// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 01.08.2022

Povinnost k náhradě újmy podle § 2910 věty druhé o. z.

I. Peněžitá pohledávka není absolutním právem ve smyslu ustanovení § 2910 věty první o. z. Peníze na bankovním účtu jsou pohledávkou majitele účtu za bankou. Taková pohledávka je svojí povahou relativním (obligačním) právem, a zásah do takového práva je tak zásahem do práva relativního (obligačního).

II. Skutková podstata druhé věty § 2910 o. z. je dána tehdy, je-li porušena právní norma, jejíž obsah je zaměřen na ochranu před vznikem určité újmy, aniž by došlo k přímému zásahu do absolutního práva. Porušení takové normy je však relevantní pouze v tom případě, pokud vede k újmě, které má zabránit (tj. porušení ochranného účelu daného pravidla).

III. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, (dále jen „AML“) upravuje v návaznosti na právo Evropské unie některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a některá práva a povinnosti osob při uplatňování těchto opatření. Účelem zákona je „zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání“. Pojem legalizace výnosů z trestné činnosti AML v § 3 odst. 1 definuje jako „jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem“, přičemž dále uvádí případy podob, jakých toto jednání může nabývat. V § 3 odst. 2 AML vymezuje pojem financování terorismu.

Porušení právní normy zakládá povinnost k náhradě újmy podle § 2910 věty druhé o. z. pouze tehdy, když je tato norma zaměřena na ochranu osob, k nimž poškozený náleží (osobní oblast ochrany), když je újma právě toho druhu, jakému má právní norma zabránit (věcná oblast ochrany), a když k újmě dojde právě tím způsobem, kterému chce právní norma čelit, resp. musí nastat riziko, na které je ochranná norma zaměřena (modální oblast ochrany).

AML není zaměřen na ochranu fyzických či právnických osob před vznikem újmy způsobené podvodným jednáním osob vstupujících do bankovních převodů, nýbrž jeho účelem je zabránit zneužití finančního systému státu k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu. AML tedy neslouží k ochraně individuálních zájmů osob poškozených trestnou činností, a proto není ve vztahu k takovým osobám tzv. ochrannou normou ve smyslu § 2910 věty druhé o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 418/2022, ze dne 17. 5. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 2910 o. z.

Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, č. j. 38 C 181/2019-310, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 212 000 USD spolu s úrokem z prodlení (výrok I), co do zbývající částky 53 000 USD s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Odvolací soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2021, č. j. 18 Co 177/2021-426, rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku II potvrdil a ve vyhovujícím výroku I změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 212 000 USD zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takto rozhodl o žalobě žalobkyně, která tvrdila, že v důsledku podvodného jednání třetí osoby, spočívajícího v zaslání pokynu k přesměrování platby žalobkyně v rámci obchodní transakce s partnerem se sídlem a podnikajícím v Dubaji do České republiky, zaslala na běžný účet, který si u žalované o několik dní dříve otevřela osoba, která se prokázala britským pasem, částku 265 000 USD, a že z tohoto účtu byly peníze obratem odeslány do Nigérie na účty několika dalších osob. Škoda ve výši 265 000 USD žalobkyni měla vzniknout v příčinné souvislosti s porušením povinností, které žalované ukládá zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, (dále jen „AML“). Soudy obou stupňů zjistily tento skutkový stav: Žalobkyně je společnost se sídlem v Palestinské samosprávě a je 100% akcionářem společnosti AVMAX GROUP INTERNATIONAL A.V.V. Žalovaná je akciovou společností se sídlem v České republice působící jako banka. Dne 17. 5. 2017 obdržela žalobkyně od společnosti L.A. Aviation FZE e-mailem fakturu za pronájem letadla znějící na částku 265 000 USD, která měla být zaplacena na účet L.A. Aviation FZE vedený u banky Emirates NBD se sídlem v Al Twar Branch v Dubaji. Dne 22. 5. 2017 zaslala společnost L.A. Aviation FZE žalobkyni e-mailem dotaz na stav úhrady faktury a avízo, že bude zaslána nová faktura s novým číslem účtu. Ještě téhož dne v 15:58 hod. obdržela žalobkyně z adresy XY bez zaručeného elektronického podpisu novou fakturu s jinými platebními údaji. Jako banka adresáta platby – společnosti L.A. Aviation FZE byla uvedena „Raiffeisen Bank, A.S., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4“. Žalobkyně na základě této faktury uhradila 265 000 USD. Dne 18. 5. 2017 otevřela žalovaná na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb účet pro Charlotte, občanku Velké Británie, kterou ztotožnila na základě předloženého pasu. Posléze bylo Policií ČR zjištěno, že pas byl dne 1. 2. 2017 nahlášen jako ztracený a další vydán nebyl. Žalované byla předložena i pracovní smlouva „Charlotte“. Na účet měla být přijímána část mzdy (sjednané ve výši 385 GBP, tj. cca 12 000 Kč týdně) ve výši 19 000 Kč měsíčně a prováděny běžné denní výdaje. Dne 30. 5. 2017 byla na účet připsána částka 265 000 USD od žalobkyně. Téhož dne bylo z účtu „Charlotte“ odesláno 220.950 USD v pěti urgentních platbách ve výši 42 600 USD, 46 500 USD, 42 500 USD, 42 700 USD a 46 650 USD a dne 31. 5. 2017 další urgentní platba ve výši 42 700 USD. Všechny platby byly odeslány do Nigérie. Dne 2. 6. 2017 byl účet blokován, přičemž žalovaná zahájila proces prověřování klienta „Charlotte“ v rámci interních AML postupů. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k absenci příčinné souvislosti mezi případným porušením povinností stanovených v § 8 odst. 1 písm. a), odst. 9 a § 15 AML žalovanou a vznikem škody, která žalobkyni v daném případě vznikla, nedovodil odpovědnost žalované za tuto škodu podle § 2910 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Dovození odpovědnosti žalované podle § 2910 věty první o. z. je vyloučeno vzhledem k tvrzenému mechanismu vzniku škody, kdy došlo k zásahu do práva relativní povahy.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně vymezila přípustnost dovolání otázkou, zda mají pohledávky svou absolutní stránku, a zda tedy zásah do práv k pohledávce může být zásahem do absolutního práva dle § 2910 věty první o. z. (tato otázka má být dle dovolatelky vyřešena dovolacím soudem jinak než v jeho rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3320/2020). Dále žalobkyně považuje za podstatné vyřešení dosud dovolacím soudem neřešených otázek, zda AML chrání individuální zájmy osob poškozených trestnou činností, a proto je ve smyslu § 2910 věty druhé o. z. tzv. ochrannou normou ve vztahu k žalobkyni, v jakém okamžiku vzniká škoda, zda již připsáním bezhotovostní platby na účet příjemce, nebo v okamžiku, kdy byly peněžní prostředky z účtu příjemce odepsány, a zda je škoda spočívající v tom, že se pohledávka stala fakticky nedobytnou, adekvátním následkem porušení povinností uložených AML.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř.

Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

V této věci je uplatněn nárok na náhradu újmy pro porušení zákona, který vychází z citovaného § 2910 o. z. Skutková podstata § 2910 věty první o. z. se zaměřuje na ochranu absolutních práv, proto je nutné nejprve odpovědět na otázku, zda peněžité pohledávky jsou absolutním právem a zda zásah do práv k takové pohledávce může být zásahem do absolutního práva dle § 2910 věty první o. z. Dovolací soud se již touto problematikou zabýval v rozsudku ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3320/2020, a uzavřel, že peněžitá pohledávka není absolutním právem ve smyslu ustanovení § 2910 věty první o. z. Toto rozhodnutí bylo projednáno a schváleno dne 13. 4. 2022 občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolací soud v této věci nemá důvod se od uvedeného závěru odklonit. Peníze na bankovním účtu jsou pohledávkou majitele účtu za bankou. Taková pohledávka je svojí povahou relativním (obligačním) právem, a zásah do takového práva je tak zásahem do práva relativního (obligačního). Odvolací soud tedy správně dovodil, že povinnost žalované k náhradě škody podle § 2910 věty první o. z. není dána. V tomto rozsahu se odvolací soud neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolací soud neshledal důvod tuto otázku řešit jinak.

Druhá otázka vznesená žalobkyní, a to zda AML chrání individuální zájmy osob poškozených trestnou činností, a proto je ve smyslu § 2910 věty druhé o. z. tzv. ochrannou normou ve vztahu k žalobkyni, doposud nebyla dovolacím soudem řešena. Skutková podstata druhé věty § 2910 o. z. je dána podle dovolacího soudu tehdy, je-li porušena právní norma, jejíž obsah je zaměřen na ochranu před vznikem určité újmy, aniž by došlo k přímému zásahu do absolutního práva. Porušení takové normy je však relevantní pouze v tom případě, pokud vede k újmě, které má zabránit (tj. porušení ochranného účelu daného pravidla).

Podle § 1 AML tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje

a) některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,

b) některá práva a povinnosti fyzických a právnických osob při uplatňování opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to za účelem zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání.

Z uvedeného plyne, že AML upravuje v návaznosti na právo Evropské unie některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a některá práva a povinnosti osob při uplatňování těchto opatření. Účelem zákona je „zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání“ (§ 1 zákona AML). Pojem legalizace výnosů z trestné činnosti AML v § 3 odst. 1 definuje jako „jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem“, přičemž dále uvádí případy podob, jakých toto jednání může nabývat. V § 3 odst. 2 AML vymezuje pojem financování terorismu.

Porušení právní normy zakládá povinnost k náhradě újmy podle § 2910 věty druhé o. z. pouze tehdy, když je tato norma zaměřena na ochranu osob, k nimž poškozený náleží (osobní oblast ochrany), když je újma právě toho druhu, jakému má právní norma zabránit (věcná oblast ochrany), a když k újmě dojde právě tím způsobem, kterému chce právní norma čelit, resp. musí nastat riziko, na které je ochranná norma zaměřena (modální oblast ochrany), srov. BEZOUŠKA, Petr. § 2910 [Porušení zákona]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1548, marg. č. 61. Dovolací soud uzavírá, že AML není zaměřen na ochranu fyzických či právnických osob před vznikem újmy způsobené podvodným jednáním osob vstupujících do bankovních převodů, nýbrž jeho účelem je zabránit zneužití finančního systému státu k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu. AML tedy neslouží k ochraně individuálních zájmů osob poškozených trestnou činností, a proto není ve vztahu k žalobkyni tzv. ochrannou normou ve smyslu § 2910 věty druhé o. z.

Jelikož dovolací soud ani tento dovolací důvod žalobkyně neshledal opodstatněným, nepovažoval za potřebné řešit zbývající v dovolání vymezené otázky žalobkyně, neboť jejich vyřešení by již nemohlo vést k úspěchu žalobkyně v dovolacím řízení. Nárok žalobkyně, jak vyplývá z výše uvedeného, nelze přiznat podle § 2910 o. z., neboť nenaplňuje první ani druhou skutkovou podstatu tohoto ustanovení. Dovolací soud proto dovolání žalované podle § 243d odst. 1 o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádné z účastnic nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla se svým dovoláním neúspěšná a žalované náklady s tímto řízením nevznikly.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů