// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 03.10.2022
Náhrada nákladů na odstranění vozidla podle zákona o obecní policii
V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 se Nejvyšší soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu a dospěl k závěru, že pojmem provozovatel je v citovaném ustanovení míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla posoudil dovolací soud jako nárok soukromoprávní, který není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (ve věci sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 ustanovením § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Ačkoli je v poměrech § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu primárně subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel, není vyloučeno, aby tyto náklady hradila odlišná osoba – skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a vozidlo má v právní a faktické dispozici právě tato jiná osoba.
Uvedené závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v nyní projednávané věci, neboť § 17a odst. 6 zákona o obecní policii stejně jako § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu zakotvuje nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, tomu, kdo je vynaložil. Ustanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích, zatímco § 17a zákona o obecní policii umožňuje odstranění vozidel, které (mimo jiné) byly ponechány na místech podle § 17a odst. 1 zákona o obecní policii, nepředstavují sice překážku na pozemních komunikacích (§ 17a odst. 4 zákona o obecní policii), ale byly opatřeny technickým prostředkem k zabránění odjezdu vozidla, o jehož odstranění ve lhůtě 30 dní od přiložení prostředku nikdo nepožádal. Obě citovaná ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 17a odst. 6 zákona o obecní policii vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to za situace, kdy sám zákon o obecní policii pojem provozovatele nikterak neupravuje.
Proto i v případě § 17a odst. 6 zákona o obecní policii platí, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2032/2021, ze dne 29. 6. 2022
Dotčené předpisy:
§ 17a odst. 6 zák. č. 533/1991 Sb.
§ 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb.
§ 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. j.12 Co 168/2020-75, potvrdil rozsudek ze dne 15. 4. 2020, č. j. 75 C 144/2019-38, v části, kterou Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu na zaplacení 76 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení 76 000 Kč za nucený odtah a parkování motorového vozidla žalovaného. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že motorové vozidlo registrační značky XY (dále jen „vozidlo“) bylo na základě žádosti Městské policie hlavního města Prahy dne 4. 4. 2019 žalobkyní odtaženo z komunikace a umístěno na odstavné ploše provozované žalobkyní poté, co byl na vozidlo přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu, o jehož odstranění nikdo nepožádal do 30 dnů od jeho přiložení. Vlastníkem vozidla byl podle kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2017 žalovaný, ale jako provozovatelka byla v registru silničních vozidel jakožto předchozí vlastník zapsána J. U.. Odvolací soud dovodil, že podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, (dále též jen „zákon o podmínkách provozu“) náklady na odstranění vozidla z pozemní komunikace podle § 17a odst. 6 zákona č. 533/1991 Sb., o obecní policii, (dále jen „zákon o obecní policii“) nese ten, kdo je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda jde o skutečného vlastníka vozidla (odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018). Protože žalovaný v době odtažení vozidla nebyl jeho provozovatelem, nebyl pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů na odstranění a odstavení motorového vozidla.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky dosud v judikatuře neřešené, zda náklady na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii je povinen hradit provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel i tehdy, pokud se v řízení prokáže, že v okamžiku odstranění vozidla již vlastnické právo k vozidlu bylo převedeno na jinou osobu, která sice nebyla provozovatelem zapsaným v registru vozidel, ale byla provozovatelem faktickým. Dovolatelka namítla, že odvolacím soudem citovaná judikatura není pro posouzení řešené otázky přiléhavá. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018 řeší otázku odpovědnosti provozovatele za přestupek, tedy věc práva veřejného, zatímco v nyní projednávané věci jde o soukromoprávní nárok. Poukázala na to, že registr vozidel není veřejným seznamem a nenaplňuje princip materiální ani formální publicity. Odvolací soud proto nesprávně dovodil nedostatek pasivní věcné legitimace na straně skutečného vlastníka vozidla. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustným pro posouzení otázky, kdo je provozovatelem vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii.
Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.
Podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.
Podle § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.
Podle § 17a zákona o obecní policii nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.
V rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, se Nejvyšší soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu a dospěl k závěru, že pojmem provozovatel je v citovaném ustanovení míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Stejný závěr dovolací soud učinil při výkladu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla v podmínkách zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015, publikovaný pod č. 89/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“), a obdobné stanovisko zaujal v případě tzv. finančního leasingu vozidla, podle kterého vstupuje leasingový nájemce do postavení provozovatele vozidla, ač není jeho vlastníkem, právě pro rozsah práv a povinností ohledně vozidla, které jsou na něj vlastníkem přenášeny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, č. 31/2014 Sb. rozh. obč.). Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla posoudil dovolací soud jako nárok soukromoprávní, který není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (ve věci sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 ustanovením § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Připomněl obecnou úpravu občanskoprávní povinnosti k náhradě škody z provozu dopravních prostředků podle § 2927 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), zejména pak § 2930 o. z., podle něhož nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník, a dovodil, že ačkoli je v poměrech § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu primárně subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel, není vyloučeno, aby tyto náklady hradila odlišná osoba – skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a vozidlo má v právní a faktické dispozici právě tato jiná osoba.
Shora uvedené závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v nyní projednávané věci, neboť § 17a odst. 6 zákona o obecní policii stejně jako § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu zakotvuje nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, tomu, kdo je vynaložil. Ustanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích, zatímco § 17a zákona o obecní policii umožňuje odstranění vozidel, které (mimo jiné) byly ponechány na místech podle § 17a odst. 1 zákona o obecní policii, nepředstavují sice překážku na pozemních komunikacích (§ 17a odst. 4 zákona o obecní policii), ale byly opatřeny technickým prostředkem k zabránění odjezdu vozidla, o jehož odstranění ve lhůtě 30 dní od přiložení prostředku nikdo nepožádal. Obě citovaná ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 17a odst. 6 zákona o obecní policii vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to za situace, kdy sám zákon o obecní policii pojem provozovatele nikterak neupravuje. Proto i v případě § 17a odst. 6 zákona o obecní policii platí, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti.
V řízení bylo prokázáno, že skutečným vlastníkem (provozovatelem) vozidla je žalovaný. Žalobkyni tak nemohl být nárok odepřen jen proto, že v registru je nesprávně uveden jako vlastník (provozovatel) někdo jiný. Zamítl-li odvolací soud žalobu podanou proti žalovanému s odůvodněním, že není jako vlastník zapsán v registru vozidel, ač o jeho vlastnictví k odtaženému vozu nebylo pochyb, posoudil otázku pasivní legitimace v rozporu se shora podaným výkladem § 17a odst. 6 zákona o obecní policii ve spojení s § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu a § 2 písm. b) zákona o silničním provozu.
Protože jsou dovolací námitky žalobkyně opodstatněné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu jako věcně nesprávný zrušil (243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které se tak stalo, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, proto dovolací soud zrušil i rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor uvedený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-