// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 15.09.2021

Propagační zákonná licence dle § 32 autorského zákona

I. Způsoby užití díla v režimu propagační zákonné licence zákon neomezuje, vždy však musí jít o užití pouze v rozsahu nezbytném pro propagaci výstavy či prodeje. Typicky půjde o zařazení díla do výstavního (aukčního) katalogu, popř. o jeho zobrazení na plakátě propagujícím akci, zhotovení rozmnoženin takových katalogů či plakátů a jejich rozšiřování, popř. o sdělování díla veřejnosti v rámci informování o akci. Dílo nelze užít pro propagaci jiné akce, popř. za jiným (samostatným) účelem. Užití díla v režimu zákonné licence nesmí mít samostatný komerční účel. Samotná výstava či prodejní aukce však povahově k hospodářskému či obchodnímu prospěchu směřovat může.

Jelikož je propagační zákonná licence spojena s (hlavním) užitím díla vystavováním jeho originálu nebo rozmnoženiny nebo prodejem jeho originálu či rozmnoženiny, tj. jedná se pouze o doplňkové (vedlejší) užití díla odvozené od užití hlavního, je nezbytné, aby osoba dovolávající se její existence měla oprávnění originál nebo rozmnoženinu díla vystavit, popř. prodat. Oprávnění k hlavnímu užití díla spočívajícímu ve vystavování či prodeji jeho originálu nebo rozmnoženiny díla může být založeno buď na smluvním základě (poskytnutím licence), anebo na zákonném základě.

Při užití díla v rámci zákonné propagační licence nesmí uživatel porušovat ani ohrožovat autorova osobnostní autorská práva, zejména pak právo na nedotknutelnost díla a na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

Propagační zákonnou licence upravenou v § 32 autorského zákona je nutné vykládat vždy restriktivně, za aplikace tzv. tříkrokového testu uvedeného v § 29 odst. 1 autorského zákona.

II. Odvolací soud v posuzované věci dostatečně neposoudil rozsah užití komiksu nezbytný pro propagaci výstavy a prodeje jeho originálu. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zejména absentuje úvaha o tom, z jakého důvodu nestačilo (jinak obvykle zcela postačující) vydání druhého katalogu, v němž byly zobrazeny zmenšené kresby komiksu, kolik katalogů bylo vydáno, zda (a z jakého důvodu) se počet vydaných kusů vešel pod rozsah nezbytný k propagaci akce, zda prodej katalogu (za 300 Kč kus) nelze kvalifikovat jako nepřípustné užití díla za samostatným komerčním účelem a zda sdělování komiksu na internetových stránkách bylo nezbytné pro propagaci akce.

Odvolací soud rovněž chybně aplikoval tzv. tříkrokový test uvedený v § 29 odst. 1 autorského zákona. V poměrech projednávané věci se totiž měl zaměřit zejména na posouzení toho, zda vydání katalogu (v jeho rozsahu a v měřítku dovolujícím bezproblémové prohlížení obrázků a čtení textu) fakticky nenahradilo (a dokonce nezmařilo) autorem zamýšlené vydání komiksu (i s poznámkami) v knižní podobě, za něž mohl autor oprávněně očekávat poskytnutí odměny, a zda tak nebylo v rozporu s běžným způsobem užití díla a neodůvodněně nepoškodilo oprávněné zájmy autora.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4200/2019, ze dne 27. 4. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 29 zák. č. 121/2000 Sb.
§ 32 zák. č. 121/2000 Sb.

Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 20. 10. 2014 (po její změně, kterou Krajský soud v Brně připustil usnesením ze dne 23. 8. 2017, č. j. 24 C 126/2014-117) se žalobci jako procesní nástupci K. S. (dále též jen pod pseudonymem „K. S.“), zemřelého 25. 6. 2015, domáhají, aby žalovaná zničila nebo na vlastní náklady zajistila zničení veškerých rozmnoženin publikace s názvem Aukční katalog Muriel a andělé (dále též jen „katalog“), které má v držení, a aby jim zaplatila 1.000.000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení ve smyslu § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Bezdůvodné obohacení žalobci spatřují v tom, že žalovaná „uveřejnila“ komiks Muriel a andělé vytvořený K. S. (dále též jen „komiks“), vyhotovila jeho rozmnoženiny v podobě katalogu, jejž neoprávněně rozšiřovala, a neoprávněně vyhotovila rozmnoženinu komiksu v elektronické podobě, kterou uveřejnila na stránkách www.abc.cz, to vše bez souhlasu K. S.

[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. 24 C 126/2014-216, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 24 C 126/2014-221, žalobě vyhověl (výroky I. a II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.) a o poplatkové povinnosti (výrok V.).

[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Komiks literárně zpracoval M. M. a K. S. ho nakreslil.

