadající na bytovou jednotku) uhradila, ač tak - podle skutkových zjištění soudu - neučinila; její návrh tak podle soudu prvního stupně není „po právu“.
[6] Námitku žalobkyně, podle níž její dluh vůči družstvu odpovídající části nesplaceného úvěru s příslušenstvím poskytnutého družstvu připadající na bytovou jednotku zanikl započtením pohledávek žalobkyně za družstvem, soud odmítl s tím, že tato pohledávka družstva vůči jeho členu „není – na rozdíl od dalších vzájemných závazků člena družstva a družstva ve smyslu ustanovení § 24 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů, kde zákon předpokládá jejich vypořádání, tedy kde jde o započitatelné pohledávky – závazkem započitatelným.“ To dle soudu vyplývá „z povahy a účelu investičního úvěru poskytnutého na výstavbu a z postupu předepsaného zákonem (zákonného požadavku na splacení úvěru) v ustanovení § 24 odst. 5 a 6 zákona o vlastnictví bytů“. Podle uvedených ustanovení je totiž družstvo povinno použít prostředky jednorázově splacené členem družstva k úhradě úvěru připadajícího na jednotku. Potvrzení banky o splacení úvěru připadajícího na jednotku je pak nedílnou součástí smlouvy o bezplatném převodu jednotky.
[7] Soud uzavřel, že nesplnila-li žalobkyně svůj dluh vůči družstvu, družstvo „nebylo a není povinno“ uzavřít s ní smlouvu o převodu bytové jednotky, pročež žalobkyně nemá nárok ani na zaplacení pokuty podle § 23 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů.
[8] Žalobu o určení, že došlo k započtení pohledávek žalobkyně vůči pohledávkám družstva, soud zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť tuto otázku vyřešil jako předběžnou při posuzování oprávněnosti nároku žalobkyně na nahrazení projevu vůle družstva k uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky do vlastnictví žalobkyně.
[9] K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze:
1) usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 4 Cmo 309/2019-897, ve výroku I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že schválil smír, jehož obsahem je smlouva o převodu bytové jednotky,
2) rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 4 Cmo 309/2019-905, v části výroku III., kterou byla zamítnuta žaloba na zaplacení pokuty ve výši 100 Kč denně od 1. 11. 2010 až do uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví žalobkyně, a ve výroku IV. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), a ve výroku II., ve zbývající části výroku III. a ve výrocích V., VI. a VII. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (druhý výrok).
[10] Vycházeje ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, odvolací soud doplnil dokazování a vyšel dále z toho, že:
1) Dne 3. 10. 2019 žalobkyně zaplatila družstvu ke splnění jejího dluhu ve výši odpovídající nesplacené části úvěru s příslušenstvím poskytnutého družstvu připadající na bytovou jednotku 2.233 Kč.
2) Dopisy ze dnů 4. 10. 2019, 6. 3. 2020, 7. 4. 2020 a 4. 8. 2020 družstvo žalobkyni předložilo upravený návrh na uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky do jejího vlastnictví. Na uvedené návrhy žalobkyně reagovala dopisy ze dnů 17. 3. 2020 a 24. 4. 2020, ve kterých sdělovala družstvu své (v rozhodnutí odvolacího soudu specifikované) výhrady k návrhu smlouvy.
[11] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož vůči pohledávce družstva odpovídající části nesplaceného úvěru s příslušenstvím poskytnutého družstvu připadající na bytovou jednotku nelze započítat pohledávky člena družstva. Započtení podle něj „brání pravidla § 24 odst. 6 zákona o vlastnictví bytů, která družstvu ukládají povinnost použít prostředky získané v příslušném pololetí od nabyvatelů jednotek výlučně ke splacení úvěru věřiteli (bance) spolu s pravidelnou splátkou úvěru, připadající na totéž pololetí s určením, kterých jednotek se mimořádná splátka týká“. Lze-li „uvedené prostředky použít pouze jediným způsobem, tj. k postupné úhradě pohledávky úvěrující banky, je z logiky věci vyloučeno jejich užití k zániku jakékoli jiné pohledávky.“ Dluh žalobkyně vůči družstvu tak podle názoru odvolacího soudu zanikl až dne 3. 10. 2019 jeho splněním.
[12] Ani za období od tohoto data do uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky (schválení smíru) nemá podle odvolacího soudu žalobkyně vůči družstvu nárok na pokutu podle § 23 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů, neboť strany smlouvu uzavřely až 5. 5. 2021 z důvodů na straně žalobkyně. Ta se totiž uzavření smlouvy s družstvem „bránila z důvodů, které z hlediska platnosti smlouvy a jejích právních následků (přechod vlastnického práva k bytu) nejsou podstatné“, a na poslední výzvu družstva ze dne 4. 8. 2020 nereagovala.
[13] Odvolací soud (cituje rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002) se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož na určení, že k 30. 6. 2004 došlo k započtení pohledávek žalobkyně vůči pohledávkám družstva ve výši 13.146 Kč a 6.120 Kč (představované „původně požadovaným administrativním poplatkem“) není naléhavý právní zájem. Soudy obou stupňů totiž tuto otázku posuzovaly jako předběžnou ve vztahu k otázce existence nároku žalobkyně na nahrazení vůle družstva k uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyní požadovaným určením by se tak podle odvolacího soudu na jejím právním postavení „naprosto nic nezměnilo“.
I. Dovolání a vyjádření k němu
[14] Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně spolu s vedlejším účastníkem dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice (posuzováno podle obsahu) zda:
1) z § 24 odst. 6 zákona o vlastnictví bytů vyplývá zákaz započtení pohledávky člena družstva vůči pohledávce družstva představované povinností člena družstva uhradit družstvu částku, která odpovídá části nesplaceného úvěru s příslušenstvím poskytnutého družstvu připadající na převáděný byt podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů,
2) je na určení, že došlo k započtení pohledávek dovolatelky vůči pohledávkám družstva, naléhavý právní zájem.
[15] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v dovoláním napadaném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[16] K první z dovolacích otázek dovolatelka uvádí, že v průběhu řízení učinila vůči pohledávkám družstva úkon směřující k započtení svých vzájemných pohledávek, jež pohledávky družstva převyšovaly. Toto započtení podle dovolatelky nezakazuje žádné zákonné ustanovení ani § 24 odst. 6 zákona o vlastnictví bytů, neboť předmětem plnění jak pohledávek družstva, tak pohledávek dovolatelky, jsou peníze, jež jsou „nahraditelné“. Soudy tak měly toto započtení „zohlednit“, a to i v případě, že neshledaly naléhavý právní zájem na určení, že došlo k započtení.
[17] Prostřednictvím druhé z dovolacích otázek dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož na určení, že započetla svoje pohledávky vůči družstvu, není naléhavý právní zájem. Na požadovaném určení je podle mínění dovolatelky naléhavý právní zájem proto, že o závěr o trvání jejích dluhů, které měly započtením zaniknout, soudy v projednávané věci „opřely“ posouzení otázky existence jejího nároku na zaplacení pokuty ve výši 100 Kč denně od 1. 11. 2010 do uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví dovolatelky a existence jejího nároku na nahrazení projevu vůle družstva k uzavření smlouvy o bezplatném převodu bytové jednotky do vlastnictví dovolatelky. Zamítnutí návrhu na určení, že došlo k zápočtu, tak podle dovolatelky ohrozilo její právní postavení v řízení v projednávané věci „po celou dobu až do 3. 10. 2019, kdy jí byl upřen její požadavek na převod jednotky.“
[18] V souvislosti s touto otázkou dovolatelka soudům dále vytýká, že se dopustily procesního pochybení, neboť ji měly „k doložení ‚naléhavého právního zájmu‘ na určení započtení vyzvat a poučit jako laika (…)“.
[19] Ve vyjádření k dovolání žalovaný uvádí, že se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a nespatřuje v řízení žádná procesní pochybení.