2) Nakladatelství Comet vydalo komiks v roce 1991 jako brožurový výtisk. V roce 2014 komiks v knižní podobě vydalo nakladatelství Plus (společnosti Albatros media a. s.).

3) V období od 7. 2. do 16. 2. 2014 měla proběhnout výstava předmětů, které žalovaná nabízela k aukci, jež se měla uskutečnit 16. 2. 2014. Součástí výstavy a aukce měl být originál komiksu.

4) Žalovaná k výstavě a následné aukci vydala (kromě katalogu) další aukční katalog, z jehož obálky bylo zřejmé, že byl určen k propagaci výstavy a aukce, a který obsahoval i více nabízených děl na jedné stránce (dále též jen „druhý katalog“). Mezi nabízenými díly v druhém katalogu byly i zmenšené kresby komiksu zabírající toliko tři strany.

5) Na obálce katalogu se (na rozdíl od druhého katalogu) nenacházela informace, že se jedná o katalog k výstavě a „dražbě“. Obálka obsahovala tyto údaje: „MURIEL A ANDĚLÉ“, „kresby K. S.“, jméno M. M. a znak „MF“. Teprve uvnitř katalogu byla uvedena informace, že se jedná o aukční katalog, který je uveřejněn také na webových stránkách www.abc.cz, informace o „dražbě“ předmětů a výstavě v Topičově saloně, aukční řád, předmluva M. F. a dále pod číslem 1 až 129 jednotlivé listy komiksu včetně původní obálky. V katalogu byl kromě samotné kresby s textem v rámečku otištěn každý list tak, jak byl nabízen k prodeji, s textem psaným tužkou po boku, „včetně přepisů, vsuvek, značek, číslic v kolečku, psaných zřejmě fixou, barevných skvrn, drobných malůvek (např. na listu 67) a dalších poznámek“ (vše dále též jen jako „poznámky“), které vytvořil K. S.

6) Podle odborného vyjádření J. T., „zejména s ohledem na podobu obálky, která využívá původního záměru užitého díla bez upřesňujícího textového či jiného označení, je bez bližšího seznámení se s předmětným dílem velmi pravděpodobná možnost záměny předmětného díla se samotným vydáním komiksu a není zjevná nezbytnost užití díla Muriel a andělé. Všechny listy jsou reprodukovány v takovém měřítku, které dovoluje bezproblémové čtení … předmětné dílo může do značné míry suplovat samostatné vydání komiksu“. J. T., rovněž zjistil K. S. „neschválené ořezy díla na obálce a straně 2 a 155“ katalogu.

7) Podle soudního znalce prof. ak. mal. K. M., Ph.D. (dále též jen „znalec“), poznámky v minulosti sloužily jako tisková příprava při skenování ke knižnímu vydání ve čtvercovém formátu. Pokud by komiks byl vydán, byl by oproštěn od prvků majících technický charakter. Podle znalce má katalog jednoznačně charakter katalogu, neboť na něm absentují znaky charakterizující knižní publikaci určené pro knižní trh (symbol „copyright“, tiráž a ISBN). Katalog má šířkový charakter tiskoviny velikosti A5, v němž žalovaná vydává většinu aukčních katalogů. Obálka katalogu byla vytvořena srovnatelným způsobem s ostatními aukčními katalogy žalované. Vnitřní úprava listů je jednotná, každý list komiksu má v katalogu svou samostatnou stranu z důvodu, aby některé kresby nebyly znevýhodněny na úkor jiných. Znalec uzavřel, že katalog sloužil „k maximální prezentaci“ toho, co žalovaná nabízela k prodeji.

8) Katalog bylo možné zakoupit za 300 Kč na pobočkách žalované v Praze a Brně nebo objednat prostřednictvím e-mailu. V katalogu nebylo uvedeno, že je možné jej zakoupit toliko se vstupenkou na výstavu či aukci (jak tvrdila žalovaná). Katalog se stal následně samostatně obchodovatelným, když byl nabízen na internetových stránkách aukro.cz za cca 2.000 Kč.

9) Albatros media a. s. projevila v lednu 2014 zájem o vydání komiksu ve speciální edici pro sběratele rozšířené o pracovní postupy K. S. a jeho poznámky. Albatros media a. s. za poskytnutí licence k vydání komiksu s poznámkami nabídla žalobkyni a), která K. S. zastupovala, 800.000 Kč. Po vydání katalogu Albatros media a. s. od záměru vydat komiks s poznámkami upustila, neboť měla za to, že záměr se stal ekonomicky neperspektivní, jelikož komiks byl v takové podobě již dostupný.

10) K. S. podal dne 16. 4. 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 5 proti T. Š. (jenž se žalovanou dne 20. 11. 2013 uzavřel smlouvu o zprostředkování prodeje originálu komiksu formou provedení aukce) žalobu o určení, že je vlastníkem originálu komiksu. V žalobě tvrdil, že mu byl originál komiksu zřejmě odcizen a nebyl vrácen ani po opakovaných výzvách učiněných prostřednictvím sdělovacích prostředků.

11) Připravovaná aukce se nakonec nekonala, žalovaná byla policejním orgánem v rámci probíhajícího trestního řízení vyzvána k vydání výtisků katalogu, které měla k dispozici. Na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, ze dne 2. 10. 2014, č. j. KRPA-11692-72/TČ-2014-001191-1-AK, bylo jednateli žalované vráceno 533 kusů katalogu.

[4] Na takto ustaveném základě soud uzavřel, že komiks s poznámkami představuje samostatné umělecké dílo, které je jedinečné, a tudíž je samostatným předmětem autorského práva. K. S. podle soudu projevil tvůrčí činnost, která byla spojená s jeho osobností. Bylo tudíž na něm, aby se rozhodl, zda své autorské dílo zveřejní i se svými poznámkami ve smyslu § 11 odst. 1 autorského zákona. Jelikož „se v této podobě jednalo dosud o dílo nezveřejněné“, došlo k porušení autorského práva K. S., pokud „žalovaná takové dílo volně užila v rámci předpokládané zákonné licence (§ 29 odst. 2 autorského zákona)“.

[5] Soud měl za to, že i kdyby komiks s poznámkami nebyl posouzen „jako dílo jedinečné a žalované by svědčila zákonná licence k jeho užití, pak bylo na místě zabývat se tím, zda tak užila v rozsahu nezbytném pro propagaci své akce, aniž by ho užila k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu (§ 32 odst. 1 autorského zákona)“.

[6] Soud přitom dospěl k závěru, podle něhož „samostatná obchodovatelnost katalogu svědčí o tom, že mohl být vydán nad rámec nezbytného rozsahu propagace výstavy a aukce“. I na základě ostatních výše uvedených skutkových zjištění soud uzavřel, že autorské dílo K. S. „nebylo užito v rozsahu nezbytném pro propagaci akce pořádané žalovanou a došlo k zásahu do autorských práv ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 autorského zákona“, neboť měl za to, že „katalog je zaměnitelný se samostatným vydáním díla“.

[7] Požadavek žalobců na zničení rozmnoženin katalogu a na vydání bezdůvodného obohacení soud shledal souladným s § 40 odst. 1 písm. d) a odst. 4 autorského zákona. Při posouzení výše odměny, která by byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s autorským dílem K. S., soud vycházel z částky 800.000 Kč, již Albatros media a. s. nabídla žalobkyni a) za poskytnutí licence k vydání komiksu s poznámkami.

[8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý až pátý výrok).

[9] Vycházeje ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, odvolací soud částečně zopakoval a doplnil dokazování a vyšel dále (mimo jiné) z toho, že:

1) V katalogu byla uvedena informace o tom, že kompletní soubor 131 komiksových kreseb s původní obálkou bude nabízen za vyvolávací cenu 5.900.000 Kč. Pokud by se nenašel zájemce, bude soubor vyvoláván a prodáván po jednotlivých listech, na nichž se nachází kresby s poznámkami. Závěr katalogu obsahuje seznam jednotlivých kreseb, včetně vyvolávací ceny každé z nich.

2) Na přebalu knihy vydané nakladatelstvím Plus roku 2014 je uvedeno: MURIEL A ANDĚLÉ, M. M., kresby K. S., rok 69 a označení „comics“.

3) Podle M. K., zpracovatele katalogu, jsou v každém aukčním katalogu „vždy uváděny obrazy a kresby v tom provedení, v jakém jsou vystavovány a nabízeny, neboť je nezbytné, aby zájemce již v katalogu viděl, co je nabízeno a mohl se rozhodnout, zda a co hodlá koupit. Je rovněž obvyklé, že na obálku katalogu je umisťována výseč některé z nabízených kreseb, a tak tomu bylo i v daném případě“.

4) Katalog „splňuje náležitosti aukčního katalogu, je tedy aukčním katalogem“.

[10] Odvolací soud předně uvedl, že „ze zjištění z obsahu spisu, odvolacích námitek žalované i vyjádření žalobců lze konstatovat mezi účastníky nespornou skutečnost, a sice že K. S. je autorem díla – komiksu, který vytvořil na námět M. M.“.

[11] Odvolací soud poté dospěl k závěru, podle něhož katalog splňuje podmínky tzv. zákonné katalogové licence ve smyslu § 32 odst. 1 autorského zákona. Podle odvolacího soudu je pro aukční katalog typické „otištění vyobrazení uměleckého díla zařazeného do veřejné výstavy či prodejní akce s předpokladem, že toto zveřejněné dílo bude do veřejné akce zařazeno a veřejnosti zpřístupněno“.

[12] Odvolací soud [cituje rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3056/2012, a ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2864/2015, uveřejněný pod číslem 46/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 46/2017“)] uvedl, že i užití díla na základě bezúplatné zákonné licence představuje zásah do výlučných práv autora, a proto provedl tzv. tříkrokový test ve smyslu § 29 odst. 1 autorského zákona.

[13] První podmínku tříkrokového testu považoval odvolací soud za splněnou. „K omezení autorského práva došlo v souladu s ustanovením § 32 autorského zákona, neboť není pochyb o tom, že k otištění vyobrazení uměleckého díla, v daném případě kreseb, žalovaná přistoupila z důvodu jejich zařazení, a tedy prezentace pro připravovanou prodejní aukci“.

[14] Ke druhé podmínce odvolací soud uvedl, že „zveřejnění kreseb v podobě, v jaké měly být vystavovány a v jaké byly nabízeny k prodeji v rámci aukce, nejenže není v rozporu s takto, s ohledem na důvod a účel, standardně užívaným způsobem díla, ale je rovněž v souladu s ustanoveními zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele“, neboť žalovaná, jakožto podnikatelka, je povinna vůči všem osobám, které se aukce účastní vůči spotřebitelům) uvádět správné, úplné a pravdivé informace, které zájemce o aukci (spotřebitel) potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě (tj. zobrazit kresby v takovém provedení a rozsahu, v němž byly k prodeji nabízeny). V opačném případě by se dopustila nekalé obchodní praktiky či klamavého konání podle § 4 a 5 zákona o ochraně spotřebitele.

[15] Při posuzování třetí podmínky se odvolací soud zabýval otázkou, „zda zveřejněním kreseb v úplném provedení, jak byly k aukci nabízeny, nebyly nepřiměřeně dotčeny zájmy autora. Zabýval se tedy otázkou, zda technické poznámky, přičiněné mimo kresby samotné, jsou předmětem autorského práva“. Dospěl přitom k závěru, podle něhož pod pojem „dílo“ ve smyslu § 2 autorského zákona „nelze zařadit něco, co existuje bez ohledu na autorovu tvůrčí činnost, tedy v daném případě křížky, číslovky, škrty“. Odvolací soud proto dovodil, že i třetí z podmínek tříkrokového testu je splněna.

[16] Odvolací soud uzavřel, že „vydáním“ katalogu žalovaná „nepřekročila rámec bezesmluvního užití díla“.

[17] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky výkladu § 29 autorského zákona, resp. že dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena otázka „posouzení běžného způsobu užití autorského díla, přiměřenosti zásahu do oprávněných zájmů autora a přípustného rozsahu užití autorského díla pro účely propagace výstavy či dražby v mezích ustanovení § 29 a 32 autorského zákona v případě tak specifického díla, kterým je komiks“.

[18] Dovolatelé zdůrazňují, že „komiks je svébytným uměleckým dílem, které se v určitých aspektech blíží dílu literárnímu (vypráví příběh, má scénář) i dílu výtvarnému (vyjádření situace kresbami), není však zcela porovnatelné ani s jedním z nich“. Proto oproti výtvarnému dílu, které je „nejčastěji hospodářsky vytěžováno výstavou či prodejem originálu, komiks je vytěžován publikací, tedy vydáním v knižní podobě; tento rozdíl má pak zcela zásadní vliv na posouzení oprávněnosti užití díla bez souhlasu jeho autora formou tzv. trojkrokového testu“, který Nejvyšší soud v minulosti popsal (nikoliv ve vztahu ke komiksu) v rozsudcích sp. zn. 30 Cdo 3056/2012 a R 46/2017. Odvolací soud v rozporu s těmito rozhodnutími vyložil § 29 autorského zákona příliš extenzivně.

[19] Dovolatelé mají za to, že odvolací soud nesprávně „ztotožnil posouzení formálních znaků aukčního katalogu, které navíc z právní úpravy nijak nevyplývají, se samotnou otázkou splnění podmínek bezesmluvní zákonné licence dle ust. § 32 odst. 1 autorského zákona“. Podle dovolatelů je skutkový závěr o tom, zda se jednalo o aukční katalog či nikoliv, nepodstatný. Ustanovení § 32 odst. 1 autorského zákona vychází i z transpozice evropských směrnic a „směřuje právě k oproštění této zákonné licence od fixace na katalog. Otvírá na jednu stranu prostor pro propagaci děl a jejich prodeje i jinou formou než katalogem, nicméně vždy za podmínky, že taková propagace je v souladu s uvedeným ustanovením autorského zákona“.

[20] Odvolací soud podle dovolatelů pochybil, nezabýval-li se tím, zda byl komiks užit v rozsahu nezbytném pro propagaci výstavy a plánovaného aukčního prodeje a zda nedošlo jeho užitím k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu žalované. Dovolatelé jsou přitom přesvědčeni, že nebyl dodržen požadavek nezbytnosti užití díla k propagaci jeho výstavy a že katalog sloužil žalované i k hospodářskému prospěchu nad rámec výtěžku z prodeje díla, čímž byl rozsah zákonné licence ve smyslu § 32 odst. 1 autorského zákona překročen.

[21] Podle dovolatelů odvolací soud rovněž nesprávně posoudil splnění podmínky „běžného způsobu užití díla“, když se vůbec nezabýval, proč by na daný případ měl dopadat zákon o ochraně spotřebitele. I kdyby tomu tak bylo, dovolatelé nesouhlasí s tím, že „by poskytnutí informací potřebných pro rozhodnutí o koupi (uměleckého) díla mohlo být vykládáno jako povinnost užít toto autorské dílo v určitém provedení a rozsahu a odůvodňovalo tak vydání rozmnoženiny díla způsobem, jímž tak učinila žalovaná, bez souhlasu autora. Takový výklad je v příkrém rozporu s požadavkem restriktivního výkladu při využívání bezesmluvních zákonných licencí, ale i s absolutní povahou autorského práva jako takového“. Katalog byl přitom „způsobilý nahradit samostatné vydání komiksu“.

[22] Dovolatelé mají rovněž za to, že je nesprávný závěr odvolacího soudu ohledně třetí podmínky tzv. tříkrokového testu, když mají za to, že vydáním katalogu „v tom rozsahu a čase, v jakém byl vydán a šířen, žalovaná nepřiměřeně zasáhla do oprávněných zájmů autora na hospodářské zhodnocení jeho díla“. Podle dovolatelů navíc „žalovaná při tvorbě katalogu provedla (a zveřejnila) i autorsky neschválené ořezy díla (vč. obálky). Takový zásah do nedotknutelnosti díla je zásahem do osobnostních práv autora“ uvedených § 11 odst. 3 autorského zákona, přičemž není nezbytný ani pro účely propagace připravované aukce ve smyslu § 32 autorského zákona.

[23] Dovolatelé uvádí, že „i kdyby byly naplněny podmínky tříkrokového testu, je právní názor odvolacího soudu o splnění podmínek aplikace ust. 32 autorského zákona nesprávný s ohledem na nesplnění podmínky dle ust. § 29 odst. 2 autorského zákona“, které stanoví, že se zákonné licence vztahují pouze na díla zveřejněná. Dovolatelé přitom namítají, že „žalovaná zveřejnila dílo v podobě, v jaké nikdy předtím zveřejněno nebylo“, když „žalovaná jako první zveřejnila dílo společně s autorskými poznámkami“ a jako první „zveřejnila celé dílo včetně původní obálky a prvních pěti úvodních stran komiksu“, které nebyly součástí prvního vydání v roce 1991. Právo rozhodnout o zveřejnění díla je přitom osobnostním právem autora ve smyslu § 11 odst. 1 autorského zákona.

[24] Dovolatelé (odkazujíce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, a na nález Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07) namítají, že byla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí vyjádřená v § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a že je rozhodnutí odvolacího soudu překvapivé, neboť v průběhu celého řízení nikdy nezaznělo, že by žalovaná měla vydáním katalogu zájem plnit svou informační povinnost podle zákona o ochraně spotřebitele. Dovolatelé se s tímto názorem odvolacího soudu seznámili až z písemného vyhotovení rozhodnutí. Pro dovolatele byl rovněž překvapivý závěr odvolacího soudu, podle něhož poznámky nejsou předmětem autorskoprávní ochrany. Jedná se přitom o změnu právního posouzení, ke které odvolací soud neposkytl dovolatelům možnost se vyjádřit.

[25] Závěrem dovolatelé informují Nejvyšší soud, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 8. 2019, č. j. 54 Co 193/2019-176, potvrdil, že T. Š., který žalované originál díla zpřístupnil za účelem výstavy a prodeje v dražbě, nebyl vlastníkem originálu komiksu. V takovém případě žalovaná nemohla být oprávněna propagovat (nezákonný) prodej či výstavu a § 32 autorského zákona ji nemohl k vydání katalogu opravňovat.

[26] Dovolatelé proto navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[27] Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Podle žalované katalog nebyl způsobilý nahradit vlastní knižní publikaci komiksu. Jednalo se o katalog sloužící pro potřeby aukce a byl vydán „v rámci zákonných mantinelů autorského zákona“. Poznámky nejsou výsledkem tvůrčí činnosti autora ve smyslu § 2 odst. 1 autorského zákona, neboť jsou pouhým přepisem libreta M. M.

[28] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolateli otevřené otázky hmotného práva, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud v popsaných souvislostech neřešené.

[29] Podle § 29 autorského zákona, ve znění účinném v rozhodném období (do 19. 4. 2017), výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora (odstavec 1). Volná užití a zákonné licence, s výjimkou licence úřední a zpravodajské (§ 34), licence pro školní dílo (§ 35 odst. 3), licence pro rozmnoženiny díla z vlastních sbírek pro archivní a konzervační potřeby [§ 37 odst. 1 písm. a)], licence pro dočasné rozmnoženiny (§ 38a), licence pro fotografickou podobiznu (§ 38b) a licence pro nepodstatné vedlejší užití díla (§ 38c), se vztahují pouze na dílo zveřejněné (odstavec 2).

[30] Podle § 32 autorského zákona do práva autorského nezasahuje ten, kdo za účelem propagace výstavy nebo prodeje originálů či rozmnoženin uměleckých děl taková díla užije v rozsahu nezbytném pro propagaci takové akce, s výjimkou jakéhokoliv jiného užití k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu. Je-li to obvyklé, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen (odstavec 1). V souladu s odstavcem 1 lze katalog vystavených děl dále užít (odstavec 2).

[31] Současné znění § 32 autorského zákona bylo do autorského zákona zavedeno s účinností od 22. 5. 2006 zákonem č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „zákon č. 216/2006“).

[32] Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 216/2006 uvádí:

„Zpřesňuje se existující úprava tzv. katalogové licence v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. 5. 2001, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále též jen „informační směrnice“). Doplňuje se účel a rozsah dovoleného užití na základě této licence. Jakékoli komerční užití je možné jen se souhlasem autora“.

[33] Přijetím zákona č. 216/2006 tak tzv. „katalogová licence“ nadále zůstala upravena toliko v § 32 odst. 2 autorského zákona (jakožto pozůstatek předchozí právní úpravy), zatímco v § 32 odst. 1 autorského zákona ji nahradila tzv. „licence propagační“ [srov. HOLCOVÁ, Irena. § 32 (Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje). In: HOLCOVÁ, Irena a kol. Autorský zákon a předpisy související (včetně mezinárodních smluv a evropských předpisů). Komentář. Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 334 a 335].

[34] Na rozdíl od předchozí právní úpravy současné znění § 32 odst. 1 autorského zákona dovoluje účelově omezené užití uměleckých děl nikoliv toliko jejich zařazením do katalogu pořádané výstavy, dražby, veletrhu nebo podobné akce a rozmnožováním a rozšiřováním takového katalogu, nýbrž v rozsahu nezbytném k jakékoliv propagaci výstavy uměleckých děl nebo jejich prodeje. Nemusí přitom jít pouze o díla výtvarná, nýbrž o jakékoliv dílo z kategorie děl uměleckých. Podmínkou je, aby šlo o díla zveřejněná (srov. § 4 autorského zákona).

[35] Jelikož je propagační zákonná licence spojena s (hlavním) užitím díla vystavováním jeho originálu nebo rozmnoženiny (§ 17 autorského zákona) nebo prodejem jeho originálu či rozmnoženiny (§ 14 autorského zákona), tj. jedná se pouze o doplňkové (vedlejší) užití díla odvozené od užití hlavního, je nezbytné, aby osoba dovolávající se její existence měla oprávnění originál nebo rozmnoženinu díla vystavit, popř. prodat. Oprávnění k hlavnímu užití díla spočívajícímu ve vystavování či prodeji jeho originálu nebo rozmnoženiny díla může být založeno buď na smluvním základě (poskytnutím licence), anebo na zákonném základě (např. zákonná výstavní licence uvedená v § 39 autorského zákona, resp. s účinností od 15. 2. 2019 v § 38 autorského zákona, popř. vyčerpání práva na prodej ve smyslu § 14 odst. 2 autorského zákona).

[36] Způsoby užití díla v režimu propagační zákonné licence zákon neomezuje, vždy však musí jít o užití pouze v rozsahu nezbytném pro propagaci výstavy či prodeje. Typicky půjde o zařazení díla do výstavního (aukčního) katalogu, popř. o jeho zobrazení na plakátě propagujícím akci, zhotovení rozmnoženin takových katalogů či plakátů a jejich rozšiřování, popř. o sdělování díla veřejnosti v rámci informování o akci. Dílo nelze užít pro propagaci jiné akce, popř. za jiným (samostatným) účelem. Užití díla v režimu zákonné licence nesmí mít samostatný komerční účel. Samotná výstava či prodejní aukce však povahově k hospodářskému či obchodnímu prospěchu směřovat může [srov. obdobně TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. § 32 (Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje). In: TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 406., či HOLCOVÁ, Irena, op. cit. výše, s. 335)].

[37] Při užití díla v rámci zákonné propagační licence nesmí uživatel porušovat ani ohrožovat autorova osobnostní autorská práva, zejména pak právo na nedotknutelnost díla a na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu (srov. § 11 autorského zákona).

[38] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:

1) Tradiční doktrinální výklad rozsahu všech omezení autorského práva vychází z kritéria „spravedlivého nakládání“. Bezvýjimečně se jedná o výklad dovoleného zásahu, který je vždy zužující (restriktivní), což odpovídá absolutní povaze autorského práva k cizímu dílu, do níž se touto mimořádně zákonem dovolenou cestou v upřednostněném obecném zájmu zasahuje.

2) Tzv. tříkrokový test v našem autorském právu představuje nejen výkladové pravidlo, ale působí především jako legální zákaz aplikace jednotlivých skutkových podstat bezesmluvního užití děl na takové konkrétní případy, které by s ním byly v rozporu. A to i tehdy, kdy by jinak konkrétní užití díla formálně spadalo pod rozsah některé ze zákonných licencí. O tzv. tříkrokovém testu tak lze hovořit jako o materiální podmínce bezesmluvního užití díla, a to vedle jednotlivých zákonných skutkových podstat, jež představují podmínku formální, přičemž aby konkrétní nakládání s dílem představovalo užití dovolené, je třeba, aby byly splněny obě tyto podmínky. Tato role tzv. tříkrokového testu je zřejmá zejména od novelizace autorského zákona z roku 2006 (zákonem č. 216/2006), kdy byla dikce ustanovení odst. 1 změněna tak, aby byl stanoven výslovný zákaz „uplatnění“ zákonných výjimek a omezení autorského práva na případy, které by byly v rozporu s tzv. tříkrokovým testem.

Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3056/2012 a ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3093/2012 (výše uvedené závěry přitom nebyly v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3093/2013, uveřejněném pod číslem 56/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, překonány), jakož i R 46/2017.

[39] Tzv. tříkrokový test upravený v § 29 odst. 1 autorského zákona má svůj původ již v čl. 9 odst. 2 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886, doplněné v Paříži dne 4. 5. 1896, revidované v Berlíně dne 13. 11. 1908, doplněné v Bernu dne 20. 3. 1914 a revidované v Římě dne 2. 6. 1928, v Bruselu dne 26. 6. 1948, ve Stockholmu dne 14. 7. 1967 a v Paříži dne 24. 7. 1971 vyhlášené ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí pod číslem 133/1980 Sb., ve znění vyhlášky ministra zahraničních věcí číslo 19/1985 Sb. (zde ovšem omezený na výjimku z práva na rozmnožování), a zakotven je v čl. 13 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) vyhlášené ve Sbírce zákonů sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod číslem 191/1995 Sb., a v obecné rovině ve vztahu ke všem příslušným druhům práv i v následných Internetových úmluvách Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), konkrétně v čl. 10 Smlouvy o právu autorském (WCT) vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod číslem 33/2002 Sb. m. s., v čl. 16 odst. 2 Smlouvy o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (WPPT) vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod číslem 48/2002 Sb. m. s., a dále též v čl. 5 odst. 5 informační směrnice.

[40] Výklad tzv. tříkrokového testu provedly orgány Světové obchodní organizace (WTO) ve věci WTO WT/DS160/R US – Section 110(5) Copyright Act takto:

1. Podle první podmínky tříkrokového testu se musí jednat o případy, které jsou jasně vymezeny (nikoli nutně výslovným výčtem situací, nicméně tak, aby byla zachována právní jistota), musí mít úzký rozsah v kvantitativním i kvalitativním významu a musí být výjimečné a specifické povahy, nikoli běžné. Nerozhodné však jsou právně politické motivy vedoucí k omezení autorského práva v daném členském státě či jejich řádné politické ospravedlnění. Při posouzení konkrétního případu lze vzít v úvahu takové okolnosti jako je okruh osob, kterým výjimka svědčí, technologická povaha užití díla, druh díla apod.

2. Podle druhé podmínky se nesmí jednat o užití, které narušuje běžný výkon autorských práv. Běžným výkonem autorských práv je třeba rozumět již výkon rozsahově omezenější, než je úplný výkon. Důležité je posoudit, jak dané omezení dopadá na každé jednotlivé výlučné majetkové autorské právo k danému dílu. Nestačí tedy pouze celkové posouzení možností výkonu autorského práva jako celku. Nepřiměřené omezení jednoho výlučného majetkového autorského práva k dílu nemůže být zhojováno poukazem na ekonomický přínos jiných výlučných majetkových autorských práv k tomuto dílu. Dále není významné zvažovat ekonomický dopad omezení autorského práva ve vztahu k jednotlivému uživateli díla, ale ve vztahu ke všem osobám, v jejichž prospěch omezení platí. Běžným výkonem autorského práva je zásadně takové užití díla, za které autoři mohou oprávněně očekávat poskytnutí odměny. V rozporu s běžným výkonem autorského práva je potom takové užití díla, které vstupuje do hospodářské soutěže se způsoby užití, na základě kterých autoři běžně hospodářsky zhodnocují svá díla, a jsou tedy tímto výkonem potenciálně připraveni o podstatný či znatelný hospodářský příjem. Výše skutečné újmy není rozhodující, postačí újma potenciální.