II. Přípustnost dovolání
a) K dovolání vedlejšího účastníka
[20] Dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 218 písm. b) a § 240 odst. 1 o. s. ř., jako podané osobou, která k němu není oprávněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 29/16), aniž by takovému postupu bránila okolnost, že vedlejší účastník není v dovolacím řízení zastoupen advokátem (§ 241b odst. 2 o. s. ř.); k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5170/2016, přijaté v projednávané věci.
b) K dovolání žalobkyně
[21] Dovolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[22] Dovolání není (podle § 237 o. s. ř.) přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně, neboť dovolatelka v souvislosti s touto částí dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. V tomto rozsahu tudíž Nejvyšší soud dovolání odmítl (srov. § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
[23] Dovolatelkou formulovaná otázka naléhavého právního zájmu na určení, že došlo k započtení pohledávek, přípustnost dovolání nezakládá proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka na takovém určení naléhavý právní zájem nemá, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
[24] Z té se podává:
1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).
2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).
[25] Namítá-li dovolatelka, že skutečnost, že soudy obou stupňů otázku započtení jejích pohledávek nevyjasnily, „byla překážkou uplatnění dalších požadavků žalobkyně“, pomíjí, že právě proto, že otázka, zda dovolatelka započetla své pohledávky vůči pohledávkám družstva, je v projednávané věci tzv. předběžnou otázkou při posuzování oprávněnosti dalších jejích nároků, nemá (nemůže mít) dovolatelka naléhavý právní zájem na takovém určení.
[26] Konečně ani výtka dovolatelky, podle níž ji odvolací soud „měl k doložení naléhavého právního zájmu na určení započtení vyzvat a poučit jako laika“, není způsobilá přípustnost dovolání v uvedeném rozsahu založit. Odvolací soud totiž nezaložil napadené rozhodnutí na tom, že dovolatelka neunesla důkazní břemeno ohledně naléhavého právního zájmu, nýbrž dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem dovolatelky na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. není dán.
[27] Nezaložil-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru o tom, že dovolatelka neunesla břemeno tvrzení či důkazní břemeno, nebyl postup podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. namístě [k výkladu označeného ustanovení srov. např. (dovolatelkou odkazovaný) rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012, ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 945/2016, uveřejněný pod číslem 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4368/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015].
[28] Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou otevřené otázky způsobilosti pohledávky družstva podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů být započtena proti pohledávkám člena za družstvem, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[29] Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ke společnému podání dovolatelky a vedlejšího účastníka – datovanému 10. 12. 2021 a odeslanému soudu prvního stupně 23. 12. 2021 – nepřihlížel, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je podle § 242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta uplynula 9. 12. 2022 (§ 240 odst. 1 ve spojení s § 241b odst. 3 o. s. ř.); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3819/2020.
III. Důvodnost dovolání
a) Použité právní předpisy
[30] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci Nejvyšší soud věc posoudil podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013.
[31] Podle § 23 zákona o vlastnictví bytů je družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou – členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 transformačního zákona, nebo vyzve družstvo do 30. 6. 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. 12. 1995, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení devizových předpisů (odstavec 2). Jestliže družstvo nesplní svoji povinnost podle odstavce 2 a 3 ani do deseti měsíců ode dne, kdy jej jeho člen, který má nárok na převod bytu nebo nebytového prostoru a který splnil všechny své závazky vůči družstvu včetně uhrazení částek podle § 24 odst. 5 a 7, písemně vyzval k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru, je povinno tomuto členovi zaplatit pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže k uzavření této smlouvy nedošlo z důvodů na straně tohoto člena družstva (odstavec 5).
[32] Podle § 24 zákona o vlastnictví bytů jsou-li převáděny byty, garáže a ateliéry v budovách ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstev, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů, do vlastnictví členů těchto družstev – fyzických osob, jejichž nájemní vztah k bytu, garáži a ateliéru vznikl po splacení členského podílu družstvu těmito členy nebo jejich právními předchůdci, jsou tyto převody bezplatné (odstavec 1). Součástí smlouvy o převodu jednotky uzavřené podle odstavce 1 nebo 2 je závazek nabyvatele uhradit družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu, připadajícím na převáděný byt, popřípadě nebytový prostor (garáž, ateliér) k datu pravidelné pololetní splátky úvěru ve smyslu odstavce 6 a závazek nabyvatele a družstva vzájemně vypořádat závazky nabyvatele ve vztahu k družstvu. Vlastnictví k jednotce přechází až po splnění tohoto závazku (odstavec 5). Družstvo je povinno použít prostředků získaných v příslušném pololetí od nabyvatelů jednotek ke splacení úvěru věřiteli (dále jen „banka“) spolu s pravidelnou splátkou úvěru připadající na totéž pololetí s určením, kterých jednotek se mimořádná splátka týká. Nedílnou přílohou smlouvy o převodu vlastnictví jednotky je potvrzení banky o splacení odpovídající části úvěru s určením, kterých jednotek se splátka úvěru týkala (odstavec 6).
[33] Podle § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
b) Ke způsobilosti pohledávky družstva podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů být započtena vůči pohledávce člena družstva (nabyvatele bytu)
[34] Jednou z podmínek vzniku práva člena družstva na pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení podle § 23 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů je, aby člen družstva, který chce nabýt vlastnictví k bytu, uhradil družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu, připadajícím na převáděný byt. Tento závazek pak musí být obsahem smlouvy, kterou je byt na člena bytového družstva bezplatně převáděn (§ 23 odst. 5 a § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů).
[35] Ustanovení § 24 odst. 6 zákona o vlastnictví bytů přikazuje družstvu, aby peněžní prostředky, které (podle pátého odstavce téhož ustanovení) od svého člena obdrželo, použilo ke splácení úvěru, jenž banka poskytla družstvu na bytovou výstavbu. Po splacení příslušné části úvěru banka vystaví družstvu potvrzení o splacení odpovídající části úvěru, jež je (jako nedílná příloha smlouvy o převodu vlastnictví jednotky) listinnou povinně dokládanou k návrhu na vklad vlastnického práva člena družstva k převáděnému bytu do katastru nemovitostí. Povolením vkladu do katastru nabývá člen družstva – zpětně ke dni podání návrhu na vklad – byt do svého vlastnictví.
[36] Smyslem a účelem této úpravy je zajistit, aby dříve než člen družstva nabude vlastnictví bytu, byl splacen úvěr družstva v části připadající na převáděný byt.
[37] Účel vykládané právní úpravy proto vylučuje, aby proti pohledávce družstva za členem družstva (nabyvatelem bytu) spočívající v jeho povinnosti uhradit družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu připadajícím na převáděný byt podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů, byly započteny pohledávky člena družstva (nabyvatele bytu).
[38] Jestliže by totiž družstvo neobdrželo od svého člena žádné peněžní prostředky – například proto, že člen družstva započetl své pohledávky vůči pohledávce družstva podle § 24 odst. 5 zákona o vlastnictví – nevznikla by mu povinnost použít tyto prostředky podle § 24 odst. 6 věty první zákona o vlastnictví bytů a ke splacení části úvěru připadající na převáděný byt by nedošlo. Nebyla-li by splacena část úvěru připadající na převáděný byt, byl by (s ohledem na podmínky převodu bytu popsané v odstavci 34 tohoto rozhodnutí) zmařen také bezplatný převod bytu, na který má člen bytového družstva za podmínek § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů nárok.
[39] Nemůže-li započtením zaniknout pohledávka družstva spočívající v tom, aby člen uhradil družstvu částku, která odpovídá nesplaceným úvěrům s příslušenstvím poskytnutým družstvu, nevzniká ani právo tohoto člena družstva na pokutu podle § 23 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů.
[40] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že závěr soudů obou stupňů o nezpůsobilosti pohledávky družstva být započtena proti pohledávkám dovolatelky, a tudíž i o neexistenci nároku dovolatelky na zaplacení pokuty, je ve výsledku správný.
[41] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání žalobkyně (v rozsahu, ve kterém jej neodmítl) podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
[42] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Co 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Autor: -mha-