3. Podle třetí podmínky se nesmí jednat ani o užití, které neodůvodněně poškozuje oprávněné zájmy autora. Běžný význam výrazu „zájem” zahrnuje právo nebo právní titul k majetku či k jeho užívání nebo zisku z majetku (včetně duševního vlastnictví). Může se také vztahovat k zájmu na odvrácení případné újmy nebo získání výhody a obecněji k něčemu, co je pro fyzickou nebo právnickou osobu důležité. V tomto smyslu termín „zájem” není nutně omezen na (skutečnou nebo případnou) hospodářskou výhodu nebo újmu. Výraz „oprávněné“ neznamená pouze soulad s právem v pozitivistickém pohledu, ale zahrnuje rovněž i konotace z obecnějšího normativního hlediska. V tomto ohledu vyžaduje ochranu všech zájmů, které jsou ospravedlnitelné ve světle cílů, které ochrana duševního vlastnictví sleduje. Z hlediska hospodářského dosahuje újma oprávněným zájmům majitelů autorských práv nepřiměřené úrovně tehdy, pokud omezení nebo výjimka z autorského práva způsobuje nebo je schopna způsobit nepřiměřené omezení jejich příjmů z práv.

(Překlad použitý z TELEC, Ivo, op. cit. výše, s. 386).

[41] V poměrech projednávané věci je především nutné odvolacímu soudu vytknout, že se nezabýval tím, zda žalované (T. Š.) svědčilo právo k hlavnímu užití komiksu, tj. k vystavování a k prodeji jeho originálu. Zejména se měl zabývat tím, zda T. Š. byl vlastníkem originálu komiksu, popř. zda byl z jiného důvodu oprávněn tento originál prodat (§ 14 autorského zákona) a vystavit (§ 39 autorského zákona). Absence práva k hlavnímu užití díla totiž, jak shora uvedeno, vylučuje existenci propagační zákonné licence podle § 32 autorského zákona.

[42] Odvolací soud rovněž dostatečně neposoudil rozsah užití komiksu nezbytný pro propagaci výstavy a prodeje jeho originálu. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zejména absentuje úvaha o tom, z jakého důvodu nestačilo (jinak obvykle zcela postačující) vydání druhého katalogu, v němž byly zobrazeny zmenšené kresby komiksu, kolik katalogů bylo žalovanou vydáno, zda (a z jakého důvodu) se počet vydaných kusů vešel pod rozsah nezbytný k propagaci akce, zda prodej katalogu (za 300 Kč kus) nelze kvalifikovat jako nepřípustné užití díla za samostatným komerčním účelem a zda sdělování komiksu na internetových stránkách bylo nezbytné pro propagaci akce. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že úvahy odvolacího soudu o tom, že vydáním katalogu žalovaná plnila povinnosti plynoucí ze zákona o ochraně spotřebitele, zcela postrádají jakoukoliv zákonnou oporu.

[43] Jak je ze shora citovaných závěrů zřejmé, odvolací soud rovněž chybně aplikoval tzv. tříkrokový test uvedený v § 29 odst. 1 autorského zákona. V poměrech projednávané věci se totiž měl zaměřit zejména na posouzení toho, zda vydání katalogu (v jeho rozsahu a v měřítku dovolujícím bezproblémové prohlížení obrázků a čtení textu) fakticky nenahradilo (a dokonce nezmařilo) autorem zamýšlené vydání komiksu (i s poznámkami) v knižní podobě, za něž mohl autor oprávněně očekávat poskytnutí odměny, a zda tak nebylo v rozporu s běžným způsobem užití díla a neodůvodněně nepoškodilo oprávněné zájmy autora.

[44] Nejvyšší soud v této souvislosti opětovně připomíná, že zákonem stanovené výjimky a omezení autorského práva (včetně propagační zákonné licence upravené v § 32 autorského zákona) je nutné vykládat vždy restriktivně.

[45] S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně se proto odvolací soud při posouzení zákonnosti jednání žalované měl rovněž zabývat tím, zda K. S. neschválené ořezy díla na obálce a stranách 2 a 155 představovaly zásah do autorova osobnostního autorského práva na nedotknutelnost díla a na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu (§ 11 odst. 3 autorského zákona).

[46] Z uvedeného je patrné, že závěr odvolacího soudu, podle něhož zveřejněním a prodejem katalogu žalovaná nepřekročila rámec propagační zákonné licence, je přinejmenším předčasný.

[47] Jelikož právní posouzení věci, na němž spočívá rozsudek odvolacího soudu, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami dovolatelů, rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

[48] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[49] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